Poklad na Striebornom jazere

Vlastně asi nejlepší díl. Pohádkový, naivní, ale tady to všechno má svoje správný kouzlo. Vtipy neruší, dobrodružství je napínavé, hrdinové, ač čistě kladní, sympatičtí, padouši zlí (Herberta Loma mám z mayovských padouchů stejně asi nejradši). Spousta věcí odtud se později mnohde zopakovala, ale tady to bylo poprvé a nejkrásněji. Pierre Brice prostě je Vinnetou, Lex Barker pro mě v dětství byl hrdina číslo jedna, s Ralfem Wolterem, strýčkem Gunstickem a lordem Castlepoolem je sranda, Götz George ještě nepůsobí zdaleka tak protivně, Karin Dor to tady sluší asi nejvíc (sorry, Ribanno) (ačkoli jako malýho mě to její věčný "Frede! Ne, Frede!" dost štvalo) a Böttcherova hudba je nesmrtelná. K tomu nádherná krajina bývalé Jugoslávie. "Ať je vítán v této zemi nejslavnější mezi všemi. Nejslavnější ze všech jmen, hrdina Old Shatterhand!" (13.02.2015)

Celou heroickou ságu o velkém kamarádství indiána a árijce bych nazval jako milým rodinným TV dobrodružstvím. Ačkoli tyhle filmy nenaplňují ani v nejmenším můj náhled na western jako takový, mám je rád. Klasickým westenrům se nemohou rovnat. Vinnetou a Oldshatterhand jsou zkrátka moc naivní a moc hodní, možná proto si mé sympatie nikdy nezískali tak jako Eastwood, Wallach, Fonda s Bronsonem či Redford sNewmanem. Všechny charaktery bez výjimky jsou zkrátka dobráci od kostní dřeně, nebo naopak zmetci nejhrubšího zrna. Mezi touhle levicí a pravicí existuje charakterové vakuum, proto tu nenajdu a nehledám mně sympatickou a filmově zajímavou postavu. Ale což - tahle série je o dokonalých charakterech a s více než méně notnou dávkou dětské nostalgie dávám za 4*, AČKOLI... ale prd, neposlouchejte mě....... (17.09.2008)

Z oblasti oddechového žánru mám nejraději dobrodružné filmy, vhodné pro mládež. Snažím se na ně stále dívat dětskýma očima a nejraději s dětmi. Řada takových dobrých filmů se točila v 60. letech 20. století. Mezi nimi vyniká několik západoněmeckých děl, z nichž zde uvádím alespoň Poklad na Stříbrném jezeře. Je to nádherná filmová mayovka rakouského režiséra Haralda Reinla, v pořadí první a průkopnická, z roku 1962. Jde zřejmě též o vůbec první, opravdu úspěšný evropský western. Na něj navazuje série s Vinnetouem a Old Shatterhandem, jež si "dobyla svět" (zvláště si získala evropské diváky) a myslím, že už nebude překonána. Vinnetou, to je Pierre Brice, a Old Shatterhand, to je Lex Barker. Vše ostatní už budou jen nedokonalé odvary... Poklad na Stříbrném jezeře nemá žádná hluchá místa a zvláště první polovina filmu je strhující. Nechme se nést na romantických vlnách dobrodružství v „amerických“ prériích, kde dobro, čest, přátelství, spravedlnost vítězí nebo alespoň v závěru tyto hodnoty vždy zůstávají... (26.06.2007)

Jednoznačně největší hit mého dětství (přetrvá však navěky). Och, jak rád bych se vrátil do dob, kdy jsme si doma hráli na Vinnetua a Oldu Shatterhanda. Vždycky mě při Mayovkách zavalí takový příjemný pocit nostalgie, jenž umocňuje geniální Bötcherova hudba a přenádherné scenérie jugoslávské přírody. P.S. Vždycky jsem se těšil na skoncování s úhlavními padouchy jednotlivých dílů:-) 10/10 (24.01.2011)

Po zralém uvážení ubírám hvězdičku. Mayovka je to (možná) nejlepší z hlediska podobnosti s předlohou (ale takovej Vinnetou I je na tom DOST podobně), ale není to můj snímek nejoblíbenější. HLAVNĚ totiž filmu chybí ta herecká chemie mezi Barkerem a Bricem, které tak skvěle funguje např. ve Vinnetouovi dvojce či trojce. Taky se není co divit, byl to jejich první společný projekt. (15.07.2002)