pollstro

Ačkoliv se Allen distancoval od toho filmu, lze tuhle špionážní parodii považovat za jeho celovečerní režijní debut. Původní japonský film slouží jako obrazový podklad, který Allen využívá ve svůj prospěch v podobě předabování originálních dialogů a přeskupením pořadí již existujících scén. Vzniká tak zcela nový film - klon a parodie Jamese Bonda o hledání ukradeného receptu na vaječný salát. Cílená snaha o vznik neodpovídajících dialogů je schopna přiměřeným způsobem držet pozornost, přesto se postupem času zvuková stopa stává společně s absolutním chaosem příběhu lehce monotónní. Film obsahuje pouze narativní strukturu, což je způsobeno Allenovo silným vlivem na jevištní práci komika - to se zároveň projevuje na vtipných dialozích a obratných slovních hříčkách. Zvuku jednoznačně převládá nad obrazem. Velmi prostá, přesto kuriózní parodie na velmi nízké, takřka amatérské úrovni kinematografie, kterou je nutné brát s nadhledem a důvtipem.

Zmodernizovaná verze klasického muzikálu, který dokázal Spielberg v mnoha ohledech předčit. Dynamická barevná směs staré muzikálové školy a současného moderního kinematografického umění s důrazem na detail a cit. Takřka nadčasové zpracování, které se svojí výstavbou radikálně liší od dosavadní tvorby svého žánru. Spielberg ale zároveň zůstává věrný originálu se shakespearovským zdrojovým materiálem, kterému projevuje lásku a zároveň se nesnaží skrývat jevištní původ. Právě zmíněná láska je patrná ve všech filmových aspektech, které uceleným způsobem vytváří fenomenální sekvence, jejichž vzájemné přechody působí přirozeným a nádherným dojmem. Jedinečná kamera, bohaté a barevné sekvence, bezchybná choreografie, nádherné zpracování, rytmus, dynamika, emoce a komplexní přehled veškerých scén. Ve zkratce věrná adaptace originálu stvořená pro moderní svět.  Milovníci muzikálů musí být nadšeni. Naopak odpůrci mohou být mile překvapeni půvabnou a bohatou kinematografií.

V celé historii kinematografie a filmových blockbusterů neexistuje film, který by se tolik ohlížel do minulosti a odkazoval na takřka veškerou filmovou, herní, knižní a hudební popkulturu moderních dějin. Sladká a nostalgická filmová jízda v bohatém virtuálním světe umožňuje Spielbergovi takřka neomezené možnosti v tvorbě fiktivního světa, do kterého v nahodilém a dynamickém provedení vkládá mnoho odkazů, které jednoduše nelze na první zhlédnutí vstřebat. Přesto je Ready Player One po celou dobu nádherným uvolňujícím a komplexním filmovým zážitkem, který nemá po audio-vizuální stránce žádnou chybu. Technické blockbusterové filmové mistrovství, kterým Spielberg jasně dává najevo svoje nepřekonatelné prvenství v tomto subžánru. Ačkoliv mnozí hledají ve filmu cílené chyby v podobě předvídatelnosti příběhu a dialogů, celkové jednoduchosti a nedostatku uceleného vyprávění, které je záměrně maskováno velkolepostí scén a filmových efektů, je ve skutečnosti pouze záměrná ignorance toho, čím Ready Player One opravdu je, a přitom je to v jednotlivých momentech a scénách přímočaré. Současný trend virtuálních světů prezentuje Spielberg na základě knižní předlohy jako únik od reality do prostředí, které nabízí neomezené možnosti plné zábavy a vzrušení. Avšak samotné propojení s realitou, resp. návrat do reálného světa je v návaznosti na zbývající čas každého z nás tou hlavní klíčovou částí filmu, která onen popkulturní a vizuální orchestr překračuje, a umožňuje filmu nést odkaz v podobě propojenosti dvou zcela odlišných světů, kde jenom jeden z nich má důležitý a nezaměnitelný význam - téma jednotlivých výzev tomu nádherně odpovídá. Po filmové stránce dokonalý blockbuster s kulturním odkazem a přesahem, během kterého si každý divák uvědomí váhu a důležitost osobních zájmů, které nás navzájem odlišují. Nádherné a dojemné ohlédnutí do minulosti, které nelpí na nostalgickém pocitu štěstí, ale naopak upřímně a svědomitě vnímá současnost. Spielberg ve své pozdním věku filmové tvorby absolutně vůbec neztrácí, ba naopak.

