Sokkk_y

Pokračování Aleny není zrovna něco, z čeho bych se měl posadit na zadek, na druhou stranu je to takové milé odlehčení na večer, kdy nechcete vůbec přemýšlet na něčím složitým. Nebo když už vám dojde inspirace na co se podívat. Nešel jsem tedy do toho s nějakým velkým očekáváním, proto nemám důvod být nějak extra zklamaný z předminezovaných efektů a podprůměrných výkonů jinak skvělých herců. Za mě krásný průměr.

Jako ne, ale asi nakonec jo. Připadá mi, že vždycky jednou za čas si všichni papaláši z Hollywoodu mezi sebou vykouzlí nějaký "zázrak", který naprosto vybočuje svým rozpočtem, žánrem a stylem zpracování. Neříkám že to není dobře, ono je fajn sem tam vyzdvihnout něco originálního a dát tomu nějaký punc jakože "hej čumte, netočíme jen komiksáky, dokážeme natočit i něco retro kvalitního." A o to právě jde. Před šesti lety jsme tu měly Artista, teď tu máme La La Land. Ano, v dnešní době se tenhle film vymyká mainstreamu, ale c'mon, vždyť to je muzikál jako každý jiný z dřívějších dekád - naivní, romantický, kýčovitý, přezpívaný, přehraný. Takže ano, splňuje to, co by jako muzikál splnit měl. Pro mě je tady velké plus hlavně fakt, že jazz (hlavně jazz v muzikálu) já můžu, tudíž přes všechny ty hejty jsem si to nakonec (obzvláště druhou polovinu) užil. Snad jen trochu těch hluchých míst mohlo být méně, aby měl děj svižnější tempo. Jo za mě ok, přesto si stále myslím, že je tohle jedno velké klišé sakramentsky přeceňované. 14 nominací na plešouna? lol.

Ani famózní Bill Murray, který byl dokonalou parodií na Clinta Eastwooda z Gran Torino, ani těhotná Naomi Watts s ruským "r" a ani prvních pár desítek naprosto nadějných minut to nakonec nevytáhnou na čtyři hvězdy (které jsem původně zamýšlel dát). A to měl St. Vincent k tomu vskutku velmi dobře nakročeno, i přes naprosto klišoidní téma "mladý kluk, který vytáhne zapšklého veterána ze sraček", ovšem uznejte, druhá polovina byla prostě ta klasická nefalšovaná patetická emérika. A to já někdy nerad, jako zrovna teď. Ale jinak fajn oddechovka.

#7thbondovka: Diamanty jsou věčné je jakousi zlomovou bondovkou, která se nese ve znamení velkých comebacků. Zestárlý Sean Connery se vrací (bohužel nebo bohudík?) naposledy do role agenta 007, Guy Hamilton s novými silami opět usedá do režisérského křesla a ústředního songu se ujala nesmrtelná Shirley Bassey. Člověk by si řekl: "Dokonalost sama." Ale bulvy mi bohužel tentokrát nevypadaly. Na Connerym byla znát jeho přestávka a už mu tu chyběl ten x-faktor, který měl v prvních filmech. Ani Blofeld nepůsobil tak démonicky jako dříve, jeho roli grázla tady spíše přebrali pánové Kidd & Wint. Snímek jako celek byl pak takový... nechci se opakovat, ale jalový. A fakt, že se děj odehrával převážně v USA, mu nikterak nepomohl. Bohužel, Diamanty se u mě nezařadily mezi ty top bondovky, snad to u Rogera Moorea bude lepčejší.

#6thbondovka:... a první výměna představitele agenta 007. Bál jsem se, abych neměl tendence hned od počátku hejtovat Lazenbyho, ovšem mé obavy byly tak říkajíc plané. Ve srovnání se zažitějším Connerym byl Lazenby takový jalový, nicméně důležité je, že takto působil jeho předchůdce i v cca prvních dvou bondovkách, než se zajel. Takže to bych mu rozhodně nevyčítal. Co se týče zbytku filmu, musel jsem si během sledování dělat plusy a mínusy. A díky bohu, kladná znamínka v podobě skvělých leteckých záběrů a akčních scén přečíslila jiné wtf situace, a to dokonce i tu nejvíce kýčovitou z nich, tedy shoty zaláskovaného Bonda a Tracy s nechutnou soapoperovskou hudbou, kdy jsem se styděl i já. Jinak asi není co dalšího vypíchnout, takže vzhůru zpět na Conneryho a diamanty.

