Musíme si pomáhať

Jan Hřebejk ve vynikající formě. Sice onen náznak mentorování a lacinější morality je obsažen už v názvu, ale přenést se přes to s pomocí duchaplných herců v duchaplných rolích lze. Přes zřejmou snahu režiséra figurkovat český národ v interakci s nacistickou okupací, se mu nepodařilo úplně odbourat (doufám, že záměrně) osobní rovinu každé postavy ve spleti nově nastalých životních nástrah (ve válce až učebnicových) se všemi intimními pocity a vlastními osudy. Tak jsme svědky nejen černobílých přerodů českých posluhovačů, ale i (pro mne) velmi silné scény zhusta primitivního ale to silnějšího lidství očištěného od nánosů ideové vaty nacisty (skvělý Huba) stigmatizovaného soukromou tragédií. Tato scéna mne (ostudně) dohnala až k slzám. Lepší než Tygr a drak a ten byl skvělej. (18.10.2009)

Jan Hřebejk ,hořký humor,beznaděj a několik černočerných let, aneb život ve válečném Československu, když jste a nejste pro nacismus. Nominace na oskara jenom potvrzuje. (01.11.2009)

Perfektní dílko, který dokazuje, že je náš film na světové úrovni. Chvilkami docela sentimentální, ale co naplat, k tématice tohoto filmu to rozhodně patří. Výborné herecké výkony, velmi dobře vykreslené charaktery postav. Hodně oceňuji, že film má odvahu ukázat, že rádoby dobří lidé můžou být vlastně špatní, a že by člověk neměl mít moc předsudků, protože se může splést. Hodně dobrý film o válce pohledem obyčejných hrdinů... (26.09.2011)

Jedinečné. Výborně vystavěný příběh a já se během toho ani nedokázal moc smát, protože od začátku do konce mi běhal mráz po zádech. A i přes tu monstrstopáž jsem se ani na okamžik nenudil. K tomu nádherná hudba a naprosto perfektní ta rozmazaná kamera, která nahání strach skoro jako v nějakém hororu. Scéna s opravou oficírského auta a podáváním klíče "nummer vierzehn" je dechberoucí. A role Jiřího Pechy s velkým morálním poselstvím, to je taky silný kafe. (26.10.2011)

Rozhodně TOP český film nejen postsametové historie. Precizní scénář, dechberoucí herecké výkony (obzvláště Dušek, Huba, Polívka, Šišková a Tesařík), napětí, lidskost, humor, který se dalším záběrem mění z prostě legračního na mrazivý a k tomu silný příběh. Charakterům vládnou archetypální Josef (Polívka), Marie (Šišková) a Duch svatý (Kassai). Dokonce i na Ježíše dojde, jako na symbol obrození a nové naděje. Velmi chytře a přitom jednoduše pojato. Sympatická a přitom vlastně naprosto přirozená je také nejednoznačnost charakterů, kdy ze sviní se stávají oběti (Köpke-Huba) a ze sviní skorohrdinové (Dušek-Prohazska). Jarchovský je machr. Totálně mě pak dostal tím, že Josef se navíc jmenuje Čížek. No vymysleli byste lepší jméno? Čížek není Schindler ani Winton, to byli oba cizinci, je to malý (český) člověk, který je tlačen okolnostmi, je to vlastně srab (kdo by za daných okolností nebyl!). A stylizace Čížkové do Madony (hned 3x, nejsilněji v dechberoucí scéně v posteli), to už je jen třešinka na dortu. Film má několik mušek v podobě divně vložených krátkých scén a moc se mi nelíbilo ani přehnané ozvučení (škrabání na dveře, rozhlas, zvuky jsou jakoby příliš hlasité), ale i dokonalé ženy mívají znaménko krásy, takže všechno je, jak má být. (08.12.2011)

Tohle natočil Hřebejk jako další film hned po Pelíškách? Klobouk dolů, pěkná změna k úplně jinému žánru.Bolek Polívka mi opět potvrdil, že zahraje jakoukoli postavu. Velmi příjemně mě potěšil Jaroslav Dušek, skvěle zahraná i skvěle napsaná postava. Občas mě jen rušila ta nezvyklá kamera. (12.01.2012)

