Vzpomínky na hvězdný prach

Ano, film obsahuje pár opravdu vydařených allenovských vtípků, kterým se prostě rádi zasmějete, a ano, jsou zde velmi dobré herecké výkony, ale jako celek působí Vzpomínky na hvězdný prach mírně utahaně. Já mám prostě raději ty extrémnější a originálnější Woodyho komedie jako byl Spáč. V každém případě tohle nemá daleko ke čtyřem hvězdám a při trochu lepším náladovém rozpoložení, bych je určitě dal. Snad příště. (14.06.2012)

Allen se za svoje inspirační zdroje nestydí a s oblibou skládá hold svým idolů. Stačí vzpomenout, kolikrát v jeho filmech padlo jméno bratří Marxů. Nebo jeho pokusy o Bergmanovská dramata (Interiéry, September). Stardust Memories nejsou výjimkou. Felliniho filmová úvaha o umělecké krizi a potažmo smyslu umění, kterou vtělil do filmu 8 ½, tu Allen přebírá a rozvíjí po svém. Režisér Sandy Bates (Woody Allen) je sužován krizí jak životní tak uměleckou, odmítá se podřídit diktátu studia, nedokáže se rozhodnout pro jednu ženu. Allen si od Feliniho „vypůjčuje“ celé pasáže – třeba hned úvodní „filmová“ scéna se podobá té z 8 ½. Těchto styčných bodů je ve filmu mnoho – od snových vzpomínek na dětství, až po rozpolcení se mezi dvě ženy. Allenovský smysl pro absurditu a dialogy je tu tím, co oba filmy odlišuje. Nebýt té záměrné podobnosti s Felliniho filmem, patrně by šlo zase jen o dalšího „Allena“ v řadě. Takhle je to ale mnohem pestřejší. (30.10.2005)

Člověk by si řekl, že to je vděčné téma - když nepřichází inspirace, natočím film o tom, jak mi nepřichází inspirace. A člověk by si taky řekl, že když to natočí Woody, bude to sranda nebo naopak pořádné drámo. Bohužel to není ani jedno, spíše je to mé první opravdové zklamání z filmu Woodyho Allena. Stardust Memories je film zmatený, nevtipný, nezáživný… zkrátka takový nijaký. A to mě celkem mrzelo, těšil jsem se, jak si Woody s tímto tématem poradí a spíše mi přišlo, že se trápil jak v reálu, tak ve snímku. Film jede odnikud nikam, sem tam se objeví nějaká vtipná hláška či lepší scéna, ale výsledný dojem to nijak nezachrání. Doufám, že tohle je mé jediné podprůměrné hodnocení u tohoto zajímavého režiséra. 40 %. (30.08.2012)

Ne špatné, ale příliš roztříštěné a ano, Woody se začíná opakovat. Děj se zmítá mezi osobními a profesními problémy režiséra, objeví se tu několik ženských postav, ale ty spíše jen tak prosviští a jsou nezjímavé, pak kritika Hollywoodu, zase ženy, problémy z mládí, filmy, existenciální problémy, Fellini, no prostě zmatek. (31.10.2005)

Iný, ale kvalitný Allen. Mám rád tieto jeho experimenty, hlavne ak sa drží stále ten svojej neurotickej osobnosti. Funkčnosť snímku je asi v neustálom pohrávaní sa s meta filmom a s tým ako vníma umelec realitu a umenie pre ktoré je obdivovaný. Ako obvykle poteší zbierka ženských predstaviteliek krásne dopĺňajúcich čiernobielu snovú atmosféru diela. Film je inak skúpy na silnejšie scény a zaujímavé priestory. Nejedná sa o žiadny komplexne a precízne natočený snímok jeho neskoršieho obdobia, kedy mesto a jeho osoby dýchajú. Podobne pocity vytvoril aj vo svojej Annie a Manhattane. Využívanie detailov, tu vytvára akýsi dopad na hrdinovu zmätenosť, ale nepustí nás do jeho hlavy ani za živého Boha. Tu ako keby chcel natočiť niečo odlišné. A aj keď to také je, stále si to nesie presne tie prvky, pre ktorého mám Woodyho ako tvorcu a umelca veľmi rád. Takže spokojnosť. (13.11.2013)