Upír Nosferatu

Neveril som že mi film z obdobia nemeckého expresionizmu sadne. Predsa len 1922 je už veľmi dávno, predsudky boli veľké, no musím povedať dopadlo to dobre. Upír Nosferatu je vrcholné dielo svojej doby, ukážka toho ako vytvoriť strach a hrôzu bez jediného slova a niečo čo ma v sebe horor v najčistejšej forme. Hudba je regulérna náhrada rozprávača ktorá posúva dej a robí príbeh záživnejšim ako o dekádu novší Dracula. Ten, čo sa týka atmosféry, prehral na plnej čiare. Max Schreck je ikona a jeho stvárnenie upíra je tak neskutočné že keby stojím na pľaci vedľa neho asi mám zimomriavky. Aj preto ma mrzí že ho ku koncu vidieť na obraze menej ako by som si prial. Nádych výnimočnosti som tu cítil po celý čas, no paradoxom je že v poslednej cca pol hodine film citeľne zaostáva oproti začiatku. V napätí, gradácii aj v postave Orloka. Stále som ale aspoň sledoval pekné divadlo farieb a tieňov. Murnau natočil film čo desí obrazom aj po toľkom čase a to je niečo čo som si pred vzhliadnutím nemyslel. Nemý film nie je pre každého, aj tie 4* berte v rámci kategórie, no ako súčasť všeobecného prehľadu ide o povinnosť. (17.05.2023)

21. června roku 2008 jsem měl unikátní příležitost shlédnout tento film na nocí zahaleném nádvoří gotického hradu Sovince za živého hudebního doprovodu kapely DG 307. Sami uznáte, že lepší atmosféru si lze těžko představit. Samotnému ději na plátně výrazně pomohlo to, že se jednalo o verzi, kde jsou původní německé titulky nahrazeny plně anglickými, takže (alespoň pro mě) mnohem příznivější varianta. K ději snímku je to v ostatních komentářích napsáno dost a dost, takže snad bych chtěl jenom říct, že plné hodnocení dávám jak za rok vzniku filmu, tak na svou dobu mimořádně inveční režii a celkovému pojetí, díky kterému má toto dílo neskutečnou a pohlcující atmosféru. (22.06.2008)

Murnau byl ve své době opravdový génius, nicméně i na tu dobu má Nosferatu pár chyb. Například mi vadilo to, že první půlka dějové linie je podle knihy (na kterou Murnau nedostal práva) a druhá je naprosto zprznělá, scénáristicky nedotažená u nudná. O konci ani nemluvím... Velkým kladem je ale obsazení. Schreck je opravdový upírský zjev, kterého už asi nikdo v historii kinematografie nepřekonal a ani nepřekoná. Scény se stíny jsou opravdu perfektní a hudba krásně dokresluje psychoticky stísněnou atmosféru. Milník hororu to zajisté je, ale až tak nadčasový film už asi ne. (04.01.2009)

I po tolika letech dýchá hororovost z tohoto filmu doslova z každé scény, a to především díky skvělé hudbě. Díky ní zůstanete v napětí od začátku až do konce filmu, a to i přesto, že spousta momentů sama o sobě nijak napínavá není. Hororovost je rovněž tvořena skvělou kamerou, která velmi dobře pracuje se světlem a stínem a dokonce narozdíl od jiných snímků z této doby nezůstane jen u statických záběrů. No a Max Schreck v hlavní roli je opravdu démonický a nedivil bych se, kdyby v době uvedení filmu do kin diváci hromadně utíkali ze sálů. Pokud se chcete dívat na horor, rozhodně doporučuji spíše tuhle klasiku, než horory, které se točí dnes. (28.08.2009)

Uáááááu, teda jako ti Němci se fakt činili. Jako neočekával jsem od tohohletoho filmku nic moc. Že jo, tak rok 1922, absolutní němota a pehnané grimasy. Ale přesto jsem měl sem tam husinu a i nějaké to napětí se ve mně drželo. Prostě dobrý no. (02.09.2009)

Bomba. Na svou dobu téměř geniální snímek, který sice ze své předlohy bere pouze základní osu, a pro její neznalce může být občas lehce zmatečný, ale nejspíš právě díky tomu i přes své stáří nenudí a i beze slov si získá plnou pozornost většiny diváků. Je sice pln patosu a samoúčelnosti, ale zároveň má styl a daří se mu buď vytvářet solidní trikové efekty, nebo alespoň iluzi, že v dané scéně nejsou potřeba. K tomu úžasná atmosféra, která je výraznější než ve valné většině současných hororů, a kamera, za kterou by se žádný z oněch hororů nemusel vyloženě stydět. (04.10.2011)

