Randall a Hopkirk

„Ten Váš člověk se ale umí pověsit na paty.“ „Jo, umí to. Jako duch.“ :-) (16.06.2022)

Duch exitujícího pacienta na operačním sále: „Co se stalo?“ Marty: „Nebojte. Nelekejte se. Vše je v pořádku. Jste mrtev.“  |  Další abnormálně vydařená epizoda. Skvělá detektivka se všemi klasickými jevy, které k tomu patří. A opět vtipná, neotřelá, skvěle vystavěná a báječně zahraná. (6/5) (23.06.2022)

Dnešní večer byl pro mě vpravdě extraordinární. Toto je epizoda, která, když jsem ji viděla ještě jako dítě poprvé, mi utkvěla slovo od slova, včetně intonací dabérů, těch nejdrobnějších (tehdy ještě černobílých) detailů, toho povznášejícího napětí, které jsem při sledování bez dechu prožívala, a i konkrétních věcí, na které jsem při jednotlivých scénkách myslela. Takových zážitků nebývá moc, ale každý je má a občas znenadání vyplavou. Z nějakého záhadného důvodu se nám zavrtaly hluboko do podvědomí a čekají na vhodný okamžik, aby nám mohly zprostředkovat zase ten samý intenzivní zážitek jako tenkrát. Já věřím, že tyhle střípky do nás matka příroda nechala zarůst proto, aby nás mohla tu a tam nenásilně vyrvat neúprosnému zubu času a na vzácnou chviličku nás z šednoucí rezignované reality nechat nahlédnout zase do oněch dob, kdy všechno vonělo výrazněji, motivovalo osudověji, rozechvívalo nezapomenutelněji, kdy chuť byla plnější, barvy jasnější a představivost a širý svět nekonečnější. Určitě to znáte. Déjà vu se vším všudy. Já, jakožto správný televizní maniak, ho mívám dost často navázán právě na filmy. A zatím jsem měla vždycky kliku (nebo možná je to nedílná součást toho záhadného fluidum, nevím), že to byla díla scénářově i po všech ostatních řemeslných stránkách dokonalá. Jako tahle epizoda. Inteligentní, napínavá, originální, elegantní, vtipná, lidská, klasicky duchařská, echt detektivní, gangsterská, skvěle zahraná. Je v ní femme fatale, karban, léčka, převleky, úkladná vražda… i záchrana na poslední chvíli. A kouzlo šedesátých (vlastně v tomto případě o pár dní už sedmdesátých) let. I po těch 32 letech od prvního shlédnutí dnes můžu tuhle epizodu směle označit za nejlepší, jakou tvůrci Randalla a Hopkirka natočili. A to mluvím o seriálu, který má všeho všudy jen tři slabší chvilky, jednu epizodu průměrnou, přes dvacet dokonalých… no a na tuhletu, mou nejmilejší, mi místní hodnotící škála nestačí. (10/5) Tak. Tohle jsem k tomu zkrátka potřebovala říct. (22.06.2022)

Jedna z nejhezčích epizod. Komorní, nedějová, o charakterech a přátelství.  (A taky jedna z mála, v níž Randall výjimečně nedostane ničím po hlavě.) (16.06.2022)

„Tys byl tenkrát ve Skotsku, Jeffe. Odjel jsi asi na dva týdny. Za pytláckými bažanty.“ „Za čím?“ „Za bažantskými pytláky.“ :-D Retrospektivní epizoda, kde konečně(!) vidíme Martyho jinak než v bílém, jak ještě za života a na vlastní pěst řeší velký špionážní případ. Hotový James Bond. Tedy, aspoň, jak si to Marty po těch letech pamatuje. Jeffovi se musí nechat, že je opravdu trpělivý posluchač. Na druhou stranu, s nohou v nechodící sádře se před sveřepým vypravěčem těžko utíká. (Celá epizoda je vydařená a osvěžující. A ten poslední záběr… ten prostě nemá chybu!) (17.06.2022)