pollstro

Felliniho pocta k filmovému studiu Cinecittà, kde natočil veškeré své filmové klasiky. Iluze nad symbolicky natočeným smýšleným dokumentem přebírá plnou realitu filmové tvorby. Probíhající interview stírá hranici mezi dokumentem a fikcí, přičemž spojuje čtyři filmy do jednoho společného. Malý film, který je v jistém slova smyslu velkolepý svou grácií, ladností a živostí. Kamera skutečně připomíná nástroj malíře, který Fellini využívá ke svým grafickým, obrazovým a vizuálním nápadům, přičemž vytváří naprostý opak klasické kinematografie. Sekvence, ve které Anita Ekberg a Marcello Mastroianni sledují fragmenty z filmu Sladký život, je nádhernou, ale zároveň smutnou nostalgickou vzpomínkou na největší počin Felliniho tvůrčího života, na který bohužel nedokázal nikdy navázat.

Felliniho přesná satirická zpověď kombinující parodickou, neorganizovanou, nekulturní a masově vyráběnou televizní zábavu, a důvtipně dojemnou myšlenku o ladnosti uměleckého talentu plného jímavé lidskosti, která ztrácí veškeré své kouzlo v utopické konzumní společnosti poblázněného světa moderní doby.  S postupem času lze vizuální sílu obrazu chápat jako jakési filmové rozloučení s velmi specifickým druhem umění našich nostalgických životů.

Intuitivní kritika evropské společnosti v hudebně v bohatém, vizuálně bohatém prostředí, jenž je lehkým vykreslením satirizující zaslepenou samolibost, která v absolutně žádném příběhovém vývoji ztrácí veškerý smysl pro realitu, jenž v celkovém důsledku spadá do sebeironické roviny.

Surrealistický obraz plný extravagantních scén, které dohromady odráží chaotický svět mužského života, jenž se střetává s groteskními společenskými situacemi. Ponoření se do světa feministického prostředí, ve kterém Fellini na fantasmagorických a propracovaných obrazech s bujností surrealismu reprezentuje životní situace šarmantního sukničkáře, který s postupným vývojem propadá emancipace žen.

Felliniho adaptace autobiografického memoáru samotné skutečné postavy Casanovy. Symbolická, vysoce stylizovaná mizanscéna s řadou působivých vizuálních efektů, které podporují zhýralost hlavní postavy projevit jakékoliv skutečné emoce. Fellini a jeho averze k této postavě je patrným filmovým aspektem, který hraje klíčové postavení v návaznosti na narušení falešné představy o Casanovi jako o osvíceném svůdci. en se v hermetickém světě plném masek sám stává obětí sexuálního nátlaku, jehož vynucenost pochází z vlastní osoby. Fellini osciluje mezi lítostí a postupným demaskováním postavy, která je ve společnosti zcela izolovaná od  skutečného světa. Avšak svojí zvláštní vizuální stylizací a zcela nekontinuálním vyprávěním vše po chvíli ztrácí své opodstatnění a jakýkoliv zájem z divákovo strany.

Zvláštní podívaná plná metaforického světa ve snaze zachytit chaos, který sám samovolně reprodukuje. Dramaticky natočený apel na ubohé a groteskní lidstvo v prostorách zkušebny vážné hudby, ve kterých Fellini nemilosrdným způsobem nastavuje zrcadlo okolnímu světu ve snaze zavézt změnu a poukázat na problém. Překvapivě upřímný film plný zmatenosti a znepokojující složitosti.