Možná na zážitku z filmu ubralo to, že je ten děj už tak nějak profláknutý a závěr filmu mi přišel takový nemastný, neslaný. Ale každopádně si radši pustím toto, než Drákulu. (18.04.2015)

Max Schreck je starý otec všetkých filmových upírov. (05.04.2007)

Tak - mé filmové vzdělání je rázem bohatší. Jsem rád, že Nosferatu nebyl prvním němým snímkem, který jsem shlédl, protože na tehdejší herectví (mimika, nalíčení, vyhrocenost emocí...) se musí chvíli zvykat. Samotný hrabě Orlock mi přišel skutečně děsivý jen na několika záběrech, jinak působil spíše úsměvně. A to říkám i přesto, že na mne hororová atmosféra působila poměrně úspěšně. Mírně také zamrzel náhlý konec, ale přeci jen nač to protahovat? Samotný příběh i jeho servírování divákům jsou přeci lahůdkou tak jak jsou. Shrnuto podtrženo zajímavý kousek, který byste si neměli nechat ujít!_____________Shlédnuto v Projektu 100/2009 s hudebním doprovodem Petra Kružíka. (11.02.2009)

Když jsem to viděl poprvé, zkoušel jsem si taky nechat narůst půlmetrové nehty a uvažoval jsem i o oholení jinak máničkoidní hlavy. Geniální Max Schreck, kterého pro roli Orloka prý ani nemuseli moc líčit, je asi nejděsivějším prvkem této klasiky. Možná se usmějete, když ho uvidíte poprvé, ale scéna, kdy tiskne prsty na okno svého nového domu a zírá na protější okno je depresivní i po osmdesáti letech. Když jsem to viděl po druhé, nejvíc mně zaujal kontrast. Bizarní, nahořkle slunný Wismar (na bizarnosti přidává i skvělý herecký výkon Alexandera Granacha v roli makléře Knocka, který mimochodem inspiroval Matta Groeninga k vytvoření podoby Montgomeryho Burnse) versus ponurá Transylvánie, kde běžně pobíhají vlkodlaci, lidé se křižují pří zmínce o Orlokovi a to, čemu jste se před pár minutami vysmívali jako nesmyslné pověře vám za chvilku vyskočí před očima. K vykouzlení atmosféry a depresivity stačilo Murnauovi několik skvělých scén v příběhu, který by jinak byl takovým normálním expresionistickým dramatem - všechny scény v Orlokově domě, kočár, rakve na řece a vybití lodi. Co je na tom skutečně fascinující je, že vám utkví v paměti právě ty mistrné jednotlivé záběry a trochu té hlušiny na vyplnění požadované stopáže a vybudování trochu inteligentního příběhu tomu odpustíte. P. S. Původní hudba je výborná, nová hrozná. (03.07.2009)

5* dávam z úcti k tomuto filmu vzhľadom na to čo znamenal vo svojej dobe. Inak nám to prišlo ako vtipná, ale trochu zdĺhavá groteska. Nosferatov (Drakulov) ksicht mi prišiel extrémne komický, ale musím priznať že hrôzostrašne komický. Ako ak nie je niekto fanúšikom starých filmov moc neodporúčam. Ja som sa necítil nejak obohatený. Skôr ako keby som si splnil povinosť. (24.10.2009)

Klasicky horor,jeden z tech,ktery polozil zaklady zanru.Natoceny podle slavneho romanu Dracula,ale kvuli neshodam o autorska prava prejmenovan.To mu ale nic neubralo na atmosfere-skvela kamera,vynikajici a demonicky Max Schreck a vyborna rezie.Samozrejme se musi brat v uvahu datum vzniku filmu a nesrovnavat je s dnesnimi horory,i kdyz myslim,ze pribehove a atmosferou by vetsinu z nich strcil do kapsy a ja mu za to davam cistych 90%. (22.11.2010)

Skutečné filmové umění, které si musí získat uznání každého filmového labužníka.-) (21.12.2010)

Jeden z nejslavnějších němých filmů a perla kinematografie. Ve své době vyháněl vyděšené diváky z kinosálů a ve dvou zemích byl zakázán kvůli nadměrné hrůze. Po téměr století se z krystalicky čistého hororu stalo tísnivé drama se strašidelnými prvky. Geniální výkon Maxe Schrecka a perfektní hudba dávají snímku mrazivou atmosféru a šíří pocit sklíčenosti. Ten přetrvává, dokonce i když záporný hrdina na plátně není, ovšem už notně zředěný. Nosferatu je výjimečné dílo, ale bohužel ryze specifické a není nadčasové. (23.04.2011)

[Barevně tónovaná zrestaurovaná verze] Povrchně přiznám dva primitivní důvody proč jsem tento němý prafilm chtěl vidět. Prvním byla výhodná koupě a druhým toto - protože se v současné době aktivně zajímám o tvorbu Wernera Herzoga. Nevím co dnešnímu divákovi ještě může film z roku 1922 nabídnout. Silně subjektivní znuděné hodnocení 40 % (25.05.2011)

