Krajina ve stínu
Shadow Country
Réžia:
Bohdan SlámaScenár:
Ivan ArsenjevKamera:
Diviš MarekHudba:
Jakub KudláčHrajú:
Magdaléna Borová, Stanislav Majer, Csongor Kassai, Barbora Poláková, Pavel Nový, Petra Špalková, Zuzana Kronerová, Agi Gubíková, Robert Mikluš (viac)VOD (4)
Obsahy(1)
Film rozpráva príbeh obyvateľov zabudnutej dedinky neďaleko rakúskych hraníc, ktorým vstúpia do života udalosti 30. až 50. rokov 20. storočia. Predtým bolo podstatné obrábať pole, prežiť zimu a vychovať deti, teraz si treba vybrať, kto je Rakúšan, kto Nemec a kto Čech, a zaplatiť cenu, ktorú takéto rozhodnutie prinesie. A tak sa z doposiaľ pokojne žijúcich susedov stávajú zarytí nepriatelia, ktorí si navzájom vyrovnávajú účty aj za cenu zločinu, straty etických zábran a ľudskosti. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (285)
Bohdan Seno si natocil svoju verziu Je treba zabit Sekala : 55 % ()
Prvý dojem z počiatku filmu bolo ČB vyplakávanie a vracanie sa do minulosti ako to je v českej kinematografii zvykom. Film som preto sledoval asi tak na 50%, ale postupne som sa do toho dostal. Chcel som dať 3*, ale za tento ľudský hnoj dávam 4*. Je jedno či je to nacista, fašista, komunista, socialista, sociálny demokrat, kresťanský demokrat, alebo kapitalista, hnoj je všade! Ako ateista zvyknem používať "Nech hodí kameňom prvý ten kto je bez viny". ()
Úmorně pomalej, a hlavně dlouhej příběh, kterej sem dokoukával jen těžko. Natočený tak, že ta první polovina nebyla ani zdaleka tak nepříjemná jako ta druhá část. A plynule jsme přešli z jednoho zločinu(fašismus) do druhýho (komunismus).Už jenom zbejvalo , aby se tam na konci mihnul major Zeman a náš slavný uživatel ČSFD Kri-kri.30%. ()
Nakonec docela záživné drama o vybrané pohraniční obci z let 1938-1945. Film, který nemá nosnou hlavní postavu, ale řadu dobře napsaných vedlejších charakterů, které dotváří vcelku ucelený obraz jedné pohraniční vsi. Se vším pozitivním i negativním. Pokud tedy hledáte film, kde byste chtěli pochopit, jaké to bylo žít v pohraničí? Jak komplikované vztahy tam byli vůči té velké válečné historii? I proč to tak brutálně skončilo? Tak odpověď vám dá Krajina ve stínu. Není to dokonalý film. Ale dobrý určitě. 70% ()
Bylo to dlouhý, vyčerpávající a .... nezáživný. Námět a motivace snímku mi je jasná, ale Sláma téma neuchopil dobře. Rozhodně z něj nevytěžil maximum. Ani černobílá nedokázala zakrýt mdlost celého snímku. Nabízí se porovnání s Habrmannovým mlýnem, ten je ale úplně někde jinde. Tohle je jenom lehký odvar. ()
Jak tak ctu komentare, mam pocit, ze jsem videl jiny film. Za me velka ceska filmova udalost, ktera predcila tolik zmedializovane Nabarvene ptace. Skvele zpracovany namet o jedne vesnici v pohranici. Tak, jak si to pamatuji z vypraveni pametniku z Opavska a Jesenicka. Od prvnich minut mi mel film co dat, uzasna atmosfera, herecke vykony. Konecne zase nas film, ktery mi dokazal udelat radost! ()
