Umučenie Krista

UMUČENÍ KRISTA je bohužel další povrchní ilustrací (konce) života J.K. Ovšem s tím rozdílem, že to Mel Gibson hodně přehnal s červenou a z jinak inspirativní figury udělal rudého bubáka (který oproti očekáváním na kříži ani nezazpívá!). Zatímco televizně pietní adaptace látky si vystačily s doslovným přepisem textu, Gibson „vynalezl“ druhou vrstvu doslovnosti, doslovný popis umučení. Tím Gibson předvádí, že je konzistentní tvůrce, protože celý film působí jako natažený závěr STATEČNÉHO SRDCE. Uplatňuje akční, obrazově-zkratkovitou estetiku hollywoodských vyprávěnek na něco, co mělo být – ne doslova chápaným – podobenstvím, mýtem, a co především vůbec není vyprávěním. Gibsona totiž nezajímá příběh jako takový, ale jeho konec, katarze (a kratičkými flashbacky toho moc nedožene). Proto většina postav působí buď ploše (padouši) a nebo nijace (dobráci, vč. J.K.); fungují jenom postavy kompletní v rámci Gibsonova výseku (Pilát, plus ten chlápek, co pomohl s křížem). Zároveň nechápu, proč Gibson příběh, který má končit nadějí a smírem, na konci zatemňuje a naznačuje vendetu hříšníkům (havran, zemětřesení, rázné vykročení zmrtvýchvstalého J.K.). Čili jak by řekl Bůh, moje oblíbená fiktivní postava: Vůbec nic jsi, Mele, nepochopil, ale dívalo se na to pěkně. (24.01.2005)

Rozporuplnost pocitů z tohohle filmu dosáhla té míry, že budu muset ještě počkat s hvězdičkama kvality na další projekci. Nicméně jako první zhodnocení mě napadlo spojení "zbytečně brutální hraný dokument".... K brutalitě - Nevím, co si o nás divácích dnešní tvůrci myslí, ale já osobně k silnému prožitku nepotřebuji polopaticky ukázat naturalistické "všechno". Asi nechápou, že to "všechno" přestává po určité době fungovat a působí spíš kontraproduktivně. Scorseseho průběh samotného ukřižování na mě působí víc i když si to "všechno" musím jenom domyslet.... K filmu: Film by podle mého měl umět působit svým příběhem na diváka sám o sobě. Předpoklad, že divák bude znát knižní předlohu je špatný. Uvedení do děje by určitě nezaškodilo ať už formou počátečních titulků nebo jakoukoli jinou. Takhle jde "pouze" o dokument něčeho, k čemuž souvislosti musíme znát..... Ale zbytečný film to určitě není. Už jenom jakou diskusi vyvolal (třeba jenom v mojí rodině :) (12.04.2004)

Umučenie Krista je komorný, až divadelný film s dych tajacim veľkoplátnovým pojatím. Jeho podstatou nie je mohutná historická výprava, ale pôsobivosť perfekcionisticky nakrútených scén, odohrávajúcich sa - či už v interiéroch alebo exteriéroch - na niekoľkých desiatkach metrov štvorcových. Film začína scénou honu na "nejakého zúfalého mladíka", pokračuje jeho lynčovaním a končí jeho smrťou. O tom, kto sa skrýva pod kapucou a kto sú ostatné tváre na plátne, sa dozvedáme až z krátkych flashbackov počas jeho mučenia. Odhalenie ich identity prehlbuje náš vzťah k Ježišovi z Nazaretu a tiež precítenie bolesti, ktorou sami prechádzajú. Sila filmu spočíva v zobrazení neopísateľného utrpenia človeka s veľkým srdcom, spôsobeného ľudmi bez srdca. ___ Mel Gibson volí čestnú cestu rozprávania bez náznaku sentimentu. Zostáva nestranný a v lynčovaní muža sa doslova vyžíva. V spomalených záberoch, v navršujúcej sa bolesti trpiteľa nám dáva v rovnakom pomere pocítiť aj jeho fyzickú bolesť, aj zverstvo sadistických pudov jeho katov. Tento šokujúco chladný nástup v prvej tretine nás priklincuje do sedadiel, aby neskoršími flashbackmi s Ježišovými duchovnými výrokmi celú makabrozitu prehĺbil a dal jej zmysel, emócie a filozofický rozmer. Mučeník a jeho katovia sa stávajú čoraz výraznejšími stelesneniami hodnôt dobra a zla a spolu vytvárajú "dielo", ktoré navždy zmení ľudské dejiny. ___ Film si drží pomalé tempo a trvá cez dve hodiny, no nenájdete v ňom jediný záber, zvuk, strih, ktorý by v ňom nemal svoje miesto a nevyvolal by vo vás potrebnú emóciu. Je to hypnoticky plynulá, ponurá báseň, nesúca na chrbte obrovskú, každou minútou sa ešte viac prehlbujúcu váhu naliehavosti. Buď odvraciate zrak, alebo zatajujete dych, alebo premýšľate nad tým, čo bolo povedané. (16.03.2004)

