Reklama

Reklama

Film rozpráva príbeh obyvateľov zabudnutej dedinky neďaleko rakúskych hraníc, ktorým vstúpia do života udalosti 30. až 50. rokov 20. storočia. Predtým bolo podstatné obrábať pole, prežiť zimu a vychovať deti, teraz si treba vybrať, kto je Rakúšan, kto Nemec a kto Čech, a zaplatiť cenu, ktorú takéto rozhodnutie prinesie. A tak sa z doposiaľ pokojne žijúcich susedov stávajú zarytí nepriatelia, ktorí si navzájom vyrovnávajú účty aj za cenu zločinu, straty etických zábran a ľudskosti. (Filmtopia)

(viac)

Videá (2)

Recenzie (196)

Douglas 

všetky recenzie užívateľa

KRAJINU VE STÍNU lze chápat v paralele ke KRVI ZMIZELÉHO (Milan Cieslar, 2005). V obou případech jde o "samožersky" vznešené plakátové filmy o tom, že (někdy titíž, někdy různí) lidé na sebe byli zlí či jednali prospěchářsky za okupace, při odsunu a s nástupem komunismu, jakkoli oné vznešenosti dosahují stylisticky odlišnými způsoby. Ba co víc, přeložíte-li přes sebe filmy a seriály vyprávějící o komunitě postav v jednom a více z těchto období a vyznačíte si narativní průměty všech z nich, dostanete KRAJINU VE STÍNU. ___ Postavy jsou sice tzv. historické překlady skutečných osob, leč i sebekomplexnější osobnost lze zploštit na primitivní typ - a nic jiného než postavy-typy o směšně malém množství vlastností v tomto filmu nenajdete. Nežijí, neproměňují se v čase, jen v rámci oddělených vyprávěcích bloků reprezentují - a podle potřeby se (skokově) proměňují či neproměňují. Každodennost v tomto světě jakoby neexistovala, všechno ústí v osobní selhání, konflikt, klimax. ___ Scenárista Arsenjev během besedy mluvil o příběhu postav či vesnice a věřím, že se maximálně snažil o to, aby věrně zachytil, co se v ní odehrálo. Jenže historie sama o sobě není příběh, nýbrž spíše soubor stavů věcí, z nich můžeme nespočet příběhů udělat - pečlivou práci s kauzalitou či soustavně vedenymi paralelami. Jak říká Hlavsa u Cimrmanů ve VIZIONÁŘI: "Vidím jen výjevy, víc po mně nechtějte." A pochopitelně, pana uhlobarona to neuspokojí, protože nevidí kauzalitu. A pouze z výjevů je složená i KRAJINA VE STÍNU, protože kauzalita mezi scénami je velmi slabá, případně značně neobratně sugerovaná skrze neumělá motivická propojení. Skoro není možné dovodit, co postavy dělaly a nedělaly v obdobích mezi výjevy. Chovají se buď úplně stejně, anebo narazově úplně jinak. ___ Osobně se snažím každému filmu vyjít maximálně vstříc. Usiluji najít, za jakých podmínek pravděpodobně jako dílo funguje nejlépe - a podle toho jej posuzovat. Pozorně jsem včera naslouchal tvůrcům, celou noc i dnes dopoledne o filmu s přáteli diskutoval a doufal, že upozorní na věci, jichž jsem si nevšiml. Pominu-li ale výborné herce, díky nimž ty postavy nejsou směšné, prozatím jsem žel neobjevil klíč, který by pro mě KRAJINU VE STÍNU v jakékoli rovině a ve vztahu k jakékoli poetické tradici dokázal zachránit. ___ Přiklonil jsem se nakonec k dvěma hvězdičkám, protože abych si byl skutečně jistý, že ani v rovině práce se stylistickými vzorci KRAJINA VE STÍNU nepřináší mnoho pozoruhodného, musel bych ji vidět ještě jednou a soustřeďovat se právě na ně. Styl dlouhých pohyblivých záběrů s několika stále se variujícími modely vývoje jsem shledával poněkud mechanickým, ovšem láká mě prozkoumat logiku za oněmi náhlými přeostřeními a za vztahy mezi pohyby kamery a inscenováním herců v prostoru. Ale to spíše proto, že mě zajímají dějiny inscenování v delších pohyblivých záběrech v české kinematografii, neb můj pohled na tento film to z výše uvedených důvodů může k lepšímu změnit jen stěží. ()

