Portrét ženy v plameňoch

Banální. Takovou měrou, že jsem většinu filmu přemýšlela o hygienických poměrech ve Francii 18. století... A veškerá chuť na horoucí lásku mě přešla (nejsem hodnej člověk... 1,5*). (26.01.2020)

Hrozně subtilní, rafinované, hypnotické a čisté. Velkolepý film. Čistá láska a její přenos z plátna do sálu, bez náznaku patosu a se společenským přesahem. Úžasná atmosféra, něha, nádhera. Skutečné mistrovské dílo, film co zůstane navždy bok po boku velikánů. (16.12.2019)

Přeártovaná lesbí nuda. Už si úplně nevzpomínam do detailu, ale to nejlepší si asi schovali na konec, jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem tomu dal až tři hvězdy. #němýfilm (55%) (12.01.2021)

Na jednu stranu zajímavě pojaté s několika silnými momenty, na straně druhé vlekle nezáživné, bez hudebního podkladu, a s minimem jakýchkoliv vzruchů. (18.01.2021)

Portrét dívky v plamenech je převážně vizuálně krásným a citově jemným portrétem dvou mladých žen, které přes rozdílné životní cesty a osudy, k sobě alespoň na malou chvíli najdou cestu. Talentovaná malířka Marianne má za nelehký úkol tajně a nepozorovaně namalovat svatební portrét Héloise, která se proti vlastní vůli má provdat do Milána. Divák se prostřednictvím promyšlené kamery stává pozorovatelem, stejně tak jako malíř, který potřebuje vnímat sebemenší maličkosti. Dlouhé pohledy a zabírání detailů tady tudíž nejsou jen filmově vizuálním prostředkem pro vyprávění příběhu, ale smysluplně tu podtrhují a dovytváří to, co má Marianne za úkol - namalovat portrét. Celkově je film velmi komorní a něžný, bez větších emočních bouří, což může působit trochu ploše, ale zároveň to sedí k oběma hlavním postavám. (15.02.2020)

Nasnímané je to krásně, hlavní herecké duo, Adèle Haenel (ta obvzláště je úžasná, stoic face into full emotion) a Noémie Merlant, hraje přesně a věrně. Ale to pomalé tempo, co obsahově vlastně moc neodkryje film absolutně zabíjí a přitom dvě hodiny v rámci současných snímků je pomalu ještě bráno (alespoň podle mě) jako krátší stopáž. Dlouhá zdrženlivost postav. Ale ve výsledku nepřináší 'Portrait of a Lady on Fire' nic, co by tu už mnohokrát nebylo. Zapovězená láska dvou lidí, kterým chvíli trvalo, než k sobě našli cestu. V mnoha ohledech velice dobrý, intimní snímek, který ale mohl mít i daleko vyšších kvalit, ale jeho tvůrkyně se rozhodla jej natočit v téhle víc 'loose' podobě, která k francouzské kinematografii patří. Definitivně si to najde svoje publikum, má to takový ten nesmrtelný háv a provedení, co dělají klasiky. 7/10. Draw me like one of your french gellss. (03.01.2020)

Ach. (28.03.2020)

Ne, nefunguje to. To vzplanutí jsem jim nevěřil ani na vteřinu. Děvčata jsou krásná a snaží se, ale ta chemie je tam uměle naroubovaná a nezachraňuje to ani oslnivý vizuál 8K kamery. Je s podivem, že zrovna toto (spolu s podobně problematickou Carol) bývá citováno jako nejzdařilejší představitel subžánru, přestože takový Ammonite a The World to Come jsou úplně, ale úplně jinde. ___ edit 2023: Nedalo mi to a ke snímku se opakovaně vracím. Po několika dalších projekcích dojem postupně sílí a zraje, podmaňuje si mě to víc a víc. Začínám už snad lépe rozumět, o co Sciammaové šlo. Opatrně a nesměle přihazuji čtvrtou hvězdičku a těším se na příští setkání v soustředěném pohroužení, které už téměř jistě vyústí v plné souznění. (05.06.2021)

Pomalý, krásně nasnímaný příběh o lásce, kdy je jasné už od úvodu, že happy-end to asi moc nebude. Konec mě i přesto silně uzemnil. 8.5/10 (31.12.2023)

Skvělý scénář a adekvátní dialogy. Odmítám tvrzení, že se jedná o ženský film. Přece není možné takto dělit film podle hereckého obsazení. Je Četa tedy mužský film? Je to nesmysl. Někdo tu píše - nádhené kostýmy, výprava...a asi byl na jiném filmu. Vše je velmi prosté a podřízené příběhu. Na tomhle film rozhodně nestaví. Je vlastně velmi smutné, jak málo lidí vnímá jemné nuance příběhu a kolik tu čteme nářků nad tím, že film nemá děj, že je nudný, že se vleče. Je to asi podobné jako s hudebním sluchem. Někomu prostě není dáno vychutnat služitou skladbu nástrojů a když to není jednoduchý pop, přeladí na jinou stanici. Fascinovalo mě propojování různých literárně hudebních odkazů. Brilantní záležitost. (14.06.2020)

