Maják
The Lighthouse
The Lighthouse
The Lighthouse
The Lighthouse
VOD (3)
Obsahy(1)
Režisér a scenárista Robert Eggers, který na sebe strhl pozornost žánrových fanoušků i vyznavačů artových sfér debutem Čarodějnice, opět spřádá důmyslně vystavěné dílo, které provází pověst strhující divácké podívané, osobité autorské vize i hypnotického klaustrofobního dramatu. Robert Pattinson a Willem Dafoe podávají fenomenální výkony coby strážci titulního majáku ve vyprávění zasazeném na konec devatenáctého století. Soužití větrem a lety ošlehaného, i notně vypitého námořníka a jeho nového nezkušeného asistenta se začne propadat do šílenství a paranoie, zatímco novic poodkrývá okolnosti záhadného osudu svého předchůdce. Strhující kompozice černobílé kamery v kombinaci s precizní zvukovou režií utvářejí přízračnou, ale současně uhrančivou atmosféru, do které se spolu s postavami propadnou také diváci. Eggers vytvořil vrcholně estetickou a všechny smysly atakující podívanou, která v sobě snoubí vytříbenou krásu i dravou krutost. (Kinoaero.cz)
(viac)Recenzie (474)
Zhruba hodinu ještě dost ok, pak se ale začly dít věci. Pánové Dafoe a Pattinson za 1, v podstatě divadelní exhibice to co předvádějí...jenže ten psycho arto něco děj mě v té druhé půlce vůbec nebral. A jestli tam mělo být nějaké poselství nebo něco, tak já to teda neviděl. 4/10 ()
Pro definování pojmu šílenství by se dal použít tento snímek. Vizuálně precizní práce jak kamery, tak kostýmů a místa. Téměř nezapomenutelné herecké výkony Willema Dafoa a Roberta Pattisona, bez kterých by film nebyl takovým mistrovským kouskem, jakým pro mne je. Celý průběh, kdy postavy šílí, je perfektně až neuvěřitelně zahrán, skvělé emotivní dialogy ve mně dokázali měnit pocity a náladu každou minutu, resp. čím dál jsem se do filmu nořil, tím víc mě bolela hlava a musel jsem se víc a víc soustředit. Vše podkresleno výborně situovanou hudbou ušitou jako na míru, surové zvuky vln dunících o skalnaté výběžky a cinkání plechovými kalichy plnými alkoholu, to vše jsem prociťoval jako jednotlivé momenty měnící každou sekundu spletitého příběhu. Dechberoucí zážitek toto dílo. "Jsou to čtyři týdny, čtyři dny nebo snad měsíce, co tu trčíme?!" ()
What! / What! / What! / What! / What? / What! / What! / What! Každý je ostrov a běda, když někdo někomu na ten jeho vstoupí (notabene na víc než 4 týdny). Robert Eggers podobně jako v Čarodějnici navozuje svůdnou atmosféru paranoie a nejistoty ohledně toho, co se "skutečně" děje. Jestliže jste ale jakožto diváci dospěli do bodu, kdy nezapomínáte, že sledujete filmovou fikci a podobné hrátky jsou mimo vás, nemůže vám ujít, že i falický Maják (stejně jako vulvická Čarodějnice) představuje mnoho prostředků pro málo cílů. Černobílá mytologická kaše, Triton, Prometheus, Lovecraft, Poe, 1.19:1. Nejhlubší moment filmu skýtá scéná, v níž Pattinsonova postava vylévá nočníky do moře - prosím nikdy proti oceánskému větru. Jestliže vám už ale ani na cílech nesejde a dovedete si vychutnat to jediné, co kinematografii zbylo (ty prostředky), můžete si pobyt na Majáku užít. Memento před opomenutím vzít si na odlehlé osamělé místo něco dobrého na čtení. ()
