Zločin a trest

To je snad poprvé, co Kaurismäki přehnal stopáž, protože tady jsem se místy poměrně nudil. Jenže i tak je z toho cítit ta typická Kaurismäkiho atmosféra s jeho typickou kamerou, typickými hlavními hrdiny a typickým pomalým vedením děje. A právě to vedení děje se mi tady líbilo ze všeho nejvíc a vlastně i kvůli tomu se mi tahle verze Zločinu a trestu docela líbila. Takže proč ne, Kaurismäki sice má dost lepších filmů, dalo se na tom ještě zapracovat, ale určitě se mi to líbilo víc, než Le Havre. Navíc na debut je to poměrně zdařilé a i místo pro humor se tu najde. Slabé 4* (24.07.2020)

„Zločin a trest“ prenesený do Helsiniek 80tych rokov predstavuje voľnejšiu adaptáciu Dostojevského: hlavná postava nie je chudobný študent, ale mäsiar a nezabije úžerníčku, ale z veľmi osobných dôvodov vysokopostaveného muža. Cítiť tu nástup Akiho rukopisu: fixácia na robotnícku/manuálne pracujúcu vrstvu, prostredie krčmičiek, absurdné dialógové výmeny, americké songy. Za mňa však po viacerých stránkach málo výrazné, i keď pozerateľné a neraz príjemne ozvláštňujúce. „Zabil som lúzu a sám som sa lúzou stal“. (01.11.2023)

Celovečerní debut Akiho Kaurismäkiho ještě není tak vyhraněný jako jeho pozdější tvorba, ale náznaky dalšího směřování jsou zde už jasně patrné a minimálně srovnatelná kvalita se mu také nedá upřít. Pokud ještě přihlédnu k tomu, že Markku Toikka ztvárnil titulní roli rozervaného vraha naprosto přesvědčivě a hudebně to zapasovalo na první dobrou, tak nemám filmu v podstatě co vytknout. (80%) (19.08.2020)

Syrový řez do mas, s ledovou melancholií, zavitý obraz "krve a lásky" stranou od lidí. Podstata "umakané poetiky" obraná na kost. Zabitá svoboda, nezabitá samota. (13.09.2017)

Dostojevskij zbavený všeho podstatného - špíny Ruska, kritiky pseudofilosofických směrů 19. století, šílenství, víry a pokání. Kaurismaki natočil v podstatě detektivku mírně šmrncnutou nějakou tou psychologií. Film sám o sobě je to průměrný, adaptace pro mě nepřijatelná. (25.01.2012)

Dostojevského, ak by išlo o pôvodné reálie, by som asi nedal. Tu je to zhrnuté do hodiny a pol a to som zvládol. Dojem je taký nejaký priemerný, lepší bol, ak bolo na scéne dievča, horší v prípade vraha. Jeho herecký predstaviteľ nedokázal preniesť na obrazovku a na mňa nič zo svojho duševného rozpoloženia, o ktoré predpokladám v románe išlo. (12.09.2017)

Hodně zajímavá interpretace Dostojevského románu, která toto dílo zasazuje do finského prostředí počátku 80. let. Musím říct, že ani přes klasické pomalé tempo filmu jsem téměř neodtrhl zrak, jelikož vykraslení postav je díky hereckým výkonům výborné. Jen se mi trošku pletli ti pánové s knírkem, abych se přiznal:-), přesto se jedná o výborný debut jedné z výrazných postav evropského filmu. (30.03.2011)

[3,5*]     "Čo je mu?" "Nič. Je mŕtvy."     Nezvyčajná kriminálna dráma s ešte nezvyčajnejšou romancou. Má v sebe výborné napätie a aj dávku typickej Kaurismäkiho absurdity, hoci toho čierneho humoru je menej ako v iných režisérových filmoch (prípadne je nenápadnejší). Páčila sa mi tá atmosféra Helsínk, snímaných výbornou kamerou (Timo Salminen), bavili ma v podstate všetky tie zaujímavé postavy, či postavičky (napr. parádne štýlový Matti Pellonpää v malej roličke Nikandera). A že ich je teda celkom dosť a prekvapivo dobre herecky stvárnených. Presvedčivý Markku Toikka ako nerozhodný hlavný hrdina Rahikainen, ktorý sa stále snaží udať sa, ale nenachádza v tom pochopenie ("Čo chcete?" "Nič. Vôbec nič."), pôvabná Aino Seppo ako Eeva, či fínsky Gabin Esko Nikkari ako inšpektor Pennanen, to aby som spomenul aspoň pár z nich. Celkom pútavo je podané vyšetrovanie prípadu, ktorý sa na začiatku zdal byť úplne jasný, ale postupne sa čoraz viac zamotáva a medzi inšpektorom a páchateľom (hlavným podozrivým) to pekne iskrí (výborné rozhovory medzi nimi). No a napokon nemôžem nespomenúť výborný a veľmi príhodný soundtrack. Hudba Pedra Hietanena a jeho bandy Pedro's Heavy Gentlemen je teda poriadny úlet.     "Nechajte ma, lebo..." "Zavoláte políciu?" (10.09.2022)

