Zlaté časy rádia
Radio Days
Réžia:
Woody AllenScenár:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrajú:
Mike Starr, Julie Kavner, Wallace Shawn, Seth Green, Michael Tucker, Josh Mostel, Dianne Wiest, Kenneth Mars, Mia Farrow, Larry David, Todd Field (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
V tomto filmu se scenárista a režisér Woody Allen vrací do dob, kdy rozhlas býval ještě králem, kdy vstupoval do domácností Newyorčanů, působil na jejich sny a touhy, ovlivňoval jejich životní styl. Tvůrce se nevyhýbá prvkům nostalgie, přestože si uchovává smysl pro komediální konstrukci příběhu, zejména zřejmé je to v rovině dialogů postav. Skrze veselé i trapné osudy jedné židovské rodiny na přelomu 30. a 40. let nenápadně načrtává portrét americké společnosti, chystající se na vstup do války. Woody Allen, jenž se v obraze neobjeví (jeho hlas zazní jen v komentáři), se nechává unášet vzpomínkami na vlastní dětství. Malý chlapec zde vystupuje jako jakýsi průvodce po své poněkud ukřičené a hádavé rodině i celém rozsáhlém příbuzenstvu. Režisér buduje svět běžných, zdánlivě nedůležitých událostí, jimiž jeho hrdinové žijí a z vnějšku vstupuje společenské dění - ať již to byla legendární a šokující rozhlasová adaptace románu Války světů (budoucího filmového režiséra Orsona Wellese), přepadení Pearl Harboru Japonci, anebo vtíravé dobové reklamy. Děj je poskládán z drobných střípků, jediná větší epizoda sleduje obyčejnou dívku Sally Whiteovou (Mia Farrowová), která se ze servírky vypracuje až na rozhlasovou hvězdu. Důležitou úlohu při navození tehdejší reality má pečlivě vybraná dobová hudba, a tak tu zazní skladby známých skladatelů Colea Portera, Kurta Weilla, Rudolfa Frimla. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (141)
Krištálově geniální pohled do doby, ve které bylo středobodem každé americké rodiny rádio. S rádiem lidé vstávali, s rádiem usínali, rádio podněcovalo jejich fantazii a spojovalo je se vzdáleným i blízkým světem. Vlastně tak suplovalo dnešní funkci televize a počítače, ale bylo mnohem kouzelnější a romantičtější. Opravdu krásný a nostalgický výlet podbarvený nesmrtelnými jazzovými a swingový šlágry, které byly i životním stylem. Nebo si myslíte, že je dnes možné, aby si někdo na bruslení vyrazil oblečen v dokonale padnoucím obleku, s tak tehdy typickým kloboukem na hlavě? Ne, a proto bychom měli být vděční za snímek, který tak dokonale evokuje "časy prachem dávno zaváté" a je schopen nás vytrhnout na hodinu a půl z reality dnešního světa. Opravdu skvělá záležitost a rozhodně z Allenovy tvorby mému srdci nebližší. ()
Nostalgická vzpomínka na dobu dávno ztracenou, kdy rádio bylo vším a nikdo ještě nešpinil vzduch září televizoru. Woodyho slabší, ale i tak velmi příjemný snímek. ()
Nostalgická (ale svěží), po většinu času celkem nenáročná (ale inteligentní) sbírka více či méně bizarních historek tak či onak spjatých s fenoménem rozhlasu. V jeho vysílání se obrážejí dějiny USA začátku 40. let a na jeho pozadí sledujeme osudy jedné mírně potrhlé americké židovské rodiny. Standardně allenovsky perfektní dialogy občas zabrousí i do působivé hloubky (rozhovor sester o rozporu ideálů a kompromisů v manželství). - - - Dianne Wiest nosí v roli vypravěčovy tety Bey bezvýrazné brýle. ()
Woodyho autobiografie bez Woodyho Allena. Nevím do jaké míry se pan režisér inspiroval vlastním životem při psaní příhod a osudů malého chlapce z Radio Days, ale podobné pocity v sobě asi může najít každý. Pan Allen je zkrátka tak schopný, že je přenese na plátno a i když to nejsou pocity nové, jsme za ně rádi. Je zbytečné se motat okolo režie, hudby a všeho ostatního, co je již Allenovským standart. ()
