Reklama

Reklama

Žurnalista William Eugene Smith (Johnny Depp) žil mezi lety 1971-73 v japonském rybářském městě Minamata, kde místní obyvatelé trpěli otravou rtutí, kterou do oblasti vypouštěla chemická továrna. Fotky této zkázy od Eugena Smitha se dostaly do předních světových médií, což mimo jiné vedlo k vyplacení odškodného obětem a továrna musela učinit příslušná opatření k zastavení znečišťování životního prostředí. (Punisher)

(viac)

Recenzie (21)

Tosi 

všetky recenzie užívateľa

Solidní drama o boji amerického rebelujícího fotoreportéra za japonskou spravedlnost. Zní to trochu divně, ale příběh se opravdu stal a tenhle film je dobrej způsob, jak se o něm dozvědět. Depp se snaží bejt přesvědčivej, ale mohl trochu přidat na naléhavosti, protože tenhle smutnej příběh si to zasloužil. ()

Chrustyn 

všetky recenzie užívateľa

Johnny Depp se snaží vymanit ze škatulky Jacka Sparrowa (nebo ho možná nikdo ve velkém filmu už nechce) ale bohužel si vybírá projekty, které dobře vypadají na papíře, ale na plátně to vázne. Minamata není žádným napínákem, jak by se mohlo zdát, ale spíše se snaží přiblížit Scorsesemu Mlčení, které bylo po všech směrech vyspělejší a poutavější. ()

Reklama

castor 

všetky recenzie užívateľa

Bojovali už jiní, určitě budou i další, ale teď se pere kdesi v Japonsku jistý fotograf za oběti chemického znečištění vod vlivem vysoce toxických látek v těle mořských živočichů a ryb. Po jejich konzumaci se u místních obyvatel rozvinula otrava rtutí a značné neurologické potíže. Není právník, není zavalený bednami dokumentů, ale fotoreportážně zachycuje následky chemického koktejlu, který prokazatelně zabíjí, a logicky čelí útokům mocných zástupců chemického průmyslu. Kauza ho probere z životní mizérie, jeho práce zase dostává smysl. Ač podle skutečné události, problém je v tom, že jsme zhruba v polovině, karty jsou jasně vyložené a očekávání malá. Tvůrci se nedokáží divákům zavrtat pod kůži, emočně to nefunguje. Johnny Depp je možná na nějakém černém seznamu (celá ta záležitost je úsměvná), podává ovšem skvělý výkon, který tenhle malý film tlačí alespoň do průměrných čísel. ()

Arsenal83 

všetky recenzie užívateľa

Proti znečisteniu životného prostredia treba bojovať a je pekné, že už v sedemdesiatych rokoch sa našli dobrodinci, ktorí neváhali bojovať v zúfalom zápase. A zároveň je smutné, že dodnes v podstate Japonci neuznali akúkoľvek zodpovednosť za mnohých mŕtvych. Tento film nie je zábavný a je dosť pomalý. Nie je niečím, čo by som si pozrel znova, ale dodal mi aspoň informácie, ktoré som o Minamate doteraz nemal. Čo je však na ňom najlepšie je naozaj excelentný výkon Johnnyho Deppa, ktorý už po niekoľkýkrát dokázal prečo je tak výnimočným hercom. Škoda, že ho hollywoodski fašisti chcú odstaviť od fachu. Snáď sa im to nepodarí, určite by vo svete filmu chýbal. ()

Aljak 

všetky recenzie užívateľa

Po Dark Waters ďalšia z ekologických drám, kde nevinní ľudia doplatili na bezohľadnosť priemyselných magnátov. Tentokrát príbeh z pohľadu investigatívneho fotografa, ktorý sa snaží túto katastrofu zviditeľniť a tým pomôcť miestnym zúboženým ľuďom. Pomalé tempo a viacero hluchých fáz síce filmu nejako extra neprospela, ale po obsahovej stránke to je fakt masaker. Taká bezmocnosť, že si to snáď nikto nedokáže predstaviť. Desiatky postihnutých narodených detí prakticky stratili právo na normálny život. Postava fotografa mi občas svojim správaním išla na nervy, ale musím pochváliť Johnnyho Deppa, že to zahral výborne (a to mám k tomuto hercovi zvyčajne vysokú averziu). Každopádne, smutný film, ktorý ešte viac zvýraznila tá séria fotiek na konci počas tituliek s prehľadom priemyselných ekologických katastrôf - až mi to vlialo slzy do očí! ()

Galéria (5)

Zaujímavosti (2)

  • Natáčení probíhalo v Japonsku a Srbsku. (Kuzmik)
  • Fotoreportér, publicista a cestovatel Zdeněk Thoma se s W. E. Smithem v r. 1973 v Minamatě seznámil: „S ‚Genem‘ jsem se setkal přes jeho manželku, na kterou mi dal kontakt jeden můj tokijský přítel, že prý v Minamatě žije s nějakým americkým fotografem a zabývají se tamější tragédií. Přivítali mě velmi srdečně a když zjistili, že nemám nocleh, nabídli mi, abych zůstal u nich. Cítil jsem se jako doma. Běžné jméno Smith mi nejdřív nic neříkalo, až potom jsem zjistil, že mám tu čest s jedním z největších tehdejších fotoreportérů.“ (prkalil)

Reklama

Reklama