Diplomacia

Moc dobrá konverzačka dvou dobrých herců, ztvárňujících postavy hybatelů osudů statisíců. Konverzačka, kterou JE nutno vidět celou, jinak mohou uniknout podstatné části dialogů. Bohužel ani tak to ale nebylo na ****. Přišlo mi, že tam bylo příliš mnoho náhod ve chvílích, kdy už zase měl konzul odejít a znovu byl zastaven. Nějak mi ani nesedělo to myšlenkové hnutí generála, kdy mi ta změna přišla příliš rychlá. Naopak rychlejší jsem čekal jednání stran konzula ohledně záchrany generálovy rodiny, když už se tak finálně rozhodl - ne, oni kecají dál a generál s tím už taky nijak nepospíchá, ačkoliv je jasné, že konec je už za dveřmi a z Paříže je to za generálovou rodinou s gestapem v patách taky kus cesty. Tyhle drobnosti mi vadily, protože mi nabourávaly tu atmosféru nutnosti rychlého jednání v časovém presu. Tak trochu škoda. ~ "Pokud bych neuposlechl, jaké dítě by chtělo takového otce?" (29.11.2014)

Fascinuje ma svet diplomacie a všetky podrobnosti, ktorými sprostredkováva svoju nečitateľnú a inak mnohotvárnu reč. Schlöndorff sa ako idealistický básnik snaží naviesť univerzálne posolstvá z Gélyho hry do krajností človeka, ktorého sužujú nevyhnutné ostychy vlastného svedomia. Alebo skôr smer z ideologického komfortu a hnevu do diskomfortu, ktorý zasahuje priamo von Choltitza a jeho rodinu. Je to samozrejme pritiahnuté za vlasy, z čisto objektívnych pohnútok zvažujem nižšie hodnotenie ale téma a posolstvá ma zasahujú kedykoľvek, kedy do podobných existenciálnych vôd (našťastie ako divák) aspoň z pohodlia obývačky nahliadnem. (01.12.2017)

Líbí se mi premisa, že tvůrci většino natáčí historické filmy velkolepě a zaměřují se na boje, na války, ale v případě tohoto snímku z doby druhé světové války na to šli tvůrci jinak. Jedná se vlastně o velmi komorní drama, které na divadle musí vypadat skvěle - však je také film adaptací divadelní hry. Ale i ve filmu se ukazuje herecká síla představitelů a skvělé dialogy. (18.05.2016)

Pro vysoké hodnocení hovoří tři plusy, které v tomto filmu jsou. První plus za bezchybně vystavěné dialogy, druhé za vynikající výkony Arestrupa a Dussolliera, na kterých film stojí a třetí plus, že jde o skutečnou historickou událost, která zachránila mnohým Němcům krk. Kdyby Paříž padla, vyvolalo by to bezpochyby vlnu násilí a odplaty, patrně by se též srovnávala se zemí města v Německu a nimi i obyvatelé, tak jak to chtěl původně Stalin. Ovšem to jsou dohady ,,kdyby - chyby", nejdůležitější je, že Paříž zůstala zachována. (17.03.2015)

Zajímavá konverzačka. 1) Netuším, jak moc se přímluva švédského konzula podepsala na generálově rozhodnutí, ale je fakt, že Hitler chtěl Paříž v troskách a Choltiltz ji nezničil. 2) Svým hereckým výkonem mě zaujal Francouz po matce, Dán po otcovi, 65letý Niels Arestrup (vojenský velitel Paříže generál Dietrich von Choltitz). (20.01.2019)

Dobrá konverzačka nie je o manželslých problémoch, ale o veciach, ktoré nás prežijú. V stredoveku stál Paríž za jednu svadbu a v roku 1944 stál za jednu kapituláciu. To dopoludnie muselo byť neznesiteľne dlhé a ten, čo sa musel rozhodnúť, musel zvíťaziť sám nad sebou. A to je najťažšia vec v živote. (07.03.2015)

[Festival Francúzkého Filmu 2015 - Bratislava] (14.03.2015)

