Pes, který měl rád vlaky
Pas koji je voleo vozove
The Dog Who Loved Trains
Réžia:
Goran PaskaljevičScenár:
Gordan MihičKamera:
Aleksandar PetkovičHudba:
Zoran HrističHrajú:
Irfan Mensur, Velimir 'Bata' Živojinovič, Svetlana Bojkovič, Boro Begovič, Dušan Janićijević, Ratko Miletič, Danilo 'Bata' Stojkovič, Janez Vrhovec (viac)Obsahy(1)
Mika byla odsouzena za pašování, kterým si chtěla přivydělat na cestu do Francie, kde pracuje její bratr. Při cestě vlakem využije zmatku, který způsobí jedna spoluvězeňkyně, a uteče. Chce za každou cenu do Francie. První, koho potká je bývalý filmový kaskadér Rodoljub Aleksič, který se svým "Velkým rodeem" objíždí provinční městečka a vesnice a předvádí výstupy ze slavných westernů. Krajinu projíždí na své motorce i osmnáctiletý Malý, který po návratu z dětského domova hledá psa, kterého kdysi jeho otec naučil skákat a vyskakovat z rozjetého vlaku. Cesty Miky a Malého se zkříží... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Tentokráte už silně odkomedializovaný snímek, zaměřený však do stejných hloubek, kam Paskaljevič míří obecně. Prostředí je více než deprimující, řekl bych, že doly, rozvaliny, železniční seřadiště a skoroslumy tvoří i dvojznačné kulisy zaznamenávaných událostí. Ve filmu se objevuje celá řada nádherných a působivých symbolů (např. baletní hodiny anebo trojice jachet) i pozornost odvádějících melancholizujících vsuvek ( let na řetězáku, nostalgické rodeo) a snímek nám ne a ne prozradit, kam vlastně směřuje. Samotný konec je dokonalý a úplně mě omráčil, až mi bylo do breku. ()
(KB - J) Z jugoslávských filmů, které jsem měl možnost od Gorana Paskaljeviće vidět, považuji PSA, KTERÝ MĚL RÁD VLAKY za jeho nejzdařilejší. Dle mého nemá cenu řešit, že Paskaljević studoval v Praze, a tak je na jeho snímcích patrný vliv české nové vlny. Kdo chce, ten ve vyprávění o mladíkovi s vlastními touhami a potřebami, ve kterém se míchá komika s tragikou a vytváří se distance záběrováním a kontrastem mezi jednotlivými plány v mizanscéně, může spatřovat oblibu raného Formana. Kdo by chtěl zajít ještě dál, mohl by si všímat vlivu poetiky tzv. černého filmu, kdy jsou upřednostňovány místa a postavy, která pro Jugoslávii nevyznívají zrovna lichotivě. Za sebe můžu napsat, že tuto kombinaci poetik dvou národních nových vln (české a jugoslávské - černého filmu) považuji za důvod nesoudržnosti PSA, KTERÝ MĚL RÁD VLAKY jako celku. V HLÍDAČI PLÁŽE V ZIMNÍM OBDOBÍ a KLAMNÉM LÉTU ´68 se vyprávění omezovalo na jednoho protagonistu a všichni okolo sloužili k dokreslení hrdinova dospívání na pozadí složitých osobních a politických vztahů. V PSOVI, KTERÝ MĚL RÁD VLAKY je ale divákova pozornost rozptylována střídáním různých hledisek, což alespoň u mě vedlo k nižší emocionální angažovanosti a tomu, že jsem byl schopný vnímat jednotlivé scény a jejich nápaditost či inscenační preciznost, ale už nikoliv celek. ()
Mika & Malý. Téměř osudové setkání, dalo by se říci. Jenže pro ni je Malý po útěku z "vězení" jen menší zastávka na cestě směr Paříž. Pro něj ale Mika představuje femme fatale. Naléhavost a bezvýchodnost, to jsem z filmu cítil po celou stopáž. Myšlenka, že happy endem tohle rozhodně skončit nemůže, stále sílila. Přesto nebo právě proto je závěr ve své čisté jednoduchosti velmi silný. ()
