Réžia:
D.W. GriffithKamera:
G.W. BitzerHudba:
Carl DavisHrajú:
Lillian Gish, Mae Marsh, Robert Harron, Sam De Grasse, Vera Lewis, Mary Alden, Elmo Lincoln, Olga Grey, Erich von Stroheim, Eugene Pallette, Wallace Reid (viac)Obsahy(1)
"Otec filmové režie" (prosadil dramatizující a psychologizující detail, zaktivoval úlohu kamery, osvětlení, interpunkce, herce, zavedl retro-vsuvky, dokonale pracoval s paralelní a křížovou montáží, gradoval napětí zrychlováním frekvence záběrů z různých časoprostorových rovin, vytvořil katalog dodnes platných syžetových a žánrových prototypů...), vyznavač Bible, Dickense a Emersonovy filosofie soběstačnosti a mravního zdokonalování, vnímá životní konflikty jako pravý idealista, v kategoriích abstraktního dobra a zla, se sklonem k melodramatismu. Ve velkolepě vypravené babylónské evokaci chtěl přetrumfnout všechno dosud natočené v tomto žánru (v čele s italskou Cabírií), naopak v decentním příběhu Krista se inspiroval dokumentaristickými Pašijemi, ozdobenými rozptýleným světlem a velebností rytmu. Evokace Bartolomějské noci s modře vitrážovanými scénami zaujme využitím lesku dlažebních kostek a stropů v dekoraci a má nadnesený herecký projev v divadelním stylu společnosti Film d'art, která začátkem 10. let propagovala velké hvězdy jeviště. Střih spojuje v stále kratších pasážích různé epochy v příbězích, prostoupených historickou naivitou (a sjednocovaných obrazem Naděje - ženy s kolébkou), ale čtvrtý příběh s motivem stávky dělníků a dramatem justičního omylu je inspirován mentalitou Ameriky s charakterizací sociálních vrstev, tlumočením individuálních prožitků a psychologických stavů. Kromě nepochybných přínosů objevíme ve filmu i Griffithovu slabost: sklon k megalománii a nevkusu. Tehdejší průměrný divák ještě nedokázal z plátna číst všechny složité významy, střídání časových rovin jej mátlo a tak tvůrce, investující 1,9 mil. dolarů (předtím dosáhl velkého zisku filmem ZROZENÍ NÁRODA), zbankrotoval a neúspěch ho rozdrtil jako podnikatele i tvůrčí osobnost, takže se stal obětí vlastní superprodukce. (oficiálny text distribútora)
(viac)Zaujímavosti (39)
Hrozba z temnoty - The Man Who Would Be King (2011) (epizóda) (S06E20)
- Scény použité počas Cassovho (Misha Collins) flashbacku sú z filmu Intolerance (1916). (Pat.Ko)
Neil Jordan
- V roce 2022 se zúčastnil slavné ankety, kterou každých deset let připravuje britský časopis Sight and Sound. Přední světoví odborníci v ní sestavují žebříček stovky nejlepších filmů všech dob. Neil Jordan dal své hlasy těmto deseti snímkům: Intolerance (1916), Frigo na mašině (1926), Rašómon (1950), Divoká banda (1969), Madame de... (1953), Pohrdání (1963), Osm a půl (1963), Občan Kane (1941), Bitva o Alžír (1966), Šepoty a výkřiky (1972). (NIRO)
Jiří Menzel
