Erin Brockovich

Tak na to, v jakých připitomělých komediích hraje tato dobrá herečka Julia Roberts, tady si vybrala opravdu skvěle a dokonale ukázala, jak umí hrát. Nevím, jestli je to zrovna na Oscara, ale hrát umí a toto je důkaz - její asi nejlepší film. Děj je dobrý, má spád, i když se toho zase neděje tolik, příjemně to utíká a vy se jen vezete a kocháte. Tohle se teda rozhodně povedlo. (04.12.2013)

Role hubaté Erin Julii Roberts vyloženě sedne, ale fakt, že dostala za svůj výkon Oscara bohužel trochu zastínil neméně významnou událost...že totiž Eckhartův motorkář sesadil z trůnu nejlepší chůvy všech dob Mary Poppins a udělal to s takovou grácií, že tohle dílko v televizi nikdy nevynechám, i když ho na Nově opakují rok co rok. (12.12.2006)

I Julia Roberts umí. A nejen ona. Dialogy mezi ní a Albertem Finneym jsou dokonalé. Nekýčovitá zábava, odehrávající se na pozadí děsivě šokujícího pravdivého příběhu, okořeněná a zabalená do lákavého obalu, prostě nemůže nudit. Dokázali byste si v roli Erin představit někoho jiného než Julii? Já vážně ne... ;o) [prosinec 2005] (04.12.2005)

Takový ten film, co ani neurazí, ani nenadchne. Místo nějakého frišného psycho dramatu zde máme figurky na šachovnici, zlí a hodná jsou jasně definovaní a pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí a děti budou nakrmeny, a jiné pomstěny. Chybí mi cokoliv navíc, ačkoliv Julia jako přihroublá matka je zajímavý počin, ale tak nějak jí to stejně nevěřím, ač se snaží, co to jde. (16.03.2014)

Pojmy sociální drama a občanská společnost jsou - nebo mohou být - zdánlivě neslučitelné. Praxe, o které se v našich médiích příliš nepíše, skutečný život společnosti v jeho neopakovatelné a nedeformované pestrosti však prokazují - setrvale, protože nebulvárně a nevirtuálně - opak. Silný příběh a dobrý scénář se solidním režisérem a kvalitní herečkou skládají dohromady celek, v němž se ztratí i lecjaká hollywoodská banalita. Název filmu se posléze zapomíná, s ním ve vzpomínce ustupuje často i příběh ze života, ale ono zpochybňované a vysmívané mravolično přetrvává vzdor happy endu. I s vědomím právě popsaných limitů je však možné dodat, že v tomto případě nebylo Oscary mrháno, i když na druhou stranu lze diskutovat o tom, za co ho Robertsová vlastně dostala: zda za svůj nesporně kvalitní výkon na hranicích mimořádnosti, nebo za život a občanskou statečnost představitelky, jejíž úděl ztvárnila. Názory a kritiky mohou být v tomto případě rozličné, ale ve své většině se určitě shodnou v tom, že dílo není ani brakem, ani limonádou, ani nudou. Je - jistě nejen pro mne - neoddiskutovatelnou uměleckou kvalitou daleko za a nad hranicemi reálsocialistických "zeitstücků". (24.05.2008)