forsberg

Čtyřhodinové čekání zda Leo dostane Oscara skončilo happyendem, dámy měly překrásné šaty, Sam Smith zhubnul a porazil Lady Gaga, které bych to přála víc a vůbec by to celé bylo pěkné a důstojné a blýskavé, kdyby se Chris Rock nerozhodl, že bude imrvére plkat o nebohých černých hercích, kterým ošklivý Hollywood odmítá dávat oscarové role a beze zbytku tak naplnil staré známé pořekadlo, že totiž čím víc s s hovnem sereš, tím víc smrdí.

Velmi poetické vzpomínání starousedlíků na čtvrť, která byla nenávratně ztracená už v dobách, kdy byli ještě malí caparti. Ale i když ze starého Josefova zbylo jen torzo, procházíme-li nad ránem, ještě v tichu, jeho křivolakými uličkami, jako bychom za sebou slyšeli kroky jeho dávných obyvatel.

Slušelo by se napsat, jak si cením Krvavého diamantu, protože poukazuje na genocidu ubohých obyvatel Sierra Leone námi bělochy, dychtícími po diamantech, ale popravdě - byla jsem ztracená už v momentě, kdy jsem uviděla Djimona Hounsou a uslyšela ten neskutečný soundtrack.

Celkem zábavný cestopis s francouzským kuchařem, který v různých koutech světa uvaří a ochutná možné i nemožné a taky ani na chvilinku nezavře pusu, takže mne obzvlášť potěšil díl o Japonsku, kde si Fred vzal do úst tak obrovskou ústřici, že nemohl dobrých pět minut říct ani slovo.

Chtěla jsem původně hodnotit třemi hvězdičkami, protože Brad Pitt zachraňuje svět jen tak zlehka, aby zůstal pořád pěkně učesaný a na můj vkus se tváří až moc betasamecky, ale maximálně vydaření zombíci zvedli hodnocení ještě o jednu.

Po dlouhých devětatřiceti letech sesazen Zardoz z prvního místa na žebříčku wtf filmů. Teď se to možná nezdá, ale jednou budou Pole v Anglii kultovním filmem pojídačů lysohlávek, kteří na jeho počest uspořádají každý rok průvod s alegorickými vozy, na kterých budou znázorněny ty pěkné statue scény.

Pohodlně usazena v plážovém lehátku na půlnoční premiéře, přála jsem si být osmiletým prckem, který, zdrcen děsivou scénou s porodem posléze pookřeje ve chvíli, kdy Superman dostane ten pěkný obleček a poslední půlhodinu filmu už jen nadšeně tleská ručičkama nad hrdiny, kteří po sobě házejí vlaky a bourají mrakodrapy. A pak bych šla domů a zeptala se maminky, proč taky nemám dva tatínky a úplně by stačilo, kdyby Robin Hood byl jen jeden z nich.

Vtipné dílko. Obzvlášť tu část scénáře, kterou napsala Rosamunde Pilcherová na motivy Zkrocené hory, ocenili diváci v kině hurónským smíchem. A tak, stejně jako mnoha filmech, kde se hrdinové zmůžou na jediný výraz (telecí), musí to celé zachraňovat charismatický záporák a speciální efekty (podle známé rovnice jeden telecí výraz = jeden efektní výbuch).

Ještě dřív než Bruce Willis proslavil propocená trika a Sarah Jessica Parker Manola Blahnika, navlékli oba kraťasy, projeli se po řece, absolvovali nejtrapnější úvod k milostné scéně v dějinách filmu - no, a nakonec taky lapili záporáka.

Film, kde hlavní hrdinka pronáší perly typu - Krade invalidní vozíčky. Je to pachatel! Něco takového nedokážou zachránit ani Eurythmics, ani Burt Reynolds, který s šábesdeklem na hlavě tak kouzelně tančí na Hava Nagila.