Dellamorte Dellamore

Ale jo, bavil jsem se, skvělých scén je tam dost a zajímavých nápadů taktéž (i když jsem podvědomě čekal možná trochu víc, z typické italské taškařice se to úplně nevyhrabalo), jenže mě moc nesedí filmy, které nemají děj a jsou jen sledem scén. A Dellamorte Dellamore bohužel takové je, byť se tam něco celistvého děje, ale stejně je toho málo. Takže i přes tu neotřelost, vtipné scény a občasné filozofování z toho nemám víc jak průměrné dojmy a znova to vidět také nepotřebuji. A obecně mi moc nesedlo i to přehnané pitvání se v romantice a sexu, které se celý film jen neustále opakovalo, akorát s jinými lidmi, kteří se zrovna motali okolo Francesca a Gnaghiho. 3* (10.06.2023)

I já se jednou budu obracet v hrobě, až si vzpomenu na jakýkoli film, kde se objevuje zvracení a podobné nechutnosti jako rádoby humorný prvek! Moje nejmilejší zobmie komedie pořád zůstává Fido. Ačkoli zombie, kultivovaností by překonal leckterého živoucího. Naštěstí pan Dellamorte nezvracel, zato se mu z úst hrnula jedna cynická hláška za druhou, a tak přeci jen bylo čemu se zasmát. V druhé půlce už začaly být i ty cynické hlášky trochu stereotypní. Překvapivě se konec filmu dostává do úplně jiné roviny než komedie a zdá se, že stojí za to, se zamyslet, jestli pod tím morbidním humorem není skryté ještě něco jiného. (16.07.2008)

Skoro som ošedivela.Toto išlo úplne mimo mňa.Pýtam sa:,,Ehm,ako môže byť horor/komédia.Má to človeka vystrašiť alebo pobaviť?!"Tak bud len jedno alebo len druhé.Ocenil by možno môj mladší synovec,ktorý je veľký fanúšik zombie a vyrastá na nich.Myslím,že by som sa mu týmto zavdačila.Ked vidím pred sebou to hodnotenie,lomcujú so mnou zmiešané pocity.Ale nepôjdem s davom.Budem plávať proti prúdu ako lososy a je mi ľúto teda,ked napíšem len: ,,Nie,nie a nie." (05.09.2014)

Michele Soavi mi utkvel v pamati ako tvorca super hororu Hruza na Jevisti, a tuna sice ide o goticky horor, ale bez tempa, so slabymi hororovymi vykonmi /to je u hororov dlhodoby problem, casto maju priserne herecke vykony/ a dialogy su tiez z tych podpriemernych. Na akej- takej urovni film drzi len zrucna rezia, navyse to v kinach este prepadlo : 55 % (04.02.2017)

Dlouho, dlouho jsem otálel se zhlédnutím tohoto snímku. Měl jsem strach, že ho dostatečně neocením a stane se pro mě jen něčím divným, co mi stačí vidět jen jednou s cílem toho, abych si mohl vedle jeho názvu konečně udělat fajfku označující "zhlédnuto". Naštěstí tomu tak není. I když Dellamorte Dellamore je tak trochu divným filmem a svůj rest jsem tímto už splnil, rozhodně nejedenkrát neunikne mé pozornosti ani v budoucnu. Slovo realita či představa, popřípadě sen totiž ztrácejí hodnotu za přítomnosti hlavní postavy (výborný Rupert Everett), jejíž práce spočívá v navrácení oživlých nebožtíků do jejich dvěstědvacet centimetrů hlubokých domovů... a je mu jedno, čím to nakonec bude, zda-li pistolí nebo lopatou. Důležité je, že já se na jeho vizuálně nádherném hřbitově bavil perfektně. A to i díky výtečné kameře, oku lahodícím maskám, hudebnímu podkladu nebo Soaviho režii, jenž úspěšně mixuje několik žánrových prvků do ojedinělého a odvážného díla, které mě na konci totálně odzbrojilo a nechalo chvíli přemýšlet s tím, že tohle chci vidět rozhodně ještě jednou, tentokrát za přítomnosti pointy. (14.04.2010)

Pokud jste někdo, kdo nemá rád italskou hororovou školu, Dellamorte Dellamore se vám nejspíš líbit nebude, protože z něj tahle země přímo dýchá. Prostředí, styl jakým je stavěn děj, chování postav a gore efekty... všechno se nese v typicky italském duchu (a to i přesto, že se nejedná o čistě italský projekt). Děj je sice dost zmatený, místy na hranici absolutní nesmyslnosti, ale takové už filmy podobného ražení bývají. Upřímně, zrovna ta dějová zamotanost je jediný důvod proč jsem nedala 5*. Co však skutečně nemá chybu jsou postavy. Francesco Dellamorte i jeho retardovaný pomocník Gnaghi jsou oba perfektní a hlavně dobře zahraní. Ke gore fektům řeknu tolik, že fungují přesně tak jak mají a to i přesto, že nejsou úplně dokonalé. Vtip je zde nevtíravý, vsazován je přesně tam kam patří a není ani na chvíli trapný, takže po této stránce jsem byla taky spokojená. Rozhodně doporučuji ke shlédnutí. (28.07.2011)

