Un condamné à mort s'est échappé ou Le vent souffle où il veut
A Man Escaped
A Man Escaped or: The Wind Bloweth Where It Listeth
Réžia:
Robert BressonScenár:
Robert BressonKamera:
Léonce-Henri BurelHrajú:
François Leterrier, Charles Le Clainche, Maurice Beerblock, Roland Monod, Roger Planchon, Jacques Ertaud, Jean Paul Delhumeau, Roger Treherne (viac)Obsahy(1)
Francouzský umělecký film s okupačním námětem. Zpracovává skutečnou příhodu člena francouzského podzemního hnutí, který byl Němci dopaden, uvězněn a odsouzen k smrti, kterému se však v poslední chvíli před popravou podařilo z věznice uprchnout. Poručík Fontaine, tak se jmenuje hrdina tohoto filmu, se ani v nejtěžších chvílích samovazby nepoddává osudu. Je odhodlán bojovat do poslední chvíle za svůj život. Primitivním nástrojem, zhotoveným z železné lžíce, si začne připravovat cestu k útěku. Někteří spoluvězňové ho povzbuzují, jiní jej považují za šílence. On však věří a tato víra v možnost nového svobodného života mu dodává sil i v nejtěžších chvílích. Když je již vše připraveno k útěku, dostává Fontaine do cely spoluvězně. Nejprve se domnívá, že je to německý špicl, který mu má otevřít ústa. Chvíle, kdy v krajním zoufalství uvažuje, má-li tohoto hocha zabít nebo vzít s sebou, patří k nejsilnějším scénám filmu. Konečně se rozhodne k druhému řešení, které mu vlastně zachrání život: s hochovou pomocí projde tam, kde by sám neprošel a oba se dostanou na svobodu. (Filmový přehled)
(viac)Recenzie (80)
Zvláštní to strategie tvůrců podat již v názvu tak těžký spoiler. Nevím, zda to bylo právě touhle předem podsunutou vědomostí o konci příběhu, ale ve srovnání s o 4 roky mladší Dírou jsem nebyl tolik pohlcen a fascinován úplně po celý čas. V místech, kdy se zdálo, že z precizně připravovaného útěku možná nic nebude a děj začal na chvilku stagnovat, mi ten celý vývoj přišel až zdlouhavý. Nicméně dlouhá závěrečná pasáž s reálným útěkem mi to plně vynahradila, tam se člověku opravdu tajil dech a z chvilky rozhodování, zda zabít pro záchranu svého života nevinného strážnika, se mi málem udělalo až nevolno. Celkově vynikající snímek a přidám-li k němu a již zmíněné Díře také Ptáčnika z Alcatrazu, případně i československé TV klenoty jako Raport a Dlouhé dopoledne, vzniká mi před očima krásná kolekce, po níž lze se o další vězenské filmy ze starších dob jenom zajímat. Takže příště konečně Stanley Kramer a jeho Útek v řetězech. 85% (#Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Minimalistický pohled do nacistického kriminálu, ve velkolepém formátu. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem kdy viděl. Fázi závěrečnou, tj. útěk si prožijete naplno spolu s poručíkem Fontainem (velký sympaťák) plni obav, jestli Jost je nasazený práskač nebo oběť. A pak přijde Le FIN, žádné kecy, žádné další obrazy, ani milimetr filmu navíc. ()
Bressonovi se v tomto případě povedl celkem úctyhodný kouzelnický trik. Nechal zmizet vězně a to bez výrazné dramatizace, s minimem emocí, velkých gest, či dynamizujících stylistických postupů. A přesto jsem se ani na vteřinu nedokázal od filmu odtrhnout. Přesto jsem byl ke konci snímku napjatý jak struna před prasknutím a v jeho závěru jsem jako struna praskl a všechny ty dobře skrývané emoce se osvobodily s nebývalou silou. Bressonovi filmy jsou totiž tak trochu jako hlavní hrdina Fontaine. Ačkoliv je to na první pohled takový nenápadný věchýtek, skrývá se v něm mnoho obdivuhodného. ()