Wir müssen zusammenhalten, aneb o strastech obyčejných lidí za německé okupace, kteří se shodou okolností stanou jedněmi z mnoha bezejmenných hrdinů války. Josef Čížek totiž i přes riziko, jakému vystavuje sebe i svou manželku, schová ve svém bytě Davida Wienera, židovského mladíka z rodiny jeho bývalého nadřízeného. To, co z tohoto filmu dělá naprosto vynikající snímek, ale není jen možnost sledovat strastiplné osudy, které Čížkovým toto rozhodnutí přináší, ale především jednotlivé charaktery, které nám dávají šanci srovnat rozdílné pohledy na to, jak se vyrovnat s realitou okupace. A to, že realita nebývá nikdy jen černobílá, nám umožňuje pochopit nejen postava Bolka Polívky nebo Jaroslava Duška, ale také Jiřího Pechy. (13.01.2012)

Musíme si pomáhat, aneb kterak může být přizdis*áč považován za odboj, a čestný muž za kolaboranta. (23.01.2012)

Skoro po všech stránkách precizně provedená práce, jen bych ho neoznačoval za válečný, to opravdu není. Více komedie než drama. (14.07.2012)

Krásný film, který skoro dokonale vystihuje naší českou "holubičí" povahu. Spousta práskačů a během války zalezlých srabů začalo bojovat, až když bylo zcela po válce. Jsou období v našem národě, za která by jsme se měli stydět. Díky za tento film a děkuji všem lidem, kteří neohnuli páteř nejen během války, ale ani po ní, kdy sem Rudá armáda zavlekla místo hnědého moru mor rudý. (14.09.2012)

Tandem Bolek Polívka - Jaroslav Dušek táhne celý film neuvěřitelnou silou kupředu, ačkoliv je zde velmi cítit, jakoby se Hřebejk režijně hledal, nemá to tu šťávu jako u Pelíšků a ta jeho podmanivá hořkost mi už taky leze krkem, avšak ty nezapomenutelné momenty to tak nějak zvládnou vykompenzovat, hlavně tedy dnes už téměř nesmrtelná Duškova věta: "Ne, ne,Josefe, léky se neodmítají." (29.09.2013)

Hřebejk se postupně propracoval do pozice režiséra mapujícího stěžejní období našich novodobých dějin. Jakési svědomí národa. Ovšem v žádném z jeho filmů to necítíte tak silně, jako tady. (01.01.2014)

Hodně mě překvapuje, jak je tento film špatně dostupný. Našel jsem jen nějaké online verze a to v poměně špatné kvalitě, což je veliká škoda. No k filmu musím dodat, že to není ani tak skvěle natočené a ani zahrané, ale všechno to vynahradí ten samotný děj a úžasný závěr, který ukáže veliké množství lidskosti a dobrých činů. Ani nevím jestli se to dá řadit do komedie, těch prvků tam bylo velice málo, ale budiž. Každopádně dramatická část filmu to skvělé vynahradila a ten obrázek dané doby, opravdu velice snadno uvěřitelné. (21.01.2014)

Tak tohle miluju.Zdánlivě ,,banální" příběh.Nespočetněkrát ohrané téma vztahující se k období okupace za 2.světové války-ukrývaní Židů či jiných ,,nelidských odrůd".Ještě navíc v podání českých filmařů.Finální podoba je strhující,nepředvídatelná,osobitá,dojemná!Film plný emocí,vynikajicích zápletek,sebeobětování,pokrytectví!Jeden z mála porevolučních filmů,který je víc než českým filmem.Toto je onen snímek,který by vedle Obecné školy, samozřejmě Kolji,Hořícího keře a pár světlých vyjímek dosáhl i světového uznání.A plešouna by zasloužil absolutně bez pochyb!!!Miluji tento film!Miluji Bolka. (21.10.2014)