Diplomacie vůbec není špatným nebo průměrným filmem. V hodnocení se nakonec odráží to, že zážitek z něj docela rychle vyprchal. Určitě je třeba vyzdvihnout herecké výkony obou pánů, posouvání děje se ale bohužel neděje rozhovorem Nordlinga s generálem Choltitzem (v jehož kůži by se nikdo v životě nechtěl ocitnout), ale prostřednictvím vnějších okolností. (1 058.) (23.04.2015)

Hra dialogů čii hra s dialogy. Všechno na příliš tenkém ledu. Dietrich von Choltitz je už více než padesát let po smrti a s Paříží to moc hezky nevypadá. Najde se dnes někdo, kdo ji znovu zachrání? (01.09.2020)

Působí to sice místy krapet strojeně, ale jinak tomu snad nemám co vyčítat. Skutečně skvělá konverzačka, dost dobře napsaná a zahraná, správně napínavá a s příjemnou stopáží. Navíc to má silné téma s nejednou silnou scénou, dojde i k několika skutečně chytrým dialogům a dokonce i propracované hlavní postavy, tak co víc si od toho můžu přát. Schlöndorff mě ale hodně mile překvapil, protože dokáže natočit naprosto skvělý film i v takovém věku a překvapil mě ještě o to víc tím, že mě od něj dokázalo naprosto fascinovat politické drama - což není zrovna subžánr, který bych bůhvíjak vyhledával. Slabých 5* (22.10.2021)

Pekný príbeh o pamätnom 25.auguste 1944, keby bol Paríž zachránený od hroziacej skazy. Môžeme poďakovať dvojici Dietrich von Choltitz a Raoul Nordling, a ja im naozaj Ďakujem, že takéto nádherné mesto bolo ušetrené od absurdného ničenia. Zdravý rozum aspoň pár krát počas vojny zvíťazil nad chorou chamtivosťou. Čo sa týka filmu, v podstate je to z veľkej časti len neutíchajúca konverzácia medzi kľúčovou dvojicou, ktorí horlivo rozoberajú všetky pre a proti tomu čo sa malo v onen dátum stať. Možno by som uvítal trochu viac drámy, ktorá by spoľahlivo doplnila tento rozhovor, ale aj bez toho to bolo veľmi dobré. (27.11.2014)

Divadelní hra ve filmových kulisách, která ve zkrácené podobě by klidně mohla zaplout do slavného povídkového Paris, je taime. Beru to jako Schlöndorffovo vyznání lásky Paříži a jako další z řady jeho omluv za německé fašistické šílení. Diplomacie bohužel ukazuje něco, co filmové plátno nedokáže postihnout a co je výsadou divadelních prken. Fyzickou přítomnost. Ta je totiž v tomto případě pro dokreslení atmosféry důvěrného rozhovoru v napjaté atmosféře za zavřenými dveřmi nepostradatelná a nenahraditelná. (20.04.2015)

Diplomacie rafinovaně zaplétá konverzační souboj na základně historické události. Film je adaptován ze stejnojmenné divadelní hry Cyrila Gélyho z roku 2011 a Volker Schlöndorff chytře využil oba herecké představitele v hlavních rolí. To, co se zdařilo výborně, je zachycení a vystižení podstaty a principů diplomacie, respektive politiky všeobecně, protože první je nedílnou součástí druhého. Při politickém dohadování je nejzásadnější nabídnout v té mizerné, bezvýchodné a hroutící se pozici jedné ze stran osobní vykoupení, nebo alespoň její zdání, vzpřímenou hlavu druhou stranou. Základem je slovo, obstoupené sítěmi z přizpůsobivosti a intrikaření, a věrohodnost zdání, které, jak se jeví, vykupuje i z nemožného. Film Diplomacie je v tomto ohledu rozkošnou hříčkou, kde navíc snad každá postava má svůj hrdinský okamžik v slávě, byť u někoho je omezena pouze na jediný výkřik. Hlavní postavičkou představení je Dietrich von Choltitz (dobrý Niels Arestrup), německý generál a poslední vojenský velitel v okupované Paříži. Splnění nebo nesplnění posledního rozkazu ho zasahuje nejen do svědomí, ale také do nejzákladnější intimity. Hrdinou představení je Raoul Nordling (pozoruhodný André Dussollier), švédský konzul a pařížský rodák. Ta jeho mise má jasný cíl, kdy obratně poskládaná slova hledají slabinu, aby diplomat mohl vynést trumf a obchodní nabídku, kterou nelze odmítnout. Z dalších rolí: generálův spolehlivý plnitel rozkazů poručík Bressensdorf (Robert Stadlober), z příprav celé té destrukce bezradný francouzský architekt Jacques Lanvin (Jean-Marc Roulot), věrný generálův kapitán plánů destrukce Werner Ebernach (Burghart Klaußner), schopný generálův pobočník Mayer (Stefan Wilkening), na ohňostroj tolik natěšený poručík Hegger (Thomas Arnold), nebo hotelový portýr a člen odboje (Charlie Nelson). Film Diplomacie je zručně zadaptovaným komorním dramatem a pro Volkera je i jistou reflexí německé historie. Rozkošné představení a hříčka o principu politiky. (24.09.2021)

