Freemind

Pro mne jeden z nejlepších filmů nejen Bergmana, ale snad i světové kinematografie - vizuálně dokonalý, celistvý a vybroušený do posledního detailu. Samotný děj je až primitivně prostý, ale tak, že nenajdete ani jedno slovo navíc a ze stěžejních dialogů Vám naskakuje husí kůže - zvláště pastorův proslov ve škole je zdrcující. Přesto nejde o jednovrstvé vyprávění bez odboček a citací - režisér zde několikrát zcela otevřeně navazuje na Nietzscheho teze. Tohle je naprostá esence psychické bolesti, obraz chmurných a těžkých myšlenek. A také film, který mne pokaždé stejně hluboce raní.

Na tohle mi nikdo sahat nebude. "Byl jsem při tom" je jako zjevení z jiné planety - skvělá Kosinského povídka přetavená do skvělého scénáře, který je ve finále skvěle natočen a skvěle zahrán. Plus naprosto geniální Peter Sellers, plus laskavý a inteligentní humor, plus "Also Aprach Zarathustra" v úžasné funky verzi mistra Eumira Deodata, plus pointa. Dotek dokonalosti v tomto nespravedlivém a nepřátelském světě.

Tak nevím, jestli ta pátá hvězdička není z nostalgie, film jsem poprvé viděl jako puberťák a od té doby patří k mým oblíbencům, na které můžu koukat vždy a všude. Bezchybná taškařice plná zvratů i barvitých figurek ("Nobody fucks with Jesus!"), skvěle zahraná i zrežírovaná.

Roland Joffé byl, je a zřejmě i bude režisérem jednoho filmu. Znám jen málo dokonalejších a dojemnějších obrazů. Pokud bych měl najít jeden mínus, pak je to někdy trochu viditelná snaha o hraní na city (což bylo zcela evidentní v dřívějších Krvavých Polích). Scéna s monsignorem poslouchajícím s otevřenou pusou chorály indiánských dětiček se opakuje ve třech variacích, což je trošku příliš. Nechme ale hnidopišení. Syrově lidské výkony VŠECH herců v čele s fascinujícím DeNirem. Geniální hudba - a to Morriconeho nemám vůbec rád! Má to gradaci, logiku, napětí i pointu, týká se důležitých témat, ale planě nemoralizuje. Kéž by po natočení tohoto díla Joffé zamkl kameru na půdě a kochal se svým úspěchem.

Udělal jsem jednou chybu, že jsem to pustil mé polovičce, která pak nebyla schopná komunikovat snad hodinu. Zcela jistě jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl. (2009) - jedna hvězda dolů za závěr, s těmi obláčky to Lars fakt trochu přepískl.

Jen velmi nerad sklouzávám k ultimativním prohlášením, přesto musím říci - Fincherovo Sedm je pro mne pravděpodobně nejlepším thrillerem všech dob. Toto dílo má pouze jednu chybu - ve stovkách režisérů a rádobyrežisérů vyvolalo pocit, že několik barevných filtrů úplně stačí k vytvoření atmosféry, ve stovkách scénáristů zase domnění, že pár citátů z Bible a Božské komedie udělá z průměrného krimifilmu inteligentní, mysteriozní nálož. Popravdě řečeno - tento film je pro mne měřítkem, které nemilosrdně sráží hodnocení desítek jiných horrorů a thrillerů o jednu až dvě hvězdičky dolů. Fincher je dost možná jediným člověkem v Hollywoodu, který naprosto dokonale zvládá jazyk obrazu a barev, zde se tato dovednost pojí s bezchybným herectvím všech zúčastněných a hlavně originálním, ale silným příběhem. Snažím se zde hledat nějaké skuliny a chybičky, okamžiky, kdy ten špinavý, deštivý mikrosvět puká a odhaluje kulisy ... Nic nenalézám.

Film, který není dokonalý, ale k dokonalosti má pekelně blízko. Skrz naskrz autentický, skvěle napsaný, zrežírovaný i zahraný, akční, dojemný i nutící k zamyšlení. Zamyšlení o tom, co nás odlišuje od zvířat a jak snadné je ty křehké rozdíly smazat.

V poslední době jsem si začal říkat, že jsem asi příliš náročný. Téměř všechna hodnocení na CSFD jsem postupně shodil o jednu hvězdičku dolů, staré filmy jsem měl okoukané, u nových mě dráždil každý neautentický detail, faleš nebo technická chyba. A pak přišlo tohleto. Už asi dva roky se mi nestalo, že bych si v okamžiku náběhu závěrečných titulků říkal "Tohle chci ještě jednou". TOHLE je uvěřitelná budoucnost, zachycená ve skvělém scénáři a ději plném strhujících hereckých výkonů. Ale to není všechno. Byl nasycen můj hlad po technické brilantnosti - a říkejte si tomu třeba frajeřinky pánů kameramana a zvukaře. Všechny ty dnes tolik populární "one shoty" byly dokonale účelné a já jsem někdy opravdu zapomínal dýchat. Kameraman, který má tohle na svědomí, je nějaký übermensch, jdu mu stavět pomník. Snad polovinu filmu tvoří scény natočené na jeden záběr, nedokážu si představit to organizační úsilí a plánování "na milimetr", které za tím muselo stát. Tohle je filmařina s velkým F. Scéna zabití šéfky nebo běh s Cikánkou přes město se mi promítaly v lebce ještě několik dnů po prvním shlédnutí tohoto díla. Na závěr bych se chtěl omluvit panu Owenovi, kterého jsem vždy považoval za hezounka vhodného maximálně tak pro reklamy na Marlboro nebo Hugo Bosse. Tady jde na dřeň. A připojím se k tématu - byl bych rád, kdyby tento film změnil tvář kinematografie. Forma by v dnešní době technického pokroku neměla být nějakým bonusem, ale samozřejmostí.