Návrat k staré filmové škole a vysoké úrovni způsobu filmařského vyprávění. Kontinuální a neutuchající styl Spielbergova vyprávění vytváří působivou a vtahující atmosféru prostředí novinářské žurnalistiky 70. let, konkrétně The Washington Post, na pozadí kauzy Pentagon Papers. Konstantní hladina napětí a tempa vyprávění doslova vtahuje diváka do specifického světa, ve kterém si všichni zúčastnění aktéři uvědomíují svoji odpovědnost a povinnost směrem k veřejnosti, a zároveň chápají důsledky svého jednání nebo nečinnosti. Rozhodnutí v zájmu svobody tisku, slova a svobody je hlavním tématem filmu, kterému se rovněž daří vyhýbat se patetickým projevům a odkazům na historii. Rovněž absence přímé historické návaznosti umožňuje divákovi přejímat dění a prezentovat ho do současnosti - politika byla vždy nedílnou součástí Spielbergovy tvorby. Za použití elementárních tvůrčích přístupů je Spielberg schopen celé dvě hodiny držet veškeré dění v přehledném a precizním formátu, který opakovaně dokazuje jeho nezaměnitelný a mistrovský způsob filmového vyprávění. Jeho záměr usnadnit divákovi sled jednotlivých klíčových událostí novodobých dějin v jistých momentech poodkrývá fakt, že divák je pouhým pasivním, přesto pozorným pozorovatelem veškerého dění. Oproti tomu, a závěr filmu na to nádherně navazuje, je film Všichni prezidentovi muži rozdílný v tom, že u něj se divák stává skutečným aktivním prvkem příběhu, který hledá pravdu.

Filmová adaptace knižní klasiky v podání Spielberga do značné míry minimalizuje temnější prvky původní předlohy ve prospěch kouzelného a vizuálně ohromujícího pohádkového rodinného dobrodružství, které je svým způsobem vyprávění nenáročné, a zároveň obsahem inteligentní, vtipné a půvabné. Po několikaleté odmlce od dětských příběhů Spielberg opakovaně dokazuje, že má neustále cit pro nejmenší diváky. Brilantní kombinace technologie a lidskosti příběhu vytváří pozoruhodný filmový zážitek, který je svým obsahem podmanivý, avšak svojí přirozenou plynulostí vyprávění začne z nenadání působit apaticky a nudně, přičemž si divák náhle uvědomí, že film postrádá Spielbergovo specifické vzrušení a nadšení z fiktivního světa.

Spielbergův jediný filmový příspěvek k období studené války. Film s nádhernou retrospektivní atmosférou tehdejší dobí působí do značné míry zapomenutým dojmem bez jakéhokoliv náznaku akce. Přesto se jedná o atraktivní zhmotněnou studii odlišnosti dvou kultur politické války, na jejíž pozadí se postupně vykresluje aspekty lidskosti a přátelství. Most špionů částečně připomíná humanistické filmy dávných dob staré hollywoodské filmové školy s novodobým nádechem špionážního filmu. Rádoby atraktivní, takřka thrillerová výměna vězňů mezi CIA a KGB do značné míry připomíná zábavnou a veselou událost, kterou Spielberg rovněž záměrně odlehčuje virtuózní ilustrací odlišnosti mechanismů politiky studené války obou válčících stran, a souběžně vykresluje vskutku jedinečné přátelství dvou lidí, kteří pouze plní svoji povinnost. Možná proto působí veškeré dění a celkový vývoj příběhu pouze zajímavým, nikoliv strhující dojmem.

