The Post: Aféra v Pentagone

Kromě toho, že je to kvalitní biják, poctivě zpracovávající poctivá témata (právo na informace, povinnost mít svědomí i na vysokých postech a riskovat všechno, rovnoprávnost žen atd. atd.), o čemž je toho napsáno víc než dost, bych za sebe ráda na okraj uvedla, že mě okouzlil tou nenápadnou prezentací vysokého stylu, úrovně dotčené sorty lidí, na níž si přes veškerou neokázalost dával záležet. Prezentací jejich morální jakosti, esence rozumu i citu, smyslu pro rodinu, povolání ve vlastním smyslu slova i cti, nakonec tehdy ještě i u těch bankéřů bylo znát, že je to zasahovalo, že byli důstojní a obměkčitelní, a i ti, kdo stáli se svými názory a postoji proti sobě, se dokázali ctít, a také jejich decentního, ale vytříbeného vkusu a kulturní zušlechtěnosti. *** Jeden nenápadný příklad, který hovoří za všechno: Když dámy opouštějí pánskou společnost, která zavedla řeč na soudobou politiku, cestou do salonku vedou "dámské" řeči o tom, že Lawrence Durrell vydal půvabnou věcičku a že prý píše další sadu románů (a ano, ohlíží se po čtvrté ženě)... Dnes si nedokážu vůbec představit, že bych narazila na čtyři pět dalších vrstevnic obeznámených s Alexandrijským kvartetem, Avingnonským kvintetem a vůbec s osobností Lawrence Durrella, středomořského diplomata a geniálního spisovatele, a to jsem vystudovala literární vědu a ty knihy, stejně zásadní, uchvacující a s ničím nesrovnatelné jako třeba Proustovo hledání ztraceného času, jen ještě s mnohem větším záběrem i geopolitickým a geofilosofickým, neznali už ani mí učitelé. Nikdy by mě nenapadlo, že se s tak případnou narážkou na Lawrence Durrella setkám zrovna ve Spielbergově bijáku. A podobné okouzlení mě v tom snímku potkalo vícekrát. Smekám klobouček. *~ (20.07.2019)

„POKUD VLÁDA VYHRAJE A MY BUDEME ODSOUZENI, WASHINGTON POST, TAK JAK HO ZNÁME, PŘESTANE EXISTOVAT…“ /// Spielberg a jeho další závažný téma. A vo tom, jak je to závažný, svědčí obsazení. A vo tom, jak moc je to téma americký zase hodnocení (nejen na CSFD). Nejde totiž vo nic menšího, než vo zasranou svobodu tisku a demokracii v americkým pojetí. A já, (přes všechny ty noviny typu Blesk, Hrom…) si prostě myslím, že tisk má sloužit lidu a ne politikům. A ta telefonická konference vo tom, jestli zveřejnit či bejt přizdisráči, je oslavou nejen novinářskejch ideí, ale i dramatu. Hmm, tak co tam máte dál? Duel Frost/Nixon jste už viděli? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu se zeptat Miloše, jestli může stát zakázat novinářům psát. 2.) Vždycky jsem se chtěl zúčastnit nějaký menší rebelie. 3.) Thx za titule „samo133“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.08.2018)

Steven Spielberg zůstane legendou. Daroval nám Indiana Jonese, Čelisti či Jurský park a natočil spoustu úžasných filmů. Poslední dobou se však Steven Spielberg stal průměrným rutinérem jenž sice pořád točil nadprůměr ale ty výjimečné pecky jako dřív to prostě nebyli. Je otázka jestli se teď v 71 letech dokáže ještě vrátit na staré sedlo avšak The Post (český překlad hoďme prostě a jednoduše za hlavu) rozhodně ukazuje, že ještě nepatří do starého železa. Film mapuje celkem důležitou událost Amerických dějin: Tedy dobu kdy se provalilo, že hned několik bývalých hlav Spojených států amerických i ta současná (Nixon) záměrně lhali o tom jak jsou na tom s Vietnamskou válkou. Žijeme však v silné zemi kdy jsou jakékoliv noviny cenzurovány. Spielberg tuto událost dle mého reflektuje lépe než když před 3 roky natočil průměrný Most špionů. Dává lepší důraz na postavy (kterých je tentokrát více než jenom 2) které nechává žít a o každé nám aspoň trošku vysvětlí co je zač a jaké jsou jeho plány. Jasně, v The Post nikdy nehrozí, že naše hrdiny někdo zabije jde ale o něco víc než o pouhý život. Jde o svobodu projevu která je v dnešní době ještě důležitější. Spielberg tuto 116 minutovou dlouhou jízdu projíždí působivými záběry kamery, hraje do toho vždy perfektní hudba Johna Williamse a především každý herec alespoň trochu dobře hraje. Tom Hanks je perfektní, Bob Odenkirk ukazuje, že neumí hrát jenom Saula a Meryl Streep... je jako vždy k zulíbání a člověk jí div nepřeje tu rekordní 4 sošku. Jediná škoda je ta, že to prostě další pravý zápis Spielberga není. Není to Jurský park, není to Schindlerův seznam, není to Minority Report, není to Chyť mě když to dokážeš... je to však slušná práce která si shlédnutí zaslouží. Mám ale takový pocit, že Štefan Spielbergů ještě neřekl poslední slovo. (02.03.2018)

Spielberg opäť v špičkovej forme, každý záber precízne komponovaný (nielen vizuálne), všetko dynamické, hravé, svojím spôsobom zábavné. Herci hrajú s chuťou a priam z toho sála, aká pohoda panovala na pľaci. Po mierne zložitom úvode s predstavovaním množstva postáv a súvislostí sa to krásne rozbehne a je z toho napínavá novinárska dráma, ktorú nepokazí ani tradične spielbergovský slzopudný pátos v závere. (Označiť tento film za "akademickú neprehľadnú nudu" môže iba veľmi nepozorný človek bez štipky vkusu.) (14.02.2018)

Když se s první vteřinou filmu objevil na plátně Spielberův klasický otevírací obraz (tedy sekvence, která chytí divákovu pozornost a zároveň souvisí jen matně s budoucím dějem), uvědomil jsem si, jak na mě pořád značka Spielberg platí. A ten trochu magický pocit mě neopustil po celou dobu filmu. Typicky dokonale kontrastní obraz, kamera Janusze Kaminskiho, která každým záběrem něco říká a tedy vypráví obrazem, spielbergovská hudba Johna Williamse. To a mnohé další mě uvádělo do pocitu, že se koukám na film, na kinematografii a prožívám příběh, u kterého jsem napjatý a vzrušený (v tom diváckém slova smyslu). A to z mého pohledu není v roce 2018 málo. 9/10 PS: Frank Capra loves this movie! (02.03.2018)