Most špiónov

Na přeslazený spielbergovský happy end jsem se s hrůzou v očích připravovala už tak od půlky filmu, takže jsem to naštěstí vydýchala bez větších problémů a to oko nad ním přimhouřím. Popravdě jsem se bála, že celý film se bude brát až příliš vážně a patos z něj bude stříkat na všechny strany, což se k mému překvapení nestalo, takže jsem nadmíru spokojená. Tom Hanks odvedl standardně vynikající výkon, ale většinu scén, ve kterých se objevil, si pro sebe jednoznačně ukradl Mark Rylance, jenž mě ohromil už ve Wolf Hall a nominace na Oscara je v jeho případě zcela zasloužená. (23.01.2016)

Klidně se to mohlo takhle nějak odehrát. Jenomže Američané poněkud opět pravdu upravili, poněvadž evidentně o slušném zacházení s Abelem v americkém vězení silně pochybuji. Myslím, že to zacházení bylo minimálně obdobné jako v tehdejším Sovětském svazu s Gary Powersem. Tom Hanks a Mark Rylance, kteří se podělili o hlavní postavy, těžko říct, kdo z nich byl lepší, ale přinejmenším svou rolí mě kladně zaujali. (23.02.2016)

První třetinu tvoří soudní, kdy se bojuje za práva a spravedlivý proces cizince ze znepřátelené země. Důstojný Hanks v roli člověka s vysokou profesní etikou odvádí standardně kvalitní výkon. Spielberg vytváří přesvědčivou atmosféru antikomunistické propagandy, strachu z nepřítele, závodů ve zbrojení a mocenských bojů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Výprava působí velmi autenticky, ať už vidíme dobová auta nebo krátké kravaty z 50. let. Náladotvorná kamera Kamińského sestává z promyšlených, spíše delších záběrů, a výrazné hry se světly a stíny evokující noir filmy (např. scéna v dešti), čímž podtrhává vynikající řemeslné kvality snímku. Slabinou je tak spíše pomalejší tempo, kdy vyprávění bez překvapivých zvratů směřuje k vytyčenému cíli. Absentuje větší napětí v průběhu filmu, což však nemůžeme přičítat tomu, že z historie předem asi víme, jak to s výměnou dopadne. Lincoln stál také na známém výseku z dějin, a přesto byl fascinujícím portrétem jednoho státníka. Donovan je oproti němu charakterově plošší. Zajatý pilot je využit pouze k jedné akční scéně, která je osamoceným momentem napětí, neboť na Most špiónů totiž převládá pozvolné drama o síle slova. Řada scén je tak postavena na Donovanově rétorickém umu, ale i jeho nezkušenosti se světem vysoké politiky, když doráží do Berlína, kde má domluvit výměnu zajatců. Do města nepřijíždí jako oficiální zástupce vlády, takže má ve vyjednávání relativně volnou, ale vždy neozbrojenou ruku. Lehce rušivým elementem filmu jsou humorné vsuvky scenáristického dua bratří Coenů, které někdy až příliš zlehčují potenciálně velmi nebezpečné situace, kdy ve všech vrstvách společnosti rezonuje obava z války. Newmanova hudba je kýčovitá a násilná, Rylance poněkud toporný. Most špiónů coby příběh malého člověka ve velkém světě je však stále vytříbenou podívanou s málem patosu. Poselství filmu, cynicky řečeno, krásně zabijí pozdější výrok kralující 70. let a mění jej na "Obrovský skok pro člověka a malý krok pro lidstvo". Režisér tak možná implicitně komentuje v současnosti velice intenzivní napětí mezi oběma mocnostmi, v němž sebedůležitější čin jedince nehraje žádnou roli v celkovém uspořádání. Největší odměnu/změnu tak Donovan nalézá v individuální rovině, tj. pyšný pohled manželky. [Kino] (02.12.2015)

Film, jehož výpovědní hodnota je mnohem víc, než to jak doopravdy baví a obohacuje koncového diváka. Zároveň je to ale typický Spielberg posledních deseti let. Tedy inteligentní, poctivý, s menším drajvem než dřív, méně originální a průkopnický. Zároveň nonšalantně akademický, s precizně vykreslenými dobovými reáliemi Berlína a celkově skvostnou výpravou (za ty peníze !). Umí si pohrát i s postavami (spolehlivý Hanks, fantastický Rylance) a ty Kaminského detaily beze slov (poslední scéna) - to je něco, co se dá nazvat stálicí už velmi dlouho. Sázka na jistotu. Neurazí, nenadchne. (05.12.2015)

Nejcharakterističtější Spielberg snad za několik dekád. Žádná strana není černobílá, hlavní hrdina v podání dokonalého Hankse má s houstnoucí zápletkou stále jasněji srovnané lidské pohnutky a technická stránka zlomových scén (letadlo, zeď a koneckonců celý Berlín) je natolik blízká a zároveň formálně dokonalá, až to bere dech. I přes štědrou stopáž není prostor k nadechnutí a každý dějový posun nebo komplikace mě nutí zas a znovu roztočit mozkové závity a přemýšlet, jak z nastalé situace vykličkovat. A sem směřuje jediná, ale zároveň všeobsahující výtka. Všechno totiž dopadne tak, jak jsem bez znalosti konkrétních historických událostí očekával. Bolestně současné poselství působivě dolehne na diváka, ale zůstává pocit malé domů, kterou si Steven přihrál. V jeho rukou totiž taková tématika nemohla dopadnout špatně, ale i přes formální dokonalost mohla dopadnout ještě o chlup upřímněji. (01.12.2015)