Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (776)
Skvelé, hlavne tie exteriéry by sa asi nikde inde okrem Ruska nenašli. Predsa ale mi k plnému hodnoteniu niečo chýbalo. ()
Tenhle film se opravdu těžko slovy popisuje nebo dokonce hodnotí. Tady jsou slova asi opravdu zbytečná, tu atmosféru filmu si musí každý zkusit sám. Budu rozumět těm, co ten film po dvaceti minutách vypnout i těm, co ho vydrží s nechápavým výrazem sledovat celý. Viděl jsem ho několikrát a pokaždé si z něco upamatuju něco jiného a pokaždé mě něco nepochopitelného praští do očí. ()
Prvních 30 minut jsem od toho chtěla odejít, ale pak se to zlomilo a už se nešlo odtrhnout. Nejsem si sice jistá, co tím chtěl sám autor říct, ale to nakonec není až tak důležité - já jsem si z toho odnesla hodně. Už se těším, až to někdy uvidím podruhé, potřetí a budu vnímat zase jiné roviny a jiná sdělení... ()
Neprilis zabavny film, velmi odlisny od obvykleho zpusobu vypraveni, ktery vsak skryva myslenkovou hloubku a umoznuje divakovi, ktery pristoupi na reziserova pravidla, premyslet o potrebe viry, konani dobra, smyslu lidskeho utpeni a vytrvalosti k ziti. Vyuziva k tomu prostredi Zony a jejich odlisnosti od normalniho sediveho sveta, ktere poznavame prostrednictvim pruvodce Stalkera a jeho dvou klientu spisovatele a vedce. Cely film je radou dialogu, prostridanych pomalymi scenami, nepostradajicimi vsak napeti, ci jistou tryzen, ktere ovsem zustavaji pouze v rovine pocitu postav a nikdy nezahledneme ani kousek akce, ci potvrzeni zvlastnosti Zony, snad jen jeji barevnost je vyjimkou. Nejvyraznejsi cast filmu je konec u nehoz nam reziser poskytne na chvili pocit jiste nadeje v uzdraveni Stalkerovy dcery, aby nas v zapeti nachytal a nechal postavu Stalkera jeste vetsimu zoufalstvi. My se vsak v poslednim zaberu dozvime, ze vse je trosku jinak a Zona dokaze proniknout i do skutecneho sveta prave krz Stalkerovu dceru. Reziser nam predklada natolik nejednoznacny film, u nehoz nam jeho interpretace povi vice o nas samych, nez o myslence filmu, coz je skutek hodny obdivu. A coz je duvod, proc je Stalker i pres divackou narocnost dokonalym umeleckym filmovym dilem. Protoze nam rekne neco o nas samych. ()
Stalker je absolutní ojedinělost. Neuvěřitelné, že takový film mohl vzniknout už v roce 1979. Neumím popsat pocity jaké ve mě stalker vyvolal, ale upřeně a s otevřenou pusou jsem shlédl celý film. Kouzlo skrývá každý záběr, každá věta. Až na trochu předvídatelné postavy jde o opravdu výjimečný zážitek. ()
Nechci byt zase tolik osobni, ale tady se musim vyznat. Stalker je asi muj nejoblibenejsi film a to patrim k lidem, kteri nerikaji nej. Zkusim v nekolika bodech shrnout, proc bych dal i 7hvezdicek. 1) lepsi nez literarni predloha (to je vic nez vyjimecny ukaz) 2) skutecne filozoficky film (to je naprosta vyjimka) 3) maximalni vyteznost na minimalni plose 4) vytvarna vyrazivost sama hraje, Zona je jako zivy herec (tohle jsem nikde jinde nevidel) 5) kamera je syzet (ne strihova posloupnost) 6) dokonale posazeny pribeh - vseobecne znamy a presto porad opakovatelny tak aby nam neco prinasel, jako dobra pohadka, jako kazdy dobry pribeh 7) tedy, tenhle film se mi nikdy neomrzi, i kdyz jej staci shlednout jednou za par let. ()
No co napsat,asi bylo to tak divně zvláštní až mě to zaujalo.Znovu na to ovšem koukat nebudu. ()
Obrazy! Obrazy! Celá historie lidstva je protkána tragédiemi způsobenými lidskou hamižností a leností, respektive touhou po jednoduchých řešeních. Mít všechno hned teď a pokud možno i jasné a srozumitelné, aby nebylo třeba polemiky či pochybností. Pochybnost je totiž slabost, jak ví každý správný (i potenciální) diktátor/manipulátor. A taky že strastiplná cesta může být nakonec víc než důvod, pro který ji podnikáme. Zapomeňte na škatulky, do kterých je Stalker nacpaný. Stalker lacině nefilozofuje (jak se někteří snaží naznačit), netřídí informace, nevybírá jeden "plán", nestaví jeden světonázor nad druhý, nenabízí hotové řešení. Naopak nechává vše na svém divákovi. Stalker vás zkrátka potřebuje! Donutí vás použít mozek, a pokud máte jistý potenciál, možná i zachytíte něco z jeho odkazu. ...ani já se nepřestávám snažit. 100% ()
jaký dovedou bejt filmy. kniha (piknik u cesty) je vynikající, má ale podle mě úplně jiný ambice než film. film se noří do filozofické roviny, otázka morálky, prázdnoty, smyslu života (fuj to jsou ale klišé), což v knize je poněkud překryto těmi scifi motivy a "dobrodružstvími". ten film je pro mě napoprvé neproniknutelný. ale uchvacující. navíc teda myslím, že bez znalosti knihy bych byl úplně mimo. takhle jsem se orientoval. ()
