Výlet do přírody

Slečna, ako často chodíte takto von do prírody? Tak raz za rok....Výlet do prírody má síce krásnu letnú pohodovú atmosféru, ale rovnako je na ňom zaujímavé aj to, čo sa odohráva počas toho roka v podobne snobských rodinkách, kde je všetko vopred naplánované a náhle splynutie vášní nemá bohužiaľ v takýchto spoločenských kruhoch budúcnosť. To ale vo filme nevidíme, môžeme to ale vytušiť a vďaka silnému dovetku filmu aj precítiť. Mladíci si síce na začiatku stanovia "pravidlá hry", ale láske (bohužial sa z nej stane iba "veľká ilúzia") samozrejme nikto nerozkáže a "fena" sa rozhodne podľa vlastného uváženia. Našťastie nemusel byť nikto "z vody vyiahnutý", aj keď som sa chvíľu obával, že sa jeden z člnkov prevráti. Keďže je príjemná jar, nebude vôbec od veci si spraviť podobný piknik v prírode a možno bude aj rovnako osudový :). (27.04.2013)

Asi najlepší krátkometrážny film aký som v živote videl. Renoirova réžia je tradične hravá, vtipná, alegorická, nostalgická s nezvrátiteľnou trpkosťou. Výlet do prírody je esenciou života, kde láska naráža na spoločenské nedostatky doby a prostredia a kde sa väčšina dôležitých okamihov odohráva "mimo dialóg". Tým, že Renoir film nedokončil "podľa plánu" len dodáva snímke ohromnej účinnosti. Čas plynie, ocitáme sa na plavbe jazera s hustým dažďom, ktorý značí to, ako čas neúprosne letí a osud nie je možné vrátiť späť. (14.07.2022)

Virtuosní miniatura. Staromilec si pošmákne. Takhle nějak si představuju atmosféru belle epoque, než se to v Evropě všechno tak nějak podělalo. Nevinnost a idyličnost - tragično přítomno toliko ve formě nenaplněné lásky. Inteligentní dialogy - na tom se mimochodem pozná dobrý scenárista, že i bezvýznamné klábosení dovede předvést na takovéto úrovni. Dobrý je i ten francouzský nenucený charm, taková ta elegance, šmrnc, esprit, co oni v sobě mají. Uměleckého účinku se zde dosahuje prostými prostředky - žádné efekty, žádné extrémy, "pouze" poctivé řemeslo. A tak to má být. (17.01.2016)

Nádherný Maupassant, na něj by se zde nemělo zapomínat. Všechny Maupassantovy povídky by se mohly zfilmovat, pokud by se našel kongeniální režisér jako byl Jean Renoir. Jean zřejmě neměl tak vysoké umělecké ambice jako jeho otec Auguste. Nejpíš se to dá pozorovat u scény na houpače (viz též plakát), Augustova (nedosažitelná) krása je u Jeana nahrazena lehkostí, jíž se vyznačuje celý jeho film. O to lépe se tu odráží nostalgie, večně překrývající vzpomínku na jeden slunečný den na venkově. (18.06.2020)

Poetický a melancholický malý velký film. Krásná a nápaditá kamera a úžasné světlo. Nevím, zda je to světelnou citlivostí tehdejšího filmového materiálu, ale někdy mají přírodní scény těch starých černobílých filmů takové nádherné světlo, které z nich dělá pomalu impresionistický obraz. Zde je to v míře vrchovaté. Ten melancholicky hořký, nedořečený a přece výmluvný závěr jen umocňuje kouzlo tohoto filmu. Nádhera. (27.11.2011)