Trochu sem očekával originálnější film, než jen další zombie komedii, asi nejlepší byl Gnaghi a kozy Anny Falchi. Nakonec to ale zase tak špatné nebylo, obšas dost zábavné místy nechutné, ale konec mě hodně potěšil. Marně sem čekal kdy se objeví ty hororvé prvky :-( (01.01.2010)

"Kam myslíš, že dojdeš, když nerozeznáš rozdíl mezi životem a mnou." pronáší smrt k hrobníkovi. Jen život je cestou, na které je dobré mít stále oči dokořán, protože smrt i láska na vás čekají na mnoha místech. Je na vás, kterou z nich budete hledat. Je na vás, jestli si za své průvodce zvolíte dobré přátelé a nebo vnitřní démony. Bylo by však naivní myslet si, že démoni znají cesty lásky a naopak. Shadwell má protentokrát pravdu. (30.11.2012)

Všemi směry skvěle ulítlá zombie komedie s úžasnou kulisou hřbitova a božskou Annou Falchi. (20.03.2020)

Komentář může obsahovat možné spoilery. Další italský hororový klenot v podání Michela Soavi. Tentokrát se jedná o mix proklatě černého humoru, doslova hřbitovní romance a trošky toho filosofování o lidské existenci. Zní to zvláštně? Ono to zvláštní opravdu je. Vlastní příběh se odehrává převážně na hřbitově města Buffalora, kde žije správce hřbitova Francesco Dellamorte a jeho zaostalý pomocník Gnaghi. Ve dne pohřbívají a v noci pohřbívají po druhé, mrtví totiž v hrobě dlouho nevydrží a často zaklepou na dveře správcova skromného příbytku. Francesco se svým pomocníkem kosí nemrtvé pro hororového diváka velmi atraktivními způsoby a neodpustí si sem tam přidat nějakou vtipnou hlášku. Jednoho dne se však na hřbitově objevuje atraktivní vdova, která překope na ruby Francescův zaběhlý stereotyp. Roli vdovy vystřihla finská herečka Anna Falchi, která krom hereckých kvalit ukazuje před kamerou i kvality tělesné. Gnaghi ovšem nezůstává ve hřbitovní romanci pozadu a v bizarních situacích prožívá lásku s mrtvou náctiletou. Jako v každém zombie filmu dokáže kousnutí nemrtvého způsobit pořádnou paseku, která se dostavuje i v tomto netradičním dílku, kterému od poloviny stopáže ubývá lehce na humoru, příběh se komplikuje a ve finále nabízí více interpretací, než bych čekal. Ve výsledném dojmu se jedná o kvalitní hororovou filmařinu s jistým filosofickým přesahem, výborným herectvím a zatraceně kvalitní řemeslnou stránkou. Italové zkrátka umí. Hodnotím plným počtem. (14.08.2011)

Přemýšlívá zombie hororová komedie? Ano, přemýšlivá zombie hororová komedie a vše dokonale pasuje. Rupert Everett to odehrál s naprostou grácií. Po dějové stránce senzační, když už si myslíte, že víte na čem jste, tak se něco odehraje a vy to musíte celé přehodnotit, ale na úplném konci vám bude vše "jasné". (Tedy mě to alespoň tak přišlo, ale také to může být mnohoznačné, což asi je) (10.08.2009)

Tak nevím proč v komentech kdekdo zmiňuje existencialismu, Camuse, dokonce Heideggera. Mě by napadl spíš Deleuze. Z jeho (a Guattariho) Kafky se objevuje rizoma, kořenový systém prorůstající nejen celým hřbitovem, ale i šourajícími se revenanty, a i samotná nejednoznačná povaha zombies, kdy některé se jen plouží, skauti a jeptišky se divoce sápou a další bez problémů konverzují; motiv kořenového bludiště se objevuje i v byrokracii Buffalory. A Nietzschovský věčný návrat (z kterého právě Deleuze udělal takřka zásádní motiv Nietzcheho myšlení), jedna a táž žena vracející se v mnoha podobách, uzavřenost (kruhovost) Buffalory a závěrečné prohození rolí, nejednoznačnost jíž Soavi dokáže podmanivě a až básnicky (ano, Rupert Everett opravdu vypadá jako dandy v úpadku) podávat, např. záběr na zemský glób, pak se na pozadí objeví měsíc a ve chvíli kdy se kamera pohybuje dál zjišťujeme že jde o odraz měsíce na vodní hladině, a úprk na opačnou stranu racionality, jako když smrt radí Dellamortovi aby, když nechce aby se mu mrtví vraceli, je střílel do hlav už živé. Zombie jsou, už od Romerovi Noci, průlomem Reálna do Symbolična, v Dellamorte Dellamore je význačný rozdíl v tom, že Dellamorte sám funguje víc v Reálnu světa za hřbitovní zdí i s jeho revenanty, než v Symboličnu obce Buffalora, jako by se vše spolu se vzdáleností od hřbitova stávalo neskutečnější až k neskutečnosti ostatního světa vůbec. Kdepak existencialismus, schizoanalýza! (25.08.2009)

