Musíme si pomáhat
Divided We Fall
Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHudba:
Aleš BřezinaHrajú:
Bolek Polívka, Csongor Kassai, Jaroslav Dušek, Anna Šišková, Jiří Pecha, Martin Huba, Simona Stašová, Vladimír Marek, Jiří Kodet, Richard Tesařík (viac)Obsahy(1)
Na príbehu ľudí, ktorí počas druhej svetovej vojny schovávajú židovského mladíka, sa odkrýva téma prostého ľudského hrdinstva, sily ľudskej slušnosti. Ukazuje sa, že aj malá prejavená slušnosť môže byť veľkým hrdinstvom a naopak, že niekedy prehliadnutá neslušnosť môže byť veľkou tragédiou. (RTVS)
Recenzie (550)
Co dodat? Nádhera.... to je nadčasově zpracováno. Herci úžasní a klobouk dolů před Hřebejkem. :-) ()
Bez mučení přiznám, že jsem od Musíme si pomáhat čekal trošku jiný film. Resp. o dost méně komediální. Sice tady řešíme poměrně temné období českých dějin, ale s tím, až situačním, humorem se mi dramatická linka poměrně dře a zdaleka nejde o takovou vyváženost, jako Hřebejk ukázal třeba v Pelíškách. Pořád jde ale o velice nadstandardní filmařinu, a to jak za kamerou, tak před ní. Určitě jde o jeden z nějlepších porevolučních filmů. A neodpoustím si jednu technickou poznámku - proč proboha do role obsazovat Richarda Tesaříka, aby mu postsynchrony daboval Karel Heřmánek? Tohle mi závěr filmu totálně rozhodilo. ()
Byla to velice těžká doba.. S napětím jsem očekávala, jak to dopadne, do poslední chvíle nebylo jasné, zda spravedlnost zvítězí. Název filmu "Musíme si pomáhat" přesně vystihuje závěrečných 30 min. ()
Silný příběh, nádherný film. Líbilo se mi, že postavy nebyly prezentovány černobílým pohledem. Kam se hrabe třeba takový pianista. ()
Kus z kolekce pravého, nefalšovaného českého zlata. Díky tomuto filmu člověk milující západní kinematografii přijde na to, že dokážeme s filmem mnohem více, než se může zdát.. ()
Možná jsem povrchní ale, nedokážu se přenést pře podivné trhané sekvence a celkově rozmazanou kameru. Ten film vypadá v současnosti strašně ošklivě a to ani není nijak starý. Film může být sebevíc kvalitní, ale když se na něj špatně koukám, tak je to prostě mínus. Osobně si navíc myslím, že Duškovi se pomáhat nemuselo. Stejně se z jeho postavy bezpochyby stal později komoušský pohlavár. ()
Pri 1. Vzhiadnuti OBROVSKE nadsenie, pri 2. uz len NADSENIE a dnes uz len 70% film nejako to vydumelo casom .... Takych 70% ()
Film, ktorý pri maximálne venovanej pozornosti dopraje divákovi maximálny pôžitok... Miestami veľmi silné, originálne scény, doplnené o lapidárnu hudbu a živé dialógy spolu s prozaickou dejovou linkou, ktorá je dostatočne epická nato, aby neunavovala a podávala presvedčivý obraz vtedajšej doby. Niet sa prečo diviť úspechu aj na medzinárodnej scéne. ()
Opravdu krásný film, který precizně balancuje na pomezí válečného dramatu a komedie. Oceňuji výborné herecké výkony a vynechání jakýchkoliv explicitních válečných scén. ()
Tohle je asi Hřebejkův nejošklivější film. Příběh je působivý a postavy jsou zajímavé ale vzhledově se mi film vůbec nelíbí. Není to natolik špatné, aby to zničilo požitek z filmu, jako celek je moc dobrý, ale kdyby záběry nebyly pořád tak hektické a sem tam se ubralo na hudbě, tak by byl film perfektní. To, že film vapadá tak, jak vypadá, mi přijde zvláštní, protože ostatní Hřebejkovy filmy jsou vzheldově víceméňě souhlasné a vypadají moc dobře. Možná tady Hřebejk trochu experimentoval, což není špatně, má právo to zkusit, ale když je výsledke takový, tak si to myslím mohl odpustit. 8/10 ()
Po delší době jsem se zase podívala na nějaký kvalitní český snímek, a dokonce mě i bavil, čemuž vděčím asi hlavně Janu Hřebejkovi, kterému se povedla nastolit super realistická atmosféra, ale i Bolkovi 🖤, páč byl úžasnej a nikdy jsem s ním neviděla nějaký vážný snímek, takže jsem si nějak ani nedokázala představit, že by dokázal podat tak dobrý herecký výkon, kterým si mě během filmu získal a já prostě čuměla dvě hodiny v kuse a fakt se nenudila. 😚👌🏻 Atmosféra války, beznaděje, ale i naděje a pak taky Jaroslava Duška mě fakt přinutila u toho filmu sedět. 🙌🏻 Ta poslední scéna s tím kočárkem mi přišla sice depresivní, ale film je to povedený, jeden z nejlepších, jaký kdy u nás vznikl a já ho všem doporučuju. ✌🏻 ()