Vizuál je vytříbený. Podexponovaná černobílá kamera s drsnou a velmi sexy lokalitou starého majáku, kamera, výprava. Tady bez chyb. Hudba je hlavně zpočátku nervně repetetivní díky hlubokým zvukům majáku, tahle složka se mohla stupňovat, aby doháněla k šílenství jak diváky tak postavy na plátně. Scénář je ale nejslabším článkem projektu. Proč ten masakr na závěr? Postupující paranoia nabízela moře možností, ta doslovnost byla zbytečná. Hodnotím vysoko především za formu. ()
Hezky natočeno, dobře zahráno, zvuková stránka filmu naprostá špička, ale ten obsah si mě prostě nezískal. Ta snaha točit obyčejný věci neobyčejně mi v tomhle případě přišla jako až moc průhledný pozérství což se přímo odráží na tom proč jsou z toho filmu všichni tak udělaný. Kdyby to byl svižnej krátkometrážní film tak bych určitě šel vejš, ale při skoro dvou hodinách je tahle haluz o dvou postavách vážně utrpení. Možná kdyby ke konci Eggers přitlačil na tu hororovou pilu trochu víc tak z toho mohlo bejt něco zajímavějšího, zejména když se úplně nabízela lovecraftí tématika. Velká škoda. ()
vizuálno yeh, příběh meh ()
Audiovizuální stránka byla perfektní, ale chápu, že to někomu nevyhovuje. Herecké výkony nekompromisní, o tom asi není řeč. Perfektní atmosféra, co člověka vcucne. Bohužel poslední dobou u podobných filmů, resp. filmů, které se něčím odlišují, spoustu lidí nedokáže překousnout, že režisér nenatočil další nudnou pí*ovinu podle šablony. "Tenkrát v HW nemá příběh, Irishman je moc dlouhej, Maják je moc árty, černobílý a 4:3, pojďme si pustit Rychle a Zběsile 16.." Filmy, které jsou nečím jedinečný jsou v dnešní době vzácný. ()
Dechberoucí, temná, šílená a syrová mozaika z ostrova někde v mořích Nové Anglie, páchnoucí ginem a totálním rozkladem. Naprostý a ultimátní herecký koncert s pekelným ambientním doprovodem a s naprosto dokonalou kamerou, kde každá jedna kompozice, je umělecké veledílo, skutečný a ojedinělý skvost, avšak rozhodně, ne pro každého, ovšem, já tam zešílel spolu s nimi, klidně by to mohla být jedna z povídek od H.P.L, nebo noční můra E.A. Poa. ()
Film, ktorý klame vizuálom. Jednotlivé obrazy sú pôsobivé vďaka mágii rozbúrených útesov a majáka, ale to je všetko. Viac poézie, ani hĺbavosti nehľadajme, utopila sa v ambícii rozobrať patológiu osobnosti, ktorá ostala niekde na pol ceste. Samota, alkohol, svedomie, pud, šikana, cit ... v konečnom dôsledku nič z toho nepôsobilo neprekonateľne a záver filmu vo mne ničím nepohol. Obaja protagonisti hrali dobre, no výdatne im pomáhal práve ČB formát. Aj obyčajná fotka, hodená do čiernobiela odrazu pôsobí úplne inak, no umením sa automaticky nestáva. ()
Robert Eggers asi docielil, čo chcel, lebo rozmýšľam nad tým filmom. Rozmýšľam nad tým, čo chcel zdeliť, či mal nejakú pointu, alebo som ju len nechcene predriemal. Nespal som pritom dlho, možno 2-3 minútky alebo okamih, kedy má psychadelická hudba v spojení s bičujúcim a neutíchajúcim dažďom zhypnotizovali viac ako bolo vhodné a ja sa prebral pohľadom na čiusi hlavu v košíku. Bola to skutočnosť, bol to prelud? Malo prehrávanie Pattinsona niečo naznačiť? Alebo je odpoveď prostá a Eggers iba precenil svoje schopnosti? Po spánku budem snáď múdrejší. ()
