Šepoty a výkřiky
Viskningar och rop
Cries and Whispers
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHrajú:
Harriet Andersson, Kari Sylwan, Ingrid Thulin, Liv Ullmann, Anders Ek, Inga Gill, Erland Josephson, Henning Moritzen, Georg Årlin, Ingmar Bergman (rozprávač) (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Karin a Maria sa po rokoch vracajú do rodného domu za smrteľne chorou sestrou Agnes. Rodinné spomienky a prichádzajúca smrť vyplavujú z hlbín minulosti dlho premlčané hriechy a na povrchu obnažujú vzťahy, zbavené súcitu, plné pretvárky, kalkulu, lží a ľahostajnosti. Vzájomne odcudzené sestry nedokážu ani pri smrteľnej posteli nájsť k sebe cestu odpustenia a odhaľujú iba neláskavý rub citov. Táto komorná dráma o rozpade základných ľudských hodnôt čerpá zo severskej dramatickej tradície a je vrcholným súhrnom autorských tém a režijných postupov Ingmara Bergmana. Vizuálne riešenie filmu, za ktorý Bergmanov dvorný kameraman Sven Nykvist získal Oscara, vychádza z citácií klasických diel výtvarného umenia a zo sugestívnosti pôsobenia farieb, ktoré evokujú základné pocity a vzťahy príbehu. (RTVS)
(viac)Recenzie (164)
Jak komplikované můžou být vztahy čtyř žen-tří sester a služebné.Syrový pohled na duši bolavou,koketnickou,nenávistnou , závislou i milovanou! Červená barva,která vše násobí je na místě! ()
Psychicky hodně náročné, ale za ten nádherný konec to stálo. ()
Červené tapety, červené koberce a potahy, tahle agresivní, krvavá barva vévodí všem interiérům-červené jsou i zatmívačky. Bergman prý řekl, že červená tvoří nitro duše. Všechny ženy (všechny v bílém) mají pomalé a zadrhávající pohyby, takže převrhnutá sklenička či rychlý průchod místností působí jako exploze. Hodně scén je tu extrémě protahovaných a život je ukazován jako odumírání, smrt je cítit všude a nejsme ušetřeni ani mučivého boj s ní. Po prohrané bitvě přchází kněz se svími prázdnými frázemi zatím co Anna (která jediná umírjící přinášela útěchu) pietně mlčky sedí v rohu místnosti. Pěkná kritika církve. Je to film i o vnitřním životě, sestry které se nedokáží umírající Agnes přiblížit jsou konfrontovány s vlastnímy nežitými životy. Tenhle tísnivý film není na oddechové sledování (ostatně jako většina Bergmanových děl) protože až příliš vtahuje do bezůtěšného děje. ()
Nejvíc hrůzostrašnej film vůbec. ()