Domestik

Těšil jsem se, poměrně dost. Co jsem si ale o postavách pomyslel v prvních deseti minutách se až do konce prakticky nijak nezměnilo. (spoilery) Je to prostě film o tom, jaké to je, když spolu žije idiot a stroj. Oba už ke konci hodně zvrací. Není to vůbec překvapivé, pokud to roztáhnete na 117 minut. Velmi mě bavily jednotlivé záběry, jak jsou vymyšlené. "Efektnost" jsem přijal jako princip vyprávění, s tím jsem taky problém neměl. Pak ale člověka zarazí množství rozostřených záběrů v druhé půlce filmu, které plní prakticky stejnou funkci jako švenky na noční stolek či postkoituální cigarety v prvorepublikových filmech: Domestik se tváří radikálně, nakonec ale často vyměkne a sex a nechutnosti divákům ukazue v autocenzurované formě. Moc se mi líbily kompozice záběrů, ale jejich barevná koncepce a scénografie celkově nedržela stejnou laťku. Zvuk jakože super, ale často velmi jednoduchou formou obstarával to, co by měl film generovat součinností všech svých složek, ne jen tlačením na pilu zvuku. Myšlenka snímku moc pěkná, ale stejně jako s těmi postavami, od desáté minuty nenastane už žádné překvapení... Zbývá jen zopakovat, co bylo napsáno už vícekrát: z Adama Sedláka něco bude. (11.07.2018)

Již svým režijním debutem Adam Sedlák dokázal, že je jedním z nejambicióznějších a nejtalentovanějších českých filmařů současnosti a já mu do budoucna přeju jen to nejlepší [viz. jeho nejnovější banger BANGER.].... Domestik jde totiž proti proudu české divácké obce, a jde tak o silně provokativní, klaustrofobický a nekomfortní psychologický horor o rozkladu jednoho vztahu na pozadí překonávání psychických i fyzických extrémů, na který se nelehko kouká. (16.09.2022)

KINO Blansko/// Obsazení 3/10 Děj 5/10 Hudba 7/10 Kamera 4/10/// PLUS: Tereza Hofová a stejně tak i Jiří Konvalinka se do rolí pořádně položili a dokázali až neuvěřitelně zapracovat na proměně svých charakterů a to jak psychických, tak i fyzických, hudba je občas podmanivá, často drásající MÍNUS: kamera je často ve velkém detailu a pozadí je rozostřené, přesto je to ale často hnusný a znechucující pohled/// Shrnutí: Hodně silný filmový zážitek a zároveň hodně divácky nepříjemný. Proměna postav hnusně dokonalá, zvuky nepříjemné a situace postav, do které by jste se ani náhodou nechtěli dostat a nebo je i z části zažit. Film, který ukazuje, že přehnaná snaha o dosažení svých cílů vede k záhubě. Kvalitně natočené, ale rozhodně ne pro každého./// Celkem 49%/// PS: milý personál kina nás příjemně potěšil. (17.10.2018)

Na naše pomery veľmi slušne spracovaná dráma so silnou depkou, ktorá sa tiahne celým filmom plýživo, no zato neúprosne. Čakal som síce trochu silnejšie rozuzlenie, niečo čo by ma prikovalo ku stoličke, ale aj tak som spokojný. Takýchto ťaživých a neúprosne ubíjajúcich filmov je u nás málo. Za mňa palec hore, slušný nadpriemer. 80/100 (24.05.2021)