Jak se mohlo okolo tak hloupého a interpretačně prázdného filmu dělat takový randál? Jediné co jsem si odnesl bylo poučení, že není nic horšího než bezhlavý dav. Stejný dav, který z Gibsonovy tupé rekonstrukce udělal kontroverzní událost; potravu pro neřemyslící média a pár fanatických věřících, a nenechal ji zaslouženě uhnít jako nezajímavý slepenec zpomalených záběrů. Víra nevíra, ten film je plytký až běda. (09.08.2005)

Oscar 3 nominace: Kamera, Masky, Hudba (26.01.2005)

Tenhle film se mi těžko hodnotí a to i po druhém zhlédnutí. Kdybych měl hodnotit pouze tu větší část filmu, která předchází cestě na Golgotu, bylo by to 5* jako vyšitých. Znamenitě zahraný Pilát, Herodes je i přes malý prostor přímo lahůdkovou postavou a Mattia Sbragia je jako rezolutní Kaifáš velmi přesvědčivý. Společné scény Piláta s Ježíšem jsem si z opravdu vychutnával. Tolik kritizované flashbacky jsou působivé a zejména ten s Marií a Ježíšem u stolu je opravdu nádherný a plný citu. Jenže počínaje cestou na Golgotu pro mně Gibsonův film ztrácí na působivosti. Gibson udělal z Krista bytost, která NADLIDSKÝM překonáním všech nesmírných útrap působí nevěrohodně. Řekl bych, že méně je někdy více, že pár šlynců na kůži působí bolestněji a opravdověji, než na hadry rozsekané a krví zalité NĚCO, co dříve dříve připomínalo lidské tělo. Kristovo utrpení tak úplně ztratilo lidský rozměr. Dále scéna, kdy havran vyklove jednomu ze spoluukřižovaných lotrů oko, nemá žádnou oporu v evangeliích a silně zavání samoúčelností. Přesto filmu nemohu nepřiznat jistou dávku působivosti, znásobenou i návštěvou kina, kde všichni seděli do konce titulků, což jsem už dlouho nezažil. A dodatečně uznávám, že má původní výtka směrem k nulovému myšlenkovému obsahu, který nesahá Scorsesemu "Poslední pokušení Krista" ani po kotníky je možná trochu od věci. Ten film NEMÁ nic vysvětlovat, polopaticky představovat postavy, aby to průměrní diváci chápali. Asi nejvýstižněji to napsal renomovaný Roger Ebert: "Tohle není kázání či homilie, ale vizualizace ústřední události křesťanského náboženství. BERTE NEBO NECHTE BÝT." Otázkou zůstává, je takový film potřeba? Gibsonova umělecká výpověď se ideálně strefila do doby, kdy díky permanentní hrozbě terorismu je svět vystaven střetu civilizací, střetu náboženských principů a obrovský úspěch filmu ve Státech lze přičíst i potřebě ideologického útočiště. A historie se opakuje v cyklech. Střety mezi abrahamovými náboženstvími - judaismem, křesťanstvím a islámem - mají a budou mít i nadále na svědomí spoustu krve a utrpení. A není to ani tak problém samotného náboženství, jako spíše živočišného druhu jménem HOMO SAPIENS STUPIDUS, který má v sobě zakódovanou potřebu boje a krutosti. V několika scénách Gibsonova filmu je to velice zřetelné. To mu budiž přičteno ke cti. (17.04.2004)