Z historické hlediska významné, ale pro dnešního diváka ne úplně dostačující. Atmosféra, či ztvárnění upíra Nosferatu lze i na dnešní poměry označit za hodně vydařené. Zvláštně vyhlížející herecké ztvárnění ostatních postav se dá vzhledem ke stáří snímku hravě odpustit. To samé bohužel neplatí o způsobu výpravy. Mít to tak 60 minut, nemám výhrady, ale 90 minut už je trochu moc. Nemám proti snímku nic, uznávám jeho historickou hodnotu, ale do té čtvrté hvězdy, o které jsem hodně dlouho přemýšlel, nakonec nejdu. 70% ... UPDATE: Po necelém měsící měním na čtyři. Za tu dobu se mi rozležel v hlavě a opravdu má něco do sebe ... (18.06.2011)

Dnes jsem se vydal na cestu po stopách upířích hororů. A řekl jsem si, že začnu úplně od začátku. Bohužel se obávám, že první horor svého typu, pro mne nemůže být nejlepším. Doufal jsem v to, ale nestalo se. Bohužel opravdu nechápu, proč ta hudba alespoň na chvilinku neutichla a musela hrát od začátku do konce? K některý scénám se to hodilo více k jiným méně, ale na konci už mě z toho bolela hlava. Ale tohle ještě chápu, jsme v době, kde se poprvé ozvučovali filmy a asi to bylo fakt něco. Styl točení, barevné filtry a různé zrychlené scény, to všechno bylo v pohodě. Dokázal jsem se do atmosféry vžít a děj byl pro mne i příjemně přehledný. Dokonce se objevilo i několik opravdu lahůdkových mrazivých scén. Ale jen pár. Bohužel co však nedokáži přenést přes srdce je Nosferatu ala králík, který neustále zírá někam do neznáma čímž budí dojem mentálně zaostalého. V rukou má asi nejspíš nějaké spasmy, nebo je má snad i ochrnuté, že je neustále drží v nepřirozených pózách. To sice na stínu vypadá pěkně, ale je to opravdu hodně nepřirozené. O to více si cenním o několik let mladšího hereckého výkonu Bella Lugosyho, který je pro mne panem Upírem číslo 1. V dosti scénách upír připomíná jistým komickým dojmem nějakého trhovce arabského původu, který je stále tak strnutý, že budí dojem, že by stačilo fouknout, nebo trochu strčit a do rakve ze které tak neefektivním způsobem vstal by zase zapadnul zpátky. Takže k hodnocení: na horor, který je z neuvěřitelného roku 1922 je to DOST dobré, proto i přes míru kritiky dávám krásně 4 hvězdy, ale spíše jako ocenění histroické kvality, než jako vyjádření toho, že bych se na film v krátké době chtěl podívat znovu. Přesto jsem velice rád, že jsem tento film viděl a nelituji toho, (11.01.2012)

Klasika a jeden z prvních hororů. Musím, říct, že jsem od toho čekal trochu víc. Neočekával jsem, že se budu bát, ale myslel jsem, že tam bude toho upíra víc. Ale i tak jsem se celkem dobře bavil a v porovnání s ostatními filmy z té doby jsem se skoro vůbec nenudil a to mimo jiné díky přijatelné délce. Asi nejlepší scéna je když upír vystupuje z podpalubí lodi za doprovodu svižné a dramatické hudby. Legendární je také jeho vstaní z rakve, které je použito v nespočtu pozdějších filmů. Upír Nosferatu je určitě lepší v porovnání s o 70 let maldší adaptací Stokerova románu Drákula režiséra Coppoly. (15.01.2014)

Beznadějně zastaralý film, který dnešnímu diváku už nemá co dát. Tím nechci říct, že by nebyl strašidelný, to určitě ne. Ať mi nikdo netvrdí, že se mu nezastavilo hrůzou srdce, když ve dveřích stanul upír. A jestli někdo tvrdí, že né, tak kecá. Copak může být něco strašlivějšího než Ferenc Futurista zkřížený se Spejblem, s pařátama vypůjčenýma od krtečka? Také jsem nadskočil leknutím, když se na scéně objevil pověstný vlkodlak. Pravda, nejvíce připomínal krysaříka zkříženého s čivavou, ale pro nás, které v deseti letech podobný rozvzteklený tvor honil od zápraží přes dvůr a zahradu k třešni a zase zpátky, neexistuje zvíře hrůznější. (26.04.2014)

Viděno v kině Lucerna s živým klavírním doprovodem a výjimečný zážitek. Průkopnický film. (07.05.2018)