feeme

Tak jsme si u toho říkali, že vzali z oblíbených detektivních seriálů (Mentalista, Dexter atd.) fungující kusy a složili to jako v Hannibalovi v jednom díle jeden z dalších masových vrahů totem, nic proti. Můj mimo postřeh je, že kdyby Jack z Lost měl být nějakou postavou, bude to přesně Jack Crawford tady. Během celé první série nemám ponětí, kdy Will Graham venčí svoji psí smečku, obzvlášť v době, kdy nezvládá chápat čas. V období, kdy člověk nemá náladu na radost, Hannibalovo geniálně sviňácký myšlení mu ji bezděčně dá.

Dobře, je to hodně podobný jednomu mýmu oblíbenýmu krimi seriálu, jehož název nemůžu napsat, protože bych tim v podstatě vyspoilovala vše, ale to nevadí. Je to velmi napínavý, místy až zbytečně (uměle) moc, ale to taky nevadí. Projít se za čerstva po šesti dílech zhlédnutých takřka v kuse podzimním listím má svoje skandinávské kouzlo.

Když se člověk podívá omylem na Životní šanci (2014) namísto Životní šanci (2013), zjistí, že Les Choristes je svou poetikou nepřekonatelné a už by se nikdo neměl dál snažit opakovat. Je mi líto, že ani Hoffman nestačí. Moc mi to nesedělo z hlediska psychologie mezi jednotlivými postavami. Ten učitel na mě působil jako záporná postava, ostatně jako další prospěchářští kolegové. Což je v pořádku, ať si, ale člověk se i kvůli tomuhle potom během filmu (a opravdu je celou dobu cítit, že je to jen film) spíš potýká s velkou lítostí nad jinak velmi soběstačným, prozřetelným klukem, než že by mu nějak fandil. Ale jasně, je hezké, jak zpívá, přestože už tak nikdy nezazpívá.

Když se člověk podívá omylem na Životní šanci (2014) namísto Životní šanci (2013), zjistí, že Les Choristes je svou poetikou nepřekonatelné a už by se nikdo neměl dál snažit opakovat. Díky navíc za ten soundtrack, který by měl být u hudebních filmů vždy jakýmsi samozřejmým bonusem.

Mumínky si můžete pustit v letadle, když se třeba bojíte lítat, a prožívat jejich napínavá každodenní dobrodružství. Vědět, že všechno dobře dopadne, přesto si dopřát se o ně bát. Je rozkošný, jak pestrý mají život, možná proto jsou to takoví kliďasové.

Proč mají teď ty biografický filmy tendenci být úměrně dlouhý a přecpaný? To mělo pro mě takový potenciál. A pamatovat si  budu jen v podstatě velmi dětskou, bezmocnou hrdinku uzavřenou ve své rozplizlé bublině, která ji bohužel nechrání ani trochu tak, jak by si přála. Mám pochybnosti o tom, jak co bylo, možná proto, že ten film se snaží říct vše a neříká nic moc pořádně. Pokud se to snaží nějakým (zmatečným či geniálním?) způsobem navodit divákovi pocit, že se takhle pomateně se cítí i Norma / Marylin, tak budiž. Scéna se sukní, to jsem nevěřila, že ve střihu prošlo.

Původně jsem tomu dala o hvězdičku víc, ale dochází mi, jak moc jsem ovlivněna tím, že jednoho takovýho mini Krokodýla Dundeeho znám, takže beru zpět. Je to tak vtipně naivní a mimo realitu film, že je to přesně to odlehčení, o který občas stojíte. Je to jak koukat na štěně, který se učí chodit. Samozřejmě by tenhle scénář už zřejmě neprošel s těmi všemi sexistickými, přestože v podání Dundeeho neškodnými a jakoby "na místě" poznámkami. Ale to pomiňme. Je pěkný, že ti dva spolu žili i doopravdy. Někdo má mini film ze svatby a někdo mega film z randění.

Viděla jsem tenhle film včera a předevčírem (usnutí). Až v polovině mi došlo, že jsem ho viděla také před pár lety. Buď mám tak špatnou paměť anebo ten film sám o sobě není ničím zvláštním. V podstatě hodnotíme fenoménální postavu dějin Steva Jobse. Takže je to jako s fotkou východu Slunce, těžko můžete říct, že to stojí za nic. Ale víme, že to fotka není ničím speciálním, to ten východ je. Jsem velký fanda životopisných počinů, víc jich, ale co se týče Jobse, víc mě bavila ta (audio)kniha. A je tam spousta nakousnutého a nedořečeného, jako kdyby byla ambice převyprávět vše, což pochopitelně kloudně nelze, a to ani ve 2 hodinách.

Nejspíš mám slabost pro tyhle vystylizovaný a absurdní pohádky, po kterých občas sní kdekdo. Až je podivný, jak se to drží při zemi při všem tom uhozeném – díky čemuž to v jinak přebalastěný realitě probleskává jak hlavní hrdina. Navíc těch mini ukrytých referencí na jiné filmy? To už si možná dovymýšlím, ale ne... u Andersona ne, tam je toho mnohem víc, přestože to je jak vytažený z dětský, niterně trošičku černobílý knížky, ale proč by ne, je to film s dětskýma hrdinama, takže to je přiléhavé za mě.

Vidět Ghost Doga na obrovském plátně letního kina je myslím příhodné a podtrhující jeho atmosféru. Je neuvěřitelný, jak čistý zážitek si z toho člověk odnáší. To je za mě hlavní bravurnost, ta ryzost vyprávění, nic navíc, nic chybějícího. Roztomilá gansterka – nepřehnané emoce, hodně srandy a zmrzky. Tak, jak to má být. Jako vyrovnaná cesta samuraje.