Výborně napsané dialogy, skvělá režie a mimořádné herecké výkony obou hlavních představitelů Andrého Dussolliera a Nielse Arestrupa dělají z tohoto konverzačního dramatu až nebývale napínavou podívanou. Chtěla bych poděkovat tvůrcům za poutavou možnost nahlédnout do zákulisí druhé světové války, o těch složitých pařížských peripetiích jsem totiž neměla ani tušení. (80%) (25.04.2022)

Světová premiéra divadelní hry Cyrila Gélyho podle které film vznikl, proběhla v roce 2024 v divadle Viola v Praze. (31.03.2024)

„Generálové často disponují mocí ničit, zřídka však schopností povznášet.“ Ač se zajímám o historii 2. světové války, o tom, jak moc visel osud Paříže onoho 25. 8. 1944 na vlásku, jsem toho moc nevěděl. Tenhle film je každopádně výborným komorním (ba přímo minimalistickým) dramatem postaveným na naprosto výborných dialozích obou hlavních protagonistů. Na jedné straně se tu setkáváme s německým generálem von Choltitzem, který ač je coby voják konfrontován s vcelku logickou otázkou, zda „existují nějaké hranice, kdy poslušnost přestává být povinná“, ve skutečnosti ve své mysli řeší mnohem těžší dilema, totiž zda může riskovat ohrožení života své manželky a svých dětí „kvůli městu, které nezná“. Na druhé straně je tu pak švédský diplomat Raul Nording kladoucí postupně na stůl jeden humanisticky apel za druhým a neváhající se přitom ve své argumentaci opřít i o poněkud hraniční příměr v podobě starozákonního příběhu o Abrahámovi majícím na pokyn od samotného Boha obětovat svého syna Izáka. Není přitom možná zas tak překvapivé, že když veškeré ty humanistické apely (typu jako např.: “Vaší povinností je uvažovat o budoucnosti“) vůbec nezabírají, neváhá švédský diplomat zahrát na strunu lidské ješitnosti. Pokud bych měl říct jistou drobnou výhradu (k jinak velmi zdařilému snímku), pak by to byla otázka hereckého obsazení. Zatímco ve skutečnosti byl věkový rozdíl mezi oběma protagonisty více jak 10 let (o tolik let byl německý generál mladší), ve filmu to vypadá, jako by oba protagonisté byli určitě vrstevníci, přičemž představitel von Choltitze působí skoro jako ten starší ( a určitě životem vyčerpanější). Myslím si, že to maličko může mít vliv na odlišné vyznění obou postav snímku v porovnání s historickou realitou. Osobně bych trošku odhadoval, že generál von Choltitz mohl mít, při svém relativním mládí (52 let), i jisté své osobní ambice a vnitřní motivaci proč dál žít (a tedy proč nenechat Paříž zničit), což by Vás asi při pohledu na tuto historickou postavu jen perspektivou tohoto filmu asi nenapadlo. Stejně tak si myslím, že při volbě mladšího protagonisty německého generála by mohl úspěch švédského vyjednavače působit ve filmu ještě o trošku věrohodněji. Ta jeho vyjednávací taktika mi totiž místy přišla postavena trošku na stylu ala dialog mezi učitelem a žákem a takto by asi spolu dva muži stejného věku spíš nemluvili. Ale to je možná i věc názoru... (25.09.2020)