Vykašlete se na papírovou klasiku a pusťte si raději Kaurismäkiho "převyprávění" - je tu zrada, láska, pravda, humor i smutek a v neposlední řadě jeden naprosto nezbytný zločin a stejně tak nezbytný trest. (06.06.2015)

everské filmy mám rád a tahle Kaurismäkiho prvotina byla zajímavá jeho přístupem ke klasické látce, kterou zmodernizoval a možná zpřístupnil dnešnímu vnímateli, protože Dostojevskij se vnímá dost obtížně a je třeba znát reálie Ruska 19. století. Tohle bylo moderní, neotřelé - ovšem je fakt, že kdybych nedávno Zločin a trest nečetl, pak bych v tomhle filmu paralelu nehledal. Ke konci jsem si uvědomil, že i zvolené jméno finského antihrdiny bylo velmi podobné původnímu Raskolnikovovi. Možná trochu násilně působil vztah mladé svědkyně Evy k vrahovi, ale jinak velmi dobré dílo. Leningradští kovbojové na mě tak nezapůsobili, asi si je budu muset znovu promítnout. (28.08.2015)

Nemám čas ani chuť číst tu Dostojevskýho bichli, ale tahle adaptace mi přišla výtečná - typické Kaurismäkiho vyprávění, sympatické postavy (kdy jste naposledy fandili vrahovi?), zajímavá kamera. Rozhodně debut, za který se není třeba stydět. (22.12.2011)

Poměrně zajímavý a filmařsky zdařilý snímek, který nastoluje řadu otázek, kdy člověk, který by jinak nevraždil, bere spravedlnost místo liknavé justice do svých rukou. Rozehrává se tak poněkud absurdní vztah mezi ním a náhodnou svědkyní jeho činu, která se nechce stát udavačkou, ovšem zároveň se snaží v pachateli probudit potřebu pokání, protože k němu cítí jisté sympatie a možná i víc. Ten však zároveň svádí boj i se svým vlastním svědomím - ví, že by si měl odpykat trest, ovšem zároveň se nechce sám polici přiznat a tak jí všelijak nastrkuje různé stopy, aby ho mohla usvědčit, což se však dílem různých nečekaných náhod nedaří, byť jej policie celou dobu podezřívá. Nakonec mu tedy nezbude, než aby se postavil ke svému činu čelem, přičemž je už jen na divákovi, jak nejednoznačnou hlavní postavu sám přijme. U vnímavého diváka tak zůstane v hlavě víc otázek než odpovědí, což je známkou každého kvalitního umění. (11.08.2020)

"Chtěl jsem vyřešit podstatu (princip) existence, nikoli zabít člověka. Stejně zemřeme." Super závěr, ale málo Dostojevského (20.08.2018)

[Literární předloha: Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest] (21.10.2010)

Tento Kaurismakiho celovečerný debut mal dosť ďaleko od Dostojevského predlohy, ale v zásade sa to fínsky režisér snažil poňať po svojom. Sú tu jasne badateľné črty jeho režisérskej práce, ktorá ho neskôr preslávila, avšak toto bola pre mňa dosť nuda. 45 % (07.02.2019)

Nechce se vám číst Dostojevského psychologický román o duši zločince, protože se vám zdá příliš rozvleklý? Podívejte se na tento nesnesitelně nudný, mlčenlivý film od avangardního finského režiséra a ještě rádi se k objemnému svazku vrátíte! (23.10.2003)

Debut, Aki Kaurismäki začal rovnou zfilmováním náročného tématu v podobě Zločinu a trestu od F. M. Dostojevského. Bylo to úmyslně, neboť k takovým tématům by se později nemohl již tak jednoduše vrátit. Kaurismäkiho zpracování je nicméně bravurní. Hlavní „hrdina“ - Raskolnikov - v podobě řezníka na jatkách Antti Rahikainena zavraždí na první pohled beze smyslu váženého podnikatele. „Soňa“ alias Eeva Laakso byla nicméně svědkem činu. Rozjíždí se tak lehce minimalistické drama, které nepostrádá napětí. Vynikající pojetí jednoho z nejlepších románů všech dob. (11.09.2006)

No, s Dostojevským to sice moc společného nemělo, dokonce bych si ani netroufl říci, že to jím bylo volně inspirované, nicméně to neznamená, že nejde o vcelku kvalitní film. Jako kriminální příběh s psychologickým podtextem, nebo lépe: psychologický film s kriminální zápletkou je to velmi ucházející. (21.07.2020)

Je mi líto, ale já se většinu času nudila. Nápad zajímavý, provedení již mnohem méně. (21.07.2008)

tak samozřejmě se to předloze nevyrovná, ale interpretace je to velice zajímavá. (02.04.2009)