Přemýšlím, jestli mám tomuhle dát hvězdičky tak trochu proti zdejšímu proudu nebo jestli nechám film neohodnocený... Tolik protichůdných pocitů už jsem hodně dlouho z nějakého filmu neměla. Asi začnu vypisovat klady - tenhle film jsou vizuální a zvukové orgie - počáteční záběry ze zahrady Getsemanské v modrém oparu mě dostaly, vůbec celá práce kameramana stojí za pozornost. Druhým kladem je stylizace postav - naprosto úžasně démonický satan, skvěle volení představitelé ostatních rolí a famózní práce maskérů... A do třetice zvuková a hudební stránka filmu - John Debney odvedl skvělou práci (i když při samostatném poslechu mě hudba zaujala mnohem víc než ve filmu a místy jsem měla nutkání začít si zpívat kousky z Jesus Christ Superstar :-)), zvukaři jakbysmet. Tím jsem vyřídila technickou stránku filmu a přicházejí problémy... Myslím si, že vydržím hodně, i tohle jsem vydržela, ale tolik znechucená jsem při sledování filmu ještě nebyla. Vím že to byl úmysl, možná dostal Mel dotace na kečup, ale já si v přílišné brutálnosti nelibuji a v tomhle případě nevidím v jejím použití jiný smysl než cíleně šokovat, nic víc než čistě komerční tah. A dalším problémem je příběh - upřímně, nemám k tomuhle tématu žádný zvláštní vztah. Ale viděla jsem už asi 3 různé filmy o Ježíši Nazaretském a každý mě něčím ve svém příběhu zaujal. Umučení Krista bohužel ne. Vybraná část příběhu podle mě zase směřuje k možnosti ukázat co nejvíc krve a masa, ale není to o ničem, v podstatě se celou dobu nic neděje, Marie a Máří jsou jenom figurky, ne plnohodnotné postavy (za které považuji ve filmu právě 3 osoby - Ježíše, Piláta a Satana). A poslední problém, na který si teď vzpomínám je stopáž - ke konci (resp. cca od druhé poloviny filmu) jsem jenom netečně seděla, bylo mi blbý to stopnout, hrozně jsem se nudila a přála si, aby už chlapec umřel, vstal z mrtvých a byl konec. Po dlouhatánském čekání jsem se dočkala, byla ráda že moje (i Ježíšovo) utrpení skončilo a říkám "Nevermore".Ten film se mi fakt nelíbil, hodnotím 2* za technickou stránku a mizím odsud, nebo ty hvězdy ještě uberu. (08.08.2006)

Nekřestansky blbý film a totálně prázdná bublina. A té zbytečné hysterie okolo násilí! Kdeže naturalizmus! Jen ikonické, ilustrativní, lyrizované, zpomalené obrázky se ztišeným zvukem. Kombinace akčního filmu, comicsu, hororu či snuffu a videoklipu, která s uměním (inovativním pohledem na staré téma) nemá nic společného. Technicky perfektní, ale naprosto kýčovité, příšerně manýristické a velmi nudné. O podstatě Kristovy oběti film nic neříká, protože nemá žádnou expozici a dramatický oblouk. Zbičované tělo vypovídá jen o zbičovaném tělu. Mrzí mě, kolik lidí tomu filmu naletělo. (08.04.2004)