Filmová redukce americké občanské války na úroveň konfrontace mezi zlými otrokáři a dobrosrdečnými abolicionisty v čele s takřka mýtickou postavou samotného Lincolna, kterému Day-Lewis propůjčil svůj veškerý herecký talent a zhmotnil nejdůležitější historickou postavu USA, jenž svým mocným, sebevědomím, trpělivým, ochotným, skromným a lidským ztvárněním patří mezi nejpůsobivější herecké výkony novodobých dějin. Triumfální filmové dílo v nejčistší možné podobě je zároveň ušlechtilým demokratickým počinem a především působivým politickým dramatem se Spielbergovo bezchybnou plynulostí příběhového vyprávění, které v rámci jeho dosavadní kariéry patří pravděpodobně mezi ty nejpomalejší. Postupnými kroky vykresluje proces schvalování třináctého dodatku ústavy a ani v jednom okamžiku nedochází k zaváhání, které by narušilo celkový koncept filmu, jehož umělecké záběry a konstrukce jednotlivých scén - především nasvícení a rozmístění - vytváří jedinečnou historickou mizanscénu, ve které se vysoká a hubená postava Lincolna pohybuje s dechberoucím půvabem. Spielberg se přesto nenechává strhnout glorifikací Lincolna. Naopak přistupuje k upřímné zpovědi muže, který ačkoliv sdílí jednostranné stanovisko k otroctví, jeho činy a konání doprovází čistá lidskost v podobě pochybení a prostá životní osudovost jednotlivce, který nachází pochopení. Přesto upřímná a skromná reprezentace historické postavy Lincolna vytváří přirozeným stylem nesmrtelný a nesmazatelný odkaz v historii amerického národa, přičemž se z něj zároveň stává nezapomenutelná ikona a symbol rovnoprávnosti nás všech. Při samotném závěrečném proslovu je hmatatelným způsobem cítit absence takto významné postavy v současném chaotickém světě, který zaslepen vlastním úspěchem a sobectvím míří do neznáma. Vyspělý film v každém filmovém okamžiku.

Technicky bezchybné válečné emocionální drama, které je svým vyzněním hrdě sentimentální a nestoudně staromódní v odkazu filmových mistrovských děl dávného hollywoodského klasicismu, jenž se zároveň ohlíží za řemeslnou zručností a sentimentalitou Johna Forda a dalších režisérských legend éry filmových studií - ačkoliv neplánovaně. Spielberg nepovažuje Válečného koně za válečný film. Válka je pouhým pozadím příběhu, ve kterém je vykreslena síla zvířat skutečně spojovat lidské osudy. Zároveň mnoha sekvencím je propůjčena divácká domněnka a vlastní představivost, pomocí které se Spielberg distancuje od násilí a krveprolití. Prostý a přímočarý příběh je svou ušlechtilostí jednoduchý, avšak ve velkolepých momentech emočně kýčovitý, přeslazený a především vykonstruovaně umělý. Spielbergova snaha o sjednocení zarputilosti, solidarity, patosu, lásky, hrůzy, přátelství a štěstí na pozadí vlivných panoramatických obrazů působí překombinovaným, nesourodým a staromódním dojmem. Velkolepý příběh je rozčleněn do jednotlivých epizod, které vyprávějí malé příběhy reprezentující zážitky zvířecího hlavního hrdiny, což umožňuje Spielbergovi překročit konflikt a představy o tom, co je dobré a špatné, přičemž z války se stává absurdní konflikt velkých rozměrů, ve kterém trpí především koně. Milovníci vysněného dávného Hollywoodu budou zajisté nadšení, jelikož Válečný kůň je ve své podstatě nostalgickým odkazem připomínající zapomenutou minulost majestátních velkofilmů, pro které není v současné moderní kinematografii jednoduše místo. Závěrečná paralela s Jih proti Severu je nádhernou a dojemnou poctou.

