Domestik
Domestik
Domestique
Obsahy(1)
Roman (Jiří Konvalinka) je vrcholový cyklista, který se zotavuje ze zranění pomocí náročného cvičení a přísné životosprávy. Aby zlepšil svůj výkon, spí dokonce v kyslíkovém stanu, který si nechal postavit v ložnici. To ale těžce nese jeho žena Šarlota (Tereza Hofová), která už dlouho touží po dítěti. S každou další nocí v kyslíkovém stanu se jejich vztah proměňuje. Podaří se jim v tomto klaustrofobním prostředí ještě znovu nadechnout? Minimalistická studie rozpadu těla a vztahu v debutu Adama Sedláka, který byl v roce 2015 oceněn Filmovou nadací prvním místem za nejlepší nerealizovaný scénář. (CinemArt)
(viac)Recenzie (163)
Už dlouho se mi tak neulevilo, jako po skončení filmu Domestik... ()
Domestik je studií fyzického a psychického rozkladu mladého páru, který se snaží dojít svých osobních cílů. Sedlákův celovečerní debut má taky asi nejlepší přechod z koulí na rozklepnutá vajíčka (nejen) v české kinematografii. (KVIFF18) ()
Větší slátaninu jsem dlouho neviděla. Celé jsem to doslova protrpěla. ()
"Každá posedlost má vedlejší účinky." ()
Běžte do kina. Takhle dobrý český film už tam dlouho nebyl. Jo a ten ZVUK je minimálně na Oscara! ()
Celovečerní debut autora jednoho z nejzajímavějších internetových seriálů mě lákal z celých Varů skoro nejvíce a rozhodně nechci používat fráze jako "čekala jsem víc", proto se teď pokusím svoje průměrné hvězdičkové hodnocení ospravedlnit. "Domestik" mezi současnou českou produkcí vyčnívá ve všech ohledech - dvěma neokoukanými talentovanými tvářemi, které bez problému samy utáhnou dvouhodinovou stopáž, snímáním kamerou, prací s rekvizitami (hnijící ovoce, uvadající bylinky), údernou hudbou a samozřejmě i originálním námětem. Roman chce vítězit na závodišti, Šarlota za své poslání považuje mateřství. Ani jednomu z nich se ale nedaří dosáhnout svého cíle. Do jejich domácnosti přesto přibyde nový člen - kyslíkový stan doplněný zlověstně hučícím a rudě zářícím kompresorem. Od té chvíle už nic v jejich životech nebude jako dřív. Už tak dost chladný manželský vztah se stává po fyzické i psychické stránce patologickým a životu nebezpečným. Tento vývoj Sedlák vyjadřuje scénami mnohdy velmi těžkými na pohled, nepříjemnými až děsivými. Kino ani nedutalo a já sama vlastně nevím, proč mnou po skončení projekce zmítaly tak rozporuplné pocity. Slibuji, že dám snímku ještě šanci. Rozhodně mě nebude mrzet jeho případné ocenění v karlovarské Hlavní soutěži, budu mu přát další úspěchy, ale srdcem to u mě vyhrálo Omerzovo "Všechno bude". ()
Nejdráždivější český debut posledních několika let. Leč nutno dodat, že poslední půlhodinka je hodně na hraně, zvlášť co se divácké únosnosti týče. Debutant Sedlák se snaží přijít s osobitou poetikou i náruživým příběhem, jenž je v podstatě otevřenou studií vztahu a jeho následné destrukce. Ústřední neokoukaná dvojice Hofová x Konvalinka hrají skvěle, kameraman Dušan Husár si smlsává zejména na hororovém motivu kyslíkového stanu. Vložte kočku film výstižně doplňují minimalistickou, ale o to více nervy drásající hudbu. Rozhodně pozoruhodný snímek. 65%. ()
Naozaj kvalitný scenár, aj audiovizuál je v podstate na európskej úrovni, akurát neveľmi dôveryhodní herci akoby nemali na to utiahnuť dvojhodinovú, náročnú psychologickú drámu. Rád by som dal vyššie hodnotenie, keďže takejto - Aronofskeho pripomínajúceho - body-horror tvorbe v našich končinách celým srdcom fandím, ale narozdiel od jeho filmov sa mi tu nepodarilo byť dostatočne vtiahnutý do deja. 3,5* ()
