Být či nebýt

Konverzační komedie a rádoby dějové drama je asi to nejhorší spojení, co film může nabídnout. Všechny ty "vtipné hlášky", převleky, idioti z Gestapa, a všechen ten herecký lesk a šarm, mi daly notně pocítit vulgaritu celého podniku. Nejsou tu zesměšněny a zkarikovány jen gestapáci, ale také židé (všimněte si jejich jmen na vývěsních štítech) a také celý odboj. Skutečně nechutné a slaboduché. Lubitschovi jsem se dosud úspěšně vyhýbal, škoda jen, že se mi to nepodařilo i nyní. Ještě mi v hlavě zní: "Maj fjurer". - Pozdější pozn.: Napsal mi kolega Raroh: "Zdravím, k Lubitschově filmu Být, či nebýt. Nutno zdůraznit, že sám Lubitsch byl žid a s tradicemi židovského humoru pracoval (třeba i v Ninočce, k níž scénář napsal jeho žák Wilder). To jen na okraj Vašeho komentáře". - Pochopil jsme to tak, že můj pohled na věc je příliš subjektivní. A nejspíš ano! Ačkoli jsem sám čtvrtinový žid, a v životě jsem poznal několik plnokrevných židů, nikdy jsem se s nimi nesžil, jejich povahy mi byly cizí, stejně tak jako jejich kultura, kterou se domnívaly, že zastupují. Pozn.: Chtěl jsem uvést nějaký konkrétní příklad výše uvedeného, pak jsem to zamítl, ale o slovo se přihlásil Slavoj Žižek: "... když je vysoký nacistický důstojník dotázán na německé koncentrační tábory v okupovaném Polsku (moje pozn.: stav známý tedy již v roce 1941/42), odsekne: My se staráme o koncentraci a Poláci o táboření." (First As Tragedy, then As Farce, 2009) (01.04.2016)

Hned první minuty jsou zábavná pecka! Pak film nabere vážnější notu, která není špatná, ale nastavený humor mě hodně bavil. Nicméně v nějakých 2/3 se začnou objevovat vtípky, některé dříve omílané hlášky začnou zapadat a kromě kromě dobrého děje jsem se dočkal i několika výbuchů smíchu. Je to opravdu výjimečný kousek. # Rád bych si ho jednou pustil s dabingem. Nevím, jestli by hlášky typu "Schultz" nebo "Mein Führer" tolik vynikly, ale třeba bych dokázal objevit krásu v něčem, co mi uniklo v angličtině. # [viděno: monitor, sluchátka, EN sub] # příběh 9 | humor 5 | akce 3 | napětí 2 | pustil bych si znovu 8 (15.07.2012)

Dokonalý mix satiry, bláznivej komédie a tragikomédie z roku 1942. Príbeh je v skratke o skupine divadelníkov počas okupácie, ktorí nacvičujú hru o Hitlerovi a neskôr sa zapoja do odboja, kde svoje úlohy patrične využijú. Od tohto filmu som nejaké veĺké očakávania nemal, ale bol som milo prekvapený - inteligentný humor tej najvyššej kategórie a film, ktorý sa minimálne vyrovná podobne ostrému Diktátorovi od Chaplina. Tento film má odo mňa absolútne odporúčanie. (05.04.2005)

1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete - č.153//Nejdříve jsem se obávala spojení válečné doby se Shakespearem - přece jen jde o něco posvátného. Ovšem hned začátek mě pobavil natolik, že jsem ležela smíchy na zemi a nemohla jsem přestat :-D. Když vidíte ten začátek divadelní hry Gestapo s tím jejich "Heil Hitler!" a najednou tam nastoupí Hitler a vy si říkáte panečku....a po jejich tradičně d**entním pozdravu vůdci si sám Hitler řekne "Heil myself"...to mě rozsekalo. Úvodní a závěrečné titulky ovšem beru s velkou rezervou jakoby komediální Heil Hamlet...Vtipné je, že vás vlastně celým filmem provází Shakespearův Hamlet. Neustále se tam opakuje "To be or not to be...that is the question..". Dalším vtipným bodem je, že při vyřčení této věty pokaždé někdo v publiku odcházel a hlavní herec z toho byl chudák celý na prášky. Docela ráda bych viděla tu divadelní hru Gestapo celou :-D. Velkou poklonu skládám Carole Lombard a čest její památce - škoda, že se nedočkala ani té premiéry tohoto perfektního komediálního filmu. Nejlepší komedie z válečného období. Škoda ovšem je, že na dnešní tvorbě není vidět takový herecký talent jaký měli tito herci(nebo jen u málokoho). (02.11.2012)

Úvodní situace s Hitlerem v ulicích Varšavy je geniální na tolika rovinách, že to je až těžko představitelné. Práce s očekáváním diváků, s filmem jako médiem (víme, že nejde o skutečného Hitlera, ale herce - ale nevíme, že jde právě o to i v rámci filmu - pointa vtipu má teda rovinu uvnitř i vně filmu) je v tomhle jediném okamžiku dál než v obou Deadpoolech dohromady. Zbytek filmu je plný podobných hříček, i když první půlce dost trvá rozjezd. Jakmile se začnou sklízet zaseté vtipy, rychle se to najde a poslední třetina je opět geniální, takže jsem jen rozmrzelý z toho, že první polovinu jsem byl po perfektním úvodu docela uondaný a pomalu se začínal nudit. Jsem trochu opatrný při tomhle směru výtek, protože právě silným set upem a vynikajícím pay offem Lubitsch vyniká a chápu, že aby byly pointy tak silné, je potřeba opatrně dávkovat informace, o nichž divák netuší, že jsou přípravou na vtip. A v tomhle případě navíc nejde o vyprávění jednoho vtipu za druhým, jako v současných komediích, ale vybudování veškerého podloží pro to, aby se pak rozjela nepřerušená série point, která se nečekaně vrství jedna na druhou - takže když si stěžuju na nepovedený rozjezd, riskuju, že tím ohrožuju ono mistrné pletení sítí, do kterých se divák později chytne. V důsledku to vnímám hodně jako svůj divácký nezvyk na tenhle typ dávkování informací - a poměrně snadno to hážu za hlavu. Zvlášť když je jasné, že v mysli člověku zůstanou spíš ty skvělé momenty než čekání na ně. (13.12.2018)