Meno ruže
Réžia:
Giacomo BattiatoKamera:
John ConroyHudba:
Volker BertelmannHrajú:
John Turturro, Rupert Everett, Damian Hardung, Fabrizio Bentivoglio, Greta Scarano, Richard Sammel, Stefano Fresi, Roberto Herlitzka, Fausto Maria Sciarappa, Maurizio Lombardi, Nina Fotaras (viac)Obsahy(1)
Po nálezu Berengarova těla se jako příčina utopení jeví padoucnice, Vilém si ale povšimne stejný černých prstů a jazyka jako u Venantia. Vyšetřování ovšem dál než za tuto spojitost nepokročí a začínají se sjíždět vyslanci. Jako první dorazí na teologickou disputaci biskupové a několik dominikánů, františkánští bratří jsou hned v závěsu. Se zahájením debaty se tedy čeká jen na Bernarda Guiho. Strach z jeho příjezdu a možného odhalení své minulosti probouzí v cellariovi vzpomínky, které už neutopí ani víno, a po dlouhé době si znovu vybavuje Dulcina i slib, jímž se mu kdysi zavázal. A protože se Vilémovo pátrání po jedu zdá zatím marné, ustoupí s Adsonem o krok stranou a pustí se do zkoumání zdejší knihovny i údajné tajné části označované jako „finis Africae“. (Česká televize)
(viac)Recenzie (5)
Zase spousta moudré filozofie a podrobně popsané tak, jako v knize. Knihovna jako labyrint světa. Jen tu pomstychtivou Annu si z knihy nepamatuji... ()
Nech ja ako chce dočkali sme sa najlepšej epizódy, pretože Viliamovi sa s Adsom podarilo preskúmať rozmiestnenie miestností v knižnici, Adso sa s ružou ktorej meno nepozná o čosi viac zblíži ale ich tajomstvo zdá sa už nie je tajomstvom, pretože ho pozná Salvatore - jeden z mála hercov ktorý by zapadol aj do filmového spracovania. ()
Nové vedlejší linie jsou nejen nefunkční, ale navíc hloupé. Adson musí z vysokohorského kláštera, kde na přímém slunci není ani náznak tání, běhat za svou kočkou dolů do pozdně letního lesa a zpět. A ani se u toho nezadýchá. Zraněná amazonka mezitím doběhne Guiho okoněnou partu. K tomu přidejte střihy do minulosti a máte z toho kaleidoskop. Dávám tři *, ale asi bych si kvůli nim musel z toho guláše vystříhat původní příběh. ()
od minulého dílu opět pokles. Tohle už s Ecovým příběhem má společného jen pramálo. A jestli děj minulého dílů působil mysteriozně, v tomto příběhu některé momenty byly téměř blouznivé. Vilémov sezení nad plánem knihovny je přímo jasnovidecké, za scénu s prohlídkou knihovny by se nemusel stydět ani Indiana Jones, neuvěřitelně působí znalost čtení u Adsonovy "přítelkyně" v kontextu doby. V tomto případě celý díl působí jen jako umělé natahování délky příběhu. ()
No hurá, konečně jsme se dostali do knihovny. Ale že by mi to dalo zapomenout na vousy mnichů se žlutými skvrnami od nikotinu cigaret, zimu v klášteře a jaro v podklášteří, divné střihy a skoky v čase či zmatky se střídáním dne a tmy a náboženských úkon, to tedy nedalo. Hm, a jak mohl ten bláznivý mnich vědět, že se mu holka chytí zrovna do téhle pasti a že zrovna ta holka? Fakt mi to začíná připadat hodně pitomé. Kluk sotva stihne přelétnout očima jednu stránku jedné knížky, ale pak holce cituje hned dva názory různých lékařů? Ale no tak. A ta amazonka se šlincem od meče přes břicho se jak drží při životě? A čím se živí ta Adsonova láska a jak to, že z ní nepadají šaty v cárech? Samé otázky a odpovědi žádné. ()
Reklama