Konečně jednou český filmař točil něco jinýho než obvyklé hrůzy ustálených českých tvůrců, co se perou o lva! Líbil se mi pochmurný depresivní soundtrack od Vložte kočku (doporučuji poslouchat i jako samostatné album) i kamera. Zápory? Film je až moc dlouhý a postavy nemají duši, po chvilce si zvyknete, že obě slouží jako konstrukt pro ztělesnění nějaké posedlosti, která je ničí, manželka dokonce po rozhovoru o těhotenství změní styl své posedlosti, aniž by to nějak měnilo děj a vývoj filmu. I tak to byl ale zajímavý zážitek a jsem zvědavý na další projekt režiséra. ()
v rámci české tvorby něco nevídaného.V našich končinách sice umíme točit fyzicky nepříjemné filmy,ale vždycky je to neschopností tvůrců a ne cíleně.Tady to cílené je a Domestik je extrémně nepříjemný a skličující film.V rámci domácí tvorby si nepamatuji film,který by mě takhle psychicky ždímal.Až na pár detailů skoro ideál zhmotněné deprese,noční můry a toxického vztahu...80% ()
Už dlouho jsem se na nějaký český film netěšil tolik, jako právě na Domestik. Celý ten film, aspoň dle obsahu, traileru a samotného nápadu vypadal dost dobře a svítila zde i naděje na to, že to bude něco jiného, než většina českých filmů. A ono naštěstí jo - avšak co ohromí nejvíc, je atmosféra. Ta, hlavně na začátku, je sakra hutná a opravdu jsem jenom čekal, jaké psycho z toho nakonec vypadne. Jenže bohužel se to neudrželo po celou dobu. Rozdělil bych ten film na čtyři čtvrtiny, z nichž každá je horší než ta předešlá. Ono to finále je celkem drsnější, líbilo se mi a zapadlo tam skvěle, ale mě osobně přišlo takové nedořečené, hlavně by mě zajímalo, jaké jsou hranice "zlepšování výkonu" Romana, protože SPOILER na konci vypadal fakt strašně KONEC SPOILERU. Myšlenku to má zajímavou a pěknou, to rozhodně - někteří lidé soustředí na něco ne až tak důležitého, ale to podstatné jim uniká - jenže bohužel se topí v zbytečně explicitnosti (která nastane hlavně v druhé polovině a obecně není tak strašná, ale těch záběrů zvracení nebo zvratek v záchodě, z nichž některé jsou smíšené i s krví, bylo zbytečně moc) a některých až moc natažených záběrech. Ale i přes to, že některé záběry jsou fakt zbytečně natažené (třeba pití vody z kohoutku), i tak za ty dvě hodiny nemůžu říct, že by to někde bylo úplně prázdné, protože tenhle film fakt do sebe něco má. Jo, v dialozích to sem tam skřípe, stejně jako u hereckých výkonů, ale jsem schopný to do určité míry tolerovat, jelikož je tohle Sedlákův debut. Rozhodně ale musím ocenit skvělou kameru a perfektní zvuk, stejně jako výběr hudby. Filmařsky je to totiž fakt dost povedené - jen mi tam občas připadaly zbytečné ty rozmazané záběry. Co ještě k filmu musím napsat je to, že to nakonec bylo míň psycho, než atmosféra na začátku naznačovala. To mě mírně zklamalo, ale zase až tak mi to nevadí. V rámci českých filmů je to pořád dost jiné a rozhodně to patří do té lepší půlky českých filmů, co jsem kdy měl tu možnost vidět. Za zhlédnutí to ale stojí, pokud vám nevadí rozvleklejší a artovější zpracování. A Adama Sedláka si někam poznamenám, protože jestli se bude s každým dalším filmem zlepšovat, možná bychom v Čechách měli někoho, kdo by uměl artové filmy. Silné 3* ()
Dobre budovani atmosfery v uplne odcizeni, perfektni zvuk a solidni kamera. Tim bych ale skoncil, nikdo uz me nepremluvi k tomu, abych si film pustil jeste jednou... ()
Vo filme nahliadneme na pár mesiacov do bytu manželského páru. Obraz a kamera dômyselne zobrazujú snahu o dokonalosť, úplnú kontrolu nad každým aspektom života. Od snahy o splodenie dieťaťa, cez udržiavanie hmotnosti až po nekonečné tréningy, vďaka ktorým, by sa rád dostal manžel na Tour de France. Pár prechádza krízou, pretože každý sa stará o svoje vlastné ciele. Je to intímny a brutálny pohľad na ich život a vzájomný vzťah. Hudba a zábery vo vás vyvolávajú pocit, že sledujete horor. A v psychologickom zmysle tiež sledujete. 8/10 ()
...za celkovou atmosféru... ()
