Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (776)
"Upliesť z hovna bič" - to je to čo dokázal tento film. ()
Odosobněná pravda vzdálená od života není pravdou. To je prázdná a mrtvá abstrakce. Člověk je ale živý, žije život. A tak i pravda musí být živá. Taková pravda pak může být poznávána jen životem samým, musí se do ní vstupovat vztahem. Filosofové to nazývají "živoucím poznáním". Snad právě o tom je Stalker - průvodce. (tedy průvodce životem) ()
Objektivně kvalitní film plný filozofování. Bohužel opět přepálená stopáž a někdy nekonečné záběry. Prostředí vskutku hnusné (to ale není na škodu). ()
POSLEDNÁ KLASIKA! Andrej Tarkovskij sa psychologicky pohráva s divákom na jednej z najvyšších a najnáročnejších úrovni svojej kariéry, a čo vôbec celej kinematografie. Rukopis tohto režiséra je priam neuveriteľných akonáhle uvidíte jeho „pohybujúce sa obrázky “ rozpoznáte, kto to v skutočnosti a tomu sa hovorí filmárskej umenie. Tie, ktoré sme mali/majú ako David Lynch, Alfred Hitchock, Ingmar Bergman. Jeden z absolútnych skvostov celosvetovej kinematografie. Čo viac si môže človek priať? Geniálne napísaný scénar, geniálna réžia, mystická hudba, herecké obsadenie tých najväčších kvalít, ktoré v tej dobe. Tarkovskij ukazuje ako má vytvoriť ultimátny svet, kde má on svoje pravidlá a tie pravidlá vytvárajú poetické umenie cez aké možne aspekty filmu. Zaručene neodtrhnete oči od tohto filmu. Všetci umelci sú zvláštny. Umelecké dielo od zvláštneho. Mnoho ľudí (čo nechápe skutočnému umeniu) má v sebe ten stereotyp, že byť zvláštnym znamená divným, bláznivým. To, že umelecké dielo nespadá do zaužívaných šablón, nerobí z teba odpadlíka. Budete vy pripravený na Stalkera? To, čo predvádzal Andrej svetu medzi rokmi 1975- 1979 je na neuverenie. /100 %/ ()
Čirý filmový poetismus. ()
Nepopsatelný zážitek. Tenhle film je na úrovni Vesmírné odyseje. Více netřeba psát. ()
Som presvedčený o tom, že STALKER vyvolá aspoň nepatrné, existencionálne ladené, dumavé chvíľky u každého diváka. Skoro nemá význam sa tu obšírne rozpisovať o tom, že je to najosobitnejšie a najpútavejšie filmové dielo, aké som mal doposiaľ možnosť vidieť, bez debát o tom, že je to skutočne masívny kus poctivej filmárčiny. Dôležitejšie je zmieniť, že vyvolal asi najintenzívnejšiu odozvu, akú u mňa kedy film vyvolať dokázal. Celý dnešný svet sa do nás snaží odtlačiť stopu dogmy tvrdiacej, že musíme všetci niekam patriť, radiť sa do názorových radov a vedieť zaujať stanovisko, nech to stojí, čo to stojí - presne ako 3 hlavné postavy. Každý ma na Zónu svoj pohľad a vlastnú motiváciu do nej vstúpiť a nechať sa ňou formovať. Tvorcovia nás akoby posadia opodiaľ so zámerom, prenechať nám možnosť rozhodnúť sa s kým v daných momentoch sympatizovať, rozhodnúť si, či je správne držať sa v Zóne toho faktického akebo iracionálneho, je našim údelom pri sledovaní hľadať uhly pohľadu a prirovnávať si ich k našim, takmer nestranným. Skoro ako by nás film učil rozmýšľať nad názormi, za ktoré sa nebudeme hanbiť, a to je (minimálne u mňa) prístup, ktorý v tejto forme neponúkol nik. PS: pre maximálny výsledný efekt zvoliť pri komplexnej metóde spoznávania STALKERa poradie : prečítať -> dopozerať -> a konečne rozjímať v najbližšej opustenej, schátranej budove, či komplexe. Prečo? Pretože všetko, vaša sloboda, šťastie aj dôstojnosť sú tam, v Zóne. ()
"Všechno by mělo působit tak, jako bych celý film natočil v jednom jediném záběru", vysvětluje Tarkovskij. A pokračuje : "Zóna je prostě zóna. Je to život, kterým musí člověk projít, a buď přitom pohoří, nebo vydrží. A jestli vydrží, to závisí jen na jeho vědomí vlastní ceny, na jeho schopnosti odlišovat podstatné od vedlejšího." Moc se mi líbila kamera, všechno to pomalé přibližování, plížení se za postavami či jízdy do stran, moc pěkné. Záběry jsou dlouhé a nečekaný střih občas působí jako výbuch. To se mi moc líbí a nebudu se s vámi hádat, když mi budete tvrdit, že tento film patří mezi deset nejlepších všech dob. Ale já se v závěru už trochu nudil a vlastně mně bylo jedno, jak to všechno dopadne, takže na pět hvězdiček to u mě ani napotřetí prostě není. Film je subjektivně opravdu dlouhý (zatímco třeba ještě delší "Fanny a Alexander" mi před pár dny vůbec dlouhý nepřišel. Já mám prostě Bergmana mnohem raději než Tarkovského...). P. S. Pouze jednou jedinkrát se mi stalo, že jsem usnul v kině Ponrepo. Bylo to... chvíle napětí... u Stalkera... (pokud jsem chrápal nebo mlaskal ze spaní, tak se vám dodatečně omlouvám). ()