[3,5*]     Príjemne pomaly plynúca dráma zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, pri ktorej som sa kochal nádherným obrazom. Výborne stvárnená je aj tá jemná psychológia, keď duševné rozpoloženie hrdiniek je zobrazené len jemnými odtieňmi ich výrazov tvárí. Z dramatického hľadiska trochu zamrzí prílišná doslovnosť vývoja romantického vzťahu, ale zase na druhej strane to poteší oko diváka, hlavne toho mužského. Celkový dojem trochu znižujú iba priemerné herečky v dvoch hlavných rolách (Adèle Haenel a Noémie Merlant). Viem si predstaviť, že v prípade špičkového obsadenia by som išiel s hodnotením vyššie (ako som to spravil v prípade filmu Lady Macbeth, kde skvelá Florence Pugh hrala podobnú rolu). (16.12.2021)

Krásná malířka Marianne jede na panskou samotu namalovat svatební portrét krásné Héloise, která se musí vdávat. Hezky nasnímaný historický film o dvou lidech a hezky se na to kouká, ale výsledkem je jakási intelektuální nuda, která mne zaujala, ale jak už napsal InJo výsledkem je ušlechtile se tvářící banalita, která těží ze zakázané lesbické lásky jako provokativního tématu, které už asi deset let provokativní není. Mám rád filmy o malířství a i přes neskutečně pomalé tempo vyprávění mne to udrželo dvě hodiny v pozornosti. Dvě hvězdy za malířství a sympatické francouzské herečky jedna za posledních deset minut. (06.01.2020)

Krásná kamera, přirozené světlo i zvuky. Většina záběrů jsou umělecká díla. Noémie Merlant je úžasná. Céline Sciamma je Paní Režisérka. (06.01.2020)

Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Některé scény byly příliš zdlouhavé a opakované (dlouhé záběry obličejů), děj se sunul velmi pomalu, ale kamera byla krásná a já si kostýmní drama vždycky užívám.. (12.01.2020)

Scény připomínají obrázky a herečky hrají dobře ( hlavně očima - což dává smysl v těchto rolích), ale nijak zvlášť se nepředvedou, protože scénář je dost slabý na to, aby se o filmu dalo mluvit jako o banalitě, či jako o intelektuální nudě. Intelktuálno je evokováno výrazem snímku, ale intelektuální fakt neni. Film nijak nezkoumá historickou úlohu ženy (nebo něco, co by tomu dalo přidanou hodnotu). Samotné milostné "vzplanutí" (pokud o tom lze takto mluvit, jelikož Dívce v Plamenech chybí živoucnost) mi přišlo slabě vykonstruované. Nechalo mě to 100% chladným. Docela zbytečné pokoukání. 1,5/5 (05.05.2020)

Potěší, když je mezi milenci/milenkami ve filmu uvěřitelná přitažlivost. Zároveň tedy tolik dlouhých pohledů, myslím, k tomu nezbytné nebylo. V určitou chvíli jsem si říkala, že to je o ničem, ale ono možná naopak, možná je to přesně tak podivný vakuum, který těžko zopakovat. Kráčející dáma s ohněm v šatech, to je tak výjimečné, že to smaže i ty zdlouhavé promlky. (14.05.2021)

Už dlouho jsem nebyl takhle pohlcen zobrazením vztahu dvou postav. Každá interakce, každé gesto, každý pohled toho tolik vypovídá, ta chemie je chvílemi opravdu hypnotická. 2019 byl fakt fenomální rok pro filmy. 9/10 (16.10.2021)

Ráda sleduju dlouhé a tiché filmy, ve kterých se zdánlivě nic neděje a zároveň trpím sledováním dlouhých a tichých filmů, ve kterých se opravdu nic neděje. V případě Portrétu dívky v plamenech jde o druhou variantu. To, co činí tenhle film zvláštním, je to, že nepojednává o milostném vztahu mezi mužem a ženou, ale vykresluje milostné vzplanutí mezi dvěma ženami. Zbytek je pouze esence červené knihovny - stačí si představit, že jednu z těch dvou žen hraje muž a dojem jalovosti celého příběhu se dostaví okamžitě. Na tomhle filmu nevidím vůbec nic převratného ani v ohledu jakési emancipace lesbického vtahu, protože film vznikl v roce 2019, což je na takovej biják docela pozdě. (19.03.2020)

Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet. (17.05.2021)

Příběh několika žen, které většinu času unyle hledí jedna na druhou, nebo do prázdna, někde postávají, pak trochu popojdou. Ale taky strhující epos od začátku do konce, s pevně sevřenou symbolikou a výtečně propracovanou estetikou. (27.08.2021)