feeme

Je to taková trochu atrakce, celkem i uchylárna a vlastně si myslim, že ke konci už je to až moc ujetý. Ale tak nějak je to tři dny, co jsem to viděla a furt přemejšlim, jestli je to dobrý nebo ne. A to je tak nějak i podobnej princip, jako když přemejšlíte nad sektama. A jsem u toho. Sekty totiž jsou ujetý a pro někoho dobrý a pro někoho ne. Pro mě se to v docela blbost zlomilo asi ve chvíli, kdy si Josh jde vyfotit tu věc a najednou to dopadne, jak to dopadne no. Na druhou stranu konkrétně tahle scéna je ale dobrá reference na Texaský masakr motorovou pilou anebo Mlčení jehňátek, takže co by ne. Dobře udělaný i ty halucinace. Například ten černý vnitřek květu, jak se dýchal? To bylo parádní. Ale jak říkám... taková obsahově atrakce trochu, ale filmově a herecky za mě dobrý.

Když jste v dobrovolné karanténě a je vám chvíli ouzko – potřebujete pohádku, tohle je to, co fakt pohladí a odreaguje!

Pro mě, jakožto člověka, který má psa za kámoše, bylo nejzajímavější sledovat, jak se pejskům hejbou důvěryhodně ocásky. Tím to asi začíná a končí. Naplňování stereotypních "srand" mě moc neumí rozesmívat.

Štve mě, že mi byl vyzrazen konec a pointa od známého předem, a tak nevím, jak by mě to zaskočilo nebo ne; jak bych to pociťovala. Nicméně! Skvělý. Vybavil se mi Lynch. Je v tom něco nechutného, stejně jako v realitě, když přichází vánoční čas. Rozbalení bačkor a oddálení kamery je nejvíc moment! Připadá mi to super absurdum nasycený o bizár humor. Nebrat jako vážný horor nebo jiné vážné, ačkoliv motiv vážný vlastně je, tak je to vtipně a dobře s nadsázkou až do krajnosti líčeno.

Na mně to spíš než jako drama, působilo celé celkem tragikomicky a vlastně možná jen komicky. A pečetí tomu je scéna, kdy otec dává led (nalezený kdesi ve slámě?) k synovi a současně tam vedle plápolá oheň. Ten příběh je zajímavý. Ale to, jak je to pojaté už tolik ne. Když už je to z velké části dovymyšlené, proč se tak držet jakéhosi realistického ztvárnění? Jsem z toho nějak rozpačitá, ale potěšilo mě štěně a iglú.

Je to roztomilý, i přes několik výhrad: všichni ve městě ví, že je na delší dobu holčička sama doma (v pohodě?); že se holčička těší na zloděje (?); že holčička říká, co má správně správný táta dělat (?). Takže je to roztomilý spíš povrchově, konkrétně když panďátko předstírá, že je plyšák, nebo kdykoliv se postaví na přední. I přes tento "jé" efekt si ovšem můj pětiletý kamarád začne zpívat písničku z Totora, kterého viděl předešlého dne a chtěl vidět zas, to je asi nejvýstižnější za mě.

Když člověk ví, jaký vztah měl Dean v osobním životě se svým tátou, je to ještě daleko hlubší a dojemnější prožitek. Těm "zahraným" emocím hlavního hrdiny divák naprosto propadne, nelze se nevžít. Všemi deseti bych brala i seriálový rozsah. Minimálně si přečtu ještě knižní předlohu a upřímně: budu si u čtení představovat právě Deana.

Někde jsem četla, že se o tomto filmu říká, že je to western pro lidi, co nemají rádi western. Rozhodně to můžu potvrdit.

Těžké zahrát někoho tak silně charismatického a osobitého jako byl James Dean, nicméně Franco se této výzvy zhostil tak věrohodně, jak jen to bylo nejspíš možné.

Film, který mě seznámil s Jamesem Deanem a do týdne se mi vytvořila potřeba vidět s nim cokoliv, kde se třeba jen mihne, nevyjímaje veškerých dostupných dokumentů o něm a jeho práci. On totiž tenhle Dean není ikonou jen tak pro nic, za nic. Tak, jak posouval svoje role do niterních rovin, je vážně k obdivu. Nejsem asi sama, kdo ho podezřívá z toho, že "hrál" vlastně dost sám sebe. Je věčná škoda, že umřel tak předčasně brzy a nestihl těch filmových rolí ztvárnit daleko víc. A ještě mě napadá, zda se zde Godard neinspiroval pro svůj film U konce s dechem natočený o pár let později?