Provaz
Rope
Rope
VOD (2)
Obsahy(2)
James Stewart, Farley Granger a John Dall vytvořili ústřední postavy v akcí nabitém thrilleru inspirovaném skutečnou událostí: případem Leopold a Loeb. Granger a Dall hrají dva kamarády, kteří uškrtí svého spolužáka jen tak, pro pocit vzrušení. Poté uspořádají honosnou párty pro rodinu a přátele oběti, při níž je tělo mrtvého nacpáno do kmene stromu sloužícího jako švédský stůl. Když vrazi stočí konverzaci na téma dokonalé vraždy, jejich bývalý učitel (Stewart) pojme podezření. V této Hitchcockově fascinující exkurzi do smrti zjistí profesor během jedné noci, jak brutálním způsobem přeměnili jeho studenti své akademické teorie v hrůzostrašnou realitu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (312)
Takový konverzační snímek s komorní atmosférou. Ke konci začíná pracovat proslulá Hitchcockova kamera a buduje se napětí. Do té doby na mě Provaz působil docela jalově. ()
"I've always wished for more artistic talent." "Well, murder can be an art, too. The power to kill can be just as satisfying as the power to create." ____ Dle mého skromného úsudku určitě nejzdařilejší snímek pana Závěsovýho čuráka - alespoň z hlediska řemesla, revolučních praktik a metodiky interpretace. Zatímco 'Vertigo', 'Okno do dvora', 'Ptáci' a 'Na sever severozápadní linkou' jsou naivní překombinovaný brajgly díky nimž tohoto režijního virtuóze spíš považuju za infantilního Nefakčenka, je snímek 'Provaz' fakticky pozoruhodným distingovaným dílkem takřka ve všech svých aspektech a složkách - na milimetr přesnou hereckou koordinací počínaje, perfektním fázováním gradace konče - a ze všeho nejvíc právě vyžaduje diváckou pozornost a presumpci. Kuriózní premisa z ranku kriminálních příběhů od Agathy Christie je zde taktně implementována do ryze komorního melodramatu, které by vůbec nebylo špatný v podobě divadelní hry - ač primární devizou je však ona revoluční a řemeslně decentní forma. Možná mírně nadhodnocuju - pořád jsem totiž trpěl kvůli typicky neurotickému Hitchcockovskému kýči, patetický sentimentalitě a narcismu celkově - narativ je navíc příliš prvoplánový, předvídatelný, a ony 'rádoby' distanční střihy jsou doslova do očí bijící (dokonce jsou zde dva přiznané) - ale já mám pro tyhle vycibrené one-take majstrštyky jednoduše slabost.... VERDIKT: 7,6 špagátů pod flígrem z 10 ()
Zářný důkaz toho, jaký byl Hitch skvělý a ve své době nedostižný řemeslník. Kdo jiný by také dokázal v roce 1948 na prostoru jediného středně velkého bytu formálně takhle zaujmout? Nejen originální práce se střihem, kdy je scéna na chviličku přerušena nájezdem kamery přímo do smokingu některé z postav, načež vše pokračuje zdánlivě bez přerušení, ale i úroveň osvícení a barev s trochou nadsázky bere dech. Scénář sice není úplně stoprocentní, jako tomu bylo u Vraždy na objednávku, a postavy určitě mohly (a měly) jednat lépe, ale 80 minut precizně gradované režie a Stewartova výborného herectví to přesto nemá sebemenší nárok výrazněji pokazit. Klobouk dolů.. 85% ()
Wow wow wow! Bál som sa, že to bude príliš strnulé a divadelné, no ostal som unesený. V (ak som dobre počítal) štyroch záberoch, bez hudby, so skvelými dialógmi a geniálnymi hercami vygradované napätie do neúnosna. James Stewart je úplne bohovský, no podobne exceluje aj ústredné duo Dall/Granger, dokonalo stvárňujúce dva extrémne protipóly vrahov. Lahôdka! A tá kamera je famózna!!! ()
Ďalšie veľké dielo pána Hitchcocka mám za sebou. Musím povedať, že to rozhodne bolo netradičné svojím spracovaním a pútavé ako každý jeho film. Je tu opäť vidieť typický Hitchcockov minimalizmus, ktorý v jeho filmoch obdivujem. Celý dej sa odohráva v priestoroch jedného bytu a zaobíde sa takmer bez strihu. Bohužiaľ aj bez nejakého výraznejšieho zvratu. A ponúkne aj niečo na zamyslenie. ()
Svým jevištním dějem je Hitch trochu zvláštní, ale děj samotný mě velmi chytl. Na tak malém prostoru, prakticky v jednom pokoji, se odehrává zlom v životních filozofiích mnohých hrdinů. I té Hitlerovy... ()