Ako som sľúbil, tak aj činím, keď som bol vskutku zvedavý, kto je z dvojice väzňov precíznejší... ? Teda, aby som donekonečna nechodil okolo horúcej kaše, tak na mysli mám najprv fiktívneho väzňa Andyho Dufresnea z pera Stephena Kinga vo filmovom spracovaní režiséra Franka Darabonta pod už notoricky známym filmovým názvom - Vykúpenie z väznice Shawshank, potom skutočného basistu, vojaka Andrého Devignya, postava vo filme sa volá - poručík Fontaine, keď následne francúzsky režisér Robert Bresson s naprosto chirurgickou presnosťou doslova dokumentuje (akoby bola skrytá kamera všetkému prítomná), čo sa odohralo v lyonskej pevnosti v roku 1943, že vôbec nie je ťažké teraz vydedukovať, kto s veľkým prehľadom vyhráva... ? Prvý, spomínaný film môže experimentovať podľa svojho najväčšieho gusta, zatiaľ čo druhý sa najdôveryhodnejšie drží množstva faktov, až sa stáva trochu neuveriteľným, a predsa reálnym ! Považujem to hádam za najlepšiu vec, čo sa nakrútila na túto tématiku - väzenských filmov spojených už s tradičným útekom, tak to nemá žiadnu konkurenciu ! ? Nasvedčuje tomu taktiež krátka doba od samotnej akcie k filmovému prevedeniu, a odvtedy uplynulo iba 13 rokov. Bresson režíruje rovnako perfektne, ako sám André plánoval, uskutočnil tento odvážny čin... ()
Půjdu se mejt, pak pozhasínám, co bude dál... Instruktážní manuál k útěku z vězení s odpovídající (pod)mírou napětí, zčásti určitě danou vyspojlerovaným titulem. Krom výše zmíněných nedostatků mi nebylo hozeno záchranné lano ani podivně nezúčastněným hrdinou a už vůbec ne dramaticky vzletným heslováním při konspiračních chvilkách během společné očisty... Patrně nejsem cílová skupina. ()
Precízne prepracovaný, hoci v podstate veľmi jednoduchý príbeh o príprave úteku z nacistického väzenia. Jemná psychológia je umocňovaná monológmi hlavnej postavy, ktoré sú niekedy kontraproduktívne ( ozaj nie je nutné komentovať, čo divák vidí ), radšej sa mali zdorazniť pocity odsúdeného. Nech je však odpustené, tento film je príjemnou zmenou so silným vnútorným napätím. ()
Napínavý příběh. Přestože je cíl od začátku zřejmý, tlak vědomí odsouzeného k smrti, okolní situace a celková atmosféra dává poručíkovi sílu vzpeřít se a naplánovat útěk i za cenu obětování vlastního života. Lepší je pokusit se a mít naději, než-li se předem vzdát a čekat na osud. ()
I (téměř) týden po projekci, stále dumám nad faktem, proč mě film, o jehož jediném narativním zvratu se dočtu už v názvu, dokázal napínat v celé své délce 100 minut. Bravo pane Bressone. ()
Jde o první díl vězeňské trilogie Roberta Bressona. Těmi dalšími jsou "Pickpocket" a "The Trial of Joan of Arc". ()
Existuje mnoho filmových podôb útekov z rôznych väzníc a väzení, založených na pravdivých výpovediach, alebo ako výmysel scenáristov. Tento snímok, možno zaradiť k najšikovnejšie a najdramatickejšie podaných príbehov únikov zo žalára pričom jeho pridanú hodnotu predstavuje minimalizmus akcie, či možných alebo ,,vhodných,, naturalistických scén popráv či týrania väzňov a maximalizácia napínavej atmosféry. ()