[2,5*] Isté kvality tomuto dielu musím prisúdiť, ako výborne navodená tiesnivá atmosféra malého priestoru, z ktorého niet úniku, ktorá časom ešte naberá na intenzite (zhoršujúcou sa ponorkovou chorobou a aj počasím) a tiež výborné výkony oboch hereckých predstaviteľov. Ale nazývať ho rovno intelektuálnym artom? Čo už je len intelektuálne na exkrementoch na tvári, prdení, onanovaní a neustálej chlastačke? A vôbec som nebol unesený ani tou vychvaľovanou kamerou. Ten čudný štvorcový obraz je tu nezmyselne použitý len preto, lebo sa používal v danej dobe, pred vyše 100 rokmi. Aký má význam robiť takýto krok späť do filmového praveku? Jediný dôvod, ktorý ma napadá, je byť originálny za každú cenu. Pochváliť ešte môžem snahu o atmosféru doby, hlavne prostredníctvom dobovej angličtiny, ktorá sa dobre počúva (hoci som mal dosť často problém s porozumením). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()
Pan Eggers opravdu umí děsit a šponovat napětí. Z finální scény, kdy Pattinson řve a následné scény s Rackama nebudu spát ještě dlouho. Opravdu jsem překvapen, jak mi film rychle ubíhal a jak mě vlastně donutil se o něj zajímat. Může za to neskutečná kamera, parádní práce se světlem či něco jiného? Tak či tak, je to extrémně zvláštní, komplikovaný a nepříjemný film, který mi po dobu 110 minut utekl poměrně rychle, ale s každou uběhlou minutou mi bylo čím dál více nepříjemně. Je to kvůli zvrhlosti Eggerse či díky jehl mistrovské režii? Film, který mě nutí si po jeho zhlédnutí klást tolik otázek. A to nedokáže každý. Co ale rozhodně nelze popřít jsou fenomenální výkony obou představitelů… ()
Psychologická štúdia šialenstva so symbolikou tragédie Prométhea v komornom až archaickom prevedení. Viac než o príbeh alebo dej samotný ide o atmosféru, s ktorou sa Eggers ako vždy pekne vyhral. Ako mysteriózna dráma to funguje, ako horor veľmi nie (avšak silne evokuje horory, ktoré vznikali v počiatkoch filmu, a možno aj to bol zámer autora - priniesť staré v omladenej verzii). Duo Pattinson a Dafoe výborné. ()
Intenzivní, klaustrofobický zážitek s dvěma úžasnými hereckými výkony...Oba pánové se fakt utrhli ze řetězu, obzvlášť Willem Dafoe občas hraje, jako kdyby ho posednul nějaký mořský démon. Ten čtvercový formát je navíc skvěle využit a spousta záběrů skrz různé čtvercové otvory atd díky němu vypadala fakt dobře (občas trochu jako nějaká temná verze Wese Andersona), navíc to pomáhalo v navození stísněné atmosféry. Jo a stejně jako v Eggersově prvotině jsem si moc užil tu starou angličtinu. 9/10 ()
Pojetí filmu je naprosto fantastické! Jak mám rád širokoúhlé formáty, tady bych neměnil ani za nic! Nádherný čtvercový formát pojme vše, venkovní záběry jsou úchvatné a jinak tomu není ani v interiérech, čemuž samozřejmě dopomáhá dokonalé využití světla a nádherné "dobové" efekty. Z tohoto pohledu je Maják i poctou filmu celkově, divák se ocitne v první polovině dvacátého století, tedy samozřejmě s přítomností zvuku. Ten je podobně jako kamera maximálně využit, především zvukové efekty jsou výborné, zvuk skutečně obklopí, zavře... a siréna houká. Například "snové" scény nabízí dokonalé prolnutí výše zmíněného a jsou také jedny z nejsilnějších ve filmu, mořská panna obzvlášť. Z dalších nemohu opomenout trefně sestříhanou alkoholickou scénu, kdy se do deprese přidá občasný vtip a povedené námořnické písně. A dál už jen temnota, horor... racci, pohřbívání za živa, poslední záběr na Thomase Howarda a zase racci, nebo až shakespearovská (co se herectví týče) kletba Thomase Wakea! Willem Dafoe svým výkonem opravdu občas působí jako ze hry Williama Shakespeara, oproti řekněme "více šílenému" projevu Roberta