Hitchockovo divadlo smrti je lákadlom pudovej obsesie a magického žriedla krvavých predstáv. Divadelná hra Rope (alebo aj Rope's End) Patricka Hamiltona z roku 1929, ktorej býva prisudzovaný žáner thriller, stála na rovnakom princípe - javisková opona padla až v samom závere. Vo filme sa musel Hitchcock podriadiť technickým podmienkam a natočil ho ako zdanlivo celistvý neprerušovaný záber (David Bordwell si určite nenechal ujsť možnosť upozorniť na to, že ním v skutočnosti nie je). Jednota deja, miesta a času je dodržiavaná s rovnakou pedantnosťou, ako na divadelných doskách. Leitmotívom je pokus o dokonalú vraždu, ktorý je taktiež experimentom, vykonaným postavami z akademického prostredia. Príbeh obsahuje viacero chýb, no je zaujímavé naň hľadieť v porovnaní s detektívnymi príbehmi z pera sira Arthura Conana Doylea. Akt vraždy je sprevádzaný až okultnou posadnutosťou predstavami umeleckého činu, inzerovaného Brandonom, ktorý v mnohom pripomína Sherlocka Holmesa. Je inteligentný, má asociálne sklony, vášeň pre praktické aplikovanie teoretických problémov a sofistikovanosť v ich prevedení. Sám seba považuje za čosi viac, nadčloveka, no ako každý, i on má svoje chyby. Profesor Rupert Cadell zdieľa titul s Moriartym, Holmesovým nemesis a je tiež človekom, ktorý sa drží v úzadí a na scénu vstupuje až neskôr; predovšetkým je však inšpirátorom zločinu, ktorého vplyv pohltil jeho vykonávateľov. Philip je naopak tou rozbuškou, ktorá v Hitchcockových filmoch vybuchuje pri zrážke racionálneho a iracionálneho konania postáv a bortí rafinované plány uhladených antagonistov. Film pôsobí na diváka podvratne až perverzne centralizovaním na sledovanie udalostí z pohľadu antihrdinov, pričom prvý záber z "miesta činu" zobrazuje samotnú vraždu, a ich úvahami nad zločinom. Ešte experimentálnejšie sa javí film z toho dôvodu, že je prvým Hichckockovým farebným zárezom a prakticky bez nondiegetickej hudby. 90% ()
Naprosto neopakovatelný zážitek! Hitchcock se snaží budovat napětí tím, že nechává netradičně běžet kameru neustále v jednom záběru (není to jeden záběr ale snaží se to tak vypadat). Kupodivu se mu to daří a mají na tom také mamutí zásluhu herci a nepřekonatelný James Stewart. Pro mě osobně jeden z nejlepších Hitchcocků, i když asi také ten nejvíc "divadelní"... ()
Bravurně zvládnuté drama odehrávající se během 80 minut realného času. Jako divadelní hra skvělé, jako film po čase začnou technické finesy nudit. Naštestí jsou zde skvělý herci v čele s Jamesem Stewartem. ()
Inspirace divadelní hry P. Hamiltona. V pohybu je celá scéna. Film je natočen v jednom ateliéru jako pernamentní děj v desetiminutových sekvencích. Příběh chladnokrevné vraždy dvou homosexuálních zámožných intelektuálů se opírá o skutečnou událost, kteří jen tak z hecu zabili 14tiletého mladíka. První barevný film Alfyho a také prvotní zkušenost jakožto režisér-producent. ¨Dokonce i na podlaze byly nakresleny očíslované kruhy pro 25 až 30 kamerových záběrů. celé stěny se museli kolikrát posunout, aby mohla ůzkýmy dveřmi projet kamera.¨ Aby se usnadnil pohyb kamery, stoly a židle musely být kulisáky za kamerou posouvány. P.S.: Poslední žijící herec z tohoto filmu Douglas Dick zemřel v roce 2015. ()
Komorne ladená konverzačná dráma a výborná štúdia charakterov jednotlivých postáv s postupným vývinom vzťahu medzi ústrednými postavami. Príbeh, aj keď vo svojej podstate minimálny a priamočiary, ma dokázal zaujať. Celé mi to prišlo ako divadlo, kde bol tento pocit umožnený hlavne reálnymi zvukmi s minimom hudby (tá tu vlastne bola len keď hral Philip na klavíri) a javiskovým snímaním celej scény, s čím som sa zatiaľ u Hitchcocka stretol po prvý krát. Nemôžem zabudnúť ani na Jamesa Stewarta (Rupert), ktorého ako herca začínam mať čím ďalej radšej. To ako dokázal celej veci prísť na kĺb bolo fenomenálne. 85/100 ()
Skvělý film. Napínavý (místy jsem nedýchal!), postavený na duchaplných dialozích, propracovaných záběrech a perfektním scénáři podle stejnojmenné divadelní hry Patricka Hamiltona. Fakt, že zmiňovaná divadelní hra byla inspirována skutečnou vraždou 14 letého chlapce v roce 1924, dodává tomuto snímku znepokojivé konotace. Tím, jak film dodržuje tři základní jednoty klasického dramatu - děje, místa i času - mi připomněl jiný thriller z r. 1967 - "Čekej do tmy" s výbornou Audrey Hepburn. "Provaz" funguje do jisté míry jako nadčasová úvaha nad morální stránkou vraždy a akademickou diskusí o její (ne)oprávněnosti, kterou se dva vyšinutí mladíci rozhodli rozvést do praxe. Film nabízí spoustu otázek k přemýšlení, přičemž na některé sám v závěru odpovídá. Osobně bych tam trošičku ubral na tom patosu kolem humanity, ale já jsem už z generace, pro kterou je cokoli zavánějícího patosem dopředu zdiskreditované; v r. 1948, krátce po holocaustu, to ještě mělo své opodstatnění. A v neposlední řadě, jsem okouzlen výkonem Joan Chandler - škoda, že to děvče nemělo víc zajímavějších rolí. "Provaz" je pro mě bez debat dokonalý film, který mohu směle doporučit každému, kdo má rád inteligentní detektivky. Takové filmy už se dnes netočí. ()
