Meno ruže

Tak, a jak začít? JohnTurturro je skvělý Vilém, přesně takhle jsem si jej při čtení představoval. Adso jakž takž ujde a osazenstvo kláštere se mi líbilo víc, než v Annaudově palimpsestu (s výjimkou Jorgeho). Zbytek hodnotím s rozpaky. Nerozumím snaze zbulvarizovat původní předlohu implementací aktuálně módních témat různých me too potratů, deformovaného feminismus a až idylického uchopení záporných postav. Tyto změny jsou na míle vzdáleny předloze, navíc jednotlivé zásahy nedávají v rámci celku moc smysl, nebo lépe, mají minimální vliv na charakteristiku postav. Z Bernardova doprovodu dobrá pětina rytířů cestou pokape, a on nic, jede si vesele dál, amazonka se šmiklým břuchem je po dni odpočinku schopná zase pobíhat atp. Kokotina. Na druhou stranu, v místech kde se scénář nesnaží aktualizovat knižní předlohu, je seriál hodně cajk. Takž výsledně za lidovku. (26.01.2021)

Umberto Eco patřil ke generaci evropských intelektuálů, kteří byli formováni odporem k televizi jako médiu, ve kterém spatřovali základnu pro lacinou zábavu nejširších mas konzumentů. Už z principu byli přesvědčeni, že jakékoliv dílo musí být sežvýkáno a vyplivnuto tak, aby uspokojilo dostatečně velkou cílovou skupinu. Proto by nebyl výsledkem práce televizního týmu, který se pustil do zpracování jeho kultovního románu, překvapený a zklamaný. Nejspíš by se naopak bavil a prohlašoval, že přesně tohle čekal. Osobně jsem kdysi ovlivněný románovou předlohou měl problém přijmout beze zbytku filmovou verzi, protože mi přišla osekaná o filozofickou a spirituální rovinu. Přitom Annaudův snímek vychází vedle téhle série jako excelentní atmosférická záležitost se skvělým castingem. Johna Turturra mám na čtvrtém místě v oblíbených hercích a to mluví za vše. Nicméně si ho budu navždy pamatovat jako advokáta z Jedné noci, nikoliv jako františkána ze Jména růže. Schází mu pod strništěm vousů to charisma, které čišelo z mužné postavy Seana Conneryho. Podobně dopadá i srovnání Christiana Slatera s Damianem Hardungem. Annaud objevil mj. pro kinematografii výraznou tvář Rona Perlmana a tak by se dalo pokračovat. Jeho film byl nabitý atmosférou, což se o seriálu nedá říct ani náhodou. Hezké kulisy, ale chybí v nich skutečný život. Je evidentní, že tvůrcům šlo o posunutí děje směrem k dobrodružnému a romantickému žánru, což je to poslední, o co Eco usiloval. Tady nejde o rozvinutí nějakých motivů, ale o znásilnění literární předlohy. Eco byl známý svým puntičkářským lpěním na historických reáliích, tohle si dělá z historie holubník. Hodnotit hvězdičkami nebudu, protože vzdávám sledování po dvou epizodách. Ale jsem si jistý, že s přibývajícími díly bych trpěl čím dál víc. (26.01.2020)

Přiznám se, že jsem ostuda a nečetl jsem jak knihu, tak neviděl ani původní film se Seanem Connerym. Myslím si ale, že i proto tento osmidílný seriál hodnotím právě čtyřmi hvězdami. Herci tu jsou totiž na svém místě - především John Turturro. Námět je to také skvostný a podobné náměty mi ve filmech poslední léta strašně chybí. Asi se dokopu k tomu přečíst si knihu. Ta středověká atmosféra kláštera je tu prostě parádní. Je pravda, že na osmidílný seriál se to tu místy dost natahuje, ale na druhou stranu...já si to vyšetřování v klášteře opravdu užíval. Překrásné záběry na klášter, okolí, nádech středověku, který když se povede, tak nemá chybu a námět si pozornost rozhodně zaslouží. (13.10.2020)

Celkově mne to zklamalo. Nemá ten seriál koule, a to vlastně doslova, když si vezmu tu amazonku. Nemá to atmosféru, postavy jsou mi ukradené, Vilém působí jako debílek, který sám na moc věcí nepřijde, a spousta dějových odboček, zbytečně natahovaných, celkovému pojetí taky nepřispívá. Navíc jsem celou dobu nechápal, z čeho v tom lese žije zrzavá Rebelka, jak to, že má furt čisté šaty a zuby a upravené vlasy, a jak to, že v klášteře je sněhová bouře, zatímco v lesíku sluníčko a zuří jaro. Podrobněji viz moje komentáře k jednotlivým dílům. (01.03.2020)

Vilém z Baskervillu, už vzhledem ke své inkviziční minulosti, vyhledává zločin, který kolem něj krouží a chce jen jeho. Na počátku bylo slovo, ze slova se stala kniha, podstat knihy a podstat zločinů vedou ke zločinci; tak alespoň gnostikové. To je ale jen jedna z mnohých facet z Ecova románu "Il Nome della Rosa", jeden ze znaků, se kterými si Eco, jako semiotik, hraje jako kočka s myší. Jeho pokus o přeložení (dekódování) "středověku" do pochopitelného tvaru lidem postmoderní doby, selhává. Nejenže to nejde, nespíš to není ani zapotřebí... Battiatova "rozšířená verze" láká tím, že vysloví něco dosud nevysloveného, možná i objasní nemyslitelného. Ale chyba lávky! Nic takového! Časový prostor několika hodin je vykryt povětšině akční výplní, neorganicky vkládanými, byť očekávanými, flashbacky atd., čímž se z luštění znaků dostáváme stále více do oblasti "fantasy". Od Anaudova citlivého zpracování, jsme se tedy nedostaly dále, žádný pokrok, ale (jak navrhuje Masaryk) odkrok... Nunc ubi Regulus aut ubi Romulus aut ubi Remus? / Stat ROMA pristina nomine, nomina nuda tenemus - Kde je Regulus a kde Romulus a Remus? / Ze stravěkého Říma zůstalo jen jméno, jen jména uchováváme." Ecovi se se víc než ŘÍM líbila RŮŽE. Mně ostatně také. (23.02.2020)