sPaRk

Byť měl Karel Vachek načteno víc než většina smrtelníků, ani on jako jednotlivec samozřejmě nemohl obsáhnout vše. Nelze ale než chovat hluboký respekt k u nás naprosto ojedinělému a sympatickému pokusu o pansofické prohlédnutí, táhnoucí se napříč celou jeho filmografií. Alibisticky zatím jen za čtyři, Tmář mi přišel údernější a s větším tahem na bránu. Tetralogií Malý kapitalista pak Vachek zanechal budoucím generacím unikátní vhled do klimatu české společnosti posledních dekád, který bude s odstupem zrát a získávat na hodnotě. ___ Intelektuální stimul over 9000.

Mám z toho trochu smíšený pocity. Zatímco Prušinovskýho Okresní přebor fungoval jako dokonale pronikavá studie lidskejch charakterů obecně, tohle na mě působí už jako freakshow pro jednodušší diváky. Celej ten formát otevírá otázku, co je ještě "jen" nekorektní zábava a co už exploatace palčivejch témat za lacinym účelem vyvolání smíchu. Ty problémy sociálně a ekonomicky odloučenejch lokalit jsou reálný, představte si, že jste třeba sedmiletá holka a v tomhle vyrůstáte. Je to jako kdyby se někdo posmíval mrzákovi, že nemůže na nohy a udělal z toho grotesku s alibistickym podtextem, že "takhle to prostě chodí". Zkrátka mi tohle vykreslení nepřijde úplně fér. Neříkám, že jsem se nesmál, ale je to takovej provinilej smích s vědomim, že se směju něčemu, co k smíchu vůbec není. Pro mě v podstatě nehodnotitelná záležitost.

Neuvěřitelný aristokratický bizár, který napsal sám život a ze kterého se člověk dozví o human condition víc než ze všech biopiců dohromady. IMDb: Wondering that if I took a walk along East Hampton beach I might still hear Old Edie's voice in the night and see the silhouette of Little Edie dancing in the window behind the thick hanging creeper. ___ Fascinující mnohovrstevnatý one-of-a-kind artefakt takové intenzity a bezprostřednosti, že i po letech mám potřebu se k němu vracet.

Čirá definice vánočního feel-good filmu, u kterého se zachumláte pod deku, usrkáváte kakao a tetelíte se u příjemně přiblblého pohádkového scénáře, kde všechno dobře dopadne a veškeré lidské interakce jsou bez výjimky hřejivé a vřelé. Přesně tohle občas potřebuju a nevidím důvod se produkci Hallmarku cynicky vysmívat. Děkuju, bylo to krásný.

Obávám se, že téměř všichni, co zde doposud hodnotili, pravděpodobně viděli pravěkou VHS kopii čtvrté generace, popřípadě televizní záznam obdobných "kvalit". Nutno vidět v nové restaurované verzi od Bildstörung nebo Second Run. ___ Překrásná, klasická poctivá filmařina, možná se skromným rozpočtem a mnohými vynucenými produkčními kompromisy, leč v každém okamžiku překypující tvůrčím zápalem a opravdovostí. Nabízejí se paralely s Jirešovou Valerií či ranými majstrštyky Víctora Ericeho, nicméně jde o svébytnou, plnohodnotnou autorskou vizi, která vás svou atmosférou a snovým vyprávěním pohltí a přenese do úplně jiného světa. Takové filmy se dnes již skutečně netočí. Jak osvěžující je promítnout a připomenout si dnes tento polozapomenutý klenot v době obludně zredukované na kalkulaci zisku s devastujícím důrazem na kvantitu a plnění kvartálních plánů nenažraných studiových kravaťáků, ústícím ve vyšinuté chrlení dalšího a dalšího generického obsahu bez duše, kreativity a smyslu pro Umění. ___ Vytříbená lahůdka pro zachmuřené podzimní večery u sklenky vína.

Bresson chtěl jistě ukázat zlo a bídu celého světa, ale když odhalíte celý koncept po pěti minutách (podobně jako kdysi u Hanekeho nesnesitelného a směšného pokusu o patologickou psychologizaci v Sedmém kontinentu), stane se celý zbytek filmu pouhopouhým redundantním omíláním téhož. Po jedné z nejabsurdnějších a největších WTF scén ever („To je on!“) jsem s filmem ztratil kontakt a nemohl ho už brát vážně. Všechny charaktery vyhnány až ke karikatuře. Tlačení na pilu a nekonečné variace tam, kde by stačil náznak. Nevěřil bych, že dám někdy Bressonovi ubohé dvě hvězdy, ale nedá se svítit. Tohle šlo úplně mimo mě.

Nekonečně úmorná čtvrthodina. Je úplně jedno, jak moc si to sebe samo uvědomuje a nakolik to má jakože reflektovat současnou generaci (francouzské) mládeže. Žádná grácie, žádný kontext, žádný nadhled. I dekadenci a prázdnotu uměli filmaři podat civilně a s přesahem už v šedesátkách a sedmdesátkách. Ne, od teď už všechno musí být edgy.

The bad kind of cheesy. Prachsprostá vykrádačka Promethea, Gravitace, Interstellaru a dalšího půltuctu sci-fi hitů posledních dvou dekád, navíc kompletně bez dramaturgie či čehokoliv aspoň náznakem funkčního. I kopírovat se musí umět, nestačí jen opisovat zleva zprava bez invence a ambicí. Největší problém filmu však není nepůvodnost, ale čirý diletantismus producentů/režie a jalovost scénáře. Nečekal jsem, že mě to tak moc nebude bavit. Jedna hvězda za kukuč Halle Berryové. Co se s Emmerichem stalo? Den poté a 2012 byly nářez...

Hardcore art pro pokročilé. ___ Ještě nekompromisnější Angela, když jste si mysleli, že už to víc nejde, a zatím asi nejvíc nedivácký počin, co jsem měl možnost zhlédnout. Své výpustky a výmluvné mlčení tentokrát v kulisách letního Řecka dotahuje k svérázné dokonalosti a jen málokdy se ohlédne za sebe, zda ji ještě divák následuje. Někteří takřka celý film odzívali na telefonu. ___ Chvíli to láká, dráždí, zve mezi řádky, ale když na to přistoupíte a začnete hledat další vrstvy, zjistíte, že se tam už nic dalšího neskrývá. V ten moment už sledujete pouhé cvičení v režisérčině estetice, což se vzhledem k až hypnotickému účinku jejího předchozího filmu nutně jeví jako zklamání. ___ I když člověk z anotace jakž takž ví, "o co jde", stejně mám pocit, že bych to potřeboval vidět ještě třikrát, abych si to smysluplně poskládal, ale zároveň cítím, že o to Angele asi ani nejde, a nakonec je to svým způsobem dobře. Zbývá jen položit si otázku, zda jsem dostatečně velký connoisseur, abych to dokázal náležitě (d)ocenit. No, nejsem. Minule jsme si sedli víc. [Berlinale 2023]

Balzám na duši, místy až transcendentních kvalit. Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo.