The Post: Aféra v Pentagone

Spielberg bol kedysi pojem. Dnes mám pocit, že mu to akosi nejde. Nominácia tohto filmu na oscara je podľa mňa nezaslúžená, mám pocit, že sa tam film ocitol hlavne kvôli téme. Američania radi poučujú čo a ako, čo je správne a čo nie. Film nemal ani na nomináciu a právom nezískal žiadnu sošku, ak sa nemýlim. Prvú pol hodinu sa film akosi vlečie, nevedel som sa naladiť a nebavilo ma to. Potom sa to postupne rozbehlo, v závere fajn, ale na štvrtú hviezdu to u mňa nestačilo. Ďalší film z kategórie "akademická nuda" presne ako to Spielberg dal už dvakrát - Amistad a Lincoln. Už by aj stačilo...60%. (15.04.2018)

„POKUD VLÁDA VYHRAJE A MY BUDEME ODSOUZENI, WASHINGTON POST, TAK JAK HO ZNÁME, PŘESTANE EXISTOVAT…“ /// Spielberg a jeho další závažný téma. A vo tom, jak je to závažný, svědčí obsazení. A vo tom, jak moc je to téma americký zase hodnocení (nejen na CSFD). Nejde totiž vo nic menšího, než vo zasranou svobodu tisku a demokracii v americkým pojetí. A já, (přes všechny ty noviny typu Blesk, Hrom…) si prostě myslím, že tisk má sloužit lidu a ne politikům. A ta telefonická konference vo tom, jestli zveřejnit či bejt přizdisráči, je oslavou nejen novinářskejch ideí, ale i dramatu. Hmm, tak co tam máte dál? Duel Frost/Nixon jste už viděli? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu se zeptat Miloše, jestli může stát zakázat novinářům psát. 2.) Vždycky jsem se chtěl zúčastnit nějaký menší rebelie. 3.) Thx za titule „samo133“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (05.08.2018)

Kromě toho, že je to kvalitní biják, poctivě zpracovávající poctivá témata (právo na informace, povinnost mít svědomí i na vysokých postech a riskovat všechno, rovnoprávnost žen atd. atd.), o čemž je toho napsáno víc než dost, bych za sebe ráda na okraj uvedla, že mě okouzlil tou nenápadnou prezentací vysokého stylu, úrovně dotčené sorty lidí, na níž si přes veškerou neokázalost dával záležet. Prezentací jejich morální jakosti, esence rozumu i citu, smyslu pro rodinu, povolání ve vlastním smyslu slova i cti, nakonec tehdy ještě i u těch bankéřů bylo znát, že je to zasahovalo, že byli důstojní a obměkčitelní, a i ti, kdo stáli se svými názory a postoji proti sobě, se dokázali ctít, a také jejich decentního, ale vytříbeného vkusu a kulturní zušlechtěnosti. *** Jeden nenápadný příklad, který hovoří za všechno: Když dámy opouštějí pánskou společnost, která zavedla řeč na soudobou politiku, cestou do salonku vedou "dámské" řeči o tom, že Lawrence Durrell vydal půvabnou věcičku a že prý píše další sadu románů (a ano, ohlíží se po čtvrté ženě)... Dnes si nedokážu vůbec představit, že bych narazila na čtyři pět dalších vrstevnic obeznámených s Alexandrijským kvartetem, Avingnonským kvintetem a vůbec s osobností Lawrence Durrella, středomořského diplomata a geniálního spisovatele, a to jsem vystudovala literární vědu a ty knihy, stejně zásadní, uchvacující a s ničím nesrovnatelné jako třeba Proustovo hledání ztraceného času, jen ještě s mnohem větším záběrem i geopolitickým a geofilosofickým, neznali už ani mí učitelé. Nikdy by mě nenapadlo, že se s tak případnou narážkou na Lawrence Durrella setkám zrovna ve Spielbergově bijáku. A podobné okouzlení mě v tom snímku potkalo vícekrát. Smekám klobouček. *~ (20.07.2019)

Perfektní film s bezchybným Tomem Hanksem v roli novinářského žraloka - terminátora, stoprocentně přesvědčivou Meryl Streep coby váhavou, tak trochu plachou a zároveň i sebevědomou vydavatelkou, obdobně výborným obsazením všech vedlejších rolí i roliček a precizní Spielbergovou režií. Hudby Johna Williamse není moc, ale když zní, odvádí stoprocentní práci, no a Kamińskiho kamera kouzlí stejně přesvědčivou dobovou atmosféru jako v Mostu špionů či Lincolnovi. Co se týče děje, doslova jsem se zamiloval do investigativní válečné porady novinářů v Bradleeho domě, kde se řeší obrovské problémy, rozdávají tousty a prodává citronová limonáda. Kdo by stál o pokračování, ke kterému závěr filmu jednoznačně vybízí, ať si samozřejmě pustí Všechny prezidentovy muže - dám krk za to, že Steven Spielberg si to představuje právě tak. (22.02.2018)

Od začátku jsem tomuhle filmu nevěřil a považoval ho za zbytečnou povinnou oscarovku, výsledek je ale překvapivě o poznání lepší. Nejde ani tak o mravenčí detektivně-novinářskou práci, ani srdcervoucí osudy hlavních postav, ale o nečernobílá morální dilemata, která je skutečně potřeba řešit. Publikovat, či nepublikovat? Důvody k tomu i onomu činu jsou logické a věrohodné stejně jako osobní nejistoty, podané navíc bez přehnaného patosu. Kreativní Kaminskiho kamera a umírněná Williamsova hudba podtrhávají Spielbergův styl, který je přece jen rozmáchlejší než třeba ten McCarthyho ve Spotlightu, ale s tím se musí počítat a nakonec se vlastně ani o problém nejedná. Překvapivě tedy musím pochválit vrstevnatější příběh se zábavnějším podáním, než bych čekal. Určitě se nejedná o nic jiného, než jak to na první pohled vypadá; nedávné Všechny prachy světa ale ukázaly, že i jasně načrtnutá zápletka vedená zkušeným filmařem se může po cestě rozsypat. A to naštěstí není případ The Postu. (20.02.2018)