Belbo

A je to po dlouhé době zase tady, odpáďo jak se patří. Dobře, přiznávám, objektivně by to ty dvě za audiovisuál byly. Některé záběry připomínají svoji stínohrou umělecké fotografie a Zimmer, kterej ve mě vyvolává kopřivku jak ty jeho recykláty slyším, přišel v jedničce i dvojce s povedeným materiálem.  No a pak je tady příběh, nějakej děj, postavy, psychologie, vývoj, chování. ... Nebudu tvůrcům vyčítat redukci, i když si myslím, že při celkové stopáži přes pět hodin měli dost prostoru na vykreslení světa knih a spektra témat, kolem kterých se příběh točí. Místo toho zvolili love story říznutou fundamentalismem. Co na tom, že není moc jasný důvod "vztahu" Paula a Chani, co na tom, že je mytologie spojená s fundamentalismem má charakter reklamy, co na tom, že Paul zapadá zapadá mezi fremeny jak dederón do italské pláže, co na tom, že divák neznalý knihy nemá šajna pochopit význam koření pro vesmír... a takhle bych mohl pokračovat do aleluja. Duna má skvělý vizuál a dobře zvládnuté akční scény. Zbytkem je doslovným plochým produktem, bídou a egomaniactvím režisérské invence.

Objektivně to ty dvě hvězdy jsou. Jakž takž to má dobrou výpravu i filtr na kameře a typově mi sedí i xichty k postavám. Zbytek je rutinní česká bída opíchaná morálním pozérstvím o kořeněná divným sestřiháním v poslední třetině (jak kdyby někdo blbě slepil vystřihovánky). Prakticky nulová psychologie postav a s ní spojená nevěrohodnost ve vyprávění, segmentovitost, kdy jsou spíš jednotlivé úseky jen propojeny kontinuálním vyprávěním než posunem  v rovině charakteru, myšlení atp.  Samostatnou kapitolu představuje stokrát ohraná podoba "komunisty", prostě po 101 tu máme ukázkového totalitního dalmatina.  Pomyslnou "třešničkou" na dortu je Český lev za nejlepší film a žvanění trotla Mašína o nestrannosti filmu. Hej, to tomu vocasovi někdo nemůže vysvětlit princip nástrojů, kterými se ve sdělení konstruuje sympatie/antipatie diváků? Je tak blbej nebo má  za blbce diváka?

To si takhle jednou jedna prdel řekla: Budu sedět na všech židlích svatební hostiny. Technicky asi dokonalé, zbytek... Jak je to psáno v té české klasice? "Pejsek a kočička si vzali zástěry a pustili se do vaření. Vzali mouku, mlíčko a vajíčko a míchali to dohromady. „Dort musí být sladký,“ řekla kočička a nasypala do toho cukr. „A trochu slaný taky,“ řekl pejsek a dal tam sůl. „A teď tam dáme máslo a zavařeninu,“ řekla kočička. „Zavařeninu tu ne, tu já nerad,“ povídal pejsek, „dáme tam místo zavařeniny syreček, ten já tuze rád.“ Tak tam dali několik syrečků. „Mně se zdá, že je málo mastný,“ řekla kočička, „musíme tam dát několik špekových kůží.“ „A oříšky, abychom nezapomněli,“ řekl pejsek a nasypal tam kornout oříšků. „Oříšky jsou dobré,“ schválila to kočička, „ale měla by tam jistě také přijít okurka,“ a dala tam okurku. „A kosti,“ volal pejsek, „musíme tam přece dát nějaké kosti!“ Tak do toho dortu dali hodně kostí. „A přece nějakou myš, myši já mám tuze ráda!“ vzpomněla si kočička a dala do dortu čtyři myši. „Tak a teď několik buřtů hodně pepřovatých, to je něco pro mne,“ řekl pejsek a dal tam několik buřtů. „A teď to hlavní!“ povídala kočička, „přece šlehanou smetanu tam musíme dát!“ dali tam plný hrnec šlehané smetany. „A trochu cibule,“ řekl pejsek a dal tam cibuli. „A čokoládu,“ řekla kočička a přidala do toho čokoládu. „A omáčku!“ napadlo pejskovi, i dali tam omáčku. Tak do toho svého dortu dávali a míchali všechno možné, dali tam i česnek a pepř, a namíchali tam sádlo i bonbony, škvarky a skořici, krupičnou kaši a tvaroh, perník a ocet, kakao a zelí, jednu hlavu z husy a hrozinky, inu všechno možné do toho dortu dali, jen chleba tam nedali, protože pejskové a kočičky chleba zrovna tuze moc rádi nejedí."