Kto by nechcel zničiť nejaké to mesto?? Ale čo ak na to dostanete rozkaz, ste odhodlaný ho vykonať a vtom sa Vám v izbe objaví švédsky diplomat, ktorý nevošiel dverami lebo pozná tajné tunely, vie o Vás prakticky všetko a začne sa s Vami rozprávať? Paríž je už podmínovaný, stačí vydať posledný rozkaz. Ale tento starší pán do Vás hustí, aby ste to nerobil, aby ste myslel na budúcnosť a podobne. No ako by ste sa cítil?? A samozrejme netreba zabúdať, že Spojenci minútu po minúte obsadzujú stále viac a viac územia a blížia sa k Vám. Takto to nejak prežíval generál Choltitz. Na pokoji mu nepridala ani správa o poprave jeho predchodcu s celou rodinou a sabotážne akcia francúzskeho odboja. A tak títo dvaja postarší páni vedú dialóg, ktorý obsahuje plno skvelých myšlienok, krásnych záberov na Paríž, archívne zábery, a jeden druhé sa snaží presvedčiť o svojej pravde. Či to mohlo byť skutočne tak alebo nie, to neviem. Ale z toho čo som videl a z výkonu obidvoch zainteresovaných súdim, že to tak skutočne mohlo byť. A rada na záver, nikdy neverte Francúzom! 5 z 5 (09.10.2014)

"Brennt Paris?" Adolf Hitler. Německé armády zvolna ustupují k hranicím Třetí říše a čím dál nepříčetnější Vůdce se rozhodl spáchat další holokaust. Tentokrát kulturní, protože nevyhnutelná smrt desetitisíců obyvatel města má být jen vítaným doplňkem zamýšlené akce. Všechny nejvýznamnější památky, všechny mosty, všechna nádraží jsou podminována. Vojáci čekají na rozkaz Generála Choltitze, který jediným svým slovem rozpoutá peklo a rozhodne, že se budou Němci za svůj národ stydět i za sto let. A nebo taky ne, protože i ve válce je někdy neposlušnost tou správnou reakcí. Film Volkera Schlöndorffa má paradoxně jedinou slabinu a to tu že jde o historickou událost. Alespoň obecné povědomí o Druhé světové válce je až moc velký spoiler a spolehlivě nahlodává onu plánovanou silnou pointu. Brilantní dialogy a výkon obou protagonistů mi ji ovšem bohatě vynahradil. (16.04.2015)

Skvělé válečné konverzační drama, které přesto, že se odehrává víceméně v jediné místnosti (scénář dle divadelní hry), nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Výborné dialogy a strhující herecké výkony dvou hlavních představitelů s významným režisérským a kameramanským podílem servíruji divákovi dechberoucí příběh nejenom o tom jakými diplomatickými metodami a jakým způsobem lze rovněž ovlivnit běh dějin i názory a postoje protistrany. Jeden z novějších filmů Volkera Schlondorfa, který i v pokročilém věku natočil poutavé dílo, které za jeho významnými filmy z mladších let (a nebylo jich málo) nezůstává vůbec pozadu, možná právě naopak. Ony ty režisérské i životní zkušenosti se neustále prohlubují, takže je to obdobné jak s vínem. Čím starší, tím lepší. Tahle lahvinka byla skutečně výborná a nezapomenutelná. (01.02.2022)

Hezké 3*. Pěkné drama. Jen se téma (ne)odpálení zkoncentrovalo na rozhovor dvou lidí v jedné místnosti. A tak nějak mi z toho konce spíše vyplývá, že ten diplomat se na něj vykašlal. (15.02.2018)