Kruté časy ve většině lidí probouzejí ty nejnižší záště a pudy, takže se pak jeden k druhému začnou chovat hůř než zvířata, bez sebemenšího náznaku lidskosti. A právě o jednom takovém neblahém období našich dějin vypráví Bohdan Sláma, který dle mého názoru patří k nejlepším českým režisérům současnosti, což potvrzuje i svým filmem Krajina ve stínu. Nejde tady přitom pouze o minulost a oblast Vitorazska, kde se děj odehrává, dá se to potažmo vztáhnout na celou naši zemi, nehledě na fakt, že tento pohled do neutěšené historie má také velmi varující přesah do dnešních dnů. Zlo je stále přítomné mezi námi a jakýkoliv společenský problém či náznak krize ho výrazně přiživují... Struktuře příběhu by asi šlo pár věcí vytknout, ale jinak se evidentně jedná o řemeslně dobře odvedenou práci a to skoro ve všech směrech. Dobovou atmosféru podtrhuje kromě hudby i vytříbený černobílý vizuál. Dalším významným kladem jsou precizní herecké výkony všech zúčastněných. (85%) ()
Sláma?! ()
Jako tří nebo čtyřdílná minisérie by to nejspíš bylo lepší - daly by se líp využít ty trochu nesmyslné skoky v čase, taky by se daly víc prokreslit povahy a motivace jednotlivých postav (já jsem je totiž asi tak dvě třetiny filmu nebyla schopná od sebe navzájem rozeznat - což mohlo být dané i tím, že v té černobílosti vypadali všichni stejně). Oceňuju téma, ale zpracování bohužel silně pokulhává. Hodně promarněný potenciál. ()
Krajině ve stínu se vyčítá, že je tam hodně postav, které bez hlubšího vysvětlení mění kabát, a že jsou ty postavy prý ploché a nejde s nima kvůli tomu soucítit. Ale že jsou kategorie svině a hrdina fluidní a vzájemně se překrývající, je tu hlavní pointou, takže nevím, proč by to mělo být v čemkoliv mínus. A že jsou ty postavy nepropracovaný a děj letí v čase mi přijde naopak jako opodstatněnej záměr. Takových vesnic byly stovky a tenhle příběh se v tisících variantách odehrál na mnoha místech. Že jsou ty postavy ploché, z nich dělá archetypy, do kterých si můžeme ty tisíce dalších lidí promítnout, a je z toho tak podobenství, který se svou plochostí stává univerzálním a o to mrazivějším. Ano, některý scény by si plynulejší zarámování zasloužily, vadily mi občas nesedící postsynchrony, ale ve výsledku mě Krajina ve stínu víc než příjemně překvapila. Neptá se na příčiny, jen ukazuje následky a ukazuje je věrně a syrově. Pro mě to je na české scéně přinejmenším film roku. ()
Krajina ve stínu je film vychádzajúci z histórie o vojnovom a povojnovom osude ľudí žijúcich na rakúskych hraniciach. Je čierno-biely nielen vizuálne, ale aj vykreslením postáv. Ich postoje sa mi zdali prehnané a hlavne ploché. Vidíme len figúrky na šachovnici, ktoré sa snažia zahrať svoj najbezpečnejší ťah. Chýbal mi hlbší ponor do príbehov postáv a dostala som iba množstvo rozkúskovaných príbehov. Rozrušila ma napr. postava dedinského „blázna“ Zwettlera, ktorý sa počas filmu prerodí a obrodí na aktívneho funkcionára Revolučných gárd, akoby sme vo filme videli dve úplne rozdielne postavy. A takto je to u viacerých postáv príbehu – Pachl, Stein... Priznávam, nudila som sa. ()
Čo to za dementný trend točiť čiernobielo posadol rejžov? Nechápem. Akože svet počas vojny stratil farbu či čo? No nič. Film má vlny. Má vlny pri ktorých si šklbete kotlety, má vlny ktoré sú veľmi fajn, má vlny ultranudy a má aj zbytočné ilustráky. Na konci som si uvedomil, že asi od polky som sa už nezaoberal postavami, lebo to sa nedá sledovať a stíhať. V rámci každodennosti fajn, správanie ľudí fajn, nie vynikajúce, len fajn. Ako hovorím, vlny. Niečo sa podarilo, niečo nie. Chceli toho strašne veľa ukázať na pomerne malom rozsahu, veľa vecí sa riešilo len povrchovo. Zase keby sa išlo do hĺbky, skĺzli by sme k maďarskej filmovej škole a to by som ostal úplne plešatý. Pocitovo tri, za real story jednu dám. Škoda toho obrazu. Nadhodnotené 4 z 5 ()