Strašně zvláštní a neidentifikovatelný film. Každopádně scény jako zombie s motorkou mají těžce něco do sebe. (09.02.2008)

Pocta Michele Soavi za skvělý snímek velice plodné italské hororové školy. Jen pojďte vstoupit do mrazivé hororové komedie, obestřené pavučinami a čpící zatuchlinou, doplněné úžásnou kamerou, povedenou hudbou, bizardními erotickými scénami s nádhernou Annou Falchi, kterou by jste snad brali i po smrti, režisér se s tím prostě nesral. (14.12.2012)

Hrobník, filozof, (ne)inženýr a teolog kolt v jedné osobě a jeho věrná pravá ruka Igor Lopata nemají jako správci hřbitova lehký úděl, neb tlející krchované jsou zde sice jak staří, tak mladí, ale v každém případě silně neklidní a hladoví, pročež je melancholický šéfhrobník nucen je definitivně umrtvovat olověným výplachem dutiny lebeční a Igor zahrabávat podruhé. Samozřejmě vše za jeden plat, jen to ubytování je v místě výkonu zaměstnání zdarma. Tento jejich poklidně Smrtelně zlý úděl je však jednoho slunečného jitra narušen, když lehkým krokem přitančí do jejich hájemství mladá vdova, ze které se samy od sebe vztyčují i sto let popadané náhrobky. Netřeba dodávat, že ani z impotence nařčený hrobník nezůstane nezasažen. Neodrazen prvními neúspěchy nakonec naštěstí zafunguje starý dobrý trik s pozváním na prohlídku soukromé sbírky - zde však nikoliv motýlů, ale kostí, což vdovu kupodivu silně rajcuje. To vše je ovšem jen krátká předehra cynicky morbidnímu a esencí černého humoru prosycenému danse macabre, při kterém se dočkáme mnoha veselých eskapád, včetně Igorovy nekrofilní miniepizody. (07.09.2014)

Pravda, má to styl, kultovní potenciál by byl rovněž a dokonce i zapomatovatelné hlášky, co by se daly citovat. Jen sakra nechápu o co tam vlastně celou druhou polovinu šlo!? Velice zvláštní až chaotické dílko, které v jednotlivostech pobaví ale jako celek působí více než zmateně. (26.08.2012)

Tak tohle je velmi poutavý, chytrý úlet. (18.10.2010)

Tohle je pro mě hodně rozporuplnej film: první polovinu jsem tomu chtěl dát tak dvě hvězdy, druhou polovinu jsem si říkal, že něco do sebe to přece jenom má a že je to tak na tři, a po konci jsem na to zíral s otevřenou pusou a zcela vážně uvažoval o čtyřech. Furt je tam ale na můj vkus moc béčkovejch scén s moc béčkovym "humorem", a to za doprovodu mimořádně špatnejch hereckejch výkonů (kromě samotnýho Everetta jsou tragický snad všechny vedlejší postavy - a to včetně tý parádně kozatý, o to ale pyskatější Finky). Neuvěřitelná propracovanost scénáře a hlavně (pro mě absolutně překvapivej) obrovskej myšlenkovej přesah určitě nenahrávaj pouze jednomu zhlédnutí, pro lepší pochopení by bylo potřeba film vidět víckrát. A přestože bych během první poloviny nikdy neřek, že by to někdy byl můj případ, tak jsem na to vlastně i docela zvědavej a klidně se na to ještě někdy podívám. Jen mi přijde škoda, že celej rozměr filmu člověk docení vlastně až po jeho skončení a že ve svý podstatě nijak nekoresponduje se samotnym průběhem příběhu (působí to na mě tak, že film, resp. zpracování námětu si buď hraje na něco, čim neni /narozdíl od scénáře/, nebo že prostě ono poselství vysoce převyšuje film samotnej). Třeba to po druhym zhlídnutí uvidim jinak, je podle mě ale škoda, že si tohle vůbec musim řikat (byť po první projekci /která ale pro spoustu lidí může bejt i tou poslední/), nebo že jsem u takovýhodle filmu vůbec musel přemejšlet, jestli ho dokoukám. Jinak atmosféra některejch scén (především z hlediska vizuálního) je hrozně zajímavá a hlášek je tam taky obrovská kupa, to se musí nechat každopádně. WTF moments: Chápu, že někomu to možná připadá úžasný, geniální nebo poetický (či co já vim), ale ta scéna s blijícim Gnaghim na svojí milovanou je podle mě prostě jenom špatná, nechutná a hlavně zbytečná. (14.04.2015)

Skvělej kousek o hrdinném správci hřbitova, který vypráví svůj příběh, u kterého jsem se bavil od začátku do konce. Hlavní hrdina ztvárněný výborným Rupertem Everettem drží problémy místního hřbitova díky svému revolveru a skvělé mušce (headshot master) na uzdě. Není tam moment, kdy bych se nudil. Doporučuji. (30.12.2015)

dokonalost! (14.02.2008)