Čím může být člověku přínosné sledování postupného umírání Ježíše Nazaretského? Křesťané možná zpytují své svědomí a po dlouhé době zajdou do kostela. Ti více oddaní získají inspiraci, kterak ukojit své masochistické choutky. A my ostatní – zarytí bezvěrci? Ano, právě nám patří ten hrdelní rouhačský smích kdesi v pozadí. Můžete namítnou, že jako ateista nemám na podobný film nárok koukat, ale ono mě to zajímá a rád bych se dozvěděl víc, samozřejmě s jistým nezaujatým nadhledem. Opustíme-li tedy od duchovní, resp. příběhové roviny filmu, co nám na holém, zbičovaném torzu zůstane? Nejdřív asi 45 minut pěkné režisérské práce, která vás díky své přizpůsobenosti potřebám Hollywoodu bude bavit bez ohledu na víru. No a pak nastává svátek všech sadomasochistů. Biče se ve zpomalených záběrech zarývají hluboko do masa, kůže je za pečlivé spolupráce maskérů a zvukařů postupně odstraňována z těla a krev stříká a stříká a stříká... . Když na mučeném těle dojde kůže k rozdrásání, nastává čas pro ostré hřeby a trhání svalů. Jako perličku na závěr si můžete dopřát vyklované oči a malou krvavou spršku. Netvrdím, že mě násilí nechalo chladným, akorát se vyžívám v jiném druhu zábavy, než ve sledování snuff filmů (co takhle název„Golgotská jatka bičem a hřeby“). Kdoví, třeba se umírání slavných osob dostane do správné módní vlny a zanedlouho se dočkáme filmu o posledních hodinách třeba Arthura Rimbauda, jemuž v důsledku vředové choroby museli amputovat nohu, aby následně skonal na tyfus. To by byl panečku trhák (zkuste si v hlavní roli představit Leonarda DiCapria)! I když reklamní kampaň Krista těžko kdy nějaká agentura překoná. 70% Zajímavé komentáře: Tetsuo, kiddo, ScreamJay, ripo, MIMIC, mm13, curunir, d-fens, E=mc2, Baudelaire, Belcarnen, Johny (15.04.2006)

Nenávistný film? To snad ne. I pojmem "kýč" se zakleje a zakalí mnohé, co mohlo být vynášeno do nebes. Ale pokud šlo Melovi o UMUČENÍ, myslím, že si nevedl špatně, i když se mi pozdávalo, že některé naturalistické pasáže byly krapínek přeháněny. O to víc jsem si užil vzkříšení, které bylo přesně podle mých představ. Mám za to, že není pochyb o tom, že už víme, že snímek je určen především lidem informovaným. Nebo alespoň základně vzdělaným. Anebo těm, který si přečetli nějaký ten letáček s informacemi k filmu :-) A ocenil jsem, že ďábel byl ztvárněn do podoby ženy. (07.06.2004)

Přliš mnoho krve? Ano, snad. Ale o to nejde. Jde o to, že to na mne celé působilo snahou šokovat, namísto zobrazit co nejrealističtěji fakta. Násilné scény i křížová cesta se daly zkrátit na míru únosnou běžnému divákovi a celý film tak nemusel přesáhnout délku 100 minut. Pak by možná jeho vyznění bylo větší, dopad výraznější a hodnocení z mé strany příznivější. Ale na tom má asi svůj podíl i skutečnost, že jsem ateista... Za vyzdvižení stojí ale hudební složka - ta je impozantní. (26.09.2004)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $370,782,930║Tržby Celosvetovo $611,899,420║ Silný zážitok priniesol Gibson aj pre neveriaceho. Je to brutálne ale za to viac približujúce k možnej reálnosti než dosavadné diela o tejto udalosti, príbehové vsuvky zo života fascinujúce a natočené s veľkým citom, ohromujúci vizuál a hudba. /videl v kine 2x: 100%/ (18.05.2005)