Těžká depka, skoro až psycho. Příběh novodobého upíra, který rád jezdí na kole, nebo by alespoň zase moc a moc chtěl, pohrává si s vlastní krví a vysává energii z osoby sobě nejbližší. V potemnělém luxusním bytě, který se pomalu ale jistě stává vězením, se rozjíždí závod, v němž je cílem nový život, nicméně síly, navzdory všemožným, nepřirozeným stimulantům či myšlenkám o samých (ne)zdravých věcech, velmi rychle docházejí a namísto nového života, stojí v cíli...vlastně skoro sama smrt...s blond vlasy. Naprosto excelentní režie, kamera i hudba dodávají tomuto, bezpochyby festivalovému, filmu vše, co ve scénáři i v celém vývoji děje, který se postupem času stává lehce monotonním, tak trochu chybí. Chvílemi jsem skutečně litoval, že mi tímto stylem není vyprávěn zcela jiný příběh. K silnému závěru mi předchozí zdlouhavý děj moc nestačil, ale i tak velmi rád podpořím tuto výjimečnou záležitost, kterou bych se určitě nebál poslat do světa s dresem v českých barvách. Tvorbu Adama Sedláčka je potřeba si do budoucna určitě ohlídat. [Kino Citadela - Litvínov]. (04.10.2018)

Svým v celku zajímavým počinem Banger(2022) mě A. Sedlák přiměl abych dal šanci i jeho prvnímu celovečernímu filmu Domestik. No a vylezlo z toho solidní depresivní psychologický drama. Dalo by se říct, že jde o komorní dílo o dvou lidech odehrávající se víceméně v jednom bytě. Příběh je o páru(muž a žena) z nichž každej má evidentně úplně jiný priority. Žena dělá všechno proto aby otěhotněla. Pro muže je prioritou cyklistika potažmo trénink. Pomalu začíná docházet k odcizování a nepochopení jeden druhého. Je to taková nepříjemná(myšleno v dobrým slova smyslu) záležitost, která se zaryje divákovi pod kůži. Je vidět, že A. sedlák ví co dělá. Přesvědčil mě o tom v obou svých celovečerních filmech. Dobře zahráno, dobrá režie, parádní kamera a dobře se hodící hudba. Lapajíc po dechu dávám silný 4 hvězdy. (07.03.2023)

Je fajn vidět, že se česká kinematografie zase jednou posouvá o něco dál a dovoluje si trochu bořit tabu. Líbila se mi promyšlenost střihů a malé detaily podtrhující příběh (jak postavy chřadnou, uvadají i květiny v jejich bytě, ovoce v míse hnije). Bohužel je to celé opravdu hodně nedějové a příliš dlouhé. Charaktery jsou beztvaré karikatury na konci stejně jako na začátku. Co má diváka přinutit, aby ho jejich příběh zajímal? Musím přiznat, že jsem byl chvílemi myšlenkami úplně jinde. Objektivně si tohoto snímku mírně cením - je to zas trochu něco jiného, co v naší kinematografii chybí, ale bohužel mě to vůbec nedokázalo strhnout. [KVIFF 2018] (06.07.2018)

Brutálna psychologická severská depka od našich českých bratov. (13.06.2020)

Tak trochu české Requiem za sen a taky možná první film, po jehož zhlédnutí jsem opravdu rád, že nejsem vrcholový sportovec. :-) ___ Odtažitá a gradující vyšinutá komorní atmosféra jak od Polanského, Aranofského destrukce těla i duše, fincherovská formální důslednost a výraznost. Chvílemi (hlavně ke konci) hororovější než většina (regulérních) hororů. Obsahovat to i nějaké tělesné mutace a deformace, je to pomalu jak Cronenberg v hodně dobré formě. Naštěstí se ale Adam Sedlák dokázal relativně držet při zemi a konec nevyhnat do úplného absurdna, jak to někdy rád dělá právě Aronofsky (viz Černá labuť, matka!). Jedinou větší chybou je přehnaná délka - v krátší stopáži totiž mohl být ten obdivuhodný nápor na diváka už vyloženě absolutní. ___ Fun fact - jistá důchodkyně v sále film okomentovala slovy: "To je na spáchání sebevraždy!" Tomu říkám dokonalé doporučení! :-) 80 % (08.10.2018)

Dvaja herci, jeden byt. Rozklad vzťahu dvoch mladých ľudí a fatálne prekročenie psychických, aj fyzických hraníc. Znepokojivé, desivé, klaustrofobické. A ja sa veľmi teším, že česko-slovenské. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

Hodně náročné. (14.12.2019)