Radek99 

všetky recenzie užívateľa

Nejslabší film Bohdana Slámy...a to mám jeho tvorbu vysloveně rád. Schematický děj, odtažité postavy, do kterých se nedá vcítit, povrchní postižení mezní doby v podobě jakýchsi víceméně nahodilých výjevů z dění jedné sudetské vesnice... Poválečnému divokému odsunu se naše kinematografie záměrně dlouhodobě vyhýbá, stejně jako dalším bolavým tématům z naší historie, za to zaslouží Bohdan Sláma obdiv, že si na takovéhle téma troufl, ovšem neuchopil ho šťastně...ten film se mu jakoby rozklížil pod rukama... ()

Reklama

verbal 

všetky recenzie užívateľa

Mlácení prázdného Slámy a o ligu horší Habermannův mlýn ryloudyt, už tak po sté povrchně kňučící nad nejvznešenějšími charakterovými rysy vypatlané vidlácké lůzy, jako například kamvítrtamplášťovství, přizdisráčství, animální zmrdství, bezohledné prospěchářství, zahrobmstivost, bigotnost, hrabivost či jebání na bližního. Taková prvoplánová kvintesence totálních pamrdů, koncentrovaných do jednoho filmu, navíc s nálepkou „historický“, sice může pomoci nejednomu fanaticky optimistickému filantropovi se na tu pakáž konečně vysrat a začít se věnovat jen sám sobě, nebo bulvárním hovadům k erekci, ovšem nasraně druhé to blahoslavenému stádu lehce pokurví základní školou pracně do hlavy natřískaný dějepis a v podstatě to v konečném důsledku působí jako kapitalistický Major Zeman. Tak příště „fantasy“ místo „historický“, méně pamrdů s více objasňujícím kontextem a pohnutkami a rovněž zdravějšího střihače! Tenhle měl zjevně apokalyptickou chřipečku, taxe s nůžkama v ruce sem tam zakuckal a ustřihl i to, co neměl, přičemž tam nechal spoustu zbytečné vaty. ()

Tosim 

všetky recenzie užívateľa

Poněkud edukativní film, na kterém je pozoruhodný pouze ten výchozí námět o vesnici na "horkém území." Zpracován je bohužel naprosto klasicky. Takové podobné výpovědi miluju, takže jsem Slámovi (potažmo Arsenjevovi, o kterém jsem nikdy neslyšel), držel palce, ale ta závěrečná třetina, kdy opravdu o něco jde a snímek vyvolá jisté emoce, už to nezachrání. ()