Během několika úvodních sekund je patrné, jaký film je parciální inspirací pro následující filmové zpracování, které zároveň vychází ze stejnojmenné knižní předlohy. Částečná paralela mezi příběhy, obrazovými scénami, postavami, či chováním jednotlivců, a filmovým světem Hitchcocka, je patrná v každém filmovém detailním okamžiku. Avšak klíčový fakt, kterým film nekompromisně pohrdá, je absence vlastní inspirace v rozvoji hlavní myšlenky příběhu a nenaplnění hlavního požadavku na originalitu. Wright si částečně vynucuje potenciální napětí skrz faktory, jako je hra stínů, světla, zvukového designu, nebo bohatých kulis domu, které jsou ve své podstatě rájem pro vyčkávající nebezpečí. I přesto ale film jako žánrový zástupce thrilleru ani zdaleka nenaplňuje svůj částečný potenciál, a absence vytěsnění pocitu, že nedokáže nabídnout ani zajímavý příběh, než je odhalení zločinu, je v konečném důsledku devastační. Vzhledově pečlivě vybudovaný svět plný mlhavého interiéru a matných pastelových barev, které vytváří úžasný estetický kontrast skvěle pracující psychologické analýzy, která má v patřičných místech své opodstatněný a působivý vliv na celkový prožitek. Postupně se ale děj stává hloupější, neustále mění svůj hlavní příběhový směr a ve snaze co nejlépe prezentovat psychický problém hlavní hrdinky, zapomíná na atraktivní dějovou zápletku svého filmového světa.

Příběhem, zápletkou, scénářem a hlubším obsahem zcela rutinní filmová záležitost, která neobsahuje ani jediný náznak originality, a která při detailním zkoumání ztrácí veškerý smysl a logiku. Otázkou ačkoliv zůstává, zda je tento přístup klíčový pro plnohodnotný filmový zážitek? Akční blockbusterová zábava s hvězdným hereckým obsazením, která okázalým způsobem projevuje úctu těm největším dobrodružným velkofilmům dávné doby. Neustále se kupředu pohybující příběh plný akce, napětí, zábavy, hlášek a pocitu nekonečného dobrodružství, který je hlavním pohonem celého neoriginálním komplexního filmového celku, který cílí na jediné, tj. pobavit a zabavit celé své divácké okolí. Při distanci od jakéhokoliv hledání logiky, smysluplnosti a originality, se otevírá skvělý prostor pro volný a osvobozující pocit zábavy, která je v určitých částech filmového prožitku při sledování  filmů jednou za čas potřebná a nutná. Vždyť i samotný film dává několikrát najevo, jak absurdně a neoriginálně vše ve skutečnosti působí, ale trápí ho to ve skutečnosti?. Red Notice nelze odepřít jistá nespecifická nostalgická duše dobrodružného ducha žánrových klasik, přičemž nevidím jediný důvod, proč by to mělo být špatně.

Rychlý a vizionářský portrét Říma, který je vytvořen z několika mládežnických vzpomínek, krátkých příběhů a náčrtků, které Fellini navzájem mísí, a které reprezentují jeho vzpomínky z dětství. Monumentální kinematografická paleta bohaté představivosti, která společně se sérií brilantních, hlučných a pestrých scén hlasitě aplauduje statečnosti své doby na pozadí přehlídky karikaturních postaviček se zvláštním zjevem. Fellini nápadně šíří svůj architektonický filmařský talent plný harmonických proporcí a úžasné originality plné temperamentu. Bez jakékoliv narativní vazby jednotlivých scén, čistě osobní autobiografická paměť a vůle si pamatovat - prezentovat ostatním. Osobní portrét města, který svým formálním úsilím fascinuje svou pamětí, současností, realitou a fantazií zároveň.

Jméno titulu, který se stal italským jazykovým novotvarem pro nostalgické odvolání, či vzpomínání. Fellini vyobrazuje své rodné město v Itálii během svého mládí v období fašistických 30. let minulého století. Hořkosladkým stylistickým filmovým uměním se tomuto období vysmívá a láskyplným stylem se nechává ovlivnit specifickým světem jeho vzpomínek, myšlenek, osob, a legračním nadhledem opakovaně nachází svůj poetismus pro budování kouzelného filmového světa, který volně zhmotňuje jeho sny a vzpomínky, které může divák velmi snadno ztotožnit se svými. Hranice mezi mytickou realitou a objektivním pohledem Fellini obratným způsobem boří a velmi osobitým způsobem vytváří pocit poetického, uvěřitelného a kouzelného filmového prostředí.