Makanai: Jak se vaří pro Maiko

Sumire má od začátku jasné předpoklady být dokonalou gejšou, zatímco druhá dívka Kiyo velmi rychle pochopí, že její předností nebude status perfektní společnice, ale nadčasové vaření tradičních jídel v mimořádné kvalitě. Minimalistické vyprávění se soustřeďuje na centrální místnost v domě, kde dívčina příprava pokrmů působí jako stmelující prvek pro všechny obyvatele skromného domku. Vyprávění je velmi pomalé a chvílemi až nesnesitelně klidné, ale spojitost obou dívek, které se navzájem podporují a mají otevřený vztah na sourozenecké úrovni působí povzbudivě až očistně. Makanai má řadu kvalit a chválím Netflix za odbočení do artového teritoria, ale zároveň věřím, že klidné – částečně až existenciální tempo, dokáže vyčerpat mainstreamového diváka asi velmi brzy. (19.03.2023)

Tento druh seriálu nádherně pasuje ke světu gejš, k tomu světu krásných prchavých okamžiků. A to nejen těch „uměleckých“, ale i okamžiků běžného života. Jak ostatně tvrdí slavné japonské úsloví „ičigo ičie“, každá chvíle je pomíjivá a neopakovatelná – lze ji prožít a vychutnat jenom jednou. A tento seriál té myšlenky rozhodně využívá. Nenajdete v něm příběh, co jde z bodu A do bodu B nebo nějakou konkrétní zápletku, zato však znázorňuje prosté plynutí času s postavami, které vám přirostou k srdci (obzvláště dvě hlavní hrdinky), jejich drobné útrapy a výhry, jejich duševní vývoj a cestu životem poté, co se přestěhují ze své domoviny na severu Japonska do slavného Kjóta – města bohaté kultury a historie. Každý díl seriálu oplývá příjemnou, delikátní atmosférou a divák pomaloučku poznává všechny obyvatele domu gejš i jejich spřízněné kolegy a známé z blízkého okolí. V tomto Koreedově druhém seriálovém počinu (který si sám psal i režíroval) se krásně snoubí moderní svět gejš v dnešním Kjótu a japonská kultura jídla a vaření. Přitom nejde o nic okázalého, naopak (jak je u Koreedy zvykem) se příběh odehrává ve velmi domácké, téměř rodinné atmosféře. Znázornit toto téma právě v takové náladě, to je něco, co asi dokáže jen Koreeda. A opět předvedl, že je mistrem svého umění. Kromě režie a scénáře ještě musím vyzdvihnout příjemný soundtrack, který má na svědomí mimořádně talentovaná Kanno Jóko. Plus samozřejmě seriál dotvářejí přirozené herecké výkony. Jediné, co mě trochu mrzí, je to, že seriál nedal dostatečný prostor některým vedlejším postavám, takže pár z nich se divákovi téměř až do konce slívá dohromady. Asi je na škodu, že v seriálu je postav trošku moc a ne všechny máme příležitost poznat více do hloubky. Ale možná to souvisí i s tím konceptem plynutí času – jako by byl seriál zkrátka takovým výřezem určitého času na určitém místě, přičemž postavy příběhem tak nějak přirozeně proplouvají, aniž by cíleně měly všechny stejnou příležitost se „ukázat“. Vlastně to dává smysl. Navíc, jak jsem později zjistila, příběh má svou mnohodílnou komiksovou předlohu a je možné, že tam je mnohem větší prostor se všem postavám věnovat. Pokud ale hodnotím samotný Koreedův seriál, tak musím říct, že Koreeda opět nezklamal.  Obsahově i provedením jde o velmi nevšední zážitek, který pohladí po duši. Podobným způsobem jako pohladí po duši například Malé ženy od Grety Gerwig. ~(4,3★)~ (12.04.2023)

Kore'eda mě snad nedokáže zklamat. Makanai je seriál s námětem, který mě vůbec nezajímá, ale má v sobě něco, díky čemu jsem se u toho bavil a na každý díl se těšil. Mé nadšení není zrovna stoprocentní, některé díly mě nadchly a jiné spíš nudily, ale když jsem sledoval poslední záběr posledního dílu, bylo mi líto, že to končí a že už ty postavy neuvidím. Takže to něco do sebe má a na moje oblíbené díly se možná někdy kouknu znova :-) 4* (13.09.2023)

Měla jsem to štěstí Japonsko několikrát navštívit, dokonce přímo ulice Kyota. Mnohá jídla znám. Příběh je půvabný a tempo, jak píše Dr.film tohoto existenciálního snímku místy až nesnesitelně klidné, koresponduje s mentalitou Japonců, jakou ji znám. Bohužel jsem vždy na to, co nevydařená gejša utvářela, dostala hroznou chuť a pohltila mě melancholie, tudíž budu zhlížet na etapy. (13.09.2023)

Japonská seriálová meditace, kde si děj pomalu a nerušeně plyne svým vlastním tempem. A taky notná dávka pozitivní nálady (Nana Mori je ve své roli neskutečně roztomilá a autentická). Makanai se svým pojetím naprosto odlišuje, protože se v něm vlastně skoro nic neděje. Rozhodně nečekejte žádné napětí, akce, zvraty nebo zápletky. On vlastně i samotný příběh je dost upozaděný a jednotlivé epizody, které jsou jen volně propojeny, sází spíše na vytváření poetických obrazů japonské kuchyně a dění v domě maiko, tedy učednic na gejšu. Výcvik mladých maiko v reálu určitě takto poetický nebude, ale i přesto se Makanai vyznačuje kouzelným japonským duchem, kdy se v ulicích Kjóta, respektive "gejša" čtvrti Gion, snoubí tradiční kultura s tou moderní, a kde je vše, včetně přípravy pokrmů, povýšeno na vysoce estetický a umělecky promyšlený rituál. Pro milovníky Japonska hotová pastva pro oči. (12.04.2023)