Jestli měl někdy Spielberg při své celoživotní tvorbě blockbusterů pocit, že je omezen filmovými a technický aspekty ve snaze co nejlépe vykreslit dynamiku, akci a zábavu příběhu. Tak zde, v případě filmové animované adaptaci příběhu Tintina, je tento problém zcela eliminován. Spielbergův láskyplný respekt k původní komiksové sérii a jejímu autorovi je zřetelný v každém okamžiku, přičemž celkový přístup neupadá do nezvladatelného a nekontrolovatelného úžasu, který by působil přehnaným dojmem. V rámci animované tvorby výstavní formát a přelomový okamžik, který svým obsahem a vykreslením samotné akční zábavy narušuje celkový a zavedený koncept animovaných filmů, a zároveň produkuje vlastní osobitou sérii a subžánr, jenž posouvá celkovou úroveň dané filmové tvorby. Nakažlivá zvědavost mladého hrdiny a jeho neutuchající touha po dobrodružství utváří vzrušující zábavnou jízdu při hledání pokladu, která se zdá být společně s hravými a bohatými scénami takřka nekonečná, a jenž by byla schopna vyprodukovat desítky dalších pokračování. Veškeré vyprávění a vývoj příběhu je plně podřízen akci, která ani na okamžik nepolevuje, ale naopak každou další scénou graduje. Zároveň nedochází k žádnému vývoji postav, či nadbytečným dovysvětlujícím scénám a příběhovým odbočkám, které by zbytečně narušovaly celkový koncept vyprávění. Cíl a důvod, proč tento film vznikl je předem definován a v průběhu filmu přímočaře odprezentován. Technicky dokonalý akční zábavný animovaný blockbuster, který je jediný svého druhu.

Po několika leté odmlce překvapivé pokračování původní trilogie, které především věrohodně zvládá přechod do nové moderní epochy nejen příběhového světa, ale taktéž i světa kinematografie, a přesto stylově zůstává věrným sobě a svým filmovým fanouškům. Spielberg a Lucas se vrací ke své milované sérii a přitom zachovávají její původní hodnoty. Nostalgická, staromódní, zábavná, dynamická a dobrodružná filmová zábava je zároveň připomínkou klasických blockbusterů dávné doby, na kterou divák vzpomíná a uvědomuje si vliv času, který se jednoduše nenávratně projevuje na všech zúčastněných. I přes útlý, předvídatelný a občas nelogický děj se stále jedná o vzrušující podívanou, která v čele s přetěžovaným letitým filmovým hrdinou čerpá důvtip z elegantních, sofistikovaných, jednoduchých a láskyplných tvůrčích detailů a aspektů filmového vyprávění, které opakovaně dokazují, jak nezaměnitelným vyprávěčem Spielberg neustále je. Akční scény jsou pořád zábavné, chytré, grandiózní a perfektně choreografické s důvtipem jednotlivých hrdinů, ale pod tíhou speciálních a umělých filmových efektů se vytrácí velmi specifické přirozené kouzlo doprovázející celou série, která najednou postrádá představivost, a v závěru působí samotné mimozemské vykreslení příběhu jednoduše nevhodně, nemístně a přehnaně. Přesto odkaz Indiana Jonese zůstává neposkvrněný, zdá se že takřka nesmrtelný. Filmoví fanoušci série a mileniálové tehdejší doby by měli být nadmíru spokojení. Série si zachovala úctu, respekt a pokoru. Čtvrtý díl Indiana Jonese je poctivým nefalšovaným dobrodružným blockbusterem, který zkrátka v moderní uspěchané kinematografii chybí, a který je nádhernou a dojemnou vzpomínkou éry filmového světa, která je nenávratně pryč, ale díky filmových velikánům jako je Spielberg a Lucas máme stále možnost zažít něco nové, ale zároveň námi velmi dobře známé, osobní a pověstné.