Naprosto čistá filmařina! Ten film je hodně o pocitech, o tom, jak na diváka působí, pokud se divák nechá vtáhnout, bude velmi odměněn. Celé to působí až magicky, počínaje výběrem exteriérů, extrémně pomalými nájezdy kamery, že až po chvíli zjistíte, že vlastně zoomuje, herci hrají to, co mají a vše jim uvěříte... Prostě nádhera. Když se k tomu přidá i to filozofující téma, skvělý film. Opravdu. Je s podivem, že to vzniklo v Sovětském svazu, ale o to možná lepší :) ()
Nejtěžší snímek, který jsem měl do dnešních dnů tu možnost vidět. Stalker je paradoxně skoro tříhodinová cesta filozofickými otázkami, na které není možné najít správnou odpověď. Dlouhé one take záběry a naprosto úžasné lokace a stylistika, i tak by se tohle dílo dalo popsat. Často se tu divák dívá doslova na nic a jenom přemýšlí nad zprávou, kterou se Tarkovskij snaží předat. Je to skoro až nepříjemný se na to dívat, možná proto jsem se na to taky díval na třikrát, než jsem viděl závěrečný titulky. Tenhle film jednoduše nebyl natočen, aby si ho lidi užili nebo se u něj jakýmkoliv způsobem pobavili, tudíž není rozhodně určen pro širší publikum. Mám upřímnou slabost pro pomalá a atmosferická díla, ale tohle bylo trochu moc i na mě. Chvílema jsem měl největší chuť to vypnout a už se k tomu nevracet a chvílema jsem od toho zase nemohl odtrhnout oči, takže jsem dost na vážkách při psaní svých dojmů. Jestli někdy potkám někoho, komu to budu moct s čistým svědomím doporučit, budu se divit sám sobě. ()
Pozorné vzhliadnutie snímku u normálne duševne vyvinutého jedinca spôsobí sebareflexívnu redefinícu jeho hodnôt a spôsobu nazerania na seba samého. Zistí, že je hnusná swiňa. (na maratóne ruských filmov v Šuranoch tento na mňa zapôsobil zo všetkých najviac) ()
Naprosto úžasný divácký zážitek. Film přes svojí nadstandardní stopáž dokáže přikovat u obrazovky a nepustí ještě pár minut po jeho skončení. Ať už táhlými záběry kamery, skvěle budovanou atmosférou, vývojem postav, ale hlavně úžasnými dialogy, který se snad ani nedají na jedno zkouknutí všechny pobrat si film získává postupně diváka. Určitě tohle není dílo pro každýho a zdaleka to neni film pro příjemný rodinný večer. V jakémkoliv filmovém klubu se však bude jednat o skvost posouvající žánr sci-fi do naprosto nové dimenze a pro mě minimálně stejně přelomový jako Kubrickova Vesmírná odysea. ()
Bez mučení se přiznám, že ani mé druhé setkání s Andrejem Tarkovskijm (tím prvním byl Solaris), ve mě nevyvolal víc než unávu a sklamání.Nepochopitelně vlekoucí se děj, kde se v krásných fimových obrazech neděje většinou vůbec nic.Skvělí herci, skvělá kamera, skvělá atmosféra, ale co je to platné, když tak po hodině a půl by měl být konec a ono to je lehce za polovinou.Ne pane Tarkovskij mě ste si nezískal. ()
Pořád sem přemýšlel co sem napíšu. Napadaly mě stále nové a nové myšlenky které by dali na celkem dlouhej text. Rozhodl jsem se ale že se nebudu rozepisovat. Nemá to cenu. V každém to vyvolá jiné pocity. Každý člověk je zevnitř jiný a Stalker ho vždy ukáže v te pravé podobě. Stalker je bezpochyby obrovské dílo. Na první pohled se jedná o určitý typ existencionální road movie, jak do Zony tak i zaroveň do duševního nitra člověka. Je to ale něco více než jen road movie, je to nadpozemské, snad dílo někoho vyššího? Rozhodně je to však dílo mistra které si zaslouží zvláštní uznání a obdiv protože prostřednictvím jeho je nám umožněno poznávat. Nejen sebe sama ale i vztah