Po delší době jsem tenhle film znova viděl a jen mě to utvrdilo v tom, o jaký se jedná veledílo. Pýcha český kinematografie. Jsem opravdu rád, že mezi takovým počtem snímků, který pojednávají o obobí druhý světový války, je jeden takhle kvalitní od nás. Bolek s Duškem jsou perfektní, všechno si tak nějak sedá okolo nich naprosto bez problému. Osobně se mi strašně líbí ten prvek odlehčení některých scén, protože přece i v takovym období, leč je to složitý, neztrácíme na lidskosti. Pak se dokážeme zasmát, ale především si dokážeme vyjít vstříc. Film o pokrytectví, přátelství, pomoci a odpuštění. Ausgezeichnet. (18.09.2015)

Když to vyběhlo, byla to paráda, hned jsem si to opatřil i na DVD. Viděl jsem to teď znovu po cca 15 letech a musím hodit frčku dolů. To co mě u toho strašně s*alo byla šílená hudba a potom ta jakoby roztřesená a rádoby dobová kamera, vynechávání snímků kvůli autenticitě, no to je na český film něco divoce ojedinělého. Ale příběh je pořád zajímavý a herecké obsazení a výkony slušné. (03.08.2016)

Novou českou spolupracující dvojici - Hřebejk + Jarchovský jsme si až tak neoblíbili. Dokonce jsme i na jejich největší a nejznámější a také nejúspěšnější dílo (Pelíšky) nedali plný počet hvězd. A od tohoto jsme čekali i slabší hodnocení. Ale docenili jsme tento film plně, protože je to první válečná satira, ve které se doopravdy a do extrému ukázalo, jak se žilo u nás za protektorátu a za WW2. Poprvé jsme viděli na DVDíčku a tehdy jsme měli jakési smíšené pocity. Tak ano, děj jsme jakž takž pochopili a to jakž takž proto, že chraplajícímu Polívkovi nebylo moc dobře rozumět a navíc jazyk český a slovenský do sebe také tak úplně neladil, ale poté, co jsme viděli na kvalitním a velkém PCíčku, tak to byla jiná! A rázem do sebe všechno perfektně zapadlo. Ale přesto tento okupační film rozhodně na plné hodnocení nestačil. 75% (09.06.2018)

Nebýt toho s tím těhotenstvím a dítětem, dal bych více. Takto dávám „pouze“ sedmdesát všem co se na tomto filmu podíleli. A nevadila ani delší stopáž. ***A PŮL (26.04.2020)

Tohle je jeden z nejzajímavějších filmů jednadvacátého století. A to říkám s vědomím toho, že tento film toto století otvíral. Hlavně proto, že vedle sebe tancují komediální prvky a ty mrazivě vážné. Aby absurdita tragikomičnosti byla dovedena do úplného vrcholu bizarnosti, hlavním hercem se stal Bolek Polívka a jeho oponentem Jaroslav Dušek. Asi by se nenašli jiní dva herci, kteří by dokázali tyto dvě polohy tak geniálně spojit a zároveň na nich tak vyváženě balancovat. Pokud by se to někomu mohlo zdát málo, pak tvůrci ještě přisadili esa v podobě hudby a zrychlených groteskních záběrů. A pokud je to divákovi stále málo, tak se filmaři nebojí dovést to až za hranice. Josef Čížek, právě ten, který ukrýval žida, nakonec málem skončí jako zastřelen jako kolaborant a Prohasek zase rodí dítě jeho ženě, kterou málem znásilnil. Snímek pak paroduje i povahu Čechů kupříkladu v roli Jiřího Pechy. Mrazivě bizarně geniálně dokonalý film. (11.05.2020)

Musíme si pomáhat je nepoddajný, přitom překvapivě celistvý a mimořádně dobře propracovaný tvar, obratně se pohybující na trojmezí dramatu, černé komedie a komedie situační. S příjemnou lehkostí a nadhledem se dotýká hned několika velkých témat, natož aby zacházel do opačného extrému a měnil tíživou hru o život (nebo majestát smrti) v nepřípustnou karikaturu. 100 % (Jaroslav Sedláček, Ci 03/2000, str. 36) (04.05.2021)