- Na své začátky coby filmového diváka vzpomínal: "Nebyl jsem moc velkej filmovej fanda. V padesátých letech tady nebyly žádné filmové kluby, jenom pár nadšenců zorganizovalo promítání filmů z filmového archivu. Každý čtvrtek večer v Kinu mladých v Klimentské ulici. Tady jsem poprvé viděl Intoleranci, Občana Kanea, Zrzka, Pepé le Moko, Dovženkovu Zemi, Děti ráje, filmy Chaplinovy a Clairovy, Ejzenštejnův Křižník Potěmkin. Bylo to v době, kdy jsem toho moc nevěděl, ale moje hlava i srdce byly otevřené a tyhle filmy mi řekly všechno, co jsem potřeboval o filmu vědět. Jeden z těch večerů byl věnovaný Renoirovi a před Velkou iluzí běžel krátký snímek Výlet do přírody. Tenhle film rozsvítil mou hlavu jako lampu na plyn, mohu-li citovat klasika. Spolu s filmem Soví řeka patří k absolutní špičce mého diváckého žebříčku. Film, i ten zvukový, nemá být nic jiného než vyprávěním v obrazech. Vedle těch dvou filmečků mi připadají současné filmy většinou spíš užvaněné a ukodrcané." (NIRO)
Paris a Helena (1956)
- Scéna počátečního útoku Řeků na hradby Tróje obsahuje sérii záběrů, které jsou přímo zkopírovány ze sekvence perského útoku na Babylon v klasice němého filmu Intolerance (1916). (sator)
Margaret Booth
- Je sestrou herca Elmera Bootha, ktorého D. W. Griffith plánoval obsadiť do významnej úlohy vo filme Intolerancia (1916). No skôr než k tomu došlo, stala sa Elmerovi tragická autonehoda na ceste do Los Angeles. Zomrel na mieste. Vodič Tod Browning a spolujazdec George Siegmann boli tiež zranení, ale nakoniec obaja prežili. (Šuplík)
Gösta Berling (1924)
- Film bývá označován za švédský Jih proti Severu (1939). Děj zahrnuje mnoho postav a rozehrává množství témat, ve své první podobě tak film trval čtyři hodiny. Režisér Mauritz Stiller se nakonec přizpůsobil konvenci a stopáž upravil – sekvence však nevynechával, pouze zkracoval. Tím utrpěl přirozený spád dějové kontinuity i zřejmost motivací postav, i tak ale Gösta Berling zůstává monumentálním dílem, v architektonické stavbě srovnatelným s Intolerancí (1918) D. W. Griffitha. (Zdroj: Letní filmová škola)
Hugo a jeho veľký objav (2011)
- Ve filmu je celá řada ukázek ze snímků z časů úsvitu kinematografie: Corbett and Courtney Before the Kinetograph (1894), Dicksonův experimentální zvukový film (1894), Východ z továrny (1895), Příjezd vlaku na nádraží v La Ciotat (1896), The Kiss (1896), Illusions fantasmagoriques (1898), L'homme à la tête en caoutchouc (1901) , La chrysalide et le papillon (1901), Cesta na Měsíc (1902), Le mélomane (1903), Le royaume des fées (1903), Velká železniční loupež (1903), Le roi du maquillage (1904), La fée Carabosse ou le poignard fatal (1906), Les quatre cents farces du Diable (1906), 20000 lieues sous les mers (1907), Dobytí pólu (1912), Hell's Hinges (1916), Intolerance (1916), Kabinet doktora Caligariho (1920), Kid (1921), Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy (1921), O patro výš (1923), Zloděj z Bagdádu (1924), Děvče od vody (1925), Tumbleweeds (1925), Frigo na mašině (1926) a Pandořina skřínka (1929). (NinadeL)
Desatero přikázání (1923)
- Egyptské kulisy z úvodu filmu boli skutočne obrovské stavby a boli podstatne väčšie než kulisy, ktoré sa objavili vo filme Intolerancia (1916). (Michal74)
Boj o světovládu (1914)
- Film, který měl obrovský úspěch v Americe, inspiroval D. W. Griffitha k tomu, aby se pustil do svých výpravných produkcí Zrození národa (1915) a Intolerance (1916). (Pavlínka9)
Robin Hood (1922)
- 30 metrů vysoká stavba středověkého hradu zabírala ještě více prostoru než proslulé babylonské hradby z filmu Intolerance (1916). (everlong)