Po Dunkerku a Insomnii dávám v pořadí třetí tři hvězdy Nolanovu filmu a jestli jsem byl u rozprávky z druhé světové vojny ze zpackaných časových rovin a vážných kukučů na rozpacích, tak Oppenheimer si je plně zaslouží a dost mě síří jeho nedotaženost a nekoncepčnost. Prvně pozitiva: mistrná kompozice (u některých obrazů jsem měl chuť všechno pauznout a vychutnávat si jejich "fotografický" vizuál), na Nolana poměrně dobře zvládnuté vztahy mezi postavami, celkem funkční dialogy, herci, kamera, výprava... Strašně dobře se mi na film dívalo, neřekl bych, že má tři hodiny. U výtek převládá vlastně jen jedna. Film není žánrově jednotný. Životopisným není, procházíme jen části Oppenheimerova života a to snad jen pro formu (studium a konec života). Je filmem o jaderné fyzice a fyzicích? Nemyslím si. Témata fyziky se sice občas zmíní, ale většinou jsou jen glosována. Vlastní výzkum bomby v teoretické i praktické rovině není, a narativně je řešen s virtuozitou Nolanovi vlastní: je zmíněn a následně slyšíme o vyřešení. Žádná laboratoř, žádný pokus o proniknutí do myšlenkového diskurzu podivínů... Je politickým dramatem? Možná má k němu nejblíž (Oppenheimer jako představitel vojenského výzkumu - manažer - jedné ze zainteresovaných stran konfliktu slouží vládnímu aparátu a sám je konfrontován s "nepřátelskými" ideologiemi).  Dobovým snímkem o 40. a 50. letech v USA? Na to jsou dobové problémy redukovány na polopatickou (až heslovitou) reflexi komunismu/socialismu v USA. Je soudním dramatem? Filmem o pomstě? Psychologickou studií o vině? Alegorií na Promethea? Ale no tak ... Rád bych kouknul na film, který by byl klidně šestihodinový a jednotlivé vrstvy by byly sladěny do kompaktního celku. Takhle bohužel jen za 3. ... A závěrem: mistr na točení jaderných výbuchů je David Lynch

Skoro se chce napsat zklamání roku. Amsterdam měl dobře našlápnuto na stylovou kriminálku s lehce absurdním humorem, vsazenou do USA 30. let. Prvních dvacet minut absolutní pecka, pěkně se to začalo odvíjet a už už to vidělo svůj směr, když najedou rup a prd a celé to implodovalo do takového nijakého balastu, který neví, čím chce být. Místa tvůrčí geniality (např. zpěv naci a vlastenců, Margot na schodech, pitva, zpěv generálovi...) jsou parádní, postavy ze startu vybočují z normovaných šablon, některá narativní řešení jsou prostě pecka, pracovat takhle s banalitou, jako konstrukčním prvkem narativu je nevídané, ale co z toho. Fakt mám chuť si ten film pro těch pár okamžiků pustit znovu. Škoda zavražděného potenciálu.

Vítězství formy s námětem nad obsahem. Celé to připomíná vysypanou mozaiku, kde jsou sice ještě jasné kontury, ale chybí spoje mezi segmenty. Škoda. Vidím to jako by to bylo dnes: Bertolucci a Arcalli v pátek večer kalí v hospodě, dostanou dva tři dobré náměty, v sobotu je s kocovinou hodí na papír a v neděli prubnou první klapku.

Vlastně to bylo takové příjemně blbé, dokud si to holky na konci nezačaly "vyříkávat".

Příjemné osvěžení po paskvilech z Netflixu

Za mě naprostá spokojenost :D

A taky v tom hrál jeden Číňan.