Brilantní konverzačka, která, ač není příliš dlouhá, prostě chvílemi nudí. Tím však nechci rozhodně snižovat kvalitu tohoto díla! Jamese Stewarta mám snad čím dál raději, jeho Rupert je opravdu nezapomenutelný. ()
Tak oni mi jeho obdivovatelé nelhali, Hitchcock skutečně uměl natočit brilantní thriller. Škoda, že na toto své umění později rezignoval. ()
Geniální dílo, jak svou (zajímavou) myšlenkou, (poutavým) dějem, tak i (novátorským) zpracováním. James Stewart v hlavní roli je pak už jen (perfektní) třešničkou na dortu. 100 % ()
Hitchcock nám naservíroval v první půli pomalejší rytmus pro ukotvení divácké percepce na filmovém obrazu, které se vystřídalo zvyšováním napětí, díky režijní zručnosti a bohatosti děje. Herci hráli výborně, těm se těžko dá něco vytknout a tak výtka směřuje ke scénáři. Nemůžu se ubránit pocitu, že Rope mohlo dopadnout daleko lépe kdyby se scénáře chopil sám Alfred. Takto leží mezi jeho klenotama spíše lehce nadprůměrný a nevýrazný kousek. [6,5/10] (Transatlantic, Warner Bros.) (Technicolor /// Produkce: Sidney Bernstein /// Scénář: Hume Cronyn, Ben Hecht, Arthur Laurents podle divadelní hry Rope´s End Patricka Hamiltona /// Kamera: William V. Skall, Joseph A. Valentine /// Hudba: David Buttolph) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Snímku se musí nechat, že byl dobře odvyprávěn, to Hitchcock zkrátka umí. Klasická konverzačka. Ale zápletka byla hnusná a scénář mizerný. Dva přátelé se rozhodnout jen tak z plezíru zabít třetího. Jeden je zhýralý synáček, trochu magor, co vede řeči o nadřazené rase jako Hitler, druhý je spíš vyklepaný. A pak ho odklidí do truhly a ve stejné místnosti uspořádají oslavu s jeho rodinou a přáteli. Ukázka diletanství – vražda ve více lidech zvyšuje riziko prozrazení, nota bene když je jeden z nich labilní, ke všemu si pozvat společnost a navíc někoho, o kom vím, že mu to pálí! Zajímavá rekonstrukce, ale jako film se mi to nelíbí; nemohl jsem se chytit ničeho, co by někam směřovalo. # [viděno: v noci, TV, sluchátka] # příběh 5 | hudba ? | humor 0 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 3 ()
Hitchcock viac ako inokedy sa zameriava na filmovú reč prostredníctvom dlhých záberov a umiestnením deja v jednom byte. Príbeh nezaprie divadelný pôvod, zaujímavé na ňom je, že tá bola založená na skutočnom kriminálnom prípade. Napätie a psychológia postáv na malom priestore perfektne funguje, rovnako prepojenie filmového a divadelného média. Jeden z ďalších Hitchových obĺúbených kopírovaných námetov (napr. Vzorec pre vraždu so Sandrou Bullock). ()
Spoilery! Chcete-li sejmout nějakou podřadnou bytost, jejíž existence vás už nějakou dobu sere, tak si prosím zkuste zvolit vhodného komplice. Duševně labilní debil by vám celé vaše vražedné umělecké dílo mohl snadno zhatit. Bohužel nesmírně dlouho trvalo, než se snímek dostal do patřičných nervy drásajících obrátek. Všechno je skvěle zahrané a na svoji dobu snímek působí až nezvykle moderně. Co je to ovšem platné, když je přesycený nezvyklým množstvím vaty a do pořádné filmové teploty se dostane až v posledních 30 minutých, které nemají nejmenší chybu. Lepší tři kousky. ()
Existuje vůbec způsob, jak ospravedlnit vraždu? Na tuto otázko se snaží odpovědět tento film. Celé to působí dost minimalisticky, protože se film odehrává pouze v několika místnostech. Dva kamarádi tak nějak z legrace (nebo vzrušení) zabijí jiného kamaráda. Poté uspořádají v tom samém bytě večírek. Vzrušení z dopadení je opravdu baví a vše může každou chvíli prasknout, nervozita pracuje. Podaří se některému z pozvaných jejich čin prokouknout? James Stewart tu předvádí skvělý výkon jako vždy. I přes krátkou stopáž je snímek dost nabitý a zajímavě pracuje s kamerou. "Kde je David?" ()