Bluntman 

všetky recenzie užívateľa

KRAJINA VE STÍNU měla světovou premiéru na zakončení Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Předcházející ceremoniál představoval holocaust soudnosti, jelikož byl skoro hodinovou (!) obdobou mučení z MECHANICKÉHO POMERANČE. Připadal jsem si jako v zajetí sekty, která na konci plánuje spáchat hromadnou sebevraždu, přičemž jsem nečekal, že pomalá smrt bude formou projekce posledního Slámova snímku. Tortura prostřednictvím ezopřepíčenosti zakončení ovšem člověka nepřipravila na samotný film, který se pro mě zapíše jako vůbec první, u kterého jsem fandil nacistům, a jako revizionistický tím, že po skončení jsem nemohl uvěřit, že se holocaust stal jenom jednou._____ Utahovat si z učebnicové definice midcultu je velmi snadné. Míru průserovosti naznačují už úvodní titulky (!), v nichž stojí, že to jako bude vo tom, kým jakože jsme, kam jako kráčíme a tak, kdyby to někdo z těch následujících 135 minut seroucích mramor nepochopil. Přitom dvě a čtvrt hodiny je o nějakých 135 minut víc, než bylo potřeba. Výsledkem je generátor nezvládnutých klišé ze všech (po)válečných filmů a seriálů, s ponaučením, že "holocaust byl špatný, áno" a "odsun byl špatný, áno"._____ Na průser je zaděláno nejenom tím, že postavy jsou typy se snahou o psychologickou věrohodnost, jelikož i bezruké a beznohé dítě ve školce by u omalovánek zvládlo lepší prokreslení. Rozvržení figurek na šachovnici kvůli typecastingu je navíc předvídatelné, a tak se u každé postavy dá přesně předvídat její kompletní vývoj, který ale ve srovnání s podobnými počiny není věrohodný, nýbrž skokový, daný posuvníky ve vyprávění. Kolektivní hrdina funguje, pokud má být dílo argument. Zde postavy jako argumenty nefungují, pozbývají všeobecné platnosti vypovídající o volbách v mezních situacích, když jsou patologické. (Skutečné osudy některých - například vesnického grázla - by přitom vydaly na mnohem zajímavější, myšlenkově podnětnou podívanou.) Kolektivní hrdina taky funguje, když se z kolektivu vyčleňují skupiny/jednotlivci procházející vývojem, ovšem zde pro změnu chybí vývoj, příčinná a vlastně i motivická provázanost a tematická soudržnost. _____ Na vině je i Slámova režie, resp. konkrétní filmařské volby. Z nějakého důvodu v případě dlouhých záběrů staví na rovinu jak dvouminutovku s oráním pole a pobíhajícími dětmi, tak plundrování vesnice - a zcela stejně inscenuje pokusy o humor, které kvůli tomu nevyznívají. Navzdory této mechaničnosti je to vlivem špatného střihu zvláštně arytmické, protože jednozáběrové dvouminutovky bez řádné motivace a funkce jsou narušovány velmi krátkými záběry (ze začátku postav, posléze třeba jízdy dopravních prostředků). Vyloženě školácké je navracení se stylistických motivů (okno), a opakování stejných postupů bez jakékoliv variace je vyloženě směšné (každé znásilnění začínající záběrem na obnažený zadek a kalhoty na půl žerdi). Shodné inscenování některých scén (např. projekce sovětské agitky X loutkové divadlo pro děti) nasvědčuje snaze o uskupení do vzorců, jenže se s tím nepracuje nijak důsledně, nedochází k variacím a týká se to pouze několika sekvencí. Spíše smutná je velmi doslovná, okázalá práce s tradicí spirituálního filmu. Odkazování se na něj je pouhou manýrou beze smyslu k celku, i zde chybí jakákoliv subtilnost (kříž na závěr). Za jedinou zajímavou volbu tak považuji inscenování notoricky známých (po)válečných výjevů nikoliv do dalších plánů, nýbrž mimo obrazové pole, jenže tato nedoslovnost naráží na explicitnost, upovídanost a doslovnost všeho ostatního. _____ Přitom to mohl být výborný film, kdyby funkčně a systematicky pracoval s dlouhými záběry (+ kontrastem a zrnem, Divišova černobílá kamera je jak instagramovej filtr pro hipstery a roky jsem neviděl hůř vypadající film natočený na 35mm materiál), kolektivního hrdinu pojal jako střet ideologií a různých rétorik po vzoru sovětské montážní školy a ke korpusu post/válečných děl místo ubíjejícího opakování přidával odstíny šedi. (Ne, udělat z židovského přeživšího holocaustu nejzápornější postavu není šedá, ale černá přetřená z bílé.) KRAJINA VE STÍNU je přesně ten typ díla, který vznikl z kalkulu pro zisk Českých lvů, a tak bude třeba se v následujících měsících obrnit proti výstupům Tuny a podobných, žvatlajících něco o důležitosti filmu sdělujícího, že jsou k sobě někdy lidi ošklivý, Esterko._____ P. S. Pokud se tvůrčí a herecká garda v diskuzi po skončení dušuje, jak je snímek relevantní a vypovídá o současnosti, prosil bych ty prázdné kecy nemít poté, co se před projekcí po pódiu projde a něco řekne část politické delegace spoluzodpovědné za současnou neonormalizaci. ()

Galéria (26)

Zaujímavosti (13)

  • V záběru z roku 1939, kdy dosavadní starosta opouští svojí kancelář a nastupuje starosta nový (Miloš Černoušek), visí v místnosti obraz prezidenta Edvarda Beneše, který je nahrazován profilovým portrétem Adolfa Hitlera. Dr. Edvard Beneš ale už v té době nezastával prezidentský úřad. Abdikoval dne 5. října 1938 a 22. října odletěl do Velké Británie. Jako prezident Československa byl jmenován 30. listopadu 1938 Emil Hácha, od 15. března 1939 jako státní prezident. (tommahol)
  • Zhruba v 31. minúte pri "mobilizácií" môžete v pozadí počuť slávnu pochodovú pieseň "Erika" nemeckého Wehrmachtu. (Johnny.ARN)
  • Na většině rekvizit vyrobených ze dřeva (povozy, násady od nářadí apod.) bylo na první pohled vidět, že jsou zcela nové, dosud neužívané. (vladous)

Reklama

Reklama