Evangelium sv. Matouše
Il vangelo secondo Matteo
L'Evangile selon St Matthieu
The Gospel According to Matthew
Réžia:
Pier Paolo PasoliniScenár:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Luis BacalovHrajú:
Enrique Irazoqui, Margherita Caruso, Susanna Pasolini, Marcello Morante, Mario Socrate, Alfonso Gatto, Luigi Barbini, Paola Tedesco, Rossana Di Rocco (viac)Obsahy(1)
Jeden z nejznámějších snímků Piera Paola Pasoliniho patří mezi nejvýznamnější filmová díla s biblickou novozákonní tematikou. Kontroverzní italský autor v něm použil striktně doslovné citace z Matoušova evangelia (byť některé části vypustil a jiné přesunul), ale při inscenování se vůbec neohlížel na historickou věrohodnost: celý snímek vznikl v autentických prostředích nejzaostalejšího jihoitalského kraje Basilicata a objevují se v něm ve stylizovaných kostýmech výhradně neherci (Ježíše ztvárnil španělský student, zestárlou Marii Pasoliniho matka, Jidáše hraje řidič náklaďáku). V době uvedení však snímek vyvolal rozruch nejen svým zpracováním, ale i faktem, že jej natočil marxisticky smýšlející homosexuál. Tvůrce tak vzbudil nedůvěru u ateistické části publika i v náboženských kruzích (kde však bylo dílo nakonec přijato). Pasolini byl znám jako odpůrce církve, avšak jeho (milovaná) matka byla oddanou katoličkou; dílo je navíc věnováno papeži Janu XXIII. Ten prosazoval mj. reformy uvnitř církve a dialog se socialistickými státy.
Pasoliniho pojetí nemá nic společného s výpravnými biblickými eposy, jež v padesátých a šedesátých letech produkovala hollywoodská studia. Navzdory tvůrcovým postojům však není ani kritikou či polemikou s jakýmkoli náboženským chápáním Krista. Pasolini neváhá inscenovat andělská zjevení či zázraky; interpretuje ovšem Ježíše jako mladého (vzezřením jemného a krásného) netrpělivého revolucionáře, jenž věnuje veškerou energii naplnění svého poslání a jemuž patří významné místo v duchovním vývoji lidstva. Proto se v dlouhých sekvencích objevuje doslovné znění Ježíšových kázání. Náboženské pojmy (Syn Boží, křest ohněm, království nebeské) zde mohou být dobře chápány i v přeneseném smyslu, jako metafory pojmů z marxistické filozofie (ideologický vůdce, revoluce, spravedlivé společenské zřízení). Pasoliniho dílo je však především jedinečnou filmovou básní, v níž klasická látka dostává nové rozměry díky nezvyklému, ale funkčnímu a mimořádně působivému hudebnímu komentáři (kromě klasických skladeb se objevuje i africká hudba) a díky filmařským postupům, inspirovaným neorealismem a cinéma vérité, zejména v dokumentárním zachycení rozmanitých lidských typů (každý protagonista je charakterizován zpravidla "pouze" výmluvným portrétem). Tvůrce přitom částečně odkazuje na zobrazení příslušných postav v italském výtvarném umění (Giotto, Donatello, Botticelli aj.).