Příběh tandemu Hřebejk Jarchovský, který stojí svou povahou někde mezi Želary a Pelíškami. Vysvětlím. Příběh je to vážný, jelikož se ocitáme za války a prožíváme osudy rodin, přátel během celé této nešťastné doby až do okamžiku osvobození, ale jednotlivé postavy jsou jak na gumce a někdy jsou vystřeleny do takových situací, kdy vám běhá mráz a zároveň se chcete smát. Bolek Polívka je neskutečný. Musím vyzdvihnout i skvělého slovenského herce Csongora Kassaie, který hraje židovského mladíka. Potěšila role vojáka osvoboditele Richarda Tesaříka, který je neskutečně podobný svému otci generálu Tesaříkovi. Tento film si mnohdy pustím raději než slavné Pelíšky, už proto, že to tak často nedávají a v mnohém Pelíšky tento krásná snímek převyšuje. Dodnes vidím ten výraz hrůzy, zoufalství i nadšení Bolka, když hledá Davida, aby měl důkaz, že se staral o Židy a není kolaborant a řekne to "Davide!" a u toho pláče, směje se... ()
skvělý film s křehkými, ale výbornými výkony všech protagonistů. Opravdu nemáme jen Svěráka, protože Hřebejk není o nic horší!! Ještě připojím komentář ke komentáři. Ten dabing Tesaříka je opravdu hroznej!! Něměni to, ale nic na pěkně pětičce!! ()
Jak cahrekterizovat tento film? Jednoduše... Nejlepsí český film za posledních 10 let. Tváří se zezačátku jako normální film o válce a všedních veceh s ní spejených, ale postupně se rozbíhá takovým zpusobem, ze ani nemuzete uverit, jak mohl vzniknout takovýhle jedninečný scénář. Myslím, že kdyby tenhle film vznikl v USA, tak by se radil k tamní špicce, protoze amíci prsne tenhle druh filmu zerou. Bolek Polívka presvedcil, že je nejlepsím ceským hercem a Hrebejk nejlepsí ceský mladý rezisér. Tohle je za 5*. ()
Docela propracovaný příběh, ale jeho zpracování mi přijde na celovečerní film nějaké chudé, průměrné a bez nápadu. Pokud ovšem za nápad nepovažujete nestřídmé používání dramaticky zpomalených nebo trhaných záběrů. Hudba nic moc. ()
Dlouho už se český film nesetkal s takovým očekáváním jako připravovaný projekt Jana Hřebejka a Petra Jarchovského Musíme si pomáhat. Je skvělé, když výsledek naplní očekávání, tak jako se to podařilo tomuto filmu. Musíme si pomáhat přichází v době, kdy Pelíšky překonávají hranici miliontého diváka a jméno jejich režiséra se zařadilo mezi současnou filmařskou špičku. Oba snímky na první pohled spojuje několik reálií. Kromě režiséra je to především scénář Petra Jarchovského. K Hřebejkovu hereckému inventáři navíc dnes už patří taková jména jako: Jaroslav Dušek, Bolek Polívka, Jiří Kodet nebo Simona Stašová. „Jednak si jich vážím, a potom v Musíme si pomáhat mají odlišné role. To byl také důvod, proč jsem zvolil tváře známé z Pelíšků," říká k tomu Jan Hřebejk. A herecké výkony jsou v jeho novince téměř neuvěřitelné. Před rokem se blýskl Jaroslav Dušek v roli nadrženého učitele, avšak s novým filmem přišla role, která jeho talentu otevřela širší mantinely. Herec v úloze Horsta Prohasky exceluje, jeho nonšalantní kolaborant dokonale balancuje mezi starou známostí k Čížkovým a příslušností k novému řádu, který si sám zvolil. Je to právě postava Prohasky, který se stylizuje do věrného služebníka gestapa, co nás ve víru uvolňujícího humoru nutí k nejvážnějším úvahám o hesle obsaženém v titulu filmu. Duškův hrdina je vypočítavý - i přátelství k Čížkovým se odvíjí spíše od náklonnosti k paní domu než od nezištného kamarádství. Díky nesmrtelným bonmotům je komický, ale zároveň se nevytrácí mrazivá tíseň v pozadí. Dušek ovšem nezůstal v jedinečné herecké kreaci osamocen. Čížek Boleslava Polívky je odevzdaně civilní, a když v závěru před sebou tlačí dětský kočárek podél zbytků rozbombardovaného domu, jako by zároveň tlačil všechny křivdy a tíhu svého pozemského bytí, které sdílí s ženou Marií. Musíme si pomáhat je drama odehrávající se v posledních dvou letech války. Najdete v něm spoustu humoru, který k lidskému životu patří, ale který v žádném případě nezpochybňuje nebo nezlehčuje historické události. Jeho středobodem jsou Čížkovi, od jejich příběhu se odráží další dějové linky. Jan Hřebejk při natáčení použil techniku patinování, díky které pak některé scény působí na plátně rozfázovaným dojmem. Původně měl tento způsob snímání vyřešit špatné světelné podmínky při scénách se zatemněním, ale stal se i důležitým dramatickým prvkem. Součástí Musíme si pomáhat je krátký předfilm ve stylu dobových filmových týdeníků, který navozuje atmosféru a napovídá, že smát se je v následujících dvou hodinách dovoleno. ()
velmi precenovany film ostatne ako všetky porevolučne česke filmy ()
Nechápu, jak mohla Americká akademie dát přednost filmu Tygr a drak před tak skvělým filmem! ()
Neobvyklá kombinace Duška s Polívkou nám předkládá jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Tragikomedie, u které se můžete i zasmát a nebudete si připadat jako hyeny. Jiří Pecha dokonale zobrazuje hrdinný český odboj za druhé světové války. Dokonalé dialogy. ()
Súvisiace novinky
Švankmajer letos na Oscary nedosáhne
Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (viac)