pollstro

Nelze se zbavit dojmu, že film jako celek je po celou svoji dobu unášen setrvačností vyprávění. V rámci Allenovo tvorby překvapivě neosobní film bez žádné hybné myšlenky nebo svědomitého tónu, který by byl schopen přinést něco nového. Nemluvě o prosté kontrole nad obsahem a vyprávěním, které rovněž nemá žádné hlubší ambice uspět. Přesto je hektická a převratná souhra vztahů a citů jednotlivých zamilovaných párů příjemnou podívanou, jejíž efekt ale postupně vyprchává.

Allenovo surrealistické filmové provedení mimořádného portrétu umělecké stagnace nejvíce připomíná Felliniho 8½. Tragická komedie tajemně se vznášející mezi sny částečně zkresluje filmovou realitu, která ve vyprávění takřka neexistuje a umožňuje svobodně přecházet mezi jednotlivými scénami bez nutnosti návaznosti, a zároveň film tak získává absolutní svobodu v realizaci vlastních myšlenek. Sebereflexe a sebekritika je patrná v každém momentu, přesto Allen překvapivě popřel veškeré autobiografické. Svojí strukturou a vyprávěním provokativní, přesto stylisticky působivé, pozoruhodné a především osobní. Velmi podceňované a přehlížené filmové dílo Allena.

Moderní hořkosladký a sofistikovaný humor s nadčasovým romantismem a neomylnou grácií poetického města New York částečně svým obsahem a strukturou navazuje na předchozí Allenův film Annie Hall, ale několikanásobně umocňuje jednotlivé filmové aspekty a vytváří tak intenzivnější filmový zážitek, který v černobílých kontrastních odstínech zachycuje prostředí Manhattanu, jenž se tak stává fiktivní hlavní postavou celého dění a jedinečnou scenérií, která umožňuje Allenovi takřka poetickým stylem vykreslit problematiku milostného čtyřúhelníku společně s autentickým a prostorovým komickým vnímáním lidské marnivosti a pošetilosti v oblasti vztahů. Vizuální krása filmu v sobě ukrývá ladnost, která má snahu držet v rovnováze toužící romantismus a hořkosladkou realitu, která především v samotném závěru působí intenzivně - jeden z nejvíce pravidvých, bolestivých a dojemných závěrů Allenovo filmové, režisérské a herecké kariéry. Pocta rodnému městu, která rovněž svým poetickým zpracováním patří mezi absolutní vrchol komediálních romantických dramat.

Drama laděné do Bergmanova stylu s obdivuhodnými hereckými výkony a izolovaností fikčního světa, ve kterém se bezprostřední pocity a myšlenky postav nacházejí v zoufalé střízlivosti a temnosti, která zároveň vytváří pochmurné, intenzivní a ohromující umělecké filmové dílo plné vážnosti, jenž se rovněž pomocí absence hudebního podkladu nese v absolutní tichosti, umožňující komplexní prožitek jednotlivých osudů.

Nevyzpytatelný humor a divoká zábava předchozích filmu Allena tentokrát vůbec poprvé zůstává ignorována. Prostor naopak dostává mnohonásobně vyváženější a komplexnější příběh společně s dějovým vývojem, jenž je přesto stále doprovázen sarkastickou a hořkosladkou ironií každodenního života, který je obklopován životními a vztahovými krizemi, které svým vyzněním působí jako po-rozchodová terapie plná upřímných pravd a skutečností. Allen analyzuje smysl lásky a schopnost akceptovat fakt rozchodu - přesto v závěru je zřejmé, že láska je iracionální, bláznivá a absurdní, přesto životní nutnost. Zároveň při detailním rozboru je zřejmá propracovanost celkového dění, které obsahuje prvky psychoanalýzy v podobě nasazení fruedovských konceptů a humoru, a rovněž zkoumá proces lidské interakce a mezilidské komunikace vyjadřující současný stav modernismu. Přesto si lze Annie Hall užít jako pouhé vztahové komediální drama s vytříbeným a sofistikovaným humorem. Allen navíc v několika místech záměrně narušuje narativní realitu vyprávění pomocí netradičních filmařských způsobů. Upřímná a zábavná zpověď, kterou bude životními a vztahovými zkušenostmi znalý divák s radostí vnímat a objevovat.

Nejzábavnější Allenův film? Bláznivá komediální satira, která v obecné rovině paroduje ruské umění a život, militarismus, náboženství, filozofii, sex a spoustu dalšího. Ať už se ve filmu objeví parodie na Dostojevského a Tolstého, nebo hudba Prokofjeva, či přímočarý humor, nebo naopak obecné povědomí o klasické literatuře a tehdejší evropské kinematografii, je Láska a smrt pravděpodobně nejkomplexnějším filmovým dílem Allena, které dokazuje jeho obrovský talent a cit pro sarkastickou komediální tvorbu, jenž doslova šokuje svojí netradiční kombinací žánru a témat, které je Allen rovněž schopen držet pohromadě a neustále prezentovat úderné, vtipné a nápadité pointy na pozadí filmových gagů. Oproti předchozím raným komediím Allena se Láska a smrt striktně drží dialogů plných vtipu a významně se distancuje od snahy vývoje příběhu. Vzniká tak filmová oslava toho, co ve skutečnosti Allen ve svém životě miluje. Inteligentní, sarkastický, parodující, vtipný, myšlenkově bohatý a nevšední film, který sofistikovaným a militantním způsobem odbourává veškeré hranice kinematografie a celkově povznáší žánr komedie na zcela jinou úroveň.

Dystopická komediální sci-fi parodie Allena je svědomitým a originálním druhem komedie, která navíc odkazuje na klasická němá díla Keatona, Lloyda a Chaplina.

Allenova filmová parodie na stejnojmennou knihu o sexuální výchově je částečně křiklavou a parodicky filmovou satirou, která v sedmi epizodách sarkastickým způsobem rozebírá témata, které byly ve své době populární, a s přehnaným stylem demaskuje jejich význam. Veškerý sexuální a populárně-vědecký obsah je díky Allenovu inteligentnímu důvtipu karikováno s nadhledem, a i přes některé hlouposti působí veškeré epizody originálně a vtipně. Zároveň nechybí bohatá sbírka citátů a odkazů na historii kinematografie - např. pocta Antonionimu, béčkovým hororům a sci-fi filmům z 50. let, nebo populárnímu televiznímu pořadu What's My Line?

Útržkovitá komediální zábava, která v působivé kombinaci mísí parodii s důraznou satirou reprezentující Allenův důvtipný pohled na filmový svět, ve kterém kombinuje lásku s kubánskou revolucí v prostředí banánové republiky, a zároveň nádhernými symboly odkazuje na světovou kinematografii a groteskní začátky filmové éry. Jako celek nesourodé a a nedisciplinované, přesto v jednotlivých scénách originální, sofistikované a vtipné.

Groteskní komedie strukturovaná do podoby pseudodokumentu (mockumentary), kterou Allen považuje za svůj oficiální první režisérský počin, ke kterému se hlásí. Tragédie s parodickými prvky o životě jedince plného smůly je ve skutečnosti filmovou reflexí s jemným humorem, která neodpovídá tehdejší představě o americkém snu a jeho způsobu života.