Pasoliniho neorealistický styl jeho prvních děl je zjevný i v tomto filmu, natočeném s přísnou prostotou a čistotou historického koloritu. Pro režiséra nejsou prvořadé peripetie biblického syžetu či biblická podobenství, ale vroucí kázání prudkého, nesmiřitelného a odvážného Krista, který se jako osamělý "revolucionář" snaží vzbudit duch odporu v utlačené, ustrašené mase otroků, ale neuspěje. Starobylá Judea tu není zobrazená jako legenda; vyprahnutá země, ubohé chatrče pastýřů a kamenný palác ohromují svojí prvotní divokostí. Kristus je nad tento ubohý svět povznesen, je to člověk, přicházející v roztrhaném plášti a sandálech na zaprášených nohách napravit svět plný předsudků, krve a strachu. Použitím dokumentarizujícího stylu, dynamické ruční kamery, neherců (jeho přátelé, matka, rolníci, španělský student ekonomie v úlohe Krista) a současných oděvů ukazuje Pasolini Krista jako živou, skoro současnou postavu. V hudební rovině a obrazové kompozici cituje mýtus a přirovnáváním zpřítomňuje a mýtizuje "realitu". Pokouší se o vytvoření bezprostředního obrazu mravní krásy asketicky čistou černobílou tonalitou, zdůrazněnou znakovým použitím ticha, detailů tváří a linie krajiny.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (88)
Páčila sa mi snaha o realistickosť, posledná večera v chudobných pomeroch niekde na dedine, krátkovlasý Ježiš. Prvá polhodina a posledná. Ten stred medzi tým, s kázaniami, ubíjajúci. K výššiemu hodnoteniu sa nakoniec prikláňam pre krásnu hudbu. ()
"Tak bolo", pravil pápež, potom, čo videl Gibsonovo Umučenie. Možno. "Takto nejak sa asi vyjadroval Ježiš", pravím ja o tomto filme, ktorý sa snaží pomerne dosť verne, ale s nejakými zásadnejšími zmenami (nesenie kríža), o pretavenie príbehu príbehov na filmové plátno. Je z neho jasné, že Pasolini bol na Ježiša hrdý ako na prvého ľavicovo zmýšľajúceho proroka. Potešila ma jedna pôvodná pieseň, ktorú neskôr prespieval Martin Gore. ()
Proč se musí film skládat jen z dlouhých výměn naštvaných pohledů a scén, kdy se z Ježiše stane řvoucí italský diktátor a běda tomu, kdo ho nenásleduje. ()
Původně jsem chtěl dát jen 3*, ale jelikož v tomhle odvětví mám hodně velkou mezeru a tak moje hodnocení není zcela objektivní, tak dávám i tu jednu navíc. Pasolini má u mě tu smůlu že když točí 2 hodinovej film tak mi přijde že se později strašně opakuje, at jde o Sodomu či tadyto, nicméně se mu musí uznat kvalitní režie, prostě umí. Ale jak jsem říkal mám v těhle náboženských filmech mezeru. ()
Otvorený marxista, ateista a básnik Pier Paulo Pasolini, vskutku vytvoril dosť pozoruhodný, historicko-dobový titul zo života reálnej postavy v podobe Ježiša "Rebela" Nazaretského, a to konkrétne podľa jedného zo štyroch evanjelií, Matúšovo, či povedzme, že je celkovo spracovaný neorealistickým štýlom a so španieskym študentom Enriqueom Irazoquiaom v titulnej úlohe; venovaný pamiatke drahého a neformálneho pápeža Jána XXIII., ktorý som po vizuálnej a scénografickej stránke, síce dokázal plne (d)oceniť, za to mi ale akosi príliš nesadol predstaviteľ hlavnej úlohy, čo sa v podstate so mnou vlieklo až po to „konečné rozuzlenie”, skrátka, chýbala mu určitá charizma, keďže z môjho uhla pohľadu zväčša pôsobil naprosto obyčajným, strnulým dojmom, ktorý vôbec nekorešpondoval s mojimi celkovými predstavami a nádejami, aké by som vlastne mal prechovávať voči až takto extrémne ústrednej postave kresťanstva, ktoré som mimochodom do tohto predstaviteľa spočiatku vkladal. • Možno to teraz vyznie mimoriadne paradoxne, ale ak sa dajme tomu dokážem počas trvania celého diania, väčšinou nesústrediť iba na nezáživného protagonistu, nemyslím tým „(u)zatvárať pred ním svoj zrak”, tak zrovna vtedy si myslím, že snímka: Il Vangelo secondo Matteo, funguje, alebo inými slovami povedané; proste »šľape na plné obrátky« , a to najmä vďaka už spomínanej: autentickej, čiernobielej kompozícii obrazu v podaní Tonina Delliho Colliho, ďalej i zaujímavej výpravy pohľadom Luigiho Scaccianocea, a samozrejme za nasledujúcich prispení v podobách: dobových kostýmov, adaptovanej hudby i pomerne kvalitnej a presnej strihovej skladby, tak v tom prípade sa jednoznačne jedná o „vysoko oceňovaný film.” ()