Pattinsona je to znát. Každopádně oba dávají postavám to potřebné, oba jsou výborní! Navíc tento můj pocit je jistě hodně ovlivněn i použitou řečí... "námořní" angličtina je dokonalá, líbivá a zase do atmosféry filmu nádherně zapadá. Co se jeho příběhu týče, už bych se opakoval, nepřetržitá temnota a deprese, čím blíže závěru, tím drásavěji. Ale jednu krátkou poznámku si neodpustím, výborná mi přišla i první "méně šílená" polovina filmu, ve které byl do detailu představen náročný život na majáku, včetně práce, nebo spíše převážně práce. A že celkové vyznění nedává smysl? Hm, když někteří myslí... 95% ()
Ponorková nemoc ve filmovém podání. Vizuálně nádherné dílo, naplněné spoustou úchvatných černobílých záběrů a skvěle nasvícených scén vypadajících jako HD remasterované útržky němých filmů. Za špičkovou kamerou nezůstala pozadu ani další složka filmu - zvuk. Ten krásně dokresluje pomocí ruchů, hudby a zvukových efektů hutnou a místy až hororovou atmosféru. Příběh je poměrně jednoduchý - jedná se o střet dvou zbloudilých duší, rozdílných lidí, kteří se na odlehlém místě mimo civilizaci musí naučit soužití. Eggers nejen pomocí snových hororově laděných sekvencí zobrazuje úzkost, strach a osamělost - základní lidské pocity. Ke stoprocentní spokojenosti mi chyběl silnější příběh dvou hlavních hrdinů - konkrétně postupné odhalování tajemství jejich minulosti, které nebylo až tolik překvapivé a zásadní, jak by se na zlomový bod v příběhu slušelo. Vyčítat lze i pomalejší tempo z úvodu filmu, které je odůvodněno stupňující se gradací a díky excelentním hereckým výkonům lze přehlédnout, že několik scén děj téměř nikam neposouvá. Uvidím s odstupem času, jak na tento film budu vzpomínat. Rozhodně v něm kultovní potenciál dřímá. ()
Maják je bez debat hereckým koncertem obou hlavních protagonistů. Je fascinující sledovat, co ze sebe oba herci dokázali vymačkat (v některých scénách doslova - např. Robert Pattison zuřivě masturbující s figurkou mořské panny v ruce není něco, co by člověk běžně viděl a očekával). Bohužel film sám o sobě si příliš rochní v různých analogiích, odkazech na stará díla a autory (Odysea, Moby Dick, legenda o Promethovi či o Posedidonovi/Proteovi atd. atd.) a utápí se v jinotajích i v použití "nedůvěryhodného vypravěče". Ve výsledku to vytváří intelektuálský guláš, který může znamenat skoro cokoliv a je těžké ho nějak pevně uchopit. Možná jde o příběh o sžíravém pocitu viny, ale možná je to taky příběh o dvou ožralcích nebo fantasy s motivem řecké mytologie nebo...těžko říct. Pro mě osobně už bylo kousíček za horizontem pochopitelnosti. ()
Súvisiace novinky
Remake Nosferatu vznikne v Praze
Režisér Seveřana nebo Majáku Robert Eggers plánuje svůj příští film natočit v Praze. Potvrdil to v nedávném rozhovoru, ze kterého vyšlo najevo, že už zde nějakou dobu dokonce pobývá a pomalu se… (viac)
Nicole Kidman mezi vikingy
Režisér a scenárista Robert Eggers už si stihl udělat svými dvěma posledními snímky Čarodějnice a Maják celkem silné jméno. Nyní tvůrce chystá na příští rok revenge thriller o vikinzích, do kterého… (viac)
ČSFD skvadra zpět na Sitges Film Festivalu
Po úspěchu loňské filmové výpravy se čtyřčlenný ČSFD tým opět vydal na nejvýznamější festival pokleslých žánrů na světě. Hororoví fandové Filmmaniak, RUSSELL, Goldbeater a POMO (na spodní fotce zleva… (viac)
