Zločin a trest
Prestuplenije i nakazanije
Crime and Punishment
Obsahy(1)
Hlavní hrdina Rodion Raskolnikov (Georgij Taratorkin) je chudý student, který nemůže pokračovat ve studiích na univerzitě, protože na to nemá peníze. Jeho sestra se mu snaží pomoci tím, že se chce provdat za bohatého, ale neoblíbeného muže. Rodion s tím nesouhlasí a kvůli penězům zabije starou lichvářku. Zločin mu projde, ale trpí výčitkami svědomí, kvůli kterým se nakonec sám udá. Jediná Soňa (Taťjana Bjedova) při něm stojí až do konce.
Raskolnikov rozděluje lidi na dvě skupiny, na slabé a silné. Dle jeho názoru si silní mohou dělat, co chtějí, zákon pro ně neplatí. Zabitím lichvářky si mimo jiné chce ověřit, do které skupiny patří on sám.
(Gwin)
Recenzie (30)
Keď som pri Viscontiho verzii Bielych nocí písal, že Rím tej poviedke sluší viac, Zločin a trest sa, naopak, musí zákonite odohrávať v ruskej biede a chudobe. Adaptácia je to presná (aj keď samozrejme; predloha je dynamickejšia) a dve tretiny jej neskromnej stopáže som za jedinú výraznejšiu slabinu považoval, že predstaviteľka Soni nevie hrať (zvyšok castu super; Raskolnikov aj všetci, a zvláštnu zmienku zaslúži Duňa, ktorá bola krásna a v scéne s revolverom priam ikonická). No a potom pokazili všetky tri moje najobľúbenejšie scény a tak si teraz hovorím, že prečo to vlastne muselo trvať tri a trištvrte hodiny? SPOILERy: Posledné ťaženie Kataríny Ivanovny skrátené, ukrátené o pochodovanie a šaškovanie. Tá scéna tým utrpela. Koniec Švidrigalova mimo záber. Odíde do tmy a potom ho už len spomenú ústne. Film tak prichádza o najsilnejší moment jednej z naj-nejednoznačnejších postáv literárnej histórie. A na záver na Sibíri nevyšiel čas vôbec. ()
S knihou od Dostojevského som sa trápila mesiace. Nie preto, že by bola zlá, bola náročná, no stála za to, vyvolala vo mne silné emócie. Tejto adaptácii sa to nepodarilo. Scenár bol dobrý,stopáž mi neprekážala, boli tu všetky dôležité momenty, skrátene akurát, nič nechýbalo, nič nebolo navyše. Herci boli dobre typovo obsadení. A predsa to bol len slabý odvar z knihy. Akási divadelnosť, ktorá knihe veľmi pristala, tu škodí a uberá hlavnej idei na sile. A neskutočne mi chýbali Raskoľnikove myšlienky, ktoré podčiarkovali jeho prerod. ()
Podle mnoha lidí je právě Kulidžanovo zpracování nejlepší. Možná za to může velká doslovnost, která bývá u mnoha milovníků literární předlohy vyžadována. Což ale podle mě je u filmu, na tak znmého díla málo. Málokdo přece sleduje osud Raskolnikova kvůli tomu, aby se dozvěděl, jak dopadne. ____ Pro mě byla nejzajímavější první půlhodina snímku. Už úvodní titulková sekvence, v níž Raskolnikov běží před četníky slibovala zajímavější uchopení románu. To podpořilo i čtení matčina dopisu, které se odehrálo v rozhovoru s Raskolnikovem. Nejzajímavější pro mne byla scéna prvního setkání Raskolnikova s Marmeladovem v hostinci, kde hospodský jakoby napovídal otázky do jejich rozhovoru. Zbytek filmu však již v těchto zajímavě nastíněných invencích nepokračuje, což je škoda. ____ Zajímavost snímku podtrhují velmi dobré herecké výkony a širokoúhlý obraz. Po jeho skončení jsem se však nemohl ubránit pocitu, že snímek měl nakročeno mnohem dál, než kam se nakonec dostal. ()
Ačkoliv docela sečtělý, tahle část sovětské klasické literatury mě minula obloukem. Na Wikipedii se lze dozvědět, že Dostojevského román nemá příliš košatý děj. Já bych řekl, že tyhle k uzoufání nudy by se asi ani natáčet neměly. Respekt k českým dabérům, že si s tím takto poradili. Hlavní hrdina vypadal jako Klaus Kinski. ()
Z dramaturgického hlediska pokulhává už samotná expozice, neboť před první návštěvu u stařeny je zde předsunuta informace o chystané svatbě Duněččině (a spolu s ní i Raskolnikovovy domněnky o důvodu této svatby s jeho negativním postojem). Ve filmu se tak začíná uvažovat o vraždě "už" na základě této situace, kdežto v Dostojevského předloze se o vraždě nejprve "jen" uvažuje a nová situace (chystaná svatba) je teprve tím, co Raskolnikova "donutí" vraždu spáchat, ačkoliv by ji možná spáchal i bez toho. Dostojevského přístup je tak psychologicky a situačně otevřenější a pro čtenáře/diváka tedy mnohem bohatší. Většina rolí je tu navíc obsazena herci, kteří až příliš odpovídají daným charakterům, takže při zachování explicitního vyjadřování postav se informace dublují, čímž se do značné míry také zabraňuje divákově účasti na filmu. Kulidžanovův film není takto zbytečně okleštěn jen v obsahové, potažmo herecké rovině, nýbrž i formálně - filmová řeč je tu na úrovni druhé poloviny třicátých let a o práci se základní filmovou veličinou, tempem, se tu dá jen těkžo mluvit. Pro diváka, který před pár dny dočetl Dostojevského román, je tato nepříjemně otrocká adaptace jen nudnou rekapitulací samotného děje bez "přidané hodnoty" a pro diváka, který předlohu nezná, je to film oproti svým možnostem značně ochuzený. P.S. U knihy i u filmu jsem často myslel na Bressona. Jak on by "si vyhrál" s tolika dokonale popsanými situacemi! ()
Reklama