Svým způsobem realistický film, svým způsobem mytologický, svým způsobem středověký, svým způsobem současný. ()
Zvláštní, že nejlepší bibllickou adaptaci natočil homosexuální komunista. Krásná stylizace a působivost o které se Gibsonovi může jen zdát. Jediné, co bych vytkla, bylo použití spirituálů, které mě místy rušily. ()
Na svoju dobu revolučný počin, takto civilné spracovanie danej tématiky muselo nutne vzbudiť celý rad protichodných reakcií. Žiť v tej dobe, určite plesám radosťou... Z dnešného pohľadu je v tom minimum nových pohľadov, ktoré ale divák ako ja presne pri tomto type filmov nutne potrebuje, ak sa má nasýtiť. Takto to ide mimo mňa... ()
Pasoliniho tvorbu mám veľmi rád. Jednak preto, lebo jeho filmy sú veľmi osobité a zároveň oproti Fellinimu pre mňa pozerateľnejšie. Aj keď obľubujem jeho staršiu tvorbu, prídu mi aj jeho ranné témy a filmy veľmi zaujímavé. Na Evanjelium sv. Matúša som sa chystal už dlhší čas. A pravdou je, že po dopozeraní som bol nadmieru spokojný. Typický Pasoliniho štýl, tentokrát obohatený o krásnu chórovú hudbu. Aj keď sa jedná o menej provokatívny film ako jeho následujúce snímky, jedná sa o príbeh veľmi starý a sfilmovaný nespočetne veľa krát. Ale tento príbeh Krista považujem za akýsi prvý výraznejší zárez, ešte pred Posledným pokušením, Ježíšom Nazaretským a Gibsonovým Umočením. Evanjelium sa popri týchto filmoch nestratí a zároveň je ešte filmom talianskej novej vlny - v dobe kedy bola veľmi výrazná. Síce sa nejedná o dokonalé spracovanie ale skutočnosť a biblickosť daných scén je podaná vierohodne a bez výraznejších prešľapov. U mňa spokojnosť. ()
Toto podanie života a smrti Ježiša Krista, zrejme nepríjme veľa kresťanských ovečiek. Tí sú schopný vraždiť za každú pozmenenú hlásku vo Svätom Písme. Kam sa hrabe Džihád. A Ježíš musí byť sklamaný. Dielo je podobenstvom v niečom skratkovitým, v niečom zbytočne naťahovaným a v niečom celkom iným, ako si to ( podčiarkujem ) obyčajný divák predstavuje. ()
Nemám rád křesťanství a Pasoliniho. A přitom jim to dohromady tak sluší! Pasolinimu se musím omluvit. V komentáři ke Kytici tisíce a jedné noci jsem ho přirovnal k Troškovi. To jsem se hodně sekl, Evangelium sv. Matouše je totiž věřte nevěřte jedno z nejlepších zpracování novozákonního textu. Jednoduché, nenásilné, nepatetické... Dlouho jsem byl rozhodnutý dát pět hvezdiček, ale to by film musel být důkladně prostříhán o takových dvacet nudných minut. Pasolini se měl ve střižně zamyslet nad Saint-Exupéryovým výrokem "dokonalé není to, k čemu se nedá nic přidat, ale to, od čeho se nedá nic odebrat" a měl odebrat, aby stvořil dokonalé dílo. Ale jinak člověk pomalu ani nechce věřit, že to skutečně spáchal on (představte si, ani jedno nahé tělo, žádné zvracení, prdění ani jiné tělesné projevy, mininimum tělních tekutin!). ()
Dovolte mi komentář začít úslovím, jež vychází z nedávné aféry českého společenského klimatu, tezi, kteréžto má za úkol uvolnit atmosféru, jelikož chápu, že následující text může budit nesouhlas, některé mé názory jsou holt kontroverzní a tenhle k nim pravděpodobně bude patřit. Nezbývá než doufat, že mi výrok, jehož se chystám použít, nezlomí u adminů vaz, což v obdobném duchu platí u dalšího textu, který by mohl ovlivnit pohled čtenářů . :-) Takže nebudu to zbytečný protahovat, samotný Pasoliniho film by se dál shrnout i takto: Marxistická buzna zdraví Vatikán. ___ A teď možná k tomu provokativnímu, musím přiznat, že jsem se filmu bál. Přece jen jsem o Evangeliu sv. Matouše četl mnohé, prý se jedná o nejkontroverznější Pasoliniho film, kontroverze prý budí v zobrazení