Lighthouse je běžně označuje za folklórní horor, ale já ho považuji za velmi humorný film. Pattinson v nějakém rozhovoru sdělil stejný dojem a dodal, že lidé moc nechápali, co mu na tom přijde tak komického. Dle mého je to ale docela zřejmé. Film totiž vypráví o dvou strážcích majáku (příběh volně vychází z tzv. Smalls Lighthouse Tragedy), kteří spolu kvůli bouři uvíznou na kusu skály uprostřed moře a navzájem se snesou jenom tehdy, když se ožerou jak dobytci. To, izolace i tvrdá dřina je však čím dál tím víc sune vstříc rozkladu vlastní příčetnosti a divák se tak může bavit nad prostupujícím šílenstvím a alkoholovým deliriem těchto dvou zvláštních figurek. Zní to samo o sobě absurdně, no ne? Tvůrci se však nesnažili dělat komedii tak, jako je tomu v mnoha disneyovských filmech, kde divák přesně ví, kdy mu je servírován vtípek, ačkoliv mu ani nemusí připadat vtipný. Zde ten humor vychází mnohem organičtěji z postav, z jejich životní situace (která je stejně tak hrozná jako směšná), což na mě funguje podstatně lépe než v případě, kdy jsou postavy spíše věšáky na infantilní vtípky. Důvodem, proč dynamika mezi postavami tak dobře šlape tkví ve vybroušených dialozích scénáře. Nejde však pouze o to, co si postavy navzájem říkaj, ale i to, jakým způsobem to říkaj. Eggers si totiž nastudoval mainský přízvuk dané doby, který již není k slyšení a herci si ho museli osvojit. To činí dialogy foneticky zvláštní, poutavé, ač jsou i svým obsahem tak okázale teatrální. Jistě to celé byla výzva, avšak herecké projevy Dafoea a Pattinsona jsou bezchybné a výsledek za všechno to úsilí jistě stojí. Důvod, proč se Lighthouse stal mým velmi oblíbeným filmem tkví ve vyváženém skloubení rozměru zábavnostního i uměleckého. Film totiž ponechává meze interpretaci a umožňuje v sobě divákovi intelektuálně prodlévat. Ačkoliv divák základní kontury dění snadno pobere (vina, izolace, šílenství), tak si nemusí být zcela jist, co se to tam vlastně odehrálo a co si z toho má vzít. Přesto je pravděpodobné, že se u toho bude díky postavám náramně bavit (narozdíl třeba od takové 2001). To sice nemusí být patrno hned z počátku, jelikož prvních 30 minut je poněkud volnějších, ale s tím jak se rozkládá příčetnost obou protagonistů, je to čím dál divácky vděčnější. Na druhou stranu musím přiznat, že mě si to zaháčkovalo opravdu rychle, což je dáno zkrátka tím, že je to výjimečné a originální umělecké dílo. Někteří diváci mohou být skeptiční vůči B&W filmu ve čtvercovém formátu, ale ti ještě nepochopili, že dobrý film není dán barvou a širokoúhlým formátem. Zde možno napravit. Eggers takto samozřejmě nezvolil jen tak z nějaké manýry. Tyto volby mají estetický význam. Film je sice tak precizní, jak jen současnost umožňuje, ale přitom působí jako by byl vyříznut ze sto let staré minulosti - byl ostatně točen na objektivy ze 30. a 40. let 20. století i se využívaly custom filtry, které napodobovaly ortochromatický materiál z počátku 20. století, který byl citlivý na ultrafialové záření, modré a zelené světlo, ale ne červené. opravdu působí jakoby. No a čtvercový formát podporuje dojem z izolace a stísněnosti. Styl (formální stránka) tedy podporuje vyprávění (obsah) a tak je tomu správně. Atmosférický je Lighthouse neskutečně a proto se jedná o jeden z nejpodmanivějších filmů, co jsem kdy viděl. () (menej) (viac)