Komplikovaná doba. Z klidných pohraničních vesniček se stávaly bojiště, pomsty uměly pěkně zhořknout a zášt' v lidech zůstávala několik let. Skvělý fim mapující lidské charaktery. ()
Slámův film si zaslouží body za oživení neoblíbené kapitoly našich dějin: poválečného odsunu Němců. V chladné, odtažité syrovosti ukazuje, že kdo dostane příležitost sáhnout si na byť jen ždibec moci, stane se sviní. Že slepě podléháme ideologii na úkor morálky a etiky; a v tom je film brutálně aktuální i pro současnost. Naopak selhává až přílišnou segmentací děje, fragmentarizací života na vsi, odosobněním dějů a postav. Přesto stojí za vidění, bonusem ke kamera Diviše Marka a pár hereckých výkonů (Kassai, Borová). ()
Dobře, že se o filmu mluví, dobře, že se ocení dobrý výkon a moc dobře, že se na to kouká Čech. Každý stát má v historii své kaňky a světlé okamžiky jsou zastíněny těmi zavrženihodnými. Jenže, já tam nebyl, já jsem nepoznal zvěrstva nacizmu a nepřišel o svobodu a známý, a proto mohu jen doufat, že bych necítil zášť vůči těm, co byli na druhé straně, když se karta obrátila. Na české poměry souhlasím, více než dobrý film, ale své vlastní ambice mu nakonec srazili hlavu. ()
Lidi mohou řešit historickou korektnost. To už je otazník. Přeci jen, člověk tak nějak zná historii, jak v rámci nacismu, komunismu i třetí republiky. K tomu stačí si udělat obrázek. Obecně zde asi máme Habermannův mlýn, který asi jen tak nic nepředstihne. Už jenom kvůli nějaké té větší brutální explicitě, které se Sláma v celku mistrně vyhýbá. Já jsem vždy na jednu stranu rád, když vidím nějaký polozapomenutý příběh, který je trochu zpropagován. V rámci možností i kvalitně. A ano, já asi mohu vyjmout určité větší skákání v ději, které se mohou jevit trochu chaoticky nebo neuceleně. Člověk se moc nerozkouká. Třeba nějaké to malé zapálení postav za své ideály. Asi bych toho našel více, ale toto je za mě jediné, takže moc nevím, co bych tady mistrně vymýšlel. Za mě velmi nedoceněný film, který určitě má, co nabídnout a myslím, že by se těžko na něm hledalo nějakých extra dost objektivních chyb. To už je otázkou. Já mohu mluvit o spokojenosti, na kterou se zřejmě určitě zase někdy podívám. ()
Tenhle snímek bude pro mnohé vyvolávat určitou otázku, jestli byli ti zlí Nacisti anebo Bolševici. ()
Má to takovou zvláštní neurčitou expozici postav hned od začátku. Něco tomu chybí, něco se ztratilo a nelze to nalézt...60%. ()
Další ze sebemrskačských filmů, jehož centrem je jaro 1945 a jak si to zlí Češi vyřídili se Němcočechy. Už to tu ale bylo a mnohem lépe zpracováno v Krvi zmizelého a Habrmannově mlýnu. Film má rozpětí cca 1938 – 1953. Je sice technicky zdatně natočen, ale je nudný, nedramatický a povrchní. S postavami si člověk nevypracuje žádný vztah. 2,5* ()
Súvisiace novinky
28. České lvy vyhrál Šarlatán
Dnes večer byly v rámci svého 28. ročníku uděleny výroční ceny České filmové a televizní akademie (ČFTA), Český lev. Komorní ceremoniál se tradičně odehrál v pražském Rudolfinu, nicméně z důvodu… (viac)
Krajina ve stínu vyhrála Ceny české filmové kritiky
Sdružení českých filmových kritiků dnes v pražském Divadle Archa předalo své výroční ceny za uplynulý rok, a ocenilo tak tuzemské tvůrce a jejich filmovou tvorbu v roce 2020. Nejlepším filmem se… (viac)
Cenu filmových fanoušků si převzal Vít Klusák!