Woodyho nostalgický hold jeho lásce - radiovému vysílání, které v letech jeho dětství bylo zásadním a jediným médiem, k němuž se váže mnoho vzpomínek. Ty nám mistr ve formě nostalgické mozaiky předkládá, ale i přes sympatickou patinu mě tenhle osobní Allenův kousek trochu nudil a na celovečerák mi pár historek přišlo trochu málo... ()
Příjemné dobové pohlazení, nesoucí se po celou stopáž v neměnné tónině i na Woodyho umírněného humoru a dojem, který si z Radio Days odnesete je především díky tomu, jako by vám více než nadprůměrný vypravěč převyprávěl srdeční období svého života, aniž by si cokoliv přibarvil. Radio days není k za břichosepotrhání, ani nejde o kvalitativní horní polovinu Woodyho tvorby, ale příjemně strávených 85 minut to je. 65% ()
Typická Allenovka plná rečí , kde musíte dávať pozor aby vám neunikla vtipná hláška.. ()
Dobová hudba je krásna a doladená správne, niektoré zábery a komentáre Allena chytali za srdce, privádzali nostalgiu za starými časmi, ktoré boli krásne. No iba to je málo, ináč je to podpriemerná allenovka, či už scenárom, alebo výkonmi. ()
Zbožňuji tu Allenovskou nenucenou poetiku narace. Plynulé, neuspěchané tempo, které vás neuspí, ale příjemně obejme. Sarkastický humor plný dvojsmyslů a narážek, které snad ani neumí doopravdy urazit. Takovéto věci mám od něj nejradši a upřímně řečeno je v nich nejlepší! ()
Obecná škola Woody Allena... ()
Moc milá podívaná a poslouchaná. "Všichni půjdeme rovnou do pekla" vypadne z úst malého kluka a nová učitelka vrtí zadečkem, když píše své jméno na tabuli.Nacistické ponorky se vynořují z oceánů hned za vaším domem a vy jste schopni okrást klidně i samotnou církev svatou, aby jste dostali ten zázračný prsten. Takový jaký má jenom Maskovaný Mstitel. "Nepůjdeme se všichni podívat na střechu?" ()
Dá se říct, že je to typický Allen, ale mě to moc nebralo. Jednak tam hrála muzika, kterou moc nemusím a to tak, že furt a druhak k tomu mohl přijít člověk kdykoliv, potom odejít a vrátit se zase za chvíli a vůbec by se nic nestalo. Film nemá moc děj, je to jen kaleidoskop scének, slepených dohromady hlavním motive rádia a jazzové hudby. A chyběla mi tam postava Allena, který všem filmům, ve kterých taky hrál, přidal něco navíc. ()
Pro mě osobně dosud nejoblíbenější Allen - vtipný, koncepční, se skvělou hudbou a vypravěčem a ano - sentimentální. ()
Poetika úžasná, včetně mnoha absolutních vtipů, jediné, co mi trochu vadilo bylo, že šlo spíše o jednotlivé skeče, které mohli být často poskládány jinak a přece by to s lineární linií nepohnulo. Nápadů mnoho, ale Woody dokázal již mnohokrát předtím, že je dokáže poslepovat kvalitněji. ()
Můj velmi oblíbený, tak jako Woody i já jsem nostalgik. ()
Nejlepší výkon ve filmu rozhodně Seth Green, po něm sexy Mia Farrow ... lehce stravitelný film, který vám navodí hezkou nostalgii při vzpomínkách na své dětství... Beware, evildoers, wherever you are! :) ()
Příjemná, klidná, pohodová, bezkonfliktní (tedy až na hádky kvůli oceánům:)) melancholie... ()
Sympatické retro ale děj hlavně v první půli je trochu slabší takže nemohu dát plný počet. Film vypráví vlastně dva samostatné příběhy jednak židovská (zřejmě vlastní Woodyho) rodina a příběh naivní dívky Sally která si myslí že má "talent" :-) Pak je tam ještě relativně samostatný podpříběh toho prvního o milostných eskapádách tety hlavního dětského hrdiny. Amaterská ichtyologie a souprava Malý chemik to jistí. ()
Súvisiace novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (viac)