Trvalo mi fakt dlouho, než jsem se k tomuhle filmu dostala. Moje původní očekávání sice zcela nenaplnil, ale musím připustit, že se jedná o celkem solidní psychárnu, jež má šanci zaujmout zejména svou originalitou, syrovostí a naprosto špičkovým zvukem. Snímek však trochu doplácí na přestřelenou délku. Těch hluchých míst je tam opravdu až příliš mnoho, aby se to dalo jen tak přehlédnout. Nicméně Adam Sedlák patří k mladým talentům, které bychom si měli hýčkat. Zase tolik se jich u nás nevyskytuje. (65%) ()
M*dám sport... psychárna až na strop, s neuvěřitelným (až světovým) vizuálem, zajímavými a především dobrými herci (i když trochu tichými...) a to vše pod taktovkou génia Adama Sedláka, který se dle zdejšího hodnocení svým vysokým intelektem rozhodně nezařazuje mezi většinu zdejších rychlokvašek. Depresivní psychologická pitva a trochu jako snad podobenství k Černé labuti, ale velice po svém. Do traumat spadnete díky práci s vizuálem a audiem hned od začátku a několikrát Vám to ještě připomenou - v každé minutě zhruba tak třikrát (nic ve zlém). Jinak, pro obyčejného smrtelníka je největší psycho to, že závodí v dráhové cyklistice - respektive jakože to všechno pro dráhovou cyklistiku(?!). Jinak nevím, jak to více rozvést. Prostě čumim. Adama Sedláka bysme si měli hýčkat. ()
Nepovedený pokus o Aronofského. ()
Psychologická a vlastně až i fyziologická přestřelka mezi vrcholovou cyklistikou a snahou otěhotnět vygraduje do nepříjemného finále, které si svou cestu značkuje solidním vizuálem, skvělou hudbou, neokoukanými herci a hlavně tím originálním námětem. Nevěděl jsem, že Jiří Konvalinka je i herec, ale koukám, že se svou skupinou Vložte kočku se podílel i na hudbě, která tomu dává ty správné koule a je tím nejlepším z celého filmu. Podle mě to je film mezinárodních kvalit a je škoda, že se nepovedlo se mu nějak víc zviditelnit. Adam Sedlák si za tento počin zaslouží potlesk. A jinak chladící náplast na koule - to je sen každého muže, chch. ()
Súvisiace novinky
Kino na hranici - on-line na konci listopadu
Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.… (viac)
Nominace na Ceny české filmové kritiky 2018
Rok se s rokem sešel a přichází na řadu rozhodování o nejlepších filmech roku. Tentokrát je řeč o ryze domácích filmech a ke slovu se dostanou pro změnu kritici, dnes byly totiž čerstvě oznámeny… (viac)
Česko vyšle do boje o Oscara snímek Všechno bude
Snímek Všechno bude režiséra Olma Omerzua (Rodinný film) byl vyslán za Českou republiku do bojů o nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. O nominaci rozhodlo hlasování členů České filmové… (viac)
Vary přivítají šestici domácích režisérů
53. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary uvede v soutěžním programu rovnou šestici českých snímků. V každé ze soutěžních sekcí se představí dva domácí režiséři. V Hlavní soutěži se o… (viac)
Bezprostředně po prvním zhlédnutí mě zachvátilo nadšení, které jsem na sobě ve vztahu k českému filmu naposledy zakoušel… no, asi při zhlédnutí Karáskova Karel, já a ty (2019). Jedná se o jediné dva filmy, které jsem si sám pro sebe ihned zkomentoval tak, že tu nic lepšího od revoluce nevzniklo. To by se to chodilo do kina s radostí, být všechny české filmy podobně – primárně – formálně, ale i příběhově (nevzpomínám si, který český film by byl odvyprávěn s větším citem pro partnerskou intimitu a rozbolestněnou duši z nenaplněných přání, zkrátka autentičtěji) odvážné. A nutno říct, že ani druhá projekce nezklamala, ba spíše naopak. Čím si mě Domestik konkrétně získal? Krom výborných hereckých výkonů (považuju za plus, že jsem jak T. Hofovou, tak J. Konvalinku v ničem jiném neviděl; jejich neokoukanost zvyšuje dojem již zmíněné autenticity), solidní OST z dílny bratří Kaplanů (znepříjemňující události v obraze) a toho, kterak umí