#5thbondovka: Hlásek konipásek Nancy, japonská příroda a tradiční kultura, sopka s umělým jezerem, (konečně) jakž takž vyspělý James Bond, raketa požírající jiné rakety nebo zviditelnění tajemného Blofelda. Tohle je ta bondovka, kterou si pamatuji z dětství, a kterou jsem hltal od počátku až do konce. A hltal jsem ji znova, tentokrát v dospělém věku. Proto jsem ochoten protentokrát odpustit některé zbytečné či přebytečné scény, zdlouhavé dialogy a přehnané bitky.

#4thbondovka: Po nářezu jménem Goldfinger se vrátil k do režisérského křesla Terence Young. A to pro další vývoj bondovek nebylo dobře. Bohužel Young nenavázal na ten zmíněný punc a vrátil se zpět do fáze předzvěsti, kterou byl Dr. No. Teda ne že by akčních a efektivních scén byl nedostatek, to ne, ale celé to bylo takové utahané, skomírající a... je mi líto, místy i nudné. Právě Thunderball už je jeden z prvních zástupců těch filmů, které vznikají hlavně v současné době, kdy filmaři využívají současnou techniku ve stylu "čím více, tím lépe", což ale vede k opačnému efektu, takže ve výsledku je ten film přetechnizovaný až trapný. Příklad za všechny jsou podvodní záběry - nádhera na entou, kdyby ovšem netvořily snad čtvrtinu celého filmu. Ano, sem patří i zdlouhavá závěrečná bitka v moři, při které se dá stihnout odskočit si na wécko, uvařit kafe a naučit se jednu otázku ke zkoušce (deset minut je kurva dost). O WTF konci raději nemluvě... Aspoň že ten Tom Jones nám tam hodil na úvod song.

#3rdbondovka: He's the man, the man with the midas touch. Ovšem tentokrát nemyslím pana Goldfingera, jako spíše režiséra Guye Hamiltona. Právě on svým dotekem dal třetí bondovce ten nefalšovaný zlatý punc, tak krásně typický pro snímky s agentem 007. Nad obvyklý rámec přidal decentní humor, zajímavého zlosyna s naprosto creepy pomocníkem, perfektní zápletku a dokonalou Dame Shirley Bassey, které, co se týče bondsongů, dokázala konkurovat až Adele ve 21. století. Tímto mixem s hlavní přísadou Conneryho vznikl dle mého názoru aspirant do TOP 5 nejkvalitnějších bondovek. A protože jsem začal úvod opening songem, dovolím si jím i zakončit. Shirley zpívá: "beckons you to enter his web of sin, but don't go in." Má drahá Dame, Bond mě lákal, lákal, až jsem tomuto hříchu naprosto propadl. Díkybohu.

#2ndbondovka: From Russia with Love, hell yeah! Jestliže byl předchozí Dr. No takový nedomrdlý, tak tato ruská epizodka se už přiblížila tomu klasickému bondovskému standardu. Viděli jsme Istanbul, dali jsme si trip do Benátek přes Balkán, našli jsme slzák v kufru, dostali jsme se do křížku s nasranou soudružkou, zasouložili jsme si se sexy bondgirl a nechali vybouchnout zase nějaký ten stroj. Je to tedy jednoznačný posun vpřed. P.S. Kronsteen na úvodu s československou vlajkou velmi potěšil.

Na zkouškové období neexistují lepší filmy, než jsou tyto béčkové sci-fi patlanice. Člověk u nich vypne, zasměje se rádoby veledůležitým scénám, při nichž i chudáci samotní herci mají co dělat, aby jim necukaly koutky a zabije se ta hodinka a půl prokrastinací. A Frankenstein z tohoto typu snímků vůbec nevybočuje. Snímek, který chvílemi až moc nápadně připomínal Van Helsinga, měl to, co by takové podprůměrné "dílo" mělo mít, dokonce i s těmi efekty si jakž takž tvůrci vyhráli. Škoda jen, že Aaron Eckhart byl mnohem méně charismatický než jeho kolega Hugh Jackman ve zmíněném sourozeneckém filmu. Jinak ale Frankie svůj účel splnil.