Milý Woody Allen si zavzpomínal na staré dobré časy rádia. To bylo předtím, než video zabilo rádiové hvězdy. Vypravěčem je fiktivní kluk jménem Joe, kterého namlouvá samotný Woody. Joe nejprve vypráví vtipnou příhodu, když se dva zloději vloupali do jejich domu a zrovna k nim domů volali kvůli rádiové hře. Soutěžící - zloději - měli za úkol poznat tři skladby, které hrál orchestr, a to se jim povedlo a vyhráli! Joe vysvětluje to, jak si spojuje staré písničky z rádia se svými vzpomínkami na dětství. Každý z nás to tak má, ne? Děj se odehrává na přelomu 30. a 40. let. Joe žije se svou skromnou a hašteřivou židovsko-americkou rodinou v Rockaway Beach. Jeho máti ráda poslouchá v rádiu Snídani s Irene a Rogerem. Jeho otec tají své povolání, později se ukáže, že je neúspěšný sázkař a taxikář (poté, co k němu do taxi nastoupí samotný Joe). Rodiče jsou schopni se pohádat kvůli kdejaké kravině, třeba kvůli oceánům. Dalšími členy rodiny jsou strýc Abe, který nosí domů každý den čerstvé ryby, o které jeho manželka, teta Ceil, nestojí, děda s babičkou a také teta Bea, která neustále chodí na rande, protože hledá potenciálního manžela. Joe má rád rozhlasovou hru Maskovaný mstitel. Pod jejím vlivem si chce koupit tajný dekódující prsten, ale jeho rodiče na to nemají peníze. Tak snad pomůže sbírka židovské obce, která vybírá peníze pro podporu vzniku státu Izrael. Joe si představuje hlavního představitele rozhlasové hry jako statného hrdinu, ve skutečnosti byl jeho hlasový představitel malý a plešatý. Vzpomíná na to, jak se v rádiu hlásalo o sportovních hrdinech, o napadení Pearl Harboru, o marťanské invazi z rozhlasové hry Orsona Wellse "Válka světů", a také o pátrání po malé holčičce, která spadla do studny. Joe se svými kamarády sledují oblohu, zda na ní spatří německá letadla, místo toho však začnou šmírovat ženskou, která se svléká v ložnici. Později se s ní znovu setkají - jedná se o jejich suplující učitelku. Joe také spatří v dalekohledu německou ponorku u pobřeží, ale nikomu o tom neřekne. Joe je fascinován krásou a leskem městského obvodu Manhattan, ve kterém probíhá rozhlasové vysílání. Navštíví Radio City Music Hall a popíše to jako to nejkrásnější, co kdy viděl. Také mi to vyrazilo dech, a to jsem to viděl jen ve filmu. Joe také sbírá příběhy rozhlasových hvězd, jednou z nich je také Sally White, jejíž sny o slávě brzdí špatný hlas a přízvuk. Prodává doutníky v zábavním podniku a zde ji svádí strýc Roger, který si s ní zaleze na střechu, kde si zapíchají a pak tam uvíznou. Díky tomu jsou odhaleni. Sally se stane slavná díky tomu, že je svědkyní zločinu. V podniku zastřelí gangster Rocco jiného týpka, a ona poté začne křičet a utíkat. On ji dožene s tím, že dostane, co si zaslouží. Odveze ji k sobě domů a pod vlivem své máti nejen, že ji nechá žít, ale využije své konexe a zařídí ji místo reportérky v rádiu. Teta Bea si konečně najde toho pravého, ale ten nedostojí svým závazkům. Film končí Silvestrem, kdy se slaví příchod nového roku 1944. Hvězdy rozhlasového vysílání slaví společně Silvestra v podniku, kde kdysi pracovala Sally, která tu také nyní oslavuje po boku svého nového přítele Mstitele. Vzpomene si na střechu, kde kdysi uvízla s nevěrným strýcem, a všichni se tam vydají, kochajíce se výhledem. Vypravěč dojde k závěru, že na rozhlasové hlasy nikdy nezapomene, ale s každým dalším Silvestrem ty hlasy slábly a slábly..Krásný, srdečný, vtipný, ulítlý a nostalgický film, u kterého jsem se skvěle bavil a na který se rád podívám kdykoliv znovu. Taky mám svůj nostalgický vztah k rádiu a k hudbě. () (menej) (viac)