Sedlák udělat z minima (intenzivního cyklo-tréninku v prostorách dvě plus jedničky; kdo by od toho čekal cokoliv velkého?) maximum (pozoruhodně sugestivní, bolavý film), de facto dvojím – za prvé, dokázal mi, že i v naší malé kotlině mohou (záměrné, či bezděčně?) vznikat body horrory takřka cronenbergovského střihu, že stačí jen chtít, za druhé mne utvrdil v mých feministických postojích (tj. v náhledu, že ženy jsou obyčejně silnější bytosti než muži; bohužel musí, jelikož to v životě – Pokáčovi navzdory – objektivně těžší maj), a že titulním Domestikem (neboli „nosičem vody“) SPOILER není paradoxně Roman, nýbrž Charlotte, ale pouze ona se této roli dokáže v závěru vzepřít SPOILER. Promyšlení obého bych rád věnoval tento komentář. ___ I. Definujme si pro začátek (sub)žánr body horroru, jak já mu sám pro sebe rozumím. Jak název napovídá, subjektem utrpení (potažmo mučení) jsou zde lidská těla. Tvůrci se u tohoto (sub)žánru nesoustředí na celou osobnost, psychofyzikální jednotu, nýbrž na tělesnost o sobě. Samozřejmě, díky souvztažnosti těla s psyché, v těchto filmech trpí i jedincova duše, ale pouze jako nezamyšlený důsledek „útoku na tělo“. Možná s poslední větou vyvstal dotaz, proč jsem spojení útok na tělo opatřil uvozovkami? Abych dokázal odpovědět, musíme se v textu o něco vrátit. Výše se zmiňují o body horroru cronenbergovského střihu, co tím přesně myslím? Vezměme si na pomoc konkrétní film, vzpomeňme kupř. Mouchu (1986). Asi se nenajde nikdo, kdo by neodsouhlasil, že zda Sethovo (Jeff Goldblum) tělo zakouší maximálně útrpnou zkušenost. Příčinou oné zkušenosti však není mučení per se, naopak, vyšlo-li by všechno, jak bylo zamyšleno, Sethovo tělo by z osudové zkoušky vyšlo posilněno, obdařeno (v součinností se strojem) schopností teleportace. Jinými slovy, v body horrorech cronenbergovského střihu přichází zkáza těla jako nezamyšlený důsledek manipulace s technologickými (medicínskými) prostředky, které měly svého uživatele učinit silnější bytostí! Tímto se vracím zpět k Domestikovi. Jak Roman, tak Charlotte žijí obklopeni věcmi, které jim dopomoci dosáhnout jejich cíle – u Romana dostat se do formy, pozastavit propad své sportovní kariéry, u Charlotte otěhotnět. Jak se jim však jejich sen vzdaluje, začínají oba pod stále invazivnějšími prostředky poněkud šílet. Jejich civilizovaná osobnost se s postupující stopáží pomalu, ale jistě rozpadá. Při této příležitosti bych se rád konkrétně zmínil o kyslíkovém stanu, který domů přitáhl Roman. Úchvatná „proprieta“, český film snad ještě nepracoval s děsivější rekvizitou (opět, kdo by to čekal). Jako by se napájel z obrazotvornosti těch velkých sci-fi horrorů. By mě třeba zajímalo, zda jsem jediný, komu tento stan připomněl „hibernační modul“ (hibernation pod) z Vetřelce… II. Zde už se nevyhnu spoilerům! Přestože obě postavy můžeme označit za posedlé, je Charlotte v konečném zúčtování daleko sympatičtější postavou. Předně, jen ona je schopna určitých ústupků, potlačení svých potřeb (třeba když Romanovi dovolí, aby si nechal kyslíkový stan). Jen ona trpí pod partnerovými rozmary (Roman si vždy najde cestu, jak se nepodvolit vůli své milované). A jen ona dokáže partnerův sen vzít za svůj (Roman po souloži blouzní o těhotenství, ale pouze pro těhotenské vzbouření hormonů jakožto nejpřirozenějším dopingu), dokáže se na něj naladit, jak už jsem řekl, být nápomocna na úkor sebe samé (tedy se jako domestik obětovat pro tým). A je to nakonec ona, kdo tím, že odhalí své nahé tělo (nevratně poškozené různými dietami a prášky, mající daleko k vysněnému těhotenství) jakožto výraz prozření, vědomí, že nastolena cesta je autodestruktivní. Ne tak Roman, ten si klidně bude šlapat až do totálního sebezničení. [13.7.2022, 10.12.2022] () (menej) (viac)