Film otevírá záběr na pamětní desku, na níž čteme nápis zhruba tohoto znění: "V tomto vězení trpělo za druhé světové války 10.000 lidí. 7000 z nich zaplatilo životem." Poté nás titulek informuje, že časem a místem děje je město Lyon a rok 1943. Poručík Fontaine je právě převážen do zmíněného vězení. Během této cesty se pokouší o útěk. Neúspěšně. Jakmile je ale v cele, okamžitě navazuje kontakt s vězněm ve vedlejší cele a s dalšími vězni, kteří se procházejí na dvoře, kam má možnost vidět z okénka své cely. Je aktivní a pozorný, pouze před svými vězniteli předstírá pokoru a podřízenost. V nové cele, kam jej po čase přemístí, jej brzy napadne, že mu okolnosti nahrály možnost útěku. Od té chvíle nepřetržitě pracuje na přípravách útěku. Trvá to celé týdny nekonečné trpělivé práce. Udělat poslední krok a útěk uskutečnit je nejtěžší, avšak okolnosti ho přinutí neotálet. -- Fontaine je skutečným hrdinou, narozdíl od většiny ostatních spoluvězňů se nesmířil s uvězněním, je aktivní, komunikuje s ostatními, v omezené míře je svým příkladem povzbuzuje a sám od nich podporu přijímá, trpělivou, pomalou prací připravuje svůj útěk. Tyto přípravy zabírají značnou část stopáže, kamera netečně sleduje hrdinovu práci, kterou on sám podrobně komentuje. Je jasně vidět, jaké těžkosti musí Fontaine překonávat, jak pomalu a opatrně v obavách z prozrazení musí postupovat a jak velikou vůli musí vynaložit. Znovu a znovu kamera sleduje jeho pomalou činnost v cele - rozebrání dveří, výrobu lan a háků - a její neustálé přerušování a maskování vykonaného, jakmile se venku ozvou podezřelé zvuky či kroky. Film je jedním z vrcholných Bressonových děl, jsou zde jasně poznat jeho filmařské zásady - práce s neherci a jejich bezvýrazný, nedramatický projev, záběry věznitelů "anonymně", zezadu, z profilu, s důrazem kladeným ne na jejich tvář (ta není důležitá - jsou jen zástupci represivní moci, jejich individualita je nepodstatná), ale na helmu či zbraň, řídké použití hudby jako pozadí - tři či čtyři místa, kde je táž pasáž z Mozarta použita, včetně závěru, jsou o to působivější. Přestože název filmu je velkým spoilerem, je film od začátku do konce napínavý jako téměř žádný jiný snímek, který jsem vůbec kdy viděl. A to i při opakovaném shlédnutí. Celou dobu nevíme o nic víc, než sám Fontaine, a každý zvuk - zarachocení klíče v zámku, kroky na schodech, rachot samopalu - vnímáme skoro tak, jako bychom sami seděli ve vězení. Pokud si myslíte, že 'Vykoupení z věznice Shawshank' je nejlepším "útěkářským" filmem všech dob, zkuste jednou toto Bressonovo mistrovské dílo - možná názor nezměníte, ale určitě se vám dostane zážitku, na který dlouho nezapomenete. Co se týče poselství, pro mě je zde důležitý poukaz na trpělivou, neumořitelnou vůli a práci, jež nakonec dojde odměny. 10/10 ()
Další doklad Bressonovy geniality a potvrzení platnosti jeho osobité metody, která zde dosahuje za užití naprosto minimalistických prostředků a neměnného rytmu maximální míry napětí. Napomáhá tomu jak pevné soustředění jen na podstatné prvky, související s maximálním ztotožněním s hlediskem vězněného člověka, kterému nemůže uniknout sebemenší maličkost živící jeho naději, tak unikátní využití mimoobrazového zvuku, jež nabývá silně dramaturgických kvalit a ve scéně útěku je právě zvuková stopa zdrojem veškerého napětí. Navíc všelidsky pojatý přesah zpřítomnění i na posvátné Mozartově hudbě dává tomuto stále modernímu dílu i působivou nadčasovost a emocionalitu. ()
Vykoupení z věznice Shawshank na artový způsob zbavené veškerých amerických velkofilmových trademarků (důraz na patos a velikost příběhu), u kterého je největší demonstrací jeho funkčnosti fakt, že i přes spoilerující název filmu udrží v napětí téměř po celou dobu. V tom to případě netvoří napětí "jestli", ale spíše "jak". ()
Nesmírně zajímavý snímek, který je ve svém provedení velmi poklidný, a to i přesto, že jde o únik vězně. Svou poetikou je to film noir, ale bez akce, velmi zpomalený. Vůbec to ale nevadí, protože to, jak sledujeme všechno dění očima toho, kdo chce uprchnout, vytváří dostatečné napětí, ale kromě toho také silné, emotivní situace. A to i bez hudby. Ono to jde, když se chce, je se musí i trochu umět chápat film a jeho možnosti. ()
Symfonie. Nádhera, takový zachycení solidarity, naděje, víry (i když tý i s kritickým podtextem, alespoň směrem k víře organizovaný) a touhy po svobodě, to mě vzalo. Po chvíli se do mě film zakous´ a držel mě v rozechvění po celou dobu, po filmovej stránce taky dokonalý a Mozartův hudební doprovod už jen potvrdil slzy úžasu. ()
ocenenia : MFF Cannes 1957 - Zvláštna cena poroty (za réžiu?) ◘◘◘◘ Dávam plný počet, ale pateticky povedané, je vidieť že Bresson iba naberal to množstvo síl, ktoré odovzdal do predchádzajúceho filmu - Denník venkovského faráře ..... a porovnanie so Shawshankom sa mi zdá v tomto prípade veľmi vhodné na demonštrovanie zásadných rozdielov medzi vrcholnou európskou kinematografiou a kvalitnou americkou produkciou ...... zatiaľ čo v klasickom americkom filme je hrdina zasadený do výrazného, veľkého príbehu, častokrát romantizujúceho a niekedy až nasilu dramatizovaného, tradícia kvalitného európskeho filmu (asi aj vďaka obmedzenejším finan.prostriedkom - ale vďaka bohu za to) zobrazuje "veľkosť človeka" nie cez jeho "big story", ale najmä cez najvnútornejšie túžby a citové záchvevy bez snahy ohurovať.... a ak je režisérom Bresson, tak to platí dvojnásobne.... pri každom jeho filme som si zatiaľ vždy spomenul na citát, ktorý som videl na stránke nostalghia.cz pri jeho fotografii - "Ničeho příliš, nic nesmí chybět" ()
Byl jsem překvapený, když jsem zjistil, že ten film skutečně stojí jenom na MacGyverovi z roku 44, který prchá z vězení. Samozřejmě to nepoměřuji z hlediska moderních filmů, ale přiznám se, že mě závěr bez změny temporytmu nebo gradace trochu zaskočil. Přešel bych to, kdyby se tam dělo ještě něco jiného, ale kromě moralitky s malým klukem tam není moc o čem hrát. Je krásné a zábavné na to koukat, ale hluboko to nesekne. ()
Bresson má evidentně rád monology. Stejně jako u Kapsáře nebo Deníku venkovského faráře, i tady se hodně používají monology, ale ve většině případů naprosto zbytečně. A já pořád nechápu proč - vždyť v obraze vidím moc dobře, co se stalo, tak proč mi to musí ještě hlavní hrdina jednou zopakovat? Abych si fakt uvědomil, že na dvorku chodili tři muži (které po jeho monologu stejně v obraze uvidím), jak vypadá jeho cela (což pak taky uvidím) nebo že deky svázal provázkem, což při tom monologu dokonce i vidím? Sorry, ale když je Bresson považován za jednoho z nejlepších uměleckých režisérů, fakt bych čekal, že si poradí i bez toho. Obzvlášť, když se mu to u Mušky a A co dále, Baltazare? daří dost slušně. Jinak to je ale snad jediná (byť velká) výtka, kterou mám, ten film jinak funguje slušně, ten "oddramatizovaný" styl zde i tak funguje napínavé (a to obzvlášť v závěru) a hlavnímu hrdinovi zde člověk fandí. A u kamery se nedá vyčítat už vůbec nic, v tomhle je Bresson mistr v každém svém filmu. Dokážu si představit, že kdyby se primárně vyprávělo jenom obrazem, tak z toho budu naprosto unešený, ale takhle mi v tom nějaký pořádně silný dojem trochu chyběl a proto se to odrazí na hodnocení. Ale i tak je to povedený film, to nepopírám. Slabé 4* ()
V záběrech toho moc není vidět, zato slyšíme popravy; herci toho moc nenamluví, zato noirovské vyprávění hrdiny tomu dodává parádní atmosféru; většina děje se odehrává v cele 2x3 metry, zato je na co koukat. Lepší než Díra a obecně moc dobrý film. 80% ()