člověka k víře, k předsudkům, zlým silám ale i obecně mezilidským vztahům. Kdo je to vlastně ten stalker? Už to že nemá jméno a že je jen stalker naznačuje že jde o jakýsi typ abstraktní či duchovní osoby. Ale jak pak vysvětlit že má manželku a dítě? I když jeho dcera nám ukáže na konci co umí. Nebo to snad není její vůle to že se sklenice......... Množství symbolů které nám je tu předloženo a které nesouvisí konkrétně jen s rodinou ale i s formou víry a jakési očisty a průhlednosti jedince který projde mýtickou Zonou a kde je mu předloženo to po čem ze sveho nitra nejvice touží, jeho přání, tužby. Zona totiž pozna co máte v sobě a taky podle toho bud pouští nebo trestá. Stalkerovi výlevy ke konci znamenají to že ani průvodce není nedotknutelný Zonou a taky musí ze svého nitra dostat vše. Excelentní interiery jakbysmet plné na pohled lehce přehlédnutelných alegorických a metaforických prvků navádí atmosféru která je nezaměnitelná a taky nám ukazuje že je to opravdu Zona, ta kouzelna a magická Zona která má schopnost provrtat člověka skrz naskrz (obrazně řečeno). No nechtěl sem se rozepisovat a zas sem si nemohl pomoct. Už stači. Stejně je tu spousty hrozně moc zajímavých příspěvků a každý zájemce o to "vydat se se stalkerem do Zony" si může přečíst mnoho vylitých pocitů z tohoto MEGADÍLA a podle toho usoudit jestli se tam vydá.... ()
Z famoznych Tarkovskeho filmov mi tento ucaroval asi najviac. Co obraz, to mysterium, otazka, uzkost, zahada, posolstvo, ale mozno aj odpoved. Navyse som mal pocit ze som tam v zone s nimi. Sledovanie tohto naozaj vynimocneho diela vam v hlave spusti jednu velku lavinu myslienok, pocitov, emocii... ()
Tenhle fim jsem si pouštěl pozdě večer tím, že skouknu půlku a zbytek dokoukam druhý den. Přestože v tom filmu nebylo skoro nic co mě většinou drží u obrazovky, nedokázal jsem ho vypnout a koukal jsem na něj celé ty dlouhé 3 hodiny a kdyby trval 30 hodin koukal bych asi taky, byl jsem jako v tranzu. Nevím jak to ten Tarkovskij dokázal, ale po skončení jsem si připadal jako by mi někdo vymyl mozek, a o tom že bych pak usnul sem si mohl nechat jen snít :). Ještě dlouho potom jsem měl hluboko v hlavě takový "divný pocit". Takže pokud se chcete dostat do trošku jiných dimezí bez použití lysohlávek či LSD, případně bez cesty mezi Tibetský mnichy, uvolněte se, zhluboka nadechněte a pusťte si STALKERA. ()
Asi rok mi ležel v racku, pak mi to nedalo a mrknul sem se. Musím říct, že nachápu uživatele, co je na tom tolik převratného. Chválit dlouhé záběry kamer na jedno místo, no nevím...Nevím so si představit pod pojmem filozovické dílo apod., ale rozhodně se tu řeší jedna věc pořád dokola, jediné pozitivum vidím v první části, kdy čekáte, co přijde. Nic. Je mnoho filmů, které jsou zvláštní, mají svůj vlastní charakteristický rys, ale tady je rysem bezduché promítání louky a v podstatě tupé rozpravy o ničem - pokud toto je filozofie, tak potěš pán bůh. Srovnám Stalkera s Identitou. Tem jsem byl každou chvíli překvapen dějovými zvraty. Tady si počkáte na konec a jdete domů. Pro lidi, kteří celý život hledají jeho smysl. Lituju je. 18% ()
Takový filozofování při procházce po zarostlý louce a starý rozpadlý továrně. Člověk čeká, co z toho vypadne a ono nic... ()
Ozaj veľmi výnimočný snímok. Obsah a účel je ťažko popísať, to sa jednoducho musí zhliadnuť (ako sa raz začnete pozerať, film vás až do konca nepustí) a zistiť ako to na vás zapôsobí a čím vás Zóna obdarí.. niekomu to nedá nič a bude sa dve a pol hodiny preukrutne nudiť, iný (čiastočne tak ako ja) v ňom nájde niečo zo seba, ba dokonca vo filme často spomínanú inšpiráciu. Pomalé rozprávanie a plynulý dej, dlhé neprerušované zábery a monológy postáv a veľa ďalších aspektov dodávajú filmu atmosféru aká sa len tak nevidí a nepustí vás ešte dlho po skončení.. zo Zóny sa proste nevrátite nezmenený. ()
Prvý z tých zložitejších filmov, čo som videl. Stalker rozhodne nie je pre každého a každý v ňom nájde niečo iné... ()