Inspirace českou novou vlnou a přeneseně vlastně i francouzskou novou vlnou je z Paskaljevičova snímku zřetelně znát. Balkán je v jeho filmu obsažený vlastně jen ve vizuálu, který zachycuje horší čtvrti plné omšelých budov, ale jinak by se film mohl odehrávat kdekoli ve střední Evropě. Nepříjemné psychologické drama, kde tísnivý pocit vyvolává jednak bezútěšná industriální krajina, kdy se kamera s oblibou vyžívá na panoramatickém pohledu na nekonečná kolejiště plná nákladních vlaků, jednak bezperspektivní postavení obou hlavních hrdinů. Film graduje tragickým koncem. Maminka mě důkladně varovala, abych ženám nikdy nevěřil, a nedopadl jako tatínek, takže jsem se osudu Malého naštěstí v životě vyhnul... Celkový dojem: 80 %. ()
Slušná romance, která sice po většinu času hraje na vážnou notu, ale nabízí i řadu úsměvných či vyloženě vtipných situací. Hlavní hrdince divák fandí, i když ho sem tam její chování zklame. Smutný, zároveň ale i příjemně symbolický konec film dobře uzavírá a ode mě to budou slabší 4*. ()
........Smutný, melancholický příběh tří lidí a jednoho psa, jenž osud spojil a zase rozloučil. G. Paskaljevič tak jako E.Kusturica jsou absoloventi české filmové školy. Oba spojuje v jejich filmech přímočará živelnost, naprostá přirozenost, zobrazení obyčejných lidí v krizových situacích, jejich pocity, představy, citové rozpoložení. Děj je vždy proložen jejich specifickým a nezaměnitelným černým humorem. Škoda jen, že ČT vložila do svých upoutávek na film dosti nevhodný spoiler. Přesto závěrečné rozuzlení filmu a pointa jsou naprosto kouzelné a nezapomenutelné tak jako celý snímek vám navždy zůstane uchován v paměti ............. ()
Okrajové časti miest a dedín socialistickej Juhoslávie tvoria kulisu putovania trojice na okraji spoločnosti. Chlapec z detského domova, obstarožný kowboj a žena na úteku. Smutný pocit pri sledovaní aj po skončení. Celok pôsobil mierne nevyvážene, kedy veľmi silné scény striedali nudnejšie pasáže. ()
"Ženy strčte si tie cecky tam kam patria, lebo použijem násilie!..." Ja naivný hlupák som očakával rodinný film na tému stratený pes. Ten tu nakoniec síce je, ale iba na to, aby viedol kroky jedného z hlavných hrdinov filmu. Odsúdená Mika na úteku a mladík, ktorý stratil psa sa stretli, aby na svojich cestách (mohli by sme film nazvať i road movie) zažili niekoľko pekných i nepekných momentov. Taký je život... Je to už tretí film od G. Paskaljeviča, ktorý som videl a vidím, že sa opakovanej spolupráci s niektorými hercami nebráni. Je to podstatne drsnejšia dráma ako som čakal a som si istý, že v čase svojho vzniku zožal v Juhoslávii úspech. Z dnešného pohľadu mu síce pár rokov pribudlo, ale kvalita tu stále je. 80%. ()
Nejvíce mě zaujala stylová čistota snímku - středové kompozice, střídání celků a detailů, zvuk a tak dále. I přes to, že jsem byl dost unavený a příběh opravdu příliš "zajímavý" není, hltal jsem to od začátku do konce. Snad by si to zasloužilo i těch pět... ()
Prvá polovica je viac než len dobrá. Príjemné atypické prostredie cowboyskej roadshow, väzenkyňa na úteku, čudák chlapec a kaskadér sú veľmi zaujímavá kombinácia. Bohužiaľ v druhej polovici sa to zvrhne na klasickú európsku až ubíjajúco predvídateľnú "artovku" so všetkým klasickým klišé. ()
Hrdinové – outsideři, kteří hledají a touží nalézt. Stigmata minulosti i přítomnosti však není možné smazat. Mika je bývalá trestankyně trpící chorobnou nedůvěrou k lidem, Malý strávil dětství v domově a společně s Mikou vytváří dvojici vyděděnců, bloudících a hledajících. Symbolika vlaků – stejný záběr na úvod i na konci, cyklické bloudění vlastním životem. Pes Dingo bloudící stejně jako hrdinové – na konci sblížení s Malým (naděje i přes smrt Miky). Vtipné scény z „velikého rodea“. ()