Adam Sedlák válcuje českou kinematografii s precizně vysoustruženým filmem evropské úrovně. Perfektně gradující drama/thriller/horor s jasnou uměleckou vizí i originálním a promyšleným konceptem vyniká i výbornou hudební složkou, která dělá z filmu ještě mnohem dravější jízdu než pevně uchopená režie, silné herecké výkony a pozvolné tempo vyprávění, trýznivě intenzivní jako celodenní jízda na kole po noci strávené v kyslíkovém stanu. Škoda, že to nepokračovalo ještě dál a ještě drsněji. (04.07.2018)

Pro český film jasná událost roku. Domestik je na naše poměry nevídané dílo z mnoha úhlů pohledu. Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, tak jednoznačně k řecké divné vlně – a to zejména kamerovými postupy, znepokojivou atmosférou a celkovým stylem vyprávění příběhu. Našel bych tam i určité podobnosti s Repulsion od Polanského, Black Swan od Aronofskyho či některými filmy Davida Cronenberga. Adam Sedlák na skoro dvou hodinovém prostoru rozehrává psychologickou hru o dvou postavách, které postupně podléhají svým posedlostem a propadají se do temných hlubin lidského bytí. Jde o minimalistické dílo, jenž se z 98 % odehrává v interiérech – nebál bych se ho označit nálepkou „psychologický bytový body horor“. Celkově je Domestik extrémně fyzický, nepříjemný a psychicky náročný film, který diváka zavede do tmavých zákoutí lidské mysli a tělesnosti. Započal Adam Sedlák svým Domestikem českou divnou vlnu? To se uvidí... Každopádně bych to docela uvítal. A pokud se tak nestane, alespoň se těším na jeho další film, jelikož jde jednoznačně o jednoho z nejtalentovanějších tvůrců, které má naše republika aktuálně k dispozici. Úžasný debut, který obrovsky cením. BTW: Jsem velmi zvědavý, jak si film povede v našich kinech. Ačkoliv mu přeji velký úspěch, tak si myslím, že u běžných návštěvníků moc pozitivních reakcí nesklidí – ale rád bych se pletl. (03.07.2018)

Tělesný horor, jehož sledování je postupem času až fyzicky nepříjemné. Adam Sedlák dokazuje, že na dvouhodinový film téměř nepotřebuje ani opouštět klaustrofobní prostor jednoho bytu (měl vůbec okna?). Jiří Konvalinka je pro mne zcela neznámou tváří, ale rozhodně mu věřím profesionálního cyklistu postavou počínaje a jízdou na válcích zdaleka nekonče. A po tomhle zážitku jsem vlastně zvědav nejen na další tvorbu Adama Sedláka, ale i slovenského kameramana Dušana Husára. Za mě jako za diváka i za cyklistu oba palce nahoru. (08.07.2018)

Mrazivé. Hrozné, přesné. Vyhodil bych alkoholismus doktora, zbytečně se z toho snaží dostat senzaci. Hudba tomu dodává vyloženě nepříjemnou rovinu, je přesná a hodí se. (26.04.2021)

Na české poměry, řemeslně výborné a herecky přesvědčivé. Po prvotním nadšení však brzy dojde neuvěřitelná jednotvárnost a v pozdějších fázích i nesnesitelná nuda, kdy film na první pohled graduje do temného finále, ale nakonec vyšumí do prázdna. Veliká škoda, protože podobně odvážné filmy, v našich končinách chybí. (13.11.2019)

Tak dnes bude art aj keď zavesiť do prievanu hovno a budete sa pri tom zádumčivo dívať jak krásne veje. A netreba zabudnúť na nejaké halucinogénne prostriedky, inak by ste predsa neboli umelec. Podobne tento film je o hovne, hoci hovno explicitne neukazuje. Ale kto by sa na to chcel dívať dve hodiny na nasledovné: Debil ošuká ženu, potom vzydchá pri bicyklovaní. A vzdychá viac ako pri sexe Nažere sa a zas bicykluje. Medzitým diskusia o tom povestnom hovne. Nasleduje mnoho scén, kde nikto nepovie nič, počujete len zvuk rotopedu, vdychanie herca a nejaké hudobné vložky podobné hromu. Vrcholom je zhruba polovica filmu, kde muž manželke hovorí, že ak má krámy, tak nech mu dá do zadku. A keď odmietne, PRINÚTI ju na fajku. Veru, toto je skutočne vrchol umeleckej tvorby! (06.02.2020)