Knížka je možná lépe stravitelnější, jinak film je velmi zajímavý. Pamatuju si jednu sekci z knihy, kde se autor domnívá, že až lidé zlepší všechno co jde na uplné maximu nastane "ten" obávaný konec světa. ()
Najťažší film aký som kedy videl. Po vizuálnej stránke neprekonateľný. ()
Paráda, vizuálně nádherné, zvukově a tempově mi to naprosto vyhovovalo. O čem to je, je otázka a pokaždé pro každého o něčem trochu jiném. Můžete v tom vidět, že Zóna je něco mimo naši běžnou realitu nebo je to radioaktivní a státem popřená průšvihová oblast, můžete v tom hledat hledání sama sebe, štěstí, boj o víru a spoustu dalšího. Viděla jsem to teď poprvé, ale s člověkem, co to viděl už počtvrté a prý je to pokaždé jiné a pokaždé něco nového objeví. ()
"Pohleďte! Před námi je nový vynález profesora Profesora! Přístroj na měření lidských duší! Dušeměr!" Jednoznačně nejdivnější a nejúžasnější film, jaký jsem kdy viděl. Mistr Tarkovskij neopakovatelným způsobem vypráví příběh o putování tří archetypálních postav: stalkera, spisovatele a profesora do tajemné Zóny, která prý dokáže splnit každé jejich přání. Cestou míjí artefakty své malé civilizace postupně se rozpadající, zarůstající travou a navracející se zpět přírodě, z níž kdysi vzešly. Tři postavy na své cestě za štěstím, kterou si probíjejí házením železných matek po snad ani neexistujících nebezpečenstvích, vedou ty nejpatetičtější monology, dialogy a trialogy, a bojují s nástrahami podivné Zóny, spolu navzájem, a především sami se sebou a s pustou jednostraností svých názorů a životních filozofií. Stalker se svými předlouhými záběry, meditativní hudbou Eduarda Artěmjeva a verši režisérova otce Arsenije doslova vysmívá vší zbylé světové kinematografii a diváku nezbývá, než němě zírat na ztemnělou obrazovku po skončení tohoto ruského veledíla. ()
Nečekal jsem nic, dostal jsem vše. Mám za sebou sice teprve první zkouknutí, ale jsem absolutně nadšen. Měl jsem chuť prozkoumat celou Zónu do detailů, takže by mi nevadila ani delší stopáž, naopak. Nevím, co víc říct, snad jen, že Stalker je film jako stvořený pro spisovatele. ()
Přemýšlel jsem...jestli dám tři hvězdy za utahanost a zbytečnou filosofickou přesycenost tohoto filmu, avšak nakonec hodnotím výše z důvodu výborné kamery, zajímavých existenciálních teorií a myšlenek zaměřené na víru. Utahanost sice byla naprosto příšerná, jinak se to říct nedá, ale z nudy mě vytrhl zvonící telefon a parádní hláška Spisovatele - Ne to není klinika a následné ticho a pohledy směřující k telefonu...prostě paráda. Chápu, že mysteriozní, umělecký a snad tedy poetický film film nemůže být akčňák...ale, že se za celou cestu Zónou nestane vůbec nic...to bylo fakt moc. Závěr byl výborným završením myšlenek i celého námětu filmu. ()
Knihu jsem četl, všechny Stalker hry dohrál a film, asi jako jeden z mála, viděl dvakrát.... ()
Četl jsem Piknik u cesty bratří strugackých a nemohu si pomoci abych nesrovnával. Tarkovskij podává hlavní myšlenky předlohy elitářským způsobem, který osloví jen určitou úzkou skupinu lidí a samozřejmě rádobyintelektuály, kteří sice budou prohlašovat, že stalkera viděli a byl výborný, ale z filmu si odnesou jen zvláštní pocit, že jim někde něco uniká. Strugačtí naopakl dokázali podat širší paletu myšlenek a úvah takovým způsobem, že hlavní motiv osloví téměř každého a ty ostatní může zaujmout alespoň dějová linie. Pro hloubavé pak nabízejí celou řadu odboček a naťukávají spoustu filosofických otázek. To je podle mého názoru opravdové umění. ()
Pro mě rozumově naprosto nehodnotitelný film. Původní povídkou bratří Strugackých (Piknik u cesty) se Tarkovsky nechal inspirovat pouze okrajově místem Zóny samotné. Tajemnému místu, kde neplatí přírodní ani fyzikální zákony, kde věci fungují prostě jinak, Tarkovsky vdechnul naprosto úžasné vizuální zpracování a své vlastní subjektivní chápání paradoxů a nelogičností. To si spojte s jedinečnou postavou tichého stalkera – průvodce, který doprovází dva muže do zóny. Každý z těchto tří mužů hledá něco jiného a každý z nich nakonec najde něco úplně odlišného, než hledal. Zdá se vám můj komentář zmatený? Možná je to jen další paradox. Stejně tak jako ryba uprostřed zpustlého domu v louži s olejovou skvrnou, nečekaný telefonát do lékárny, nebo stalkerova dcera, která hýbe věcmi jen silou myšlenek. ()
Najťažší film môjho života. Pozeral som ho na dvakrát. Filozofické hlbavé premýšlavé monology striedajú dlhé zábery prírody. Zaujímavá myšlienky. ()
S geniální sci-fi knihou bratří Strugackých tenhle film nemá prakticky nic společného. Ta sice není "umění", zato je nesmírně čtivá, zábavná, občas nutící k zamyšlení, podporující představivost a zanechávající zvláštní, velmi těžko definovatelný neklid. Prostě je přesný opak tohohle neuvěřitelně nudného, rádobyfilozofického, "uměleckého" filmu. Nikdy víc. ()