Divočina

Mal som podstatne väčšie očakávania. Od názvu Divočina očakávam drsný stret s prírodou a ostal som zaskočený, že jediná s čím sa Cheryl na dlhej ceste stretla bola jedna líška a skúsenosť, že na takú cestu treba kvalitné bačkúrky. R. Witherspoon hraje ok, oveľa viac však zabodovala Laura Dernová v roli matky. Film tak nakoniec nie je ani tak o ceste divočinou ako o vyčistení hlavy, vyrovnaní sa so smrťou matky a možnosti urobiť za doterajším nezodpovedným životom hrubú čiaru. Veľmi podobne je na tom film Pouť(Cesta) s M. Sheenom a kvalitatívne sú asi na jednej úrovni, aspoň z môjho pohľadu. Pochváliť musím známu skladbu, ktorá do filmu výborne zapadla. Veková prístupnosť od 12 rokov ma dosť šokuje. Deti som musel od telky vyhnať, pretože je tam sexu pomerne dosť. Ak je tento sex vhodný od 12 rokov tak asi starnem a veľa sa zmenilo alebo to niekto brutálne neodhadol. Rozhodne to nie je pekný film o prírode vhodný pre deti! 70%. (01.11.2015)

Tak v tomto případě opět vítězí rozpaky. V několika okamžicích jsem film chtěla vypnout a navalit odpad!, později jsem měla chuť popadnout krosnu a jít do divočiny. Přestože nesnáším stanování, nejím šlichtu, neumím založit oheň, ani postavit stan a s mým štěstím bych umřela hlady, žízní anebo spadla někde ze skály. Nádherná americká krajina zde působila jako rozptýlení od nudného děje, ale stejně mě nedokázala opít natolik, abych dala slušné hodnocení. Ono se tam totiž moc neděje, stárnoucí Witherspoon nebaví a její neustálá moudra a citáty nutí spíše protáčet panenky, než se zamyslet. Třešničkou na dortu je prolínání vzpomínek s přítomností a hrdinčino mumlání a volání do prázdna. Působilo to podivně. Je pěkné, že si divák mohl po celou dobu skládat jednotlivé střípky do sebe a odhalit motivaci hlavní hrdinky, ale já absolutně nepostřehla, že by tam bylo vysvětleno, co se stalo s dítětem. Navíc, otec tyran, rakovina u matky, nešťastné manželství, nevěra, drogy a následné těhotenství - vážně? Zatěžko se věří tomu, že je to podle skutečnosti. Tady zkrátka smrdí klišé. A přestože jsem občas bojovala s touhou ukončit mé trápení a film vypnout, jsou tu silné momenty, jako jsou její setkání na cestě s různými typy lidí. Právě proto dávám 3*. Ale jsou to spíše 2,5. (03.04.2015)

Z komentářů jsem pojal obavy, jak moc mě budou flashbacky postupem času iritovat. Ale ačkoliv se některé z nich i vícekrát opakovaly, neměl jsem s nimi ve výsledku žádný problém. Jestli mi na filmu totiž něco vadilo, tak to byl pouze fakt, že těch cca 90 dní hlavní hrdinka nestrávila kompletně v divočině, ba naopak, přišlo mi, že si „ulevovala“ a nechávala si pomoct víc, než bych čekal. Ne že bych se vyžíval ve sledování toho, jak Cheryl trpí, ale pakliže to měla být mentální očista, vyrovnání se předchozími událostmi a v neposlední řadě nalezení sebe sama, „nepřírodní“ zásahy mi pak přišly mírně rušivé. Ovšem ani tahle „kaňka“ nezměnila nic na tom, že mě tahle náročná pouť moc bavila a vlastně mě na konci dost mrzelo, že nepokračuje dále, což je pro mě velmi milé překvapení vzhledem k tomu, že se mohla třeba už po hodině dostavit nuda. Avšak na tu ani na chvíli nedošlo. A já mám po dosledování plnohodnotný zážitek a pocit, že se mi nakonec podařilo na hlavní hrdinku maximálně napojit. Za mě to budou solidní 4*. (02.12.2017)

Holka s krosnou na zádech, to je přesně něco pro mě. I když teda upřímně, Reese alias Cheryl, mnohem bezpečněji bych se na PCT cítil sám než s tebou. Kdo chlastá tvrdí, že pravý charakter člověka vyleze na povrch po osmém pivu. To těžko posoudím, protože tolik piv jsem dohromady vypil možná tak za celý loňský rok. Podle mých měřítek se opravdová člověčí velikost ukáže v horách. Tamodtud vás po zavíračce nikdo neodtáhne domů do postele, kde si hezky v klídku vystřízlivíte, v horách si nemávnete na taxíka a hory taky na rozdíl od hospody nemají ústřední topení. A stejně tak, jako se v horách ukážou ty pravé kule lidské, ukáže je i film točený v přírodě. Nemyslím si, že by životní osud Cheryl byl něčím mimořádně výjimečným, prošla si sice pořádnou kupou hnoje, ale to se tak holt někdy někomu stane... Výjimečné je to, jak tomu všemu z vysoka flusla do ksichtu. A výjimečné je i to, jak Jean-Marc všechno zachytil. Slovy neznámého autora: "I když se nedostává sil, již sama vůle je hodna chvály." (Challenge Tour 2015, film č.8) (10.04.2015)

Reese nám trošku zestárla, malinko zhubla a hlavně úplně změnila image. Blbou blondýnu vyměnila za úchvatnou krajinu, pubertální kámošky za batoh, spacák a pevné boty. Vyrazila sama do přírody, vyčistit si hlavu, zavzpomínat, bilancovat a možná si nějak přerovnat svůj dosavadní život. A jde jí to všechno tak nějak na půl. Hlavní problém spatřuji v obsazení hlavní hrdinky. Vůbec ne co se týče jejího herectví, ale spíše typu. Prostě mi do tohoto prostředí nějak dvakrát nesedla a zbytek filmu tenhle můj dojem napravil už jenom nepatrně. Když si vzpomenu na výraz v očích Emileho Hirsche v Útěku do divočiny, nebo pohled Miy Wasikovské ve filmu Tracks, tam jsem jim věřil naprosto všechno. Tady toho bohužel nebylo tolik. To ani náhodou. (11.02.2015)