E.T.Martin

Jedna z královen všech komedií.

Kdy jindy si dělat legraci z nacistů, než v době jejich nadvlády? Poté, co Lubitsch v Ninočce dokázal, že se umí s ironií podívat na komunistickou ideologii, se v roce 1942 pustil i do nacistů. A to v převlekové komedii, kterou si lze dobře představit i na divadelním jevišti. Příběh o skupince polských herců, kteří se vlastními "zbraněmi" pustí do odboje, má skvělou kadenci vtipů, jež navíc za těch 70 let vůbec nezestárly. Ve filmu lze vystopovat i řadu inspirací pro pozdější válečné komedie, včetně zcela zřetelných Hanebných Panchartů.

Tichý, minimalistický film, ale vybroušený do sebemenšího detailu jako diamant. Refn se mazlí s každou scénou, s každým záběrem. Ambientní hudba do toho všechno perfektně pasuje, pomáhá jemně odstiňovat emoce, zároveň i vytvářet napětí. A s tím se ve filmu pracuje dokonale. Než v Drive dojde k první pořádné akci, panuje už atmosféra tak hustá, že by se dala krájet. Stejně dobře jak ve snímku funguje hudba, je účinné i ticho. Ostatně nejdramatičtější scény se odehrávají bez hudebního doprovodu. Nemluvný melancholický hrdina odkazuje jak na osamělé tuláky z westernů, tak i na moderní hrdiny typu Leon nebo Ghost Dog. A Ryan Gosling roli zvládá perfektně: ukazuje, že dobrý herec umí hrát i bez mluvení.