Standardní velkofilmové zpracování, barokně strnulé tváře herců, pokus o výraznou výtvarnou stylizaci, samoúčelně vystupňovaná brutalita, výborný soundtrack.... A toto vše se ve službách posvátného účelu filmu. Mel Gibson a Benedict Fitzgerald zvolili scénáristicky velice jednoduchou fintu, kdy do dlouhého pásu utrpení a příkoří Ježíše Krista vkládají na příhodných místech reminiscence na důvěrně známé evangelijní scény, které mají posílit poselství filmu. Poselství, které já osobně považuji za nejproblematičtější část nově zrozeného fenoménů. Tento fenomén promlouvá přesně k té části publika, která je znalá biblické tématiky. Promlouvá způsobem nikoli dialogickým, ale čistě ilustrativním. Tady máte hrdinu, tohle mu udělali zlí farizejové a škodolibý lid Jeruzaléma a vy se mu teď musíte cítit zavázáni. Kdo byl Kristus, jaké je jeho poselství světu – tím se Umučení zabývá jen velmi útržkovitě. Není výpovědí, je jen krvavým vykreslením jednoho z největších příběhů lidské historie. Největších a nejpůsobivějších. Mel Gibson vlastně podal to nejlepší svědectví o stavu současné americké kinematografie. Divákovi není než sedět a zírat, "vypravěč" myslí za něj. Nikdo po vás během filmu nežádá přemýšlení, tázání se, interpretaci; i to nejsilnější – tedy Kristův zápas s pochybami o svém poslání – musí být tematizováno do trapně doslovné postavy ďábla. Vaším jediným posláním je tak sledovat tok pečlivě přežvýkané a promyšlené "pseudoreality“, která zcela pozbyla na symbolické platnosti a stává se krvelačným přímým přenosem z největší popravy starověku. A tak zatímco krev stříkala až do orchestru, make-upem pomazaný James Caviezel svinil zem umělou malinovkou a vydával hrdelní zvuky, vzpomínal jsem na středověké liturgické drama, kde se s nadhledem a lidskou laskavostí líčí tentýž příběh – nevázaně, hravě, s fantazií a stokrát působivěji. Protože zatímco tam se jedná o oslavu lidského života, v Gibsonově „veledíle“ jde pouze o ohlušující vzývání zbožštělé smrti. Aneb: "mediální událost" opět jednou zvítězila nad uměleckou kvalitou... Ani tak špatný, ani tak dobrý film, jak někteří tvrdí. (06.04.2004)

Umučení Krista. Často diskutovaný snímek s příběhem, který je věčný. Mel Gibson ho však uchopil trochu odlišně než jeho předchůdci, kteří se snažili přiblížit cestu Ježíše ke kříži. Vytrhl kus bible a natočil ji realisticky, v původním jazyce (úžasné!) a bez jediné hvězdy. Obětoval mnoho peněz a času do vidiny jediného možného způsobu, jak předvést lidem věčný příběh obětování. Někdo může namítat, že bičování, krve a masa je příliš, ale to může říct pouze člověk, který si neuvědomí jasnou symboliku Gibsonovi vize, která bude patřit ještě mnoho let mezi nejkontroverznější a zároveň nejzajímavější snímky nového tisíciletí. Gibson je génius, šílenec a pan režisér zároveň. Mohl tento film být působivější, detailnější a lepší...? Pochybuji a nezkoušejte na mě ty drobnosti ohledně častých zpomalených záběrů a krve... (11.06.2004)

Tak tenhle film se mi válel doma hodně dlouho, vůbec se mi do něj nechtělo a potom jsem se nadechla a statečně (vážně nevím, proč mám pořád pocit, že bych mohla prošvihnout něco úžasného) zhlédla, i když mnohdy se značným přemáháním. Nejsem žádný náboženský blouznivec, bibli jsem sice přečetla (hlavně ze zvědavosti a tak nějak jsem si myslela, že to patří k všeobecnému vzdělání). Ale tenhle morbidní film v podstatě není ničím jiným než nekonečnou ukázkou sadistického mučení se všemi detaily. (22.07.2005)