Blikající kyslíkový stan v ložnici cyklisty toužícího po medailích a život s ženou toužící po dítěti. Oba sobecky posedlí. Půdorys dramatu je temný , málo osvětlený a klaustrofobický. Pár se ponižuje a zraňuje. Vnější svět se sem dostane jen v umělém zbytečném motivu dopingu. Blbé je , že obě postavy zůstávají bez vývinu. Moc nechápu, proč žena chce mít dítě zrovna s tímto člověkem, ale ženská zamilovanost je někdy zvláštní. Obraz je dost stylizovaný, střih a zvuk také. Můj pocit je, že film měl trvat maximálně hodinu a půl. (28.09.2020)

Film pojednáva o hrozných veciach. O citovej odťažitosti a patologickej posadnutosti vlastnými fyzickými výkonmi. Manželská dvojica nám okrem rozdielnych cieľov predvádza v plnej nahote depresiu a úzkosť. Pomáha mu k tomu minimalistický filmársky štýl, ktorý však dokáže vyjadriť obrovské množstvo emócií. Rozhodne zaujímavý a dobrý film, ktorý však už radšej nechcem vidieť. (26.12.2019)

Doping škodí zdraví, Domestik taky. Opět jsem jako naivní divák naletěl tomu poměrně výraznému hypu, jaký film získal během léta a během jeho uvedení ve Varech a očekával jsem tak nadstandardní český pokus o "něco jiného". Ono to sice je "něco jiného", ale natolik se to utápí v elementárních problémech samotné výstavby snímku, že mi ta snaha natočit film "s tváří", který bude na rozdíl od zbytku šedé lokální produkce zapamatovatelný, vlastně absolutně nezajímala. Během sledování Domestika se mi tak v hlavě kupila řada failů, které mě už někdy po prvních 45 minutých přinutily ztratit o snímek divácký zájem. Jako první mě do tváře bohužel praštilo ochotnické herectví obou hlavních herců, vyloženě hrozný mi přišel především Jiří Konvalinka. V kombinaci s šíleně papírovými a podle mě opravdu nezvládnutými dialogy, se tak promluvy hlavních postav často rovnaly úrovni nějakého nekonečného českého seriálu, anebo cvičení druhého ročníku filmové školy (vím o čem mluvím). Tuhletu herecko scenáristickou hrůzu se snaží celou dobu vyvažovat hlavně práce kamery, která se ale "snaží" tolik, že téměř z každého záběru vyrábí rádoby zásadní, silně ornamentální moment. Tím tak neuvěřitelně toporně tlačí na pilu a ve výsledku drobí celý film na vizuální fragmenty, které pospolu vůbec nefungují. Neustálé odcizující pokusy o rámování postav do samých okrajů obrazu i unavující dlouhé záběry v záměrné neostrosti sice evokují něco jako pokus o festivalový film evropského střihu, ale svojí četností a především neschopností posloužit filmu jako takovému (jsou totiž spíše jen okázalým výrazovým prostředkem, než funkčním nástrojem celkové stavby snímku), působí spíše školáckým a upoceným dojmem. Domestik je navíc fakt hodně dlouhý a především jeho druhá polovina už pouze repetitivně kupí ty samé postupy znovu a znovu, pouze je žene do většího a většího extrému a nenabídne tak vlastně nic nového, co by divák neviděl v úvodní půlhodině. Jako kraťas by tak Domestik podle mě mohl nabídnout mnohem víc. Námět snímku je totiž asi to jeho jediné opravdové plus a v třeba 20 min stopáži by ho mohl prodat v mnohem působivější a funkčnější rovině. 2/10 (04.10.2018)