Ženy to majú v živote ťažšie, čo vieme ako z osobných skúseností (teda v mojom prípade s opačným pohlavím), tak z kinematografie. Lenže filmári sa často boja (bohvie prečo) ponúkať hlavné postavy príbehov ženám a tak ich ťažší údel sledujeme väčšinou z väčšieho emocionálneho odstupu. Paskaljevič išiel na vec priamo a dotiahol ju tam, kde má skutočný zmysel. Zo začiatku sledujeme ešte akúsi tragikomédiu, pri ktorej stále nevieme, či sa prevalí na jednu alebo druhú stranu, respektíve či nezostane "iba" tragikomédiou. Nezostane. Dve tretiny filmu mi pripomenuli Eastwoodovho vynikajúceho Broncha Billyho, tento juhoslovanský je ale nakoniec trochu iný žáner. ()
Jeden z raných filmů Gorana Paskaljeviće, absolventa pražské FAMU, začíná a končí mezi vlaky, a to s tragickým koncem. Tři linie – útěk odsouzené pašeračky Miky z vagónu plných žen, její setkání s přijíždějícím „profesionálním kovbojem“ (Batou Živojinovićem), provozovatelem rodeových show se scénami z westernů, a pátrání osiřelého mladíka z venkova po svém ztraceném psovi Dingovi, jenž rád skákal a ujížděl ve vlacích – se pojí dohromady a přivádějí postavy ke krátkému a pomíjivému okamžiku přátelství, výpomoci, spolupráce i zase rozkolu, útěků, naschválů a zmizení. Nesmělý a nedospělý mladík je Mikou „pozván“, alespoň na okamžik, do dospělého světa, Kovboj uniká ze svého plahočení do eskapistických žánrových vod, kde může uplatnit svou excentričnost před zraky publika, Mika se snaží dojít ke štěstí taktéž na vlastní pěst, bez důvěry v rodiče, práci, povinnosti, zákony. Snímek ukazuje i na konci 70. let povětšinou zlomené, nešťastné, bloumající bytosti, bez zřetelného cíle (tak jako filmy černé vlny) a v rámci civilistického pojetí jej od formanovského realismu mírně odlišuje jen použití „kosmické“ (bubny, syntetizátory) hudby. ()
Áno, malo to, ani nie tak silné ako drsné momenty, no prišli mi také prvoplánové, takže vyvolať nejaké emócie mohli len ťažko. Môže za to scenár, ktorý je až príliš jednoduchý - chlapec hľadá dávno strateného psa a mladá žena ušla z väzenského vlaku, aby šla za bratom do Paríža a cestou narazia na pár nesprávnych ľudí. Počas filmu si k tým dvom ale nevytvoríte žiadny vzťah, lebo sa o nich veľa nedozviete. A tak sa stane, že záver, ktorý mal byť najsilnejším momentom filmu, na mňa pôsobil tak, že som sa takmer rozosmial. ()
Česká nová vlna říznutá balkánskou mentalitou a okořeněná jugoslávskými reáliemi aneb Jak hodinu a půl čekáte na psa, co měl rád vlaky. 1) Zajímavý děj vtáhne od první minuty. To však celou dobu nevydrží. 2) Zaujal mě 25letý Srb Irfan Mensur (hlavní postava Malý). ()
Taková malá tragikomedie, která se může odehrát kdekoliv. Je to film, který pobaví, ale zároveň z něj místy i mrazí, i když ne zas moc. Zaznamenal jsem i ten docela zřejmý odkaz na Felliniho Silnici, ale nezaručuji, že to byl režisérův záměr a možná se mi to jen zdálo. Byla to vcelku příjemná hodina a půl. ()
39. LFŠ ()
Pekny pribeh s kouzelnou atmosferou, ktera se da "udelat" jen na Balkane. ()
Dej je slabší, ale akosi to moc nevadí... Vizuál, atmosféra, kozy a humor, tá hodina a pol určite nieje premárnený čas. Mám však pocit, že juhoslovanské filmy začínajú byť trochu schématické. Chcelo by to vidieť niečo "nekusturicoidného". ()