Poněkud krvavé, ale hlavně nudné: nějakýho chlápka odsouděj a pak bičujou a nutí nést kříž, na kterým ho chtějí ukřižovat - on pořád znovu a znovu padá, trvá to celou věčnost - jen ta cesta s křížem trvá snad polovinu filmu (ještě že existuje u DVD rychloběh). Navíc je snad třetina filmu točena zpomaleně. Ještě se mu pořád vybavujou vzpomínky na dobu předtím, kdy byl celkem v pohodě a hlavně ne tak zakrvavenej. No nechci spoilerovat, tak vám nepovím, jak to s tím hlavním hrdinou dopadlo, ale ten konec je takovej zvláštně otevřenej. Akorát snad hudba bylo celkem fajn, ale i tu si radši pustím samostatně na soundtracku. Takhle nezbývá snad jen ocenit práci maskérů. Jinak vážně: Douglas a Tetsuo to vystihli vcelku přesně. (06.12.2004)

Film s mimoriadne silným príbehom, ktorému na realistickosti výrazne dodáva samotná forma neštítiaca sa otvorene sledovať hľadáčikom kamery veľmi drsné výjavy. Výsledkom je dielo s neskutočne prierazným emociálnym nábojom, ktorý vás ako ťaživý kameň zarazí do sedadla. Film, na ktorý nikdy v živote nezabudnem pričom ho rozhodne už druhý krát vidieť nechcem. (17.03.2004)

Film, který se těžko přijímá a těžko se i hodnotí... Umučení Krista je snímkem o víře a možná více než o Ježíši Kristovi nám něco napoví o jeho tvůrci Melu Gibsonovi a jeho náboženských představách (jeho otec i on sám patří k velmi ortodoxní křesťanské sektě), narazíme tu na mnoho věcí, které v biblickém textu nenajdeme (a osobně pochybuji, že na ně narazíme i v nějakých textech apokryfních) a přivodíme si na více než dvě hodiny bolestné a nepříjemné emoční stavy. Svůj účel ale zřejmě Gibsonův film splnil - o Ježíši Kristovi, jakož o křesťanské víře samotné, se začalo celosvětově mluvit a udělal jí tak tu nejlepší reklamu... (Zcela stranou ponechávám dle mého názoru primitivní povzdechy nad tržbami a neadekvátním násilí ve filmu. Tenhle film není o nic násilnější než jakékoliv stupidní akční béčko...tam je ovšem násilí vnímáno jako kvalitní a smysluplná zábava...) Málo se ale v debatách o Gibsonově filmu akcentuje a probírá fakt, že sám žánr, ke kterému se film hlásí již svým originálním anglickým názvem, jsou pašije, pašijové hry, tedy jeden ze žánrů v obecné kulturní rovině nejstarších. A jako příběh pašijový je Gibsonův velkofilm snímkem celkem sofistikovaným, tedy až na onu, filmovou řečí velmi akcentovanou, míru naturalismu Ježíšových muk... (28.09.2007)

Osobně bych si raději opět pustil Scorseseho Poslední pokušení Krista, spíše než tento popcornově-reklamní echt náboženský pamflet. Jsem tedy sám ze sebe docela v šoku, že se mi to celkově vlastně i líbilo a to i navzdory výše zmíněnému. A děsivě tupá scéna se stolem na tom nic nemění. (29.04.2005)

Hodnotím jenom symbolicky. Nedokáži Umučení chápat jako film, a vlastně bych se toho asi nikdy neodvážil. Tady hodnotím jenom to, jak jsem se při sledování snímku cítil, stejně jako nehodnotím při přijímání chuť hostie - uznávám: celkem odvážné přirovnání, ale jinak to neumím vyjádřit. Možná se jedná o kýč, mě ale srazil na kolena. (14.04.2006)