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila kompletní seznam nominací pro 28. ročník výročních cen Český lev. Celkem 190 akademiků hlasovalo o 87 hraných, dokumentárních, animovaných a… (viac)
Nominace na Ceny české filmové kritiky zveřejněny
Dnes byly oznámeny nominace na Ceny české filmové kritiky za rok 2020, jež by měly upozornit na nejlepší české filmové počiny uplynulého roku, jejich tvůrce a také nové naděje české kinematografie z… (viac)
Krajina ve stínu (2020, r. Bohdan Sláma) Letní filmovou školu v Uherském Hradišti zakončila předpremiéra nového filmu Bohdana Slámy, který nese až poetický název Krajina ve stínu. Pro Slámu byl po více než dvacetileté kariéře filmového režiséra přesto něčím objevným – poprvé natočil historický film, a poprvé nepracoval podle vlastního scénáře (což spolu může a nemusí souviset, ale dozajista se to podepsalo na výsledku). Děj začíná na počátku třicátých let minulého století v malé vísce na pomezí Čech a Rakouska a mapuje život jedné rodiny až do padesátých let. Námět vychází ze skutečných událostí a zpracovává téma vražd sudetských Němců. Jedná se o kontroverzní a (i díky tomu) nosné téma, které jako takové ještě v domácí kinematografii nebylo zpracováno. Geneze vzniku filmu je spletitá. Dílo je ve vývoji už přes osm let a za jeho vznikem stojí producent Martin Růžička, pro kterého je Krajina ve stínu prvotina (film nakonec produkoval společně s Jindřichem Motýlem). Zkušený scenárista Ivan Arsenjev napsal téměř deset verzí scénáře. Režie se nejdříve měl ujmout režisér nezávislých dramat Zdeněk Jiráský (Poupata, 2011, V tichu, 2014), teprve po jeho odchodu se k látce dostal Sláma, výrazně se měnily i další klíčové štábní profese. Krajina ve stínu jako výsledek lze zařadit do artového mainstreamu, pokud něco takového vůbec stále existuje. Velkým problémem Krajiny ve stínu je tzv. kolektivní hrdina. Ve filmu se objevuje nezapamatovatelné množství postav, z nichž žádná vlastně není určující a nezbytná, a kdyby se ztratila (což se zde děje úplně běžně a bez okolků), vůbec ničemu by to nevadilo. Postavy tedy fungují jenom jako celek, což je nešťastné. Protože Krajina ve stínu, která sama sebe nazývá kronikou jedné obce, je tak přehlcena zbytečným množstvím postav v pozadí i popředí, nedostává se prostoru pro jejich charakterizaci. Většina postav tím pádem postrádá typické rysy a vlastnosti a spojují se ve dva archetypy, následující svůj původ. Jedna z postav příběhu se z ublížené stane tou, která terorizuje – tím práce s postavami končí. Herci v podstatě nemají co hrát a působí nadmíru strojeně. Slámova režie je naproti jeho předchozím projektům necitlivá a autorský rukopis nečitelný. To zřejmě může souviset s nepůvodním námětem. Sláma jako by s pátým filmem ztratil svoji identitu – Krajina ve stínu zrovna o hledání identity pojednává. Alespoň to tvrdí úvodní titulky. Pokud by Krajina ve stínu byla skutečně kronikou, musela by se mnohem více zaobírat nejen jednotlivými postavami (nevíme o nich takřka nic), ale také (a primárně) kauzalitou ve vyprávění. Jednotlivé scény na sebe málokdy přímo navazují, postavy se během téměř dvacetiletého období vůbec neproměňují, jako by vesnice snad během tohoto bouřlivého období stagnovala a stála na místě. Představme si to na hloupé, ale trefné metafoře: kronika má 600 stran, ale to je hodně, takže musíme půlku vytrhat. Vznikne tedy jakási mozaika jednotlivých událostí, kterým bohužel chybí vzájemné spoje. Děj není konzistentní. Snímek, ač tu ambici má a snaží se o to, nefunguje jako jedno dlouhé vyprávění, ale několik menších epizodek. Snímek má velké ambice – utápí se ale nejen v touze zmapovat téměř pětadvacet let života jedné rodiny na ploše dvou hodin, ovšem také ve své instantní umělosti. Krajina ve stínu je kameramanem Divišem Markem natočena na film. Navzdory mnohým očekáváním není kamera vůbec poetická a uhrančivá, ale jenom popisná. Téměř před rokem šlo do kin na film natočené Nabarvené ptáče Václava Marhoula, kde za kamerou stál Vladimír Smutný. Zatímco v Nabarveném ptáčeti kamera podtrhuje silný příběh se silným hlavním hrdinou, který překonává nástrahy, v Krajině ve stínu kamera vyprávění nikam neposouvá a záběry orání pole spojuje s kompozičně přesnými, ale bohužel nadmíru strojenými záběry občanů vesnice. I díky kameře je tak film je výsledku umělý, a jeho jediným sdělením je, že lidé byli svině za každých okolností a za každého režimu. Do jisté míry je to asi pravda, ale na film, na kterém se pracovalo osm let, je to nějak málo. () (menej) (viac)