Krista, jenž je zde vylíčen jako revolucionář. Bál jsem se, že bude Pasolini žonglovat s Písmem a zachytí Ježíše Nazaretského ve špatném světle. Naštěstí se zde tak neděje. Kristus je zde sice opravdu radikální (alespoň radikálnější než v ostatních biblických adaptacích), ale to nic nemění na mém kladném vztahu k němu. Nebojím se tvrdit, že byl Ježíš Kristus největším mužem světové historie, a ne li tím největším, tak bezpochyby jedním z největších, samozřejmě v tom pozitivním duchu. To je prostě axiom přes něhož nejede vlak. ___ Nejsem znalec hudby, ale zvuky, které nám jsou předkládaný nemohu nazvat jinými, než nebeskými. Zkrátka úchvatná složka, palec nahoru. ___ A ještě jedna věc, Kulmona si pro některé věci velice vážím, ale nemohu souhlasit s jeho tvrzením, v němž říká, že v blablabla buřičství převažuje ukrutná nuda, to snad ani není možné. Nesmíme zapomínat, že zde bylo zfilmováno evangelium, biblický motiv - IMHO evangelium by nebylo nudné, ani v případě, kdy by kamera snímala pouhého recitátora (v běžném případě kněze, pastora), v Písmu se vždy najde cosi zajímavého. 85% ()
Italské kulisy, hudební dramaturgie, tváře, sociální výklad Nového zákona, asketický návrat k počáteční přirozenosti a zárodkům mýtu - Pasolini si zvolil výborná východiska, která však působí stále značně intelektuálním dojmem, kterému se nedostalo živé náplně. Sledování filmu není zrovna jednoduchou a naplňující činností, ale v řadě momentů je velmi působivé a inspirativní. Rozhodně jeden z nejzajímavějších a nejautentičtějších počinů ze života Krista. ()
Krajina je nádherná, prostředí vypadá skoro autenticky a vlastně i ta černobílá kamera tomu docela sluší. Nic to nemění na tom, že je to snímek velmi zdlouhavý a že si myslím, že jsou lepší díla, která se věnují Ježíšovu osudu. Osobně stavím "Umučení Krista" mnohem výše než tohle dílo, které se snaží jít hlouběji. ()
Překvapivě zcela čisté a skoro dokonalé zpracování biblického textu, které však udělalo z mírného a lásku k bližnímu kázajícího Ježíše málem fanatika se zlým pohledem, prosazujícího nelítostnou politiku svého otce - boha, Hospodina nebo jak mu budeme říkat. Vy mě sakra budete ctít nebo běda vám. Rozdejte všechno bez protestů, protože boháč bude zatracen, nevěřící bude zatracen. Obrazová forma filmu je skvělá. Někoho možná mohou nudit dlouhé doslovné citace z bible, přednášené Ježíšem, ale já jsem si je ráda oživila. Je zřejmé, že v bibli je základ naší kultury ať chceme nebo ne, ať věříme nebo ne. Výhradu mám k hudbě, která sama o sobě nádherná, mě místy rušila, vyčnívala a sama sebe prosazovala. Nevěřila jsem tomu, ale tenhle film uvidím docela ráda znovu. ()
Spirituální kánon Piera Paola Pasoliniho, jenž si po právu vydobyl přízvisko nejslavnějšího pašijového filmu všech dob. Ježíš je zde v souladu s revoluční náladou 60. let vyobrazen jako výbušný mladík s buřičskými ideály, který káže: Kdo nejde se mnou, jde proti mně! Autenticitě prožitku a dodnes strhujícímu tempu vyprávění vypomáhá zejména ruční, dokumentárně laděná kamera Tonina Delli Colliho, rovněž jako přehlídka neherců včetně Pasoliniho matky v roli Panny Marie. ()
ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (1995) - zaradené v sekcii 'Viera' ()
To neherectví mě přece jen trochu rušilo a neměnné výrazy postav jakbysmet. Na druhou stranu ocenuji doslovnost, prostředí a italštinu. Víc se dalo vyždímat z hudební stránky - takovéhle filmy si o to přímo říkají! ()
Jaxi nejsem veriaci, podobenstva vypisujem len pri podrobnom studiu svojej rannej stolice a nabozenstva nemusim- nejsem veriaci. Dost vadi komorna atmosfera a prilisna minutaz. 55 % ()
Súvisiace novinky
Martin Scorsese a další pokušení Krista?
Uznávaný režisér Martin Scorsese v předešlých dnech oslavil poměrně silný úspěch na festivalu v Cannes se svým nejnovějším snímkem Killers of the Flower Moon. 206 minut dlouhé epické dílo o tajemných… (viac)