Tarantule

Tarantula je taková matka všech pavoučích hororů, protože co se týče kvality a stáří, lepší kousek byste prostě nenašli. Ke všemu společně s příbuznými Them! patří k tomu nejlepšímu, co se v 50. letech na poli monster-béček vůbec urodilo. Tvůrci efektů pracovali buďto s miniaturními modely krajiny, nebo používali efekt prolínaných záběrů. Zdejší přerostlá krasavice JE tudíž opravdová, žádná guma ani drátky. Ještě by se slušilo dodat, že snímek má jeden z nejslavnějších plakátů a Clinta Eastwooda v malé roličce statečného pilota stíhačky. Klasik se hold nezapře.. (16.02.2012)

Po letech zhlédnutá Tarantula... Kdysi jsem to sledoval jako prcek na rakouské ORF1, aniž bych rozuměl jedinému slovu, dnes zjišťuju, že to bylo jedno. :) Dějově víceméně prostý snímek, který musíte sledovat se slušnou dávkou logické a faktické tolerance:) Obří tarantule, která při požírání oběti vydává zvuk podobný slonímu troubení:))) Ovšem, a to je nutno pochválit, na slušné úrovni je triková stránka a nakonec, i přes jednoduchý děj, to celé prostě drží pohromadě. Docela bych ocenil remake. (01.11.2011)

Jednou z nejsilnějších stránek mojí osobnosti je moje velice silná arachnofobie. Tentokrát mi ale paradoxně přišla vhod, protože Tarantula na mě díky ní (a díky umu fillmařů) zapůsobila, jak měla. Ohavný gigantický pavouk si to štráduje pouští, požírá koně i farmáře, výbušninám se (jistým nepopsatelným pavoučím způsobem) směje... Jenže když si umíní došlápnout na město plné těch divných dvounohých bytostí, nepočítá s tím, že ho v jedné ze stíhaček přiletí zlikvidovat sám Clint Eastwood. Jak příznačné. Čtyři čisté hvězdy. (06.07.2012)

Jedno ze stěžejních nukleárních monster sci-fi padesátých let (po THEM!) disponuje vším, co má správná sranda v tomhle žánru mít. Kombinuje nepovedený experiment v obavě z budoucnosti, obřího pavouka, znetvořené vědce, prostředí pouštní Kalifornie, pěkný bílý ’55 Ford Fairlane, laškování se sexy bioložkou. Kdo si počká, ten se akce dočká a co se trikového provedení týče, tvůrce zvolil “zvětšení” skutečné tarantule, což je možná trochu škoda oproti nějaké stylové dobové masce. Dnes nepobaví až jako takový FORBIDDEN PLANET, přesto malá radost pro všechny se slabostí. Douglas: děkuji za postřeh. (09.02.2018)

Jeden z mnoha počinů padesátých let reflektující obavy ze zneužití atomové energie samotnými vědci si tentokrát klade závažné otázky o budoucnosti stravování kumulujícího se lidstva spolu s častým zobrazováním mužů vědy jako samozvaných experimentátorů toužících po božské moci. Prví půlka trpí zákonitostmi malého rozpočtu, tzn. extrémním množstvím konverzačních scén pod tvrdým svícením v nepříliš vybavených interiérech, velkým prostorem pro okrajové postavy či postupným sbližování ústřední dvojice. Druhá půle naštěstí vytrhává z letargie častým zobrazováním trikově velmi dobře zasazeného monstra a drtivým posunem k akčnímu spektáklu, který je korunován archivními záběry, apelem o kompaktnosti armády a její schopnosti zakročit a poněkud unylou honičkou. (12.01.2006)