Pedro72

Tento díl je asi největší bizár z celého balíku, nejen proto, že je z historického hlediska nesmyslný. Jasně, formálně je kvalitní a drží hustou sračkovitou atmosféru. Ale člověk si nesmí dát ani krok odstup od scénáře. Tam policejní pejsek s partajní kočičkou vařili dort a napatlali tam úplně všechno. Tři banderovští králové, nejspíš vybraní nějakým šíleným nacistickým personalistou, jsou štramácký kasař z Vídně, ošuntělý esesácký pucflek a šlonzácké kápo. Všichni jsou ověnčení zlatými kříži s rubíny, které jim - zřejmě ve volných chvilkách mezi obědem a kafíčkem v koncentráku - ukul a rozdal Bandera. Vykradou banku, pašují rakev plnou zbraní (btw lehký kulomet tihle profíci převáží se založeným nábojovým pásem) a intrikují proti sobě navzájem. Přitom konspirují - a teď přijde další zásadní ingredience - s bojově vycvičenými proradnými flanďáky, kteří chtějí ukrást vlastní zlato a propašovat ho přes hranice. Do toho se připlete Zeman, který kvůli tomu chudák nemůže jít ani na brigádu (ostatně celá země byla v pohotovosti, takže policajt, který v pracovní době brigádničí při odklízení polomu naprosto dává smysl, že). Nakonec se všichni navzájem uškrtí a jinak pozabíjí a Zeman odchází do zapadajícího slunce. To všechno natočeno zcela bez skrupulí na ikonických historických místech "hrdého" českého národa, což zjevně přispívá k vysokému hodnocení na čsfd.

Vlastně úplně zbytečný film. Děj to nemá, vizuálně je to vlastně stejné, jako tisíc westernů před tím. Zbývá jen defilé hereckých celebrit, co si hrají s pistolkami.

Komedie, ve které je i nejbláznivější Belmondův kousek normální, zato doba kolem je šílená. Nejlepší způsob, jak se ujistit, že Hitler byl šašek a jak v šaškec proměnil Německo.

Milý amatérský film. Je hezké, že je někdo ochotný točit dokumenty pro děti a mentálně slabší dospělé.

Tento otvírák uvádí Martina Showa jako supernovu na noční nebe, nový férový polda na scéně, resp. na lovu. Řeže to živého, drogy, organizovaný zločin, homosexualita, mstící se psychopat. A smrt nejbližších. Ale umí i ubrat na tlaku: G: Přemýšlel jsem, zda by pomohla léčba elektrošoky. B: Ne, to nepomůže, stejně pak zůstanou teplí. G: Nemyslel jsem pro ně, myslel jsem pro vás.

Celou dobu jsem doufal, že odněkud vyrazí vetřelec. Nebo aspoň predátor. Bohužel se po dobu mého sledování nic nestalo. Index nudy: 93 %. Index debility finální "akční" scény: 100 %.

Když z celkového obrázku vyhodím všechny postavy, které se objevily víc než na pět vteřin, tak vidím dobře vystiženou, šedivou a protivnou dobu. Na tomhle pozadí se pak odvíjí cosi bizarního jako prohlídka orlojů v chrámech Padlinahlawu a Mrdalkudyshel. Začíná to tedy hodně nízko.

Kdyby dnes natáčel Lucernafilm a ujal se Sněhurky, takhle nějak by to vypadalo.

Ten biják má vlastně velmi hezkou hlavní linku, hvězdné obsazení je tu vidět v každé scéně. Dramatické úkoly jsou chytře rozdělené. Maličký dotyk tajemna taky potěší. Jenže kdo si proboha může myslet, že se dá 97 (!) minut hrát na depresivní strunu? Do čtvrt hodiny minut je ze smutku jenom patos a většina výrazů tváří by se dala napříč filmem volně zaměňovat a nikdo by nepoznal rozdíl. Ale největší průser je ten hudební podkres. Hodil by se k marketingové prezentaci zařízení paliativní péče nebo biofarmy. Hlavně kvůli tomu digitálnímu hudebnímu plevelu jsem ten film nedal najednou.

Přiznám se, že "narozeninové" a "glorifikující" koncerty jsou pro mě něco jako Noční můra z Jeban. A když za sebe rocker nebo popík postaví symfoňák, chce se mi z těch šmytců často blinkat.  Jenže tohle je jiný případ, Ota Baláž je nedocenitelný muzikant, aranžér, producent a kdo ví co ještě. A má obrovský cit na spolupracovníky. Tady jich